Strážci revoluce z Brna

Vím, že není nic staršího, než včerejší zprávy, a přesto hodlám psát o něčem, co není dokonce ani včerejší. Jenže to příliš tlačí a musí to ven. Nejde o nic jiného, než o rozhodnutí Ústavního soudu zamítnout dodatečné zdanění církevních restitucí (Ježíši, jak mě to slovo „restituce“ nejde přes pusu, protože evokuje dojem něčeho správného, což tohle svinstvo v mých očích rozhodně není). Ale není to vztek, co mě tlačí, na to už jsem příliš smířený a poučeny, je to spíš smutek. Smutek, že Ústavní soud nesebral odvahu a nepřekročil svůj vlastní stín, ale definitivně se etabloval jako pevný pilíř režimu, i smutek nad tím, jak v konečném důsledku absurdně – i když juristicky nepochybně brilantně, tak jako ostatně vždy – ústavní soudci své rozhodnutí zdůvodnili.

Bohužel se nedá hovořit o překvapení, protože jde spíše o potvrzení toho, že i nezávislost soudců má své meze dané vládnoucí ideologií. Prostě tak, jako za minulého režimu by žádný soud nezpochybnil znárodnění, tak dnes žádný nezpochybní restituce. A jakkoliv antikomunisté toto rozhodnutí oslavují jako nápravu spravedlnosti, nejde o nic jiného, než o svého druhu pomstu za režim minulý, eminentní politikum, symbolické gesto potvrzující vítězství Sametové revoluce, spravedlnosti navzdory. Aby se totiž dalo o spravedlnosti v tomto kontextu alespoň přemýšlet, nesmělo by být „vracení“ (protože ve skutečnosti v mnoha případech jde o darování) majetku paušální a podle diktátu církev, ale případ od případu a s ohledem na dopady, jaké to bude mít tady a teď. Ale víme všichni, že přinejmenším do příští revoluce to je pláč nad rozlitým mlékem.

Co mi ale vadí nejvíc a vlastně to není ani tak věc meritorní, jako principiální, to je zdůvodnění, které ústavní soudci použili: dodatečný zdaněním prý bylo porušeno ústavou zaručené legitimní očekávání. Proč mi to vadí? Za prvé proto, že domyšleno do důsledků to znamená, že můžeme klidně zrušit parlament, protože ten nemůže nic měnit, jelikož každá změna porušuje něčí legitimní očekávání, že nebudou dotčeny jeho sobecké zájmy.

A s tím úzce souvisí za druhé, totiž že církve, resp. politikum církevních restitucí, získali to privilegium, že jejich legitimní očekávání dostalo přednost před jinými legitimními očekáváními, například před legitimní očekáváním občanů, že o tak zásadních věcech, jako se zcizení a privatizace nezanedbatelné části veřejného majetku, se bude rozhodovat v referendu, a pokud ne v referendu, tak v parlamentu, ale způsobem korektním a transparentním, což v žádném případě nebyl případ církevních restitucí.

Ale toto pořadí priorit samozřejmě není ani náhodné, ani běžné – je revoluční. To, co byla dřív preference dělníků, to je dnes preference buržoazie a kléru. Nezáleží na tom, že je třicet let od převratu, revoluce ještě definitivně nezvítězila a tak je potřeba ji pohlídat a podpořit. Obzvláště v době, kdy jsou si revolucionáři stále méně jisti tím, že je o jejich revoluci všeobecný zájem. Strážci revoluce z Brna tak přišli v pravý čas s jasným vzkazem: revoluce není mrtvá, revoluce žije, a my budeme bdít, aby nikdy nezemřela.

15 komentářů: „Strážci revoluce z Brna

  1. …církve, resp. politikum církevních restitucí, získali to privilegium, že jejich legitimní očekávání dostalo přednost před jinými legitimními očekáváními, například před legitimní očekáváním občanů, že o tak zásadních věcech, jako se zcizení a privatizace nezanedbatelné části veřejného majetku, se bude rozhodovat v referendu, a pokud ne v referendu, tak v parlamentu, ale způsobem korektním a transparentním, což v žádném případě nebyl případ církevních restitucí.
    Kdyby šlo opravdu o veřejný majetek, dalo by se s vámi souhlasit.
    Jenže: Prohlásil byste za veřejný majetek například Lidový dům, který vlastnili sociální demokraté prostřednictvím společnosti Cíl a který chtěli po převratu zpět? Vyhlásil byste referendum?
    Je to obdobný případ jako s vlastnictvím farností, diecézí a církevních řádů.

    1. A víte, že jo? Restituce a privatizace měly být schváleny v referendu. I když si uvědomuji, že v popřevratové euforii by asi lidé slepě odkývali tak jaké tak. Ale zároveň chápu, že to nikdo tehdy neriskoval, protože masivní majetkové přesuny a sekundární prvotní akumulace byly primárním, byť dobře marketingově maskovaným, účelem převratu.

  2. Justice je modrácká, jak už léta bez odezvy tvrdím, tedy pravičácká, stranická. Přitom si právníci sami ustanovili systém, ve kterém jsou nepotrestatelní, neodpovídají za gigantické škody, které už napáchali, pasovali se do role feudální vrchnosti a škodí a brání nápravě chyb. Jakékoliv podání od levice šmahem zamítají, všechna pravičácká podporují. Dokonce svého času zvrátili konsenzuální dohodu celého parlamentu o volbách, tedy věc, do které nemají co kecat, neboť rozhodnutí o volebním systému (v demokratickém světě obvyklém) nepatří vůbec do jeiich kompetence. Říkáš, že brání svoji revoluci, tedy je bude nutné revolučním způsobem vyházet. Prvním krokem by mohlo být zastavení plateb na úhradu nákladů ústavního soudu. Možná by si Rychetský mohl sednout do kasy v Kauflandu, když mu dalším revolučním opatřením zarazíme důchod. Když je dost čilej na vymýšlení svinstev, mohl by svou čilost osvědčit i u tý kasy. Parazit.

      1. To ani nemuselo být, tebe každý pozná i bez podpisu. A pak jsou tací, které také pozná každý, i když se pokaždé podepíší jinak. Ty jsi mi sympatičtější.

    1. Bilak, Kolder, Indra, Jakeš, Husák, Hoffmann, Kempný, Korčák atd., praporečníci svobody a socialismu, by vám zatleskali a vůbec by jim nevadila vaše rozpolcenost, s jakou vidíte jejich éru.
      Každý revolucionář, který vidí v Rychetském parazita, musí takovým soudruhům připadat užitečný.

      1. Nejsou tihle soudruzi už dávno mrtví? Revoluce není transcendentální, ergo těm už je všechno jedno.

  3. „Prostě tak, jako za minulého režimu by žádný soud nezpochybnil znárodnění, tak dnes žádný nezpochybní restituce.“

    To není pravda. Čtyři soudci ústavního soudu včetně jeho předsedy Pavla Rychetského se vyjádřili, že považují samotný zákon o restitucích za protiústavní. Ovšem jak podotkl Pavel Rychetský, v civilizované společnosti nelze protiústavnost jednoho zákona napravovat jinou protiústavností.

    „…že o tak zásadních věcech, jako se zcizení a privatizace nezanedbatelné části veřejného majetku, se bude rozhodovat v referendu, a pokud ne v referendu, tak v parlamentu, ale způsobem korektním a transparentním, což v žádném případě nebyl případ církevních restitucí.“

    Jenže restituce nejsou zcizením nebo privatizací, ale právě naopak – navrácením komunisty ukradeného majetku. Vám by snad přišlo správné, aby se v nějakém referendu rozhodovalo o tom, jaké majetky vám má vrátit zloděj, který vás okradl?

    Každému člověku, který se trochu vyzná v politice, je zřejmé, že zdanění restitucí bylo jen obezličkou, jak dostat důvěru od komunistů pro současnou vládu. Pravicové strany varovaly, že se jedná o protiústavní krok, který Ústavní soud musí zrušit. A jak se ukázalo, opět došlo na jejich slova. Tak tu dnes máme vládu, komunisty a prezidenta, kteří chtějí vládnout pomocí zákonů, které podle vyjádření Ústavního soudu míří proti samotným principům právního státu. Tak hluboko jsme klesli…

    1. A víte, proč jsme klesli tak hluboko? Kvůli lidem, jako jste, kteří třicet let neřeší nic jiného, než komunisty, třicet se babrají v minulosti,hýčkají si své křivdy, z nichž nikoliv poslední je nedopřaná pomsta, a zcela ignorují přítomnost i budoucnost, protože podle nich neexistuje jiný problém, než komunismus, a jiné řešení, než antikomunismus. A tak tu, slovy jistého Ludvíka Vaculíky, máme místo komunismu zpátky příčiny jeho vzniku. Pláčete hezky, ale na špatném hrobě.

      1. je důležité, abyste si připadal svobodně natolik, abyste si dovolil na emerický neoconský web co je pro proletáře zdarma – napsat nějaký směšný traktát o tom jak se máme mít rádi a bohatí by se měli dělit s chudými, ale je zase natolik dobře, že máte strach vyjít se svým jménem na korporátní trh „myšlenek“ – jít „obohacovat“ o myšlenky třídního boje a za diktaturu proletariátu.

        Sebevědémí ani sebelásce váš outfit v pomačkaném sáčku z partiovky se sešlapanými ramínky moc neprospěje, ale nejvíce jí škodí schizma faktických výsledků kapitalismu ( nejezdíte ve Š 120L a namísto zaměstnanecké ozdravovny ROH Jitřenka v Tatrách navštěvujete Wellness hotel v Courchevelu), ale přitom máte byrtostný odpor k povýšenosti těch, kteří jasně říkají že na tyhle dnes už proletářský šméčka dostanete (ti lepší z vás) vydělat, ale za jedním stolem na lanýžovém menu vLa degustation Boheme bourgeoise Prague – s vámi sedět nebude. A V TOMTO SOCIÁLNÍM NAPĚTÍ JE POTŘEBNÉ VÁS UDRŽOVAT JAKO MASO V PAPÍŇÍKU.

      2. A ženskou už jste zkusil, Tribune? Nebo jak si mám vysvětlit, že reagujete úplně mimo? BTW, manželku nemyslím, páč sex v rodině, to je vlastně krvesmilstvo.

      3. A radši ještě jedno BTW: myslel jsem Vaši reakci na pí, nikoli na Vaši ponožkovou loutku Otu, pane bez pochyb.

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s