Jak teď máme to kulaté výročí převratu a každý druhý při té příležitosti vzpomíná na to, jak za komunistů trpěl, a rozhodl jsem se i já přispět svojí troškou vzpomínek do mlýna dějin a zavzpomínat, jak moc jsem za komunistů „trpěl“ já jak „nesnesitelně“ se žilo celé naší rodině.
Skutečně to bylo „strašné“. Měli jsem byt, který byl nejenom suchý, ale i dostatečně velký pro celou rodinu, a v tom bytě se v zimě topilo a teplá i studená voda tekla po celý rok, stejně jako šla po celá rok elektřina (občasné krátkodobé výpadky nepopírám, ale kdyby významné, asi by mi v paměti utkvěly, jenže ony neutkvěly). Že bych se na záchodě utíral něčím jiným, než toaletním papírem, si také nevzpomínám. Jídla jsme měli dostatek a bylo pestré. Je sice pravda, že banány a mandarinky nebyly k dispozici po celý rok, ale jenom na Vánoce, nicméně jako dítě jsem nebral nijak úkorně (prostě jsem nechápal, jak zásadní omezení mých lidských práv to je, což ostatně nechápu dodnes). Ale abych jenom nechválil, třeba Čtyřlístek se sháněl velmi špatně a narazit obchodě na takové to jahodové mlíčko bylo vyložené štěstí.
Jak jste asi pochopili už dávno, a jestli ne dávno, tak nejpozději teď, nepocházím z disidentské rodiny. Neměli jsme důvod užírat se nějakými křivdami, protože komunisti nám nikdy nic nevzali. Nebylo totiž co. Tedy abych byl přesný, babiččině rodině sebrali pole a krávu (nebo dvě pole a dvě krávy?), ale babička si nikdy nestěžovala. Už nezjistím, jestli si nestěžovala proto, že se bála (jak káže současný diskurs), nebo jí to zase až tolik netrápilo. Ale když vyprávěla o tom, jak se její matka na tom poli udřela k smrti, nějak jsem tu úžasnou výhodu vlastnictví kouska pole a trochy dobytka nikde neviděl. A jestli jsem babičku někdy viděl skleslou, tak až po převratu, když se kvůli restitucím rozhádala s bratrem.
Ale nepocházím ani z prominentní rodiny, stejný životní standard měli všichni kolem nás. V mých dětských očích i výrazně vyšší, protože z mého pohledu naprostá většina spolužáků běžně jezdila v létě k moři a v zimě na hory lyžovat, a nic z toho my jsme nemohli. Ne, že by nám to zlá Strana zakazovala, prostě jsme na to neměli peníze. Proto jsme také neměli třeba video, v důsledku čehož jsem o přestávkových kritických seminářích na téma Terminátor, Predátor a Emanuella byl za těžkého outsidera.
Opravdu si nevybavuji, že by za reálného socialismu někdo z mého okolí jakkoliv strádal. Což samozřejmě neznamená, že nikdo perzekvovaný a frustrovaný nebyl, možná jsem to jen jako dítě nevnímal, takže uvádím to je především jako kontrast k dnešku, kdy ve svém okolí znám až příliš mnoho lidí (i jeden by byl až moc, ale je jich bohužel víc), kterým ničí životy nový „svobodný“ režim. A je to tak zjevné, že to vidí i moje děti.
To, co mi na starém režimu vadilo, jsou v podstatně jen anekdotické banality a jako takové si je i vybavuji. Třeba všudypřítomná hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“, jejichž kontraproduktivitu a absurdní odtrženost od nálady ve společnosti jsem si i jako dítě velmi dobře uvědomoval. Nebo soudružku učitelku třídní, která se nás zoufale snažila nahnat do lampiónového průvodu na počest VŘSR apelem, že je to naše „morální povinnost“ a udělala tím pro diskreditaci komunismu v našich mladých duších víc, než všechny Svobodné Evropy dohromady (už ani nevím, jestli jsme tam tehdy šli). Nebo když se ve škole vybíralo na nějaký fond solidarity a já se divil, proč vybíráme na polskou Solidaritu, když s ní nekamarádíme? (Ty peníze byly nakonec snad pro Nikaraguu.)
Co už taková sranda nebyla a byla to jedna z těch věcí, které ukazovaly odvrácenou tvář režimu, byly neustálé kádrové prověrky, které se projevovaly například tím, že jsme jako děti musely v žákovských knížkách vyplňovat dotazníky, kde byly kolonky jako „Politická angažovanost rodičů“, kam moje zcela apolitická matka psala alespoň členství v ROH, aby se vlk nažral.
Nebo když otec z jakési schůze přinesl protistátní vtip (který si pamatuji dodnes a který nebyl ani protistátní, ani vtipný), jehož znalostí jsem se druhý den chlubil ve škole jenom proto, abych posléze nenašel odvahu ho říct. Dodnes nevím, jestli to byla obyčejná úcta k autoritám (týkal se Jakeše), nebo režimem naučené přesvědčení, že majestát strany a vlády se nezlehčuje.
Pak už si pamatuji jen časté vojenské kolony a „regulovčíky“, které jim vytvářely cestu. Ani nevím, jestli to byly Sověti, nebo ČSLA. Že byla v roce 1968 nějaká invaze a že nás Sověti svým způsobem okupují (jejich přítomnost byla velmi nenápadná) jsem nevěděl a ani mě nikdy nenapadlo, že by tu neměli být, protože mi přišlo logické, že když nás v roce 1945 osvobodili, že už tu zůstali, aby nás chránili. (To jsem prosím vymyslel zcela sám, režimní školství je v tom naprosto nevinně.) Zato jsem věděl, že západní Čechy osvobodili Američané, kterým dokonce zůstal někde na Rokycansku jeden zapomenutý pomníček. Takže jsem se pak pro změnu moc divil, jak to, že někdo něco takové neví, když přece musí vědět všichni. Nemuseli.
Asi bych si dokázal vzpomenout ještě na mnoho dalších fragmentů, ale myslím, ale je to zbytečné. Žádná vzpomínku na to, jak jsme já, nebo kdokoliv, koho bych znal, úpěli pod knutou totality, tam nemám. Občasné nepohodlí, sem tam nepochopitelná průda, to ano, ostatně jako dnes, ale nic, co by můj život poznamenalo na léta dopředu. A protože o vzpomínky na to, jak jsem netrpěl, dnes zájem není, tak už končím. Tím neříkám, že netrpěl nikdo a já mu to neberu (i když omezení majetkových a stavových výsad za utrpení neuznávám), jen žádám, abyste mi nebrali, že jsem netrpěl, a nenutili mi, že jsem trpěl. Já jsem netrpěl. A nehodlám se za to stydět, stejně jako nehodlám konjukturalisticky předstírat, že jsem trpěl.
A že mi stačilo jídlo, teplo a střecha nad hlavou? To přece není málo a dnes to nemá zdaleka každý. Přitom je to nezpochybnitelný základ jakýchkoliv vyšších ambicí. Humanismus a hlad nejdou dohromady, stejně jako nejde bída dohromady se svobodou.
Tribun 
Tak to jsi byl ty, co mi na cestě ze školy vždycky postříkal bok mé zaparkované polské limuzíny střední nižší třídy v družině fasovaným pytlíkem mlíka, ukousnutím růžku přeměněného na stříkací pistolku? Víš, jak se to uschlý špatně myje? Máš štěstí, že jsem tě při tom nenačapal.
Jinak už po sto padesátý pátý melduju, že mnohem větší sociální přívětivost komunistického režimu ve srovnání s tím současným není ctností a výhodou toho prvního, ale ostudou toho současného režimu.
Nesnesitelnost socialismu s nelidskou tváří pak spočívala v potlačování svobody projevu, volby, cestování včetně emigrace, ve vedoucí úloze strany, která protěžovala prospěchářské blbce, v ekonomice pak v neskutečně idiotském, stalinském modelu řízení, který byl příčinou fatálního zaostávání za vývojem a důvodem nižší životní úrovně ve srovnání se Západem.
duvodem zaostavani ekonomiky nebyl ani tak idiostky model rizeni, ktery nikterak nezpochybnuji, ale spise prosty fakt, ze pro nejake to blaholidu je ochotno vynalozit nejakou snahu naprosto marginalni mnozstvi populace … zbytek se zacne snazit pouze pro docela obycejne prachy, nebo jiny vlastni prospech.
proc bych si mel trhat zily a borit stachanovske rekordy, kdyz prakticky stejne penize dostanu i kdyz to v patek v poledne zabalim a pojedu na chatu ? proc bych mel po vecerech vymyslet nejaka technologicka vylepseni, kdyz za to v pripade uspechu dostanu maximalne tak rad zlate varecky ? proc bych se mel snazit v praci, kdyz misto toho muzu jit na melouch a dostat prachy pekne na ruku ? jiste, existovaly vyjimky, ktere se snazily i ve zcela protiaktivne nastavenem ekonomickem modelu, ale tech vyjimek bylo malo, prilis malo na to, aby ekonomika mohla byt alespon srovnatelna s tou kapitalistickou.
socialismus dojel na prosty fakt, ze homo sapiens sapiens v naproste vetsine pripadu uprednostni vlastni zajmy nad zajmy nejake te „spolecnosti“ … nemusi se vam to libit, ale takhle to proste je, vzdycky bylo, a dokud nevymenite lidstvo za nejaky „lepsi model“, tak i vzdycky bude. u mravencu nebo vcel vam socialismus fungovat muze, u lidi nikoliv.
Ten pomník v Rokycanech nebyl jediný a o průběhu oslav osvobození u pomníků US army v 80.létech jsem psal na OM
21.5.2013.( Vím,byla by to chyba, plivat na pomníky) Kdyby schválně nenechali ječet dechovku do mluveného projevu lidí z ambasády, nebylo by tomu co vytknout. Po převratu přibyl pouze pomník v Plzni, ale zato třikrát (hrozil zřícením, stavěl se opakovaně). Takhle vypadá utrpení po česku.
Naší rodině se zase žilo vcelku snesitelně.
Měli jsme byt 2+1, necelých 60 metrů čtverečních v paneláku, kde jsme žili ve čtyřech, rodiče a děti. Teplá voda netekla asi dva až čtyři týdny v roce, myslím, že mi to nevadilo. Čtyřlístek byl pro mamánky, sháněl jsem ábíčko, které jsem měl domluvené pod pultem u trafikantky báby Kožíškové, kterou znal otec, a protože nikdy nestačilo kapesné, lovili jsme s kamarádem Davidem po sídlišti vratné lahve, papír, kovy, … :-)
Na ten družstevní byt 2+1 v ošuntělém paneláku čekali rodiče 6 let. Otec studoval VŠ při zaměstnání, protože se coby syn nepřítele režimu musel napřed osvědčit v méně kvalifikované profesi, babička kvůli tomu nemohla být v domácnosti, ale do svých 65 let pracovala coby pošťačka. To, co jim komunisti ukradli, nechme stranou, myslím, že jsem se o tom dozvěděl až v dospělosti.
Matka byla z dobré rodiny; její matka bankovní úřednice, otec právník v socialistickém podniku, ale i tak mě musela odstranit ve 2 letech do jeslí, jinak by to finančně nezvládli. (vím z vyprávění, sám si na to moc nepamatuju)
Souhlasím s tím stejným životním standardem bandy sídlištních děcek a vzpomínám si na to, jakou hodnotu pro mě měly plechovky Pepsi a kolik měsíců mi vydržela igelitka Marlboro, kterou jsem vyhrál v čáře nad kamarádem Pepíkem, který měl otce řidiče kamiónu (a měl taky první digitálky).
Zapalování lampiónů spolužaček bylo zábavné, ještě zábavnější bylo, když jsem donesl fotky své babičky s černošským vojákem v džípu s bílou hvězdou a ukazoval ve třídě, že učitelka lže o rusákách. :)
Vyloučení z pionýrské organizace následovalo poté (i za mnohé jiné průšvihy a vylomeniny, včetně výroby výbušnin) a naštěstí se stalo mým jediným disidentským počinem.
Super byly přelety nadzvukových stíhaček, aerodynamické třesky, které k mému dětství patří a vůbec kontakt s vojenskou technikou, na to dnes vzpomínám spíš nostalgicky.
Když se koncem 80. let otec dostal několikrát na služební cestu do Rakouska, byl to svátek. A tu radost z přivezených džín, čokoládiček Ritter Sport… si pamatuju dodnes. Stejně jako tísnivý pocit absolutního chudáka, když jsem se po sametu mohl podívat autobusem na západ. V noci tam, přes den courat s řízkem, chlebem a okurkou po Paříži a po Vídni a druhou noc zpátky.
Už tehdy jsem si říkal, že za žádnou cenu nechci, aby moje děti vyrůstaly stejně a připadaly si jako žebráci.
Snad se mi to povedlo a je to možná marnivé a dětinské, ale když se vyskytnu v Paříži, vždycky navštívíme na večeři jednu trochu až příliš posh restauraci na Place des Vosges, před níž jsem tehdy kdysi seděl coby hladový mladík a toužil se tam posadit…
Komunismus je svinstvo.
Utři si hubu, slintáš
Vaše závěrečné vyznání nějak nejde dohromady s tím, co jste napsal před tím. Alespoň mě. Svinstvo není, když někdo nemůže mít všechno, ale když někdo nemá nic. Ale nakonec to dopadlo přesně podle rčení, že kdo chce víc, nemá nic. Uspěli jen ti, kteří chtěli všechno a nežinýrovali se dojít si pro to přes mrtvoly.
svinstvo je, pokud se schopny a uspesny odbornik ma tak nejak stejne, jako line a neschopne netahlo …
kuprikladu takovy wichterle by za svoje vynalezy byl v civilizovane zemi financne zajisten na nekolik generaci dopredu … v socialisticke zemi dostal rad zlate varecky.
Schopný a úspěšný odborník je přeci jenom něco jiného, než bohatý plantážník. Ale pořád nevidím nic špatného na tom, že každý přispívá společnosti podle svých možností a schopností. Proč se ten odborník měl mít nějak zásadně lépe, když má v zásadě stejné potřeby? Já prostě nedokážu pochopit, co je špatného na tom, když se mají všichni dobře, a proč by mělo být lepší, že někdo se má velmi dobře, zatímco jiný velmi špatně? Mě vůbec neuráží, že se jiní mají stejně dobře, jako já. A kupříkladu takový Wichterle, pokud já vím, si nikdy nestěžoval, že na své práci nezbohatl na několik generací dopředu. Dokonce si troufám tvrdit, že nic takového ani nikdy nechtěl, že chtěl dobře dělat svoji práci a být prospěšný společnosti. Protože kdyby to chtěl jinak, tak by to asi jinak měl, nemyslíte?
Svinstvem nazývám stav, kdy se člověk pokouší získat víc, ale vinou špatného nastavení nemůže. Můj otec nebyl o nic hloupější a méně pracovitý než já, ba právě naopak. Přesto jsme byli za totality chudá rodina.
A to jsem vše líčil v růžových brýlích dětství a konvenční povídání o křivdách z let 50. jsem si nechal na jinou diskusi.
jakoze se ten wichterle mohl sebrat, sbalit dokumentaci k cockam, odjet sto kilometru na zapad a tam misto nejake te „spolecnosti“ prodat svoji praci nekomu, kdo za ni byl ochoten a schopen zaplatit ? obavam se, ze az takhle jednoduse to v socialismu nefungovalo …
a ano, vidim docela zasadni problem v onom „kazdy dle svych schopnosti, kazdemu dle jeho potreb“ … predevsim proto, ze me schopnosti nepatri zadne „spolecnosti“, nybrz me, a pouze a jenom ja rozhoduji o tom, komu a za jakych podminek tyto schopnosti propujcim. schopny odbornik se ma mit lepe nez line netahlo proto, ze je to schopny odbornik, a jeho prace ma na trhu hodnotu mnohem vyssi, nez prace nejakeho lojzy z cihelny. dvouatestovany neurochirurg dostane v civilizovanych zemich za hodinu sve prace zaplaceno priblizne tolik, co lojza z cihelny dostane za mesic … a ano, je to tak spravne, protoze do te cihelny muze jit kazdy, ale na tom operacnim sale s dovolenim radeji potkam nekoho, kdo alespon mlhave tusi rozdil mezi skalpelem a dranzirakem. vase pomatena predstava ze „vsichni se maji mit tak nejak stejne“ je ve sve podstate ztelesnenym duvodem nefunkcnosti socialismu … ti schopnejsi a sikovnejsi totiz v takto nastavenem systemu nemaji zadny duvod k sebemensimu projevu snahy. proc si trhat zily, kdyz za to dostanu priblizne stejne jako nekdo, kdo se chodi do prace jenom vyspat ? lide nejsou vcelky ani mravenci a pro nejake to blaholidu vam v naproste vetsine pripadu nehnou ani malickem, ale pro docela obycejne prachy se jeste poperou, kdo dany ukol splni prvni.
Pokud si pamatuju, tak Wichterle si stěžoval hlavně na to, že z obavy, aby jeho jméno nebylo světově proslulé /byl po šedesátém osmém pro režim nepohodlný/, stát všechno totálně prošvihnul. Zrušil svá práva na patent, takže Akademie věd přišla minimálně o miliardu dolarů, zatímco americká firma, se kterou byla původně uzavřena licenční smlouva, neuvěřitelně zbohatla.
„Uspěli jen ti, kteří chtěli všechno a nežinýrovali se dojít si pro to přes mrtvoly.“
Ach jo, zase jeden klasický tribunismus (= strummerismus na druhou).
Co prosím Vás znamená podle Vás „uspět“? A kolik lidí podle Vás do té kategorie patří? Deset, sto, tisíc?
Já jen, že teď nevím, jestli si z toho Vašeho tribunismu mám vybrat, jestli:
a. Jsem neuspěl, když jsem nešel přes mrtvoly.
nebo
b. Jsem šel přes mrtvoly, protože jsem uspěl.
http://denikreferendum.cz/clanek/30369-miliardari-nejsou-jen-hodne-bohati-lide
Facit: Zásadní problém není existence bohatých sama o sobě, ale to, že si kupují moc.
„Tedy abych byl přesný, babiččině rodině sebrali pole a krávu (nebo dvě pole a dvě krávy?), ale babička si nikdy nestěžovala. Už nezjistím, jestli si nestěžovala proto, že se bála (jak káže současný diskurs), nebo jí to zase až tolik netrápilo. Ale když vyprávěla o tom, jak se její matka na tom poli udřela k smrti, nějak jsem tu úžasnou výhodu vlastnictví kouska pole a trochy dobytka nikde neviděl.“
Problém je v tom, že za normálních okolností, kdyby o to pole a krávu nestála, mohla ho prodat a žít jinak. Jen tak někomu něco sebrat, normální není.
Já občas nevím, co si o Vás mám myslet. Jestli třeba opravdu nevíte, co Lenin udělal s rolníky a jakým způsobem používal termín „kulak“, nebo jestli to jen děláte. Taky furt nevím, jestli jste fakt myslel vážně, že VŘSR žádné nevinné oběti neměla. (Vím, že to s dnešním tématem úzce nesouvisí, ale vrtá mi to hlavou už od té doby, co jste se tu jednou tak vyjádřil).
„Jen tak někomu něco sebrat, normální není.“
Celých 5000 let psaných dějin lidstva dokazuje, že tento výrok není pravdivý. Tedy aspoň pokud normalitu definujeme jako nejčastěji se vyskytující se stavy/děje/události nebo jako to, co lidé považují za „normální“ z morálního nebo právního hlediska. A existuje spousta indicií, které naznačují, že tomu tak bylo i před tím, než lidé začali historii zaznamenávat.
I to „normální“ kapitalistické vlastnictví je založeno na násilné (a později uzákoněné jako „normální“) změně vlastníků a „normálních“ vlastnických poměrů. A je vcelku jedno, jestli ty majetky vznikly na základě násilné likvidace feudálních vlastnických poměrů a práv (typicky: ohrazování), válek (typicky: 30letá válka, ale koneckonců každá válka byla a je dodnes zdrojem vzniku a přesunů velkých majetků) nebo z dobývání a vykořisťování kolonií (od prvních portugalských kolonií až po britský a francouzský zábor pozůstatků osmanské říše) včetně obchodu s otroky. Vše uvedené svého času v rámci platného práva bylo a do značné míry (s přihlédnutím k vývoji používaných metod a forem) je až dodnes „normální“ a všechny prádelny mozků, které ustavovaly a ustavují morální i právní normy (typicky církve, později orgány státu, především školství a justice, ještě později média a další tvůrci „veřejného mínění“), se ve kterékoli době staraly a až dodnes starají o to, aby to za „normální“ považovali i ti, kdo de facto byli a jsou oběťmi té „normality“.
Jenže slovo „normální“ má více významů než ten statistický. A já samozřejmě myslel jiný. Ale už vím dávno, že Vy moc v kontextu uvažovat neumíte (spíš pořád opakovat něco jako „jediná správná ekonomie je marxistická, protože je to ekonomie politická“ nebo „ostatně soudím, že úřad prezidenta by měl být zrušen“, což jsou všechno příklady skvostné argumentace).
Ale jinak děkuji, že jste sám označil komunisty za stejné loupežníky jako ty ostatní Vámi uvedené.
Navzdory Vašemu dlouhému výronu já budu stále krádež pokládat za amorální chování.
A.P.: V třídní společnosti je i morálka třídní. Bylo ohrazování, vykořisťování kolonií nebo otrokářství morální? Jestliže ano, v souladu s jakou morálkou?
Vdycky je to hra s nulovým součtem. Někdo získá, někdo ztratí. A často jsou na straně ztrát z té hry i lidské životy.
Tady
http://denikreferendum.cz/clanek/30378-zavrazdenym-vlkum
je seznam těch, kdo byli loni prokazatelně zavražděni v zájmu něčího „práva“ na neomezené rozmnožování majetku. A zdaleka nejde jen o třetí svět. Jak dokazují poslední zprávy z Rumunska tady
http://denikreferendum.cz/clanek/30317-jedinecne-rumunske-lesy-celi-najezdum-tezarskych-gangu-kvuli-drevu-se-i-vrazdi
tyto vysoce morální a civilizované praktiky se rozšiřují už i do Evropy.
Takže o jaké „morálce“ je to vlastně řeč?
Tribune, hochu, no tak jste netrpěl a šmytec.
K tomu se nedá nic dodat, leda to, že vaše představivost, čím vším může člověk trpět, je dost omezená. Omezená materiálnem. Že i když souhlasně s vámi vynechám to, že někomu komunisti sebrali majetek nebo postavení, že i když měli lidi střechu nad hlavou, ve světnici teplo a na plotně bramboračku, trpět mohli vším možným jiným. Třeba strachem. Strachem z toho, že příští výslech bude horší než ten minulý, že nevydrží a něco jim podepíšou, a když nepodepíšou, odnesou to děti. Anebo že práci, která je jakžtakž snesitelná, budou muset vyměnit za takovou, která splní představu soudruhů o dostatečném ponížení. Anebo že na nemoc, která se už ohlásila naplno, nebudou účinné léky, protože účinná je jenom dialýza a ta je jen pro někoho. Lidi taky mohli trpět pomyšlením, že se už nikdy neuvidí se svými blízkými, kteří se ocitli na druhé straně drátů. Že až budou umírat, jejich děti je nebudou smět opatrovat, protože je sem režim nepustí.
Ale vy jste nic z toho všeho nezaznamenal. Najedl jste se dosyta a sehnal jste Čtyřlístek. A vojenské kolony, které jste pozoroval z chodníku, to byl jen takový nevýznamný šum.
Mno, ta zdejší debata je plastickou ukázkou všeobecné platnosti přísloví, že sytý hladovému nevěří… Což se samozřejmě dalo čekat. Skoro mám chuť se znamenat Teta Kateřina
Skutečný problém je v tom, že ať byl rudý socík jakýkoli, za vysokých nákladů a těžko vratného rozdělení společnosti na řadu vzájemně se nenávidících kast, jakož i dalších citelných škod do budoucna jsme získali jen jiný socík s poukázkou na elektronický koncentrák po něm.
Nechtěli jste svobodu (laissez-faire), budeme mít neofeudalismus. Pořád lepší než socík. Jakýkoliv.
Hlupáci často zvrací taková „moudra“. A po čase, například až onemocní, se nějakého toho socíku vehementně dožadují. Už jsem takových pravicových mudrců zažil…
To bude asi tím, že oba systémy byly jen dvě strany jedné mince, která se jmenuje průmyslová civilizace. Ta právě teď končí. Ten elektronický koncentrák je jen jedna z možností, jak bude vypadat to, co ji vystřídá.
Jinou možností je třeba toto:
https://futlab.cc
nebo toto:
http://www.alter-nativa.cz
Checht.
Hackerspace & spol je fajn zábava, dobře že existuje, ale na takové půdě nevyrobíš nic většího. Je to hra s nápady, inkubátor, ne jiná možnost vývoje.
A slaměné a hliněné domy a jurty je přesně to, z čeho jsme se díky civilizaci vymanili. Neříkám to rád a často, ale než takové uskrovnění, to raději celosvětový konflikt. A být na vítězné straně. :)
michal:
„A slaměné a hliněné domy a jurty je přesně to, z čeho jsme se díky civilizaci vymanili.“
Nevíš, o čem mluvíš.
„A být na vítězné straně.“
To ti nikdo nezaručí. A stejně jsi – jako každý člověk – z dlouhodobého hlediska mrtvý.
BTW, kolik životů těch poražených bude přiměřená cena za tvůj dočasně zachovaný? A kdo ji bude určovat?
michal: „Hackerspace & spol je fajn zábava, dobře že existuje, ale na takové půdě nevyrobíš nic většího. Je to hra s nápady, inkubátor, ne jiná možnost vývoje.“
Podobně se svého času mluvilo skoro o všech dnešních průmyslových odvětvích a o technickém pokroku, když někdo s čímkoli začínal. Nějak se začít musí.
ad hackespace
Dobře vím, o čem mluvím. Je senzační, když sdílíš nápady a zkušenosti s lidmi, kteří jsou stejně nadšení pro věc a z nichž se nikdo nechce „vézt“. Dokonce tam může vzniknout spousta užitečných nápadů a některé velké firmy začínaly jako takový hackerspace.
Ale jakmile do toho zaangažuješ stovky a tisíce lidí, přijdou i dobří pracanti, kteří pracují ne z nadšení, ale do výše platu. Přijde průměr, který potřebuje cukr a bič. Přijdou i černí pasažéři. Začneš potřebovat organizaci a motivovat k úspěšnému organizování lze jen penězi, na tom (narozdíl od práce samotné) není nic zábavného pro nikoho. Proto dlouhodobě vždy akciovka (výše zisku úměrná výši podílu a tím tlak na vyšší zájem o věc) předběhne družstvo. Taková už je lidská mentalita.
ad chajdy – vždyť je to příšerné, špinavé, tmavé… středověk
michal: „vždyť je to příšerné, špinavé, tmavé… středověk“
Viděl jsem, nemáš pravdu. Nevíš, o čem mluvíš.
michal: „vždyť je to příšerné, špinavé, tmavé… středověk“
Viděl jsem, nemáš pravdu. Nevíš, o čem mluvíš.
Nevím, proč to sem vlezlo dvakrát…
I podruhé nesouhlasím a to jsem už nějaké „eko“ stavby viděl. Zůstávám příznivcem skla, betonu a oceli (byť ne v podobě prefabrikovaných železobetonových dílců).