Před časem jsem četl následující slova, která mne zaujala, a tak jsem si je zapsal:
Jak vznikl mýtus o ideální rodině a kdo a proč ho v nás stále živí? (…) Copak narození dítěte z gamet, z vajíčka a spermie, které pocházejí z muže a ženy, ze samce a samice, je mýtus? To, že se ještě žádné dítě nenarodilo ze dvou vajíček, dvou spermií, nebo ze vzduchu, je mýtus?
Vztah matky a dítěte se totiž brzy obohacuje o rodící se uvědomovaný vztah s otcem, který je v separačním procesu dítěte od matky „kontinuálním porodníkem“ a mostem do světa. Dyadický vztah se mění v triadický a každý v tomto trojúhelníku má vývojové úkoly. Vzniká organismus na vyšší úrovni, který se vyvíjí jako celek, podobně jako jednotlivý organismus. Nejde jej krájet na části bez následků.
(Ludmila Trapková: Rodina? Co tím máte na mysli?)
Nevím, jak vy, ale já v těchto slovech nevidím nic, s čím by se nedalo souhlasit. A přesto je to svým způsobem celé špatně. Třeba ten údajný mýtus o ideální rodině. Tak za prvé, že se dítě rodí ženě z embrya, které vzniklo spojením vajíčka a spermie, nikdo nikdy nezpochybňoval. Pokud to autorka myslela jako kritiku genderu a feminismu (to takhle s odstupem času nedokážu posoudit), tak je podle mého názoru mimo, protože biologické pohlaví a jeho funkce při rozmnožování opět nikdo nikdy nezpochybňoval. To, co feministky a genderoví aktivisté zpochybňují, jsou fixní sociální role jdoucí za rámec biologie, tedy např. názor, že když dva homosexuálové nemohou mít společné biologické dítě, nemohou spolu vychovávat ani dítě nebiologické a tvořit rodinu sociálně.
Popravdě řečeno, ideální nukleární rodina je skutečně novodobý mýtus, protože historicky děti vždy vychovávala širší rodina či komunita a rodiče se o ně příliš nestarali a nevázali se na ně, což bylo ostatně vzhledem k vysoké dětské úmrtnosti logické. Ideální rodina možná není vyloženě mýtus, ale rozhodně to není žádná staletími osvědčená hodnota, za což ostatně můžeme být vděční.
A podobně nezastupitelnost dvou rodičů při vývoji dítěte asi nikdo nezpochybňuje, co už ale zpochybnit lze je nutnost, aby ti dva byli biologický muž a biologická žena, či dokonce biologický otec a biologická matka. Určitě to není na škodu, pokud tomu tak je, ale různé sociálně-reálné role a vztahy jsou důležitější, než ideální biologické. Určitě je pro dítě lepší, když vyrůstá s otcem a matkou, ale je jeden z nich patologická osobnost, bude dítěti určitě lépe bez něj. Mít jen matku není žádný med, ale pořád lepší, než mít ideální rodinu s maminkou i tatínkem, který je denně v lihu a maminku obden mlátí. A pořád je lepší mít dva tatínky, než maminku, která o dítě nestojí a dává mu to najevo.
Naše biologie a anatomie samozřejmě určuje mnohé a žádná svobodná vůle a deregulace s tím nic nenadělá, zároveň ale neurčuje vše a my bychom se měli naučit rozlišovat, co je biologické a co je sociální, co nepřetlačíme na straně jedné a co nemá smysl vynucovat na straně druhé.
Tribun 
Freude, Freude, Freude, vždycky na té dojde:-). Bravo, tribune, konzervativní kvelb bude mít problém, ale on ten problém neni tentokrát v „antagonistických vlastnických ergo výrobních vztazích“, ale v sociální poloze každého jednotlivce. A ta, i když ji popisovali dříve zaručeně „vědecké výklady“, je pořád a že stejně naturalistická, ne v tom plození, ale v pohledu na potřebu mít ženu(muže), rodinu nebo raději se zabývat jinými hodnotami. Že rodina neni apriori hodnota, co by člověk ergo společnost chtěla sama o sobě vyznávat, je s poklesem vyskytu autoritativne kolektivistických společenských systému (ideologii a náboženství) ve vyspělých zemí, více než zjjevne. A kdyz – nemusí to být pár muz-zena.
Ano, vidím to podobně.
[i]historicky děti vždy vychovávala širší rodina či komunita [/i]
Nó, když si představím typickou českou ves někdy v 11.-13. století, cca 10 polozemnic volně rozptýlených podél potoka, v délce kilometru, kilometru a půl, každá pro jednu „nukleární rodinu“, tak si tu výchovu širší rodinou nebo komunitou nedovedu představit.
viz též Legenda o Ostojovi
I v té době zřejmě „nukleární rodiny“ existovaly taky. Ale v mnohých oblastech Evropy bylo spíš pravidlem, že jednotlivé domy obývalo víc lidí v různém stupni příbuzenství a za rodinu se prostě označovalo společenství žijící pod jednou střechou.
Tenký led, Tribuně, nedoporučuji se na něj pouštět. Z celé řady důvodů, které by vydaly na knihu. Dát dítě do rukou dvěma homosexuálům je zločin. Stát by se neměl zločinů dopouštět, ale měl by jim bránit.
Argumentovat tak slabým příkladem, že nějaký tatínek chlastá a nějaká maminka je chladná… To fakt neobstojí. Veškeré zlo by mělo být řešeno a eliminováno. To je řešení. Ne před zlem couvat nebo jít na kompromisy.
Zdánlivě odbočím : proč myslíte, že v ekonomicky i sociálně nejúspěšnějším modelu společnosti jaký se kdy v dějinách vyskytl, v SSSR za Stalina, nebyli homosexuálové nijak protěžováni a s takovými nápady ( adopce dětí ) si nedovolili na veřejnost ani vylézt ? Byl Stalin „málo levicový“ ? Byl hloupý ? Nechápal jaké dobro je homosexuální pár, coby vzor pro děti ?
Beru to jako vtip. Nebo se pletu?
U nového diskutéra člověk neví, jak to s ním je.