Jedním z nejvíce zanedbaných problémů české společnosti je urbanismus, tedy otázka struktury a fungování našich obcí, tedy míst, kde žijeme, tedy našich domovů. Otázka urbanismu je otázka, kterou dlouhodobě nejenom neřešíme, ale vyloženě ignorujeme. Dokážeme řešit jednotlivé domy, ale nedokážeme řešit města. Výsledkem je pak tzv. sídelní kaše a s ní spojená řada problémů, které „řešíme“ tím, že intenzifikujeme tendence, které k nim vedou. Na opomíjené téma urbanismu nyní vyšel dobrý článek Hybaj do polí od Petera Bednára. A protože je to téma opomíjené, výtah z něj bude nutně delší:
Řídce zastavěné periferie plní sen o bydlení všem příjmovým skupinám. Život v nich je ale závislý na skrytých dotacích a levných energiích. Když zdraží, přijde šok.
(…) a délka dojezdu je inverzně proporční finančním možnostem. Novinkou je bytový dům do pěti podlaží (aby nemusel mít výtah) na samém okraji obce. Tam, kde se spojí všechny nevýhody bytu se všemi nevýhodami venkova.
Problémy současné krajiny lze popsat jednou delší větou: Monofunkční budovy na nevhodných místech vytvářejí příliš velké vzdálenosti pro vznik hodnotných celků i v prosperujících oblastech, drancují krajinu a nechávají lidi zcela odkázané na dojíždění autem do blízkého města, kde doprava přespolních ničí to, co je na něm hezké, a v obyvatelích vzbuzuje pocit, že by měli větší klid za městem… v monofunkčních budovách na nevhodných místech.
Rozšířené představy o pomoci jsou dvě: postavit nové dálnice a zavést rychlý internet. Oboje má bohužel opačný efekt, funguje jako hnojivo pro nízkou hustotu nového osídlení a zrychluje chátrání problematických míst. Dojezd autem a virtuální spojení se světem umožňuje žít tam, kde by to jinak nedávalo smysl, na úkor kvalitní zemědělské půdy, bez prostorové návaznosti na blízkou obec, bez škol a nemocnic, bez pracovních příležitostí, v enklávách plošně rozdělených podle příjmů.
Stavební legislativa na většině míst neumožňuje postavit smíšenou čtvrť s obchody a školkou. Tyto funkce musejí být od sebe oddělené a natolik vzdálené, že každá běžná aktivita vyžaduje jízdu autem. Vylučují se i jiné komplementární funkce, například logistika nemůže být v areálu s výrobou. Návaznost bydlení, práce, nakupování a klidně i halových center do sjednoceného celku, známá třeba z rakouských vesnic, je u nás nepřípustná. Rakouská vesnice není hezká kvůli vkusu a bohatství našich sousedů, ale hlavně proto, že jsou budovy blíž. A i díky tomu, že Billa může stát na historickém náměstí a dál plnit centrum obce každodenním životem lidí. U nás je většina malých center před komercí „ochráněna“, ale za cenu toho, že na náměstí není důvod jít a do jeho okolí investovat. Místo menších samoobsluh na návsích vznikne jeden supermarket na poli.
Nemožnost postavit výrobní areál blízko centra, třeba i se skromným bydlením pro zaměstnance, je motivovaná ušlechtilým cílem oddělit obyvatele od průmyslu a dopřát pracovníkům dost zeleně, přestože velká část výroby dnes probíhá prakticky nehlučně a bez kouře. Zaměstnance, často špatně placené, to vyhání v lepším případě do aut či sběrných autobusů, v horším případě do ubytoven, které lze provozovat jen tam, kde si na ně nikdo nebude stěžovat – na těch nejhorších a nejvzdálenějších místech.
Cena nemovitosti je pouze zlomkem skutečných nákladů na řídké osídlení krajiny. Infrastrukturu, údržbu, sítě a sociální služby hradí stát a obce. Jen to, co je před domem pod zemí, často převyšuje hodnotu nemovitosti samotné. Představa o soběstačnosti soukromých domů je možná jen za předpokladu ohromného dotování všeho: silnic, aut, služeb, a dokonce i malých obchodů.
Velké vzdálenosti vynucují pro důstojný život rodin alespoň dvě auta. Dům s tímto požadavkem téměř nejde navrhnout jinak, než aby celé čelní fasádě dominovala garáž, která je zároveň hlavním vstupem. Vchodové dveře v satelitech jsou úplně vedlejší, schované a zjevně nepoužívané. Nová typologie domů se radikálně odřezává od tisíciletého vývoje lidských sídel, která jsou zajímavá právě propracovaností vstupu a fasádou, která obohacuje i kolemjdoucí.
Rodinný dům bývá na pozemku nejčastěji zhruba uprostřed, kde spolehlivě znehodnotí všechny potenciální kvality domu i zahrady. Celá přední část pozemku je v nejlepším případě čistě dekorativní předzahrádka, ve které není důvod se zdržovat. Může pouze signalizovat příjem domácnosti nákladností a exotičností zeleně. Samotná ulice mezi domy, často pojmenovaná podle stromů, které byly na místě vykácené, je primárně prostorem pro hladký průjezd aut. Proto v ní chybí cokoliv, co by ho narušovalo: stromy, mobiliář a často i chodníky, tedy zároveň to, co vytváří příjemné a hezké prostředí.
Jako znáte mě, víte, že jsem velký příznivce regulací, regulací soukromého byznysu především a developerských aktivit zvlášť. Ale to neznamená, že regulace musí být taková, jaký je nyní, že se nemůže změnit. Větší koncentrace dnes již dominantně městského obyvatelstva ve městech dává smysl, ale jen za předpokladu, že město nebude fabrika + noclehárna, jak je tomu často nyní, ale funkční obec krátkých vzdáleností přivětivá pro chodce. Problém není obytný věžák (ponechme nyní stranou otázku požární bezpečnosti), ale izolovaný obytný věžák, že kterého se ráno všichni vyhrnou a jednou nejprve přes půl města do práce, aby pak jeli přes jeho druhou půlku na nákup, protože v okolí věžáku není ani práce, ani občanská vybavenost. Přitom minimálně část profesí – a stále větší část – může být vykonávána vzdáleně, nebo v kancelářích, které se s obytnou zónou velmi dobře snesou, protože neruší a neobtěžují. Nebylo by to lepší, než půlka města prázdná přes den a ta druhá přes noc?
Tribun 
jenomze prave ten soucasny stav, tedy pulka mesta prazdna pres den a pulka pres noc, je dusledkem prave tech regulaci … ktere sice mozna byly „myslene dobre“, ale dopadly jako vzdycky, tedy ze si trh nasel zpusob, jak ty regulace za cenu co nejnizsich nakladu obejit. uplne stejne to dopadne, pokud se ty regulace zmeni – opet si trh najde rovnovazny stav, a troufam si tvrdit, ze ten rovnovazny stav se vam opet libit nijak zvlast nebude. lide se totiz obvykle neridi podle toho, co je nejlepsi pro nejakou tu „spolecnost“, ale tim, co je nejlepsi pro ne samotne … cemuz (z meho pohledu nikterak prekvapive) odpovidaji i vysledky.
„lide se totiz obvykle neridi podle toho, co je nejlepsi pro nejakou tu „spolecnost“, ale tim, co je nejlepsi pro ne samotne“
A proto si za prezidenta zvolili vrchniho regulatora, exkomunistu a exsocana Zemana.
Ti, co mi tuto osobu zvolili za prezidenta, mají, co si zasloužili. Ale jak k tomu přijdu já?
Zvolíte si po Zemanovi někoho jako byl Drahoš no, my taky museli vydržet Havla a to nebyla žádná legrace. A doteď nám ho při různých příležitostech cpou, nebo cpete spíše..
Jasně. Svůj k svému. V zásadě proti vaší logice nic nemám.
Ale naději do budoucna mi to nedává.
Ano já s vámi také souhlasím. Někdo dá přednost inteligentnímu člověku, který dokáže říci i názor jdoucí proti názoru prosazovanému například EU, i když s ním v mnoha dalších věcech nesouhlasí, někdo cvičené opici s naslouchátkem v uchu. Ale zase umí stahovat králíky, to je docela dobrá schopnost pro výkon prezidentské funkce, že?
A to nemluvím o barelovi, tam se jeho případná volba, myslím, vymyká lidskému chápání.
ja klidne priznam, ze jsem toho zemana ve druhem kole volil, a to ciste ze zistnych duvodu – jednotna fronta pravdy, lasky a dobra ™ na druhe strane byla totiz z meho pohledu cisou esenci zla.
V druhém kole jsem volil Drahoše; jednak z lásky k AV, jednak proto, že i na porážku je možné kráčet důstojně s hlavou vztyčenou a ne se klátit jako opilec.
Esenciálnímu zlu byli blízcí oba.
Lidi se každé ráno přesouvají někdy i mnoho kilometrů za prací a večer se vracejí.
Byly doby, kdy chalupníci neměli jinou možnost, než okopávat políčka a ve světnicích tkát látky nebo vyrábět knoflíky, kdy lidi ve městech dřepěli od rána do noci v ševcovských, truhlářských, barvířských a bůhvíjakých dalších dílnách v parterech obytných domů a po celý rok nevytáhli paty ze své čtvrti.
Jenže to se změnilo v devatenáctém století.
Když se obyvatelům horských samot naskytla příležitost výdělku ve sklárně, proudily jejich zástupy ještě za noci do údolí. Stejně tak absolvovali obyvatelé vesnic z okolí fabrik ve vnitrozemí každé ráno i několikahodinovou cestu za prací. Ani ve velkých městech to nebylo jiné. Málokdo měl fabriku u nosu. Cestu za prací pak vylepšilo rozšíření bicyklů, takže ráno plnily cesty proudy dělníků na kolech s bandaskami s polévkou u řídítek.
To, že se dnes zaměstnanecká parkoviště plní auty, je převážně pouhá změna ve způsobu individuální dopravy, není to radikálním zvětšením vzdálenosti mezi bydlištěm a pracovištěm. Vylepšení hromadné dopravy může eliminovat ranní kolaps na silnicích, ale na denní vylidňování obytných domů ve velkých městech a na vesnicích to vliv mít nebude. Na navrácení práce pro většinu z jejich obyvatel do příjemné blízkosti /jakou umožňují malá města, kde pěší cesta z centra na periferii trvá dvacet minut/ žádný použitelný recept nevidím.
S tezemi o mizerii našeho urbanismu souhlasím, ale některé detaily z těch citací se mi příliš nezdají. Billa na návsi? Proč ne, jestli to nebude výkřik příliš ambiciózního architekta. Ale především není moci, která by přesvědčila obchodní řetězec, že se mu to vyplatí. Za to nemůže památková ochrana historických sídel, jak ta teze naznačuje.
Billa na návsi? Proč ne, jestli to nebude výkřik příliš ambiciózního architekta.
No v jednom menším městě u Brna si postavili supermarket ve středu města, na místě kde dosud bylo parkoviště. přes protesty obyvatel, kteří ho chtěli na okraji, teď řeší, co s ním, protože se křižovatka ve středu města stala neprůjezdnou právě díky supermarketu. o to, že teď není kde parkovat nemluvě.
takže ano, střed města žije ve dne i v noci, a to ve dne až moc. ale křižovatkou se většinu dne nedá projet bez čekání v řádu 5 a více minut. takže zablokované centrum.
To jenom dokazuje obecnou platnost poznatku, že u nás urbanistika stojí za houby.
Protože územní plány neslouží obyvatelům k lepšímu životu, ale chamtivým developerům a zkorumpovaným zastupitelům k vlastnímu, často nezákonnému obohacování.
Urbanismus je socialni konstrukt, zavedeny osviceneckymi socialnimi inzenyry, protokomunisty.
Jan Jacques Moll, plan mesta pro 100 tisic obyvatel, 1801
Chudáci Hradečáci, měli kdysi ve městě /už je to skoro sto let/ jednoho sociálního inženýra, který jim narýsoval systém okruhů a radiál a donutil je, aby jeho plán uskutečnili a přizpůsobili mu výstavbu ulic a významných budov. Už je to jeho řešení sužuje tak dlouho, že si na to zvykli a nic s tím nedělají. Blázni, že?
To v takových sousedních Pardubicích takovou smůlu na protokomunistické regulátory neměli. Díky tomu se dodnes mohou bavit novými neotřelými nápady, kudy do města dovést dopravu a kudy ji vyhnat ven, kde mít pěší zóny, kam dát autobusy, parkoviště a tak podobně. To bude zaměstnávat i jejich děti a vnuky.
Samozrejme jsem narazel na mistni oblibenou myslenku, ze narod je socialni konstrukt, stary pouhych par stoleti. Kdyz jsem namitnul Heilige Römische Reich Deutscher Nation, bylo mi odpovezeno, ze je to neco jineho.
Stejne tak je neco jineho moderni urbanistika a puvodni direktivni planovani mest (viz treba vykazani urcitych zivnosti do pridelenych ctvrti).
Nemecky risky narod (spise lid), byl ovsem hodnotove homogenni a sve hodnoty si ostre branil (dnesni historik by mluvil o totalitni diktature). Proto i puvodni mestska urbanistika mohla vytvorit „co si chtela“ a byla temer vzdy uspesna.
V multikulti spolecnosti je s timhle utrum. Ty, kteri zabiraji uzemi druhych, nelze nijak donutit, aby se chovali „slusne“, protoze zadne obecne sdilene „slusne“ uz neexistuje.
Takze jedni zabiraji a druzi pred nimi utikaji (ti, co nemaji na utek, bojuji svuj marny boj nejen s dobyvateli, ale i statem).
Navic firmy potrebuji byt z konkurencnich duvodu v centru, takze se dojizdi. Predstava, ze se vydeli nejake % obytne plochy, jez bude muset byt vyuzivano jako byty je najivni. Firmy z mesta samozrejme vyhnat lze, ale pak nastoupi to, co jsem popsal vyse: nacpani socek na misto firem a zabirani ulic a i celych ctvrti kulturne rozmanitou populaci. Zbytek utece. Nejbezpecnejsi ulice byly vzdycky ty, kde byly bordely, anebo banky, protoze tam to maji policajti pod kontrolou.
Dnes policii vlastne ani nepotrebujeme, takze jeji roli prebiraji soukrome sluzby- ale jen nekde, kde na to obyvatele maji. Rezidencni bydleni s oplocenym a hlidanym blokem samozrejme v centru najdeme jen sporadicky, protoze tam se spatne hlida- podminkou je prehledne okoli a malo frekventovana ulice, coz v centru neni.
Takze ja bych byl vdecny, za to, ze se migruje sem a tam a i za sidelni kasi. Dokud to funguje alespon takto, pak je duvod alespon ke kratkodobemu k optimismu.
Michaluv prispevek dole to vysvetluje podobne.
Ono to neni noveho a kazdy inteligentni slunickar tohle vi. Jak vim zpravidelne cetby Blesku, ti nejvetsi zastanci multikulti a bojovnici „za zivou Prahu“ samozrejme uz vzali roha uz davno a do prazske prace denne dojizdeji ze svych dallasu z okoli mesta. Smrdi autem, rano zalidnuji a vecer vylidnuji mesto a delaji z nej kasi a pritom hlasaji potrebu lidskeho souziti.
Cituji z clanku: „Návaznost bydlení, práce, nakupování a klidně i halových center do sjednoceného celku, známá třeba z rakouských vesnic, je u nás nepřípustná.“
Nikoliv nepripustna, ona je odmitana samotnymi elitami vcetne slunickarskych. Proc? Protoze si ze svych tezce zaplacenych polovesnic, kde si prez plot vymenuji domaci boruvkove kolace, nechteji udelat stejne mestske svinstvo, jake sami vytvorili v Praze. Oni utikaji a nemaji zajem na tom, aby se tam za nimi tahly socky, jejich priznivci- takze zadne nakupovani, zadne haly, zadna centra setkavani, ani nahodou! Co potrebuji, to si vyridi v prumyslovo-nakupni zone, dosazitelne behem 20 minut jizdy. Mit tohle za plotem? Pche…
„Chudáci Hradečáci,..“ (tresen)
Já jsem už vlastně taky tak trochu Hradečák a za Pardubičáka bych neměnil:-)
Každopádně když tam vidím to vyasfaltované parkoviště na historickém Velkém náměstí, tak mám chuť vrátit se zpět na Moravu, nebo zavést nějaké to historické právo .
Možná pár pranýřů, na které by bylo možné přikovat všechny, co jsou za tuto hrůznost odpovědní.
Nebo je třeba pověsit do průvanu v nějakém hradeckém podloubí, jak mají v Brně toho svého draka.
Nemyslím hned za krk.
Třeba za něco jiného, ať má šklíba volné pole ke svým obscením asociacím:-)
Jste nejen křivák Saule ale i alternativně inteligentní (slušně ale kdybyste nepochopil, jako že nejspíš ne, tak b…c). O obscénnosti zde mluvila třešeň, tam se obraťte. Nebo si aspoň přečtěte znovu příspěvky.
Děkuji za uznání mé inteligence, šklíba, i když z této vaší pochvaly asi opravdu nezpychnu.
Být vedle vás a vašich mňouků inteligentní opravdu nevyžaduje žádné zvláštní duševní úsilí.
Mimochodem, asi už vám neslouží ani paměť, tak vám soucitně připomenu, že (na rozdíl k tématu) tu už máte k té svojí obscénnosti svůj třetí koment.
Tak se jí dál držte, obscénnost vám nikdo neupírá, ale inteligenci zrovna vy snad raději ani nezmiňujte.
Nezbývá než souhlasit s Třešní.
Autor se totiž mýlí v tom, že rozdíl mezi Rakouskem (případně Německem) a ČR je v tom, že Rakušané jsou méně konzervativní než my a proto jim nevadí Billa na náměstí. Je to naopak – jsou konzervativnější a proto mají jasně dáno, jak taková „Billa“ musí vypadat, má-li tam stát. U nás tohle nefunguje, primární snahou je udělat to za co nejméně peněz a co nejvýrazněji. Přibližně přirovnat to lze třeba srovnáním Železné Rudy a Regensburgu (pro hanka a podobné raději dodávám, že tím „přibližně přirovnat“ omlouvám to, že Regensburg není v Rakousku, to že nejde konkrétně o náměstí a Billu, i to že Železná Ruda je trošku extrém (ale ne zas tak moc)). Takže pak nezbývá než tu Billu zakázat úplně. Koneckonců, mnoho náměstí se už nějakým tím hnusným skvostem pyšní, ať už z doby socialistického plánování, nebo pozdějšího developerského drancování).
Následná diskuze o Bille na návsi je pak už poměrně zbytečná, protože až na pár výjimek mají už naše vesnice náves okrášlenou nějakou to „Billou“ – reálně tedy ne Billou, ale spíš Coopem, Penny atp., které většinou představují pohrobky Jednoty nebo Pramene. Plech a sklo.
Srovnávat při dokazování čehokoliv Železnou Rudu (2000 obyvatel) s Řeznem (150 000 obyvatel) se mi zdá poněkud legrační, i když už nechám stranou srovnání historicky daného centra oblasti s centrem turistickým.
Neměl jste na mysli Regen? Ten by snad nějak srovnávat se Železnou Rudou šlo.
Neměl. A vzhledem k tomu, že jde o srovnání konkrétního prvku, zde symbolicky zvaného “Billa”, tak to nesmyslné není. “Železná Ruda” je totiž u nás skoro všude, i v Praze. Ale evidentně jste nepochopil, který konkrétní jev mám na mysli.
Nepochopil, máte pravdu.
Pokud je „Železná Ruda“ i v Praze…..
Tribune (a pane Bednáre), máte, co jste chtěli.
Pospolitá vesnice může existovat jen tam, kde jsou plus mínus společné morální hodnoty. Kde cizí příchozí je podroben zkoumavým očím a neasimiluje-li se, skončí v obecní šatlavě a později je hnán postrkem do místa původu. Kde si lidé vzájemně nepředvádějí obscénní, pro druhého nepřijatelné výjevy. Kde si lidé nezávidí, nebo pokud závidí, tak potajmu, stydí se za svou závist a nežádají majetku druhého, domnívaje se, že na něj mají právo. Tam může stát výstavná budova na návsi.
Svět se změnil. Dav páriů povykuje v ulicích, občas něco i ukradne a i v Mekce soukromého vlastnictví ve Spokojených Státech je pár, který chtěl před ním bránit svou nemovitost (jak archaicky zní slovo panství … nejsme již pány svých panství), popotahován po soudech, protože dav má právo vylomit branku a ničit. A kdo ví, jak dopadne.
Bezpečnější je proto mít svůj dům, ulitu, zbytek panství nenápadně postavený, skrytý za vysokým živým plotem a za ním skrytý žiletkový drát, okna do ulice přiliš neotevírat a vypomáhat si klimatizací. Chodník není žádoucí, snad jen úzká cestička. Lokalita kousek od města, kam možná jezdí nějaká MHD (raději ne metro), ale chvíli to trvá, takže tu nikdy nebude Pride. Útočnou pušku (hmm… reálně spíš automatickou pistoli) v dobře zavřené skříni, protože zabít flojda je vražda. Nenápadnost je naším heslem.
Je to rezignace? Je to život. Nevěřím na návrat poměrů do normálu a nemyslím si, že má cenu do marné naděje investovat čas.
Z baráku za žiletkovým plotem, se střílnami ve špajzu a na záchodě, se nevychází, protože co kdyby Pride?
Jediný „lidský“ kontakt, jakého jste schopen, je metání obscénních textů do internetového prostoru.
Ale vychází se; cílem nenápadného půvabu izolace (splendid isolation) je, aby nepřišli. Protože s Pride; a je jedno jaká Pride to je, vždycky přichází řev, smrad, odpadky a obscénní (viz níže) výjevy. Něco, co bylo vzdálené naší kultuře a potom, co byla naše kultura zbavena naší identity a stala se tavicím kotlíkem (Kalergi, ale ne tak docela) je vzdáleno alespoň mé kultuře.
Snad chápete synekdochu a nadsázku.
Nevím já tohoto diskutéra čtu asi poprvé ale tenhle jeho text je obscénní? Můžete nesouhlasit jasně, ale v čem je obscénní? To by mě opravdu zajímalo.
Jen jsem mu to slovo vrátila.
Co se asi odehrává před jeho vnitřním zrakem, když píše, že si lidé navzájem předvádějí obscénní výjevy? :-)
Moje představivost je chabá.
Ale to není vše k jeho obscénnosti. Dostalo mě to jeho
Útočnou pušku (hmm… reálně spíš automatickou pistoli) v dobře zavřené skříni, protože zabít flojda je vražda. Nenápadnost je naším heslem.
No myslím si, že on mohl myslet skutečně svá slova v pravém významu ale vy rozhodně ne. Protože ani jedna z definic slova obscénní se na jeho text nehodí. Dokonce ani slovo nemravný.
Obscénní znamená nestydatý (nestydící se), oplzlý, neslušný nebo nemravný, mám na mysli především první synonymum. S tím, jak se za posledních sto let významně rozšířila míra divných věcí (napsal bych nechutností, ale nechci být nazýván netolerantním), které je potřeba ve veřejném prostoru tolerovat a které byly dříve skryty v ložnicích a domácnostech, nijak neklesla podvědomá reakce odporu, kterou mám – minimálně já, abych nemluvil za ostatní – hluboce zakořeněnou.
Ano, představoval bych si, aby po hezkých centrech měst chodili upravení a slušní lidé, neplivající kolem sebe a nepředvádějící různé prasečiny a ostatní bylo odkloněno na periférii. Líbila se mi bílá kultura 19. století a nejspíš jsem rasista a konzervativní homo-trans-gendero fob, nefandím veřejným mužským močičům a ženským kojičkám, ani naopak. Nenadělám s tím nic jiného, než že se do nenápadnosti a k sobě blízkým odsunu sám. Naštěstí je nás dost. Centra si holt nechte.
Tahle diskuse vznikla na podkladě článku, který zmíněnou motivaci zamlčuje, nechápe a vůbec ji nepřipouští, proto ji uvádím.
A k tomu flojdovi; ano, v ideálním světě by se policie a soudy postaraly o to, aby se recidivista potřetí houpal. V optimálním světě by byl alespoň postrkován a vypendrekován do Austrálie (toto je nadsázka, mám v Austrálii přátele).
V našem ústupovém světě máme (v ČR teprve budeme mít) gated communities.
S dovolením si vypůjčím toho „flojda“ jako označení ne-člověka k jedné poznámce:
Včera média přinesla fotky lumpa, který kohosi pořezal nožem a utekl. V diskusi na I-Dnes se okamžitě objevilo množství příspěvků, z nichž jen minimum nenaráželo na zjevný etnický původ pachatele. Jakoby tohle téma diskutéry přímo elektrizovalo.
Pod článkem byl odkaz na jiný, věnovaný též kriminálnímu činu, spáchanému před pár týdny. Lump, jehož tvář tam byla zveřejněna, podvedl a okradl starší ženu, když se vydával za plynaře.
Mrkla jsem na diskusi: ani ň.
Jak to souvisí s „flojdy“?
Mám podezření, že ne každý vejlupek porušující zákon může aspirovat na zařazení do této kategorie.
Z voleje (nečtu černou kroniku) – způsobenou finanční škodu lze napravit dosyta, jizvy po pořezání se nezahojí úplně nikdy. Násilný trestný čin je v mém vidění světa významně závažnější než nenásilný a proto může vzbudit větší emoce?
Každopádně výraz flojdi nemá nic společného s etnicitou. Kdyby byl vyzdvihován a omlouván bílý nebo modrý grázl, brojil bych proti tomu stejnou měrou a i zhoupnutí by se mělo vztahovat na recidivující grázly veškeré barvy pleti. Jen ti černí v USA (romové v ČR) jsou prostě víc vidět.
Co tu vy dva blbnete?
Flojdi jsou přece fízlové. To sice možná jsou ne-lidé, ale jinak nic z toho, co tu naznačujete.
Saul:
Za asfalt na náměstí Gočár nemůže.
Možná by se našli šílenci, kteří by zkoušeli zničit jeho geniální urbanistické řešení, ale to snad nehrozí.