Majetnický efekt

Z Houdkovy studnice, tentokrát z článku Té lípy se nevzdám:

Jedna náhodně vybraná skupina studentů dostala vkusný hrneček s univerzitním logem a druhá nic. Majitelé hrnku měli následně uvést nejnižší cenu, kterou jsou ochotni přijmout, aby se ho zbavili. Průměrně chtěli aspoň 140 korun. Kupující naopak uváděli nejvyšší cenu, kterou jsou ochotni zaplatit. V průměru to bylo 60 korun. K překvapení ekonomů změnilo majitele jen pár kousků. Buď extrémní náhodou dostali hrnky samí hrníčkofetišisté, nebo samotný vznik vlastnictví vedl k přeceňování jeho hodnoty. (…) Prostě uvedli, kolik peněz kompenzuje nezískání hrnečku. Průměrný výsledek byl 60 korun. Stejná hodnota, jakou nabízeli kupující, a výrazně méně, než chtěli skuteční majitelé. (…) Projevil se majetnický efekt: lidé mají silnější motivaci nechat si věc, kterou vlastní, než získat identický předmět, který nevlastní.

Majetnický efekt je důsledkem kombinace řady mechanismů lidské mysli. O vlastněných věcech míváme víc informací, zatímco o nevlastněných víme méně a nejistota snižuje jejich vnímanou hodnotu. Zároveň se věci, které vlastníme, stanou snadno součástí našich vzpomínek i identit, a proto je začneme přeceňovat. Patrně nejsilnější psychologická síla za majetnickým efektem je vyhýbání se pocitu ztráty. (…) Majetnický efekt je zrádný. Vede k přeceňování toho, co máme, a podceňování či ignorování všeho, co bychom mohli mít místo toho.

24 komentářů: „Majetnický efekt

  1. krásná psychologická denunciace toho – co existuje, a existovat bude. Kdo by neznal staré lidi – co hromadí haraburdí třeba v garsonce na malém prostoru až je to na obtíž i sousedům?! Majetnictví nebo Lakota (nechci vyhodit věc a koupit si novou?) – to je vlastnost navýsost LIDSKÁ…

    Co třeba pravý opak tohoto – když řeknu – vlastnit věci v osobním soukromém majetku že je ZPOZDILÉ, HLOUPÉ A NEEFEKTIVNÍ? A dopouštějí se jej především konzervativci – ať adorující SOUKROMÉ (každého jednoho z nás) nebo (totalitně) jedno jediné STÁTNÍ – vlastnictví? Co je přístup liberála? Samozřejmě cenzorův ideový náhled bořící mu bábovičky bude muset svítit červenými kontrolkami…

    Liberál – nic vlastnit nechce – protože z hlediska čístého utilitarismu – ví, že věci co vlastníme využíváme /snad kromě auta/ jen málo v dané periodě životnosti (funkčnosti a morální nezastaralosti) aby se nám koupě k danému využití vyplatila.

    Co je řešení? (Pro)nájem věcí na dobu určitou a platba jen za dobu užití…/“Pay as you go“. ..

    Kdysi sklidil LEVIĆAK (a jím bezesporu je) Matěj Stropnický odsudky plebsu, když v jakémsi rozhovoru řekl, co udělá když se mu porouchá lednička, že většina lidí na opravu nemá…tak odpověděl, že žádnou lednici nemá, že nemá ani kuchyň…Stravuje se v restauraci a zaplatí si za to na co má momentálně chuť a co by si sám tak dobře neuměl připravit. Lednička je krajně neekologická věc a individuální spotřeba energií na vařeni je plýtváním zdrojů a jde proti duchu Zeleného dealu, protože kolektivní stravování (v těch restauracích, při hromadné přípravě je v tomto více efektivní s využitím energií na přípravu jídla, stejně jak hromadná doprava proti té individuální)…

    A jaký sklidil nadávky od „Spojeného davu nacionálně-komunistického“ (dále jen SDNK)???
    Že to není levičák, ale zlý neoliberál pohrdající dělníkovým ešusem. Přitom Matěj je levičák jak poleno, má ale přeci jen pro rudohnědé publikum jednu diskreditující vadu .- je také zelený liberál.

    1. A co je komunismus? V podstatě taková permanentní opce na pronájem čehokoliv, kde pronajímatelem stát a opce není umořována penězi, ale prací, resp. derivátem práce budoucí.

      Vaše nadšení pro Matěje pak nelze vysvětlit jinak, než že vůbec nechápete, co ten chlapec říká, a ke štěstí vám stačí to, že s ním nesouhlasí ti, kteří jsou vám nesympatičtí.

  2. Anebo je to jinak.
    Mám-li nějakou věc a nepotřebuju nutně peníze, které mi za ni jiný nabízí, nemám důvod prodat. Pokud ovšem není obchodování mým povoláním anebo koníčkem.
    Stejně tak z druhé strany: jestli hrnek nutně nepotřebuju a jeho design není tak úžasný, aby mě vyloženě zaujal, nebudu za něj vydávat peníze, které se mi budou hodit ke koupi potřebnějších věcí.
    Myslím, že ten test nebyl vymyšlen tak dobře, aby o něčem mohl vypovídat. Výsledek je leda to, že ceny v nabídce a v poptávce se málokdy sejdou na první pokus. Ale to by vám prozradila každá zběhlá trhovkyně v krajích, kde je zvykem smlouvat.

  3. Nejsem si jist, zda tento pokus má patřičnou vypovídací hodnotu.
    Prodávaný/kupovaný předmět asi není úplně exkluzivním objektem touhy (pro kupujícího) a částky jsou příliš marginální, aby vzbudily zájem kterékoliv ze stran transakce.
    Zkusit to s něčím cca 1000x dražším, třeba by byl výsledek jiný. To by byly částky, které už stojí za zamyšlení (Pro Bakalu, Kellnera a spol. nikoliv, já vím).

    1. Taky bych to videl tak. A ani nemusi jit o tak vysoke castky- ve hre je spise vztah k predmetu prodeje/ koupe. Pokud vlastnite mene hodnotny predmet, na kterem vam nezalezi, ale chcete se ho zbavit, tak je vzdy tendence nadsadit cenu, neboli zkusit to…a kdyz to nevyjde, nic se nedeje. Klidne pak muzete hrnicek zahodit a srdce vas nezaboli. A pri koupi je to naopak.
      Nepotrebuji-li nove boty urgentne, ale presto mi je nekdo nabizi, nebudu za ne davat ted 1000.- korun, kdyz si muzu pockat na vyprodej za 200.-.
      Kupovat osklivy nepotrebny hrnecek za 140.- je uz od prveho trzniho pohledu nesmysl :o)
      A naopak trapit se s prodejem tehoz a pak za to vyinkasovat bidnych 60.- je podobny nesmysl, i kdyz trosku mensi, 60.- jsou preci jen dve piva :o)
      Podle meho vse lezi ve vztahu k predmetu, planovani co s nim a realnem vynosu prodeje. Pekne je to videt treba na Aukru- malokdo prodava predmety po korune, protoze do ceny se musi zapocitat i casova investice.
      Ledaze tech predmetu po korune prodate do mesice padesat tisic- to uz pak jina, nebot vyse ziskane castky ma jiz hodnotu, pokryvajici az prekracuji existencni zabezpeceni.

      1. Pekne je to videt treba na Aukru- malokdo prodava predmety po korune, protoze do ceny se musi zapocitat i casova investice.

        Ani to Aukro nemusí být zcela reprezentativní případ. Sám na Aukru prodávám i nakupuju železniční modely, což je zrovna věc, ke které leckdo mívá citový vztah (tedy pokud zrovna neprodává firma živící se likvidací pozůstalostí, o jejichž hodnotě dědicové nemají ani ánunk, tzv. půdních a sklepních nálezů…). Mám takovou zkušenost, že při dražbách od koruny se často dosáhne vyšší ceny než když je vyvolávací cena v řádu set nebo dokonce tisíců korun. Na ten druhý případ u jinak stejného a stejně hodnotného modelu často nikdo vůbec nereaguje, kdežto při dražbách od koruny se někteří můžou poprat, aby to vyhráli, i když by za věc s vyvolávací cenou ve stovkách nebo tisících nakonec zaplatili míň. Pak už je to ale sport: Když už jsem tolikrát přihodil, tak to chci, ať to stojí co to stojí.

        Ta časová investice není zas tak hrozná. Taktika je jasná: Začít přihazovat až 5 minut před koncem aukce.

        1. Zeleznicni modely jsou pomerne zivy trh pro znalce, tam si od koruny muzete dovolit zacit, protoze mate velkou pravdepodobnost, ze na jednu kvalitni nabidku se sejde vice zajemcu.
          Amater pro syna (at jsem genderove nekorektni) koupi funglovku se zarukou ve specialce a do rizika pouzitych modelu nepujde.
          Neco jineho je komercni trh, kde profesionalove zacinaji prvymi par predmety od koruny, aby si ohmatali trh i za cenu ztraty a zaroven na sebe upozornili (realne jde o reklamu placenou z financni ztraty). Sam jsem takhle (nahodou!) koupil nekolik korunovych polozek v cene stovek, ale i tisicu korun.
          *
          Psal jsem po korune, cimz jsem myslel za korunu…jde o to, ze i kdybyste byl rad, ze nejaky predmet poslete dal i za tu korunu, tak ze se to jednoduse nevyplati. Nabidku musite popsat, vyfotit, vystavit, pak zabalit a odnest ji na postu…i v pripade rutinera tohle dela minimalne 30 minut dohromady, coz za tu korunu opravdu nestoji.
          *
          Ale spise nezli o taktiku jde o vztah k veci jako takovy: kdyz dostanete od nekoho hrnicek, abyste ho prodal, bude cena a i prodejni taktika zcela jina, nezli kdyz bude prodavat identicky hrnicek, ale po babicce. Ten darovany klidne za tu korunu prodate (z ruky do ruky) a budete rad, ze ho mate z krku, kdezto u zdedeneho si navysite cenu o sentiment. Ten samozrejme kupujici neakceptuje a tedy kdyz neprodate za 160.-, nebude vas to nijak mrzet, protoze 160.- je vase cena, pod kterou se vam nevyplati dat hrnek z ruky.
          *
          Me se zkratka nezda ten vychozi model pokusu: ucitele si vyberou studenty a pak s nimi debatuji o cene neceho, o co nemaji zajem, to vse na akademicke pude, kde jsou primarni socialni vazby zaka a ucitele.
          Z tehle vychozi situace bych si tedy nejake trzni ci majetnicke zakonitosti odvodit nedovolil.

          1. Me se zkratka nezda ten vychozi model pokusu: ucitele si vyberou studenty a pak s nimi debatuji o cene neceho, o co nemaji zajem, to vse na akademicke pude, kde jsou primarni socialni vazby zaka a ucitele.
            Z tehle vychozi situace bych si tedy nejake trzni ci majetnicke zakonitosti odvodit nedovolil.

            Nemluvě o tom, že studenti VŠ nebývají v nejrůznějších ohledech zrovna průměrný vzorek populace… Nedávno jsem narazil na úvahu o některých v literatuře často tradovaných výsledcích neurovědních experimentů, jejichž „kanónenfutrem“ byli studenti VŠ. Když se je jiní výzkumníci pokusili reprodukovat se skutečně průměrnými vzorky populace, došli ke zcela jiným výsledkům než jejich předchůdci.

          2. V citovaném článku je i poměrně dlouhá pasáž o trhu s nemovitostmi v USA, který se chová podobně, i když nejde ani o studenty, ani o umělé transakce, ani o hrnečky.

          3. Vsak ja ty vyvody nijak napopiram, jen se mi nezda metoda, s jakou k vysledku dosli.
            Dle meho je ve vlastnickem systemu nejvyssim prikazanim smerovani k ziskani monopolu. Coz nejde dosici jinak, nezli hromadenim (provozoven, vyroben, nastroju- obecne zdroju).
            V konkurencnim prostredi si nelze dovolit rici „mam dost, to mi staci“, protoze pravdepodobnost, ze budete pozrani konkurenci je vysoka.
            A tahle nalada se promita i do osobniho zivota a je aplikovana i na nevyrobni soukromou sferu. Jde o spolecensky etos, ktery je jednolity.
            Neni duvod se zbavovat veci, kterou momentalne nepotrebuji, protoze co kdyby? V normalni spolecnosti lide (nedostatkove) predmety a zdroje bez problemu sdili (vzajemne si pujcuji), coz ve vlastnicke spolenosti neni mozne…konecne sam institut vlastnictvi je z podstaty odepreni zdroje druhemu. Proc neco vlastnite? Samozrejme jenom proto, aby jste to mohl uzivat sam, jinak by o vlastnictvi nemohlo byt ani reci. Chcete na houby a nemuzete do lesa, protoze je tam obora= vlastnik vam odeprel zdroj o ktery mate zajem.

          4. Metodika je v pořádku, co je špatně je vaše absolutizující interpretace mimo kontext akademické sféry.

          5. Ano, metodika akademicke sfery je vzdy v poradku, o tom nelze pochybovat v zadnem rezimu.

          6. „V citovaném článku je i poměrně dlouhá pasáž o trhu s nemovitostmi v USA, který se chová podobně…“

            V tom případě bych si dovolil namítnout, že ani chování US trhu s nemovitostmi nelze zobecnit pro všechny trhy a všechny komodity.

          7. Pridat komentar do okenka opatreneho napisem „Napište si co kdo chcete, já co chci smažu“ a to pod clanek, kritizujici vlastnicky system, opravdu neni jednoduche.

  4. Zkušenost bezpečnostních složek praví, že pachatel který drží kořist je řádově nebezpečnější, než ten který ji z jakýchkoliv důvodů nedrží (zatím ji nedosáhl, drží ji jiný člen bandy a.t.d.).

  5. Myslím, že existence aukčních serverů typu eBay a Aukro, a co já vím ještě, diskvalifikuje teorii nejlépe.

  6. Je to sice dost OT, ale u toho Houdka je zajímavý blog o předurčenosti k chudobě.
    http://houdekpetr.blogspot.com/2020/08/chudoba-kravy.html

    Dovolím si k tomu podotknout, že nejlepší výsledky z celého indického subkontinentu v tomto ohledu mají v indickém svazovém státě Kérala, kde uzákonili možnost, aby si ženy rozhodovaly o svých penězích a majetcích samy a aby v manželství měly stejná rozhodovací práva o majetku jako muži. A dále v tomto státě mají vůbec nejvyšší % gramotnosti celkem i % vzdělaných žen z celé Indie. Jenom připomenu, že tam v letech 1957 – 2011 vládli nebo spoluvládli komunisté, ale ani za dobu, kdy jsou už skoro 10 let v opozici, se dalším vládám nepodařilo ten systém rozvrátit.

    A pak jsem se ještě při jedné z svých pracovních cest do Indie dočetl v jedněch místních novinách, že někdo dělal průzkum efektivnosti hmotné vládní pomoci chudým v různých indických svazových státech a zjistili přitom zajímavou věc: Pomoc byla efektivnější v chudších státech, protože k chudým se z ní dostal relativně větší podíl a transakční náklady tam byly nižší než v těch bohatých. Zajímavé bylo i vysvětlení: Politici, kteří rozhodovali o konkrétních formách a postupech pomoci, měli v těch chudých státech lepší povědomí o skutečné situaci a potřebách těch chudých (mj. často sami vyšli z chudých poměrů), více je o nich nechávali spolurozhodovat, tzn. zacházeli s příjemci pomoci spíše jako s partnerskými subjekty než jako s nesvéprávnými objekty, méně než v bohatých státech zapojovali do distribuce té pomoci všelijaké soukromé a nevládní prostředníky (včetně různých aktivistických organizací, které byly v tomto ohledu mimochodem dost kriticky hodnoceny) a měli také menší sklony ke korupci.

    A ty noviny byly btw The Economic Times, takže vcelku seriózní tiskovina.

    1. Před víc než 20 lety jsem v Delhi poznal jako baťůžkář člověka, který byl venkovan z Keraly a byl i komunista
      ( já tehdy tvrdý antikomunista)
      Mel za sebou indické vězení za dezerci…během pár dnů jsme se i přes názorové rozpory a moji pure angličtinu perfektně spřátelili a v mnoha věcech mi naprosto nezištně pomohl.
      Mám dodnes v knihovně od něj brožuru nějakého Ghandiho dílka s věnovánim a kopii rozsudku indického soudu, který ho poslal do vězení.
      A trochu, hodně, černé svědomí, že jsem ho už později nijak nekontaktoval.
      Potkal jsem na cestách spoustu zajímavých lidí, ale na něj dnes vzpomenu asi nejčastěji.
      Toš to jen taková OT asociace, když jsem četl o Kerale.

  7. Tribunovi: Sice OT, ale je to reakce na Váš poslední tweet, že pravý blbec nikdy nezklame. Bohužel se jako praví blbci projevili i prozatím všichni, kdo na toho Skopečka do této chvíle (04. 10. 20:09) na twitteru reagovali. Obávám se, že jich je ve společnosti větší množství než malé.

    A jakkoli agnostik, římskému papeži z celého srdce přeji, ať ho jeho trojjediný Bůh co nejdéle ráčí uchovati při životě a pevném zdraví. Když už pro nic jiného, tak proto, aby aspoň ti nejzkamenělejší dinosauři zdejšího vysokého kléru po nějakém z jeho podobných výroků pukli vzteky.

Váš příspěvek do svévolně moderované diskuse

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s