Série pádů obchodníků s energiemi v Německu, u nás, ve Velké Británii i jinde v Evropě ukazuje, že dosavadní model energetického trhu s velkou mírou volnosti a spoustou hráčů, kteří nemají vlastní zdroje elektřiny či plynu, je v ohrožení. Nyní můžete obchodovat s něčím, co nemusíte mít dopředu nakoupené či zajištěné. Tento model se ukazuje jako velmi riskantní.
Lze takové vyjádření chápat jinak, než že liberalizace a deregulace nefungují? A nelze to snad považovat za oficiální přiznání jejich selhání, když něco takového řekne Václav Bartuška, p.t. vyslanec pro energetickou bezpečnost? Myslím to teď ryze věcně, protože formálně by pan Bartuška ani nikdo jiný z jeho myšlenkového a hodnotového okruhu nic takového zcela jistě nikdy nepřipustil.
Tribun 
Tento vývoj
1. není náhodný a není ani projevem něčího záměru nebo úsilí;
2. není překvapivý – v komunitách lidí, kteří se zabývají globální problematikou, vyčerpáním zdrojů a kolapsy civilizací, se na volatilitu cen i dodávek energií jako projev začátku kolapsu upozorňuje už od dob prvního vydání Mezí růstu, tj. 50 let.
Už jsem zde víckrát upozorňoval na lidi jako jsou Gail Tverberg, Ugo Bardi, Kurt Cobb nebo Jem Bendell.
Gail Tverberg minulý týden publikovala toto:
https://ourfiniteworld.com/2021/11/10/our-fossil-fuel-energy-predicament-including-why-the-correct-story-is-rarely-told/
Gail Tverberg není žádná splašená aktivistka, živí se už desítky let jako pojistná matematička a byla výraznou postavou kampaně Peak Oil na přelomu tisíciletí. Podobně jako ostatní jmenovaní píše a říká celá ta léta totéž. Není jejich vinou, že je „the powers to be“ i jejich mediální hlásné trouby odmítají vůbec vnímat, natož aspoň občas dát na jejich rady. Důsledky vidíme právě teď v přímém přenosu.
Křivky nakreslené autory Mezí růstu v r. 1972 jsou neúprosné. Právě jsme dosáhli vrcholu „Senecova útesu“. Na globální energetickou krizi přímo naváže krize potravinová.
https://thesenecaeffect.blogspot.com/2021/11/the-coming-global-food-crisis-learning.html
Prozatím nikoli jako krize produkce, ale jako krize dodávek potravin. Nicméně sešup z toho útesu je už nevyhnutelný. Ta jízda dolů bude o to divočejší, že soudržnost společnosti potřebná v jakékoli krizi je vážně narušena, jak ukazují okolnosti související s pandemií covid-19. Tak ať si jí užijí hlavně všichni ti, kdo existenci společnosti popírají.
Dám sem ještě jeden odkaz:
https://www.rethinkx.com/
Dá se odtud stáhnout ve formě e-knihy a videí řada konkrétních doporučení pro řídící a rozhodovací sféru. Stručné shrnutí obsahu knihy je zde:
https://www.rethinkx.com/humanity-executive-summary
Facit:
The intervening decade will be turbulent, destabilized both by technology disruptions that upend the foundations of the global economy and by system shocks from pandemics, geopolitical conflict, natural disasters, financial crises, and social unrest that could lead to dramatic tipping points for humanity including mass migrations and even war. In the face of each new crisis we will be tempted to look backward rather than forward, to mistake ideology and dogma for reason and wisdom, to turn on each other instead of trusting one another. If we hold strong, we can emerge together to create the wealthiest, healthiest, most extraordinary civilization in history. If we do not, we will join the ranks of every other failed civilization for future historians to puzzle over. Our children will either thank us for bringing them an Age of Freedom, or curse us for condemning them to another dark age. The choice is ours.
A ještě:
Dark ages do not occur for lack of sunshine, but for lack of leadership. The established centers of power, the U.S., Europe, or China, handicapped by incumbent mindsets, beliefs, interests, and institutions, are unlikely to lead. In a globally competitive world, smaller, hungrier, more adaptable communities, cities, or states such as Israel, Mumbai, Dubai, Singapore, Lagos, Shanghai, California, or Seattle are more likely to develop a winning Organizing System.
Autoři netvrdí, že jsou to samospásná doporučení, nicméně lidské zdroje i technologické nástroje použitelné k pokusu o řešení lidstvo stále ještě má k dispozici. Potřebná řešení nepřijdou ze současných center ekonomické a politické moci, ale z menších a adaptabilnějších států, měst a komunit. Konzervativní ani žádná jiná ideologická dogmata ještě nikdy žádnou společnost nezachránila.
Doba temna není důsledkem nedostatku slunečního světla; nastává kvůli neschopnosti vést.
„Doba temna není důsledkem nedostatku slunečního světla; nastává kvůli neschopnosti vést.“
Vůdců a fuhrerů by se našlo, a bohužel i najde, pořád dost.
Jde o to, kam vlastně vést.
Jaká vize, kromě nových IPhonů, ještě dokáže dnešního člověka trefit „do černého“?
Jestli někdy nějakému vůdci uvěřím, tak leda tomu, kdo mi poradí, abych začal sám u sebe.
Tím si ovšem v první řadě musí projít on sám.
Ale těch malých neiphonových vizí je tu přece i dnes pořád dost.
Malé komunity fungují, lidé si dokáží pomáhat, dokáží spolupracovat, mají napojení na naší historii i budoucnost, fungují často i naprosto nezištně…
Shora sice slunce moc nesvítí, ale zase takovà doba temna tu není.
Mít postavení a být vůdce, to není totéž.
Abych to nějak shrnul, jde vlastně jen o to, aby ti aspoň trochu osvícení svítili dál.
Klidně třeba jen sami do sebe.
O sousto míň ulhaným řváčům a pokrytcům.
Ale za osvíceného se dnes považuje kdekdo.
Tady asi oddělí zrno od plev opravdu až jen nějaká celospolečenská krize.
Tak, jak to teď můžeme vidět v covidivé a antivaxerské krizové soft verzi.
„Jestli někdy nějakému vůdci uvěřím, tak leda tomu, kdo mi poradí, abych začal sám u sebe.“
Tohle šíří spindoktoři najatí korporacemi, aby odvrátili pozornost od jejich odpovědnosti za současný stav.
Ta vize je vlastně jednoduchá: Organizujte se zdola.
„Malé komunity fungují…“ Jak kde, jak které.
„Tohle šíří spindoktoři najatí korporacemi, aby odvrátili pozornost od jejich odpovědnosti za současný stav.“
To je naprosto přesné…
Nijak to sice nevyvrací osobní odpovědnost všech jedinců za tu jejich část mikrosvěta ve kterém žijí, ale ten zásadní problém je v systému. V jeho prioritách. V jeho rezignaci na trestání závažné kriminality, v jeho nazývání zla dobrem, ve lhaní o historii. V pyšné byrokracii a vládě lidí tak nekompetentních, že se hrůzou až hlava točí a hrdlo svírá…
Zrovna čtu Krejčího Geopolitiku Číny – jestli nějaká společnost dokáže problémy řešit, jako taková i jako takové tak to bude Čína.
Jak se dá věřit někomu, kdo to za bývalého režimu dotáhl až na rezidenta X. správy SNB?
Když nemůžu jinak tak si alespoň kopnu.
No jistě. Tím, že se dotyčný v listopadu 1989 angažoval na té správné (= vítězné) straně, zcela smazal předcházejících 20 let své činnosti v oboru boje proti vnitřnímu nepříteli.
Měl jsem co do činění s někým z jejich branže. U lidí, kteří se celý život živí dezinformacemi a mystifikacemi, se stírá hranice mezi dezinformací a pravdou natolik, že ji nakonec spolehlivě nerozlišují ani oni sami. Zvlášť když vědí nebo tuší, co chtějí slyšet ti, kdo je platí. A občas to i narušuje jejich osobnost. Bývají to dobří herci, jenže když chce člověk zjistit, co je pod těmi rolemi, je to jako loupání cibule: Loupe se pořád a nakonec se zjistí, že tam vevnitř není vůbec nic.
Pro mě je po určitých zkušenostech s jemu podobnými nedůvěryhodný. A víc se k tomu nehodlám vyjadřovat. Jestli tomu chceš říkat kopání, klidně si posluž.
Pro mne zase jsou nedůvěryhodní ti kteří ze své bubliny nálepkujou stejně jako středověcí inkvizitoři.
Malé enklávy nemají v globalizovaném světě šanci, skryté etity globálního světa je udusí, šanci má nové nosné a perspektivní paradigma vývoje dostatečně silného hráče který dokáže odolat vnějšímu tlaku. Pokud se takový nenajde skončí vše v globálním chaosu.
A co když globalizace nebo dokonce průmyslová společnost jako taková právě končí?
Možná to není nevyhnutelné, ale je to možné. A pro spoustu lidí nemyslitelné.
Jako dialektik materialistický změnu nejen připouštím ale beru ji jako nutnost – jen se mi nelíbí že by byla až z toho globálního chaosu
Změna musí být „přirozená“ a neřízená, protože jinak by to byl komunismus. Chaos je svým způsobem také svoboda, stačí když při něm bude umírat dost lidí.
Tribune, už jsem to tu někde psal: Společenskoekonomické formace se nemění tak, že si někde někdo s někým sedne a řeknou si „tak, a teď ten hnusnej starej systém povalíme“. V minulosti podobné procesy trvaly i stovky let. Naše generace se výsledku té změny nedožije.
Geniálním technologem převzetí moci byl v tomto ohledu Lenin, který se o to povalení úspěšně pokusil, ale ani on neviděl dál než k tomu svržení starého režimu. I proto sovětský experiment moc dlouho nevydržel. Teoretik Josef Heller, jinak tvrdý oponent Skály, Semelové a dalších stalinistických ultras v KSČM, mu říkal „protosocialismus“.
šanci má nové nosné a perspektivní paradigma vývoje dostatečně silného hráče který dokáže odolat vnějšímu tlaku
To zní přímo výhrůžně.
Nosné a perspektivní paradigma….
Co je pro padoucha hrozba je pro hrdinu naděje.
Tady a teď nejsou potřeba hrdinové, ale lidi, kteří vědí, co by se mělo dělat, a kteří to umějí a chtějí dělat.
Pokud by mělo být tou nadějí „paradigma“ silného čínského „prediktora“, tak raději zůstanu beznadějným padouchem.
Jsem mimochodem docela zvědavý, jak dlouho se bude snášet v jednom lese s čínskou pandou ruský medvěd.
Objektivně jsou geografické i ekonomické poměry Číny a Ruska komplementární. Z toho by měla vyplývat shodnost nebo blízkost jejich zájmů. Otázka je, nakolik si to dokážou uvědomit a potlačit své mocenské ambice v případech, kdy shodné nejsou. Naděje pro zbytek lidstva spočívá v tom, že efektivně spolupracovat nedokážou. Jestli to dokážou, budou mít všichni ostatní smůlu.
BTW, historická analogie se dá najít. Čína už jednou – ve 13. – 15. století – byla největší světovou ekonomikou. Mongolové ve 13. – 14. století vládli v Číně (dynastie Jüan) i ve velké části dnešního Ruska (ve Zlaté Hordě přímo, ruská knížata na západě byla mongolskými vazaly). Po nástupu dynastie Ming (1368) se však Čína uzavřela před světem, přestože měla na to, aby ho ekonomicky ovládla. Po smrti admirála Čeng Che (+1433), který vedl objevitelské výpravy mnohem velkorysejší než Evropané o 100 let později, nechal císař jeho loďstvo spálit.
Tipl bych to na nějaký nový pakt RM.
S úplně stejným výsledkem, jako ten minulý.
Tedy, definitivní výsledek si odhadnout netroufám.
Ale možná by se mohl Rusům ještě nějaký ten reinkarnovaný evropský Churchil hodit.
A nám tady taky.
Samozřejmě je tu už dnes spousta flustenců, kteří mají v šuplíku jak azbukou, tak v čínštině, ůhledným krasopisem vytvořené zvací dopisy.
Ale pátá kolona se u nás nemusí reinkarnovat, to je prostě naše kontinuální národní tradice.
Tak doufejme, že to nedopadne jako vždycky.
To až tak rychle nepůjde. Nejdřív se bude řešit vztah Čína – Rusko: Liduprázdná Sibiř bohatá na suroviny vs. přelidněná Čína. Už dnes se v některých oblastech Sibiře chovají čínské firmy jako doma. Dalším krokem bude nabídka předložená Rusku, kterou Rusko nebude moci odmítnout: Bude se řešit jenom technický problém, a to kolik desítek miliónů čínských usedlíků Rusko přijme na Sibiř.
Další kteří připisujou Číně způsob myšlení západu, apropo medvěd s pandou sousedí po staletí, ale konflikty by se daly spočítat na prstech jedné ruky a navíc byly všechny jen takové místní laškování.
A jestli někdo Číně rozumí, tak nejvíc Rus.
Číně nerozumí nikdo zvenku, jedině Číňan.
Zajímavý článek o Číně:
https://denikreferendum.cz/clanek/33384-komplexnim-pojetim-statni-bezpecnosti-ke-spolecne-prosperite
K věci:
https://a2larm.cz/2022/01/obstal-by-zeleny-socialismus-na-zapade-v-konkurenci-ciny-a-ruska/
V době, kdy je kolísání ceny jakéhokoli produktu alespoň částečně předpověditelné, se vždycky najde spousta firem, spekulujících na cenu a vytvářejících z tohoto své živobytí. Na tom není nic divného. Problém vzniká ve chvíli, kdy cena setrvale stoupá a na kraších nevidím nic ani nepatřičného, ani neobvyklého, takhle kapitalismus funguje.
Spíš je otázka, proč roste cena energie a reálných věcí (jekl 100%+, písek 80%, OSB desky 100%+, vápno, potažmo nemovitosti). Jeden důvod je tisk nekrytých peněz a účelové sestavení spotřebního koše, které maskuje opravdovou inflaci, druhý důvod je složitěji viditelný.
Je jím stále větší podíl nákladu na „žvanily a obstrukci“ na jakékoli reálné činnosti. Pod vlajkou ekologie a lických práv stanovujeme stále přísnější podmínky pro provoz továrny a dovolujeme komukoliv nezainteresovanému do všeho kecat, soudit se, rozporovat a ničit. U nás více cestou správních rozhodnutí, v USA více cestou soudů, ale výsledek je tentýž: na kilometr dálnice nebo hektar lomu na písek připadá 90% sil a peněz věnovaných na blbosti typu SEA/EIA, DÚR a jejich dovedení ke konci.
Není nutné se stát Čínou, která to „umí“ silou totalitního státu, ale úplně by stačilo nakašlat na pseudoekologii a do absurdity dovedený princip předběžné opatrnosti, posílit práva majitelů nad práva čumilů a nové jaderky, vodní elektrárny a komunikace tu porostou jako houby po dešti. O lomech na písek a dolech na lithium nemluvě.
Energie a surovin je zatím dost, jen je neumíme využívat.
Jenže kdo má tu odvahu tnout do gordického uzlu zamrzlé, staré a zkostnatělé společnosti, která si ve skutečnosti cení stagnace a nejde do rizika (viz defenzivní přístup k covidu – omezit, schovat se, nic neriskovat, přestat žít). Možná už jsme příliš shnilí a dobyvatelský pud vyprchal dočista.
Tady to nikdo nepochopí, ale problém energií je problém našeho myšlenkového obzoru, ne reálného nedostatku.
Organizace typu Hnutí Duha nebo Frank Bold své soudní spory se státem zatím vždycky vyhrály, protože ten, kdo porušuje zákony tohoto státu a tím ochromuje činnost státu tam, kde je na místě akceschopnost, jsou orgány veřejné správy.
Pochopitelně, protože jsou špatně ty zákony. Šlendrián úředníků jen poskytuje možnost budování účinně sabotovat.
Aha. A jaké zákony by byly správně?
Viz výše: úplně by stačilo nakašlat na pseudoekologii a do absurdity dovedený princip předběžné opatrnosti, posílit práva majitelů nad práva čumilů
Co to je „pseudoekologie“?
Za „lická práva“ máte u mne červenou.
Who cares? :-)
Pokud je jakýkoliv pokus o nějakou regulaci státem totalita tak půjdeme dál do nedvratného konce.