Na dnešek připadá výročí teroristických útoků na WTC v New Yorku. O tom, že se jednalo o akt terorismu, není pochyb, liší se pouze mínění o tom, kdo jsou skuteční teroristé (což nutně nemusí být ti, kteří za ně byli prohlášeni). Masmediální prezentace tohoto tragického výročí se nese v duchu velkého vyprávění o ohrožení svobody a demokracie zákeřným a krutým nepřítelem, který nás nenávidí pro naše svobody a naši kulturní a civilizační vyspělost, a kterému je nutno se odvážně postavit i za tu cenu, že odhodíme pomyslné rukavičky a sáhneme po zbrani, kterou použijeme sice bez radosti, ale zato důsledně, neboť je to na obranu našich výdobytků nutné. Tisícce lidí, kteří tehdy v troskách zdemolovaných mrakodrapů zahynuly, jsou z tohoto pohledu vlastně prvomučedníci Války s terorismem.

Pokračovat ve čtení „Oběti 11. září“ →

Když jsem se včera dozvěděl o vražedném řádění střelce v Bratislavě, po kterém zůstalo 6 (podle posledních zpráv 7) mrtvých, má první reakce byla: co je to zase za hovado" a jak je možné, že se stačil zabít sám, kde byla policie, proč ho nezlikvidovala?" A pak jsem se dočetl, že krvavý střelec z Bratislavy se prý mstil za syny: Vrah bol otec, ktoreho synov mu ta vyvrazdena romska rodina namocila na drogy. Uz v minulosti sa im vyhrazal, dnes ten svoj čin dokonal – aj ked zvyšok činu už bol čistý amok…" Nebo jinde: Rodina Putíkových (oběti, pozn. red.) neměla v Devínské Nové Vsi dobrou pověst. Podle televize Markíza vyvolala rodina nedávno v blízkém okolí konflikt, při kterém musela zakročit zásahová policejní jednotka. Podle sousedů to byla problémová, často hlučná domácnost." A najednou není svět tak černobílý a rozdíly mezi agresorem a napadeným se začínají stírat…

Pokračovat ve čtení „Jak si diagnostikovat rasismus“ →

U příležitosti pohřbu Milana Paumera, člena odbojové" skupiny bří Mašínů, se v Poděbradech koná teatrální oslava terorismu, na které patetická slova o svobodě, hrdinství a boji z úst vládnoucí elity jen chabě maskují krvelačné krédo: mrtvý komunista – dobrý komunista." Selanku neukojených vítězů nenarušila ani osamělá revolta (nebo snad provokace?) zatím neznámého muže, který bude zřejmě za svoji drzost štván napříč svobodnými" médii, jenž zaplavil" Poděbrady plakáty nazývající Paumera vrahem (plakáty ač řádně zaplaceny se na výlepových plochách dlouho neohřály). 

Pokračovat ve čtení „Oslava terorismu“ →

Nad tím, že PČR dává svému heslu pomáhat a chránit" poněkud svérázný význam (eufemisticky řečeno), jsem pozastavoval již dříve. A jak se tak zdá, tak se výkladu svého heslu v duchu nemít problémy" hodlá držet i nadále. Tak například zpráva s varovným titulkem Na Spartu přijedou stovky polských chuligánů, policisté čekají problémy, nehovoří o tom, jak je policie na chuligány připravena a že jim nedovolí ani plivnout na zem, natožpak nějaké výtržnosti, ale o tom, že policie na ochranu nevinných civilistů (sic!) předem rezignovala: Přestože policie vyšle do ulic desítky svých lidí, měli by být zejména obyvatelé pražské Letné opatrní. Je na jejich zvážení, zda se budou v době před, v průběhu a po skončení zápasu v těchto místech pohybovat. Nelze vyloučit, že může dojít k fyzickému napadení nebo třeba k poškození zaparkovaných aut." Jinými slovy: utečte, schovejte se, na nás nespoléhejte.

Pokračovat ve čtení „Pomáhat a chránit II“ →

Výběr z výběru Miroslava Tejkla 12 sekund (optimální doba trvání jednoho videoklipu je maximálně 12 vteřin, protože to jenejdelší možná doba pro udržení pozornosti, cokoli delšího je prostě nuda) z knihy Marka Fishera Kapitalistický realismus. Je to sice jen výběr z výběru, fragment fragmentu, ale i tak je více než vydatný.

Pokračovat ve čtení „[LINK] 12 sekund“ →

Moudří konšelé pražští kudy chodí tudy myslí na to, jak učinit Prahu ještě světovější. Nejnověji zvažují, že by ji obohatili o to, co jí chybí ve srovnání s předním metropolemi Jižní Ameriky, Afriky či Asie – o slum. Jeho zárodkem mají být odsunutí bezdomovci, město dodá pozemek, plot i dopravu.

Pokračovat ve čtení „Slum  ghetto  zoo“ →

Snad aby je to polidštilo, snad z důvodů marketingových dostávají vlády různé přídomky, jako vláda národní oběti", vláda národního porozumění" či vláda národní jednoty". Čerstvě zformovaná  vláda TOP09 v čele s premiérem za ODS by se docela dobře mohla jmenovat vláda národní pohromy", soudě alespoň podle toho, jak hodlá s národem udělat krátký proces. Ovšem ještě lépe by její zločinnou podstatu vystihlo označení vláda černé ruky." 

Pokračovat ve čtení „Vláda černé ruky“ →

Americký soud zrušil Obamův zákaz těžby ropy v hlubokém moři: Zákaz těžby koncem května vydal americký prezident Barack Obama kvůli rozsáhlému úniku z ropného vrtu v hloubce 1500 metrů [v Mexickém zálivu]. (…) Zástupci firem označovali moratorium za neopodstatněné, protože vláda podle nich nemá žádné důkazy o tom, že by kvůli hlubokomořské těžbě hrozilo Mexickému zálivu nějaké nebezpečí." Pokud nepředstavuje nebezpečí masivní únik surové ropy do moře, co by se muselo stát, aby to bylo shledáno nebezpečným? Jaký hmatatelnější důkaz, než havárie ropné plošiny Deep Horizon a následný únik ropy devastující moře i pobřeží, nezvladatelný mimo jiné právě kvůli veliké hloubce, může existovat? Pokud není důkaz toto, tak už nic. 

Pokračovat ve čtení „Právo na kořist“ →

Tak jako každý rok touto dobou (přesné datum je ovšem pohyblivé, jak se na správný náboženský svátek sluší a patří) se vyrojily články připomínající, že dnes nastal den daňové svobody a Češi slaví daňové prázdniny, neboli nastal pomyslný okamžik, od kterého jde mzda na konto občana, do té doby naopak veškerý příjem připadá státu. Už samotný pojem den daňové svobody je ovšem zavádějící, protože sugeruje, že daně představují formu útisku, čímž implicitně legitimuje krácení daní a daňové optimalizace". Ještě zákeřnější je ale jeho obsah, protože do dne daňové svobody" nepracujeme na stát, ale na sebe, protože z daní se totiž platí učitelé, hasiči, údržba kulturních památek, buduje se s jejich pomocí infrastruktura, či slouží k financování zdravotnictví.  Na samotný provoz státu jde jen část vybraných daní. 

Pokračovat ve čtení „Den daňové svobody? Líbivý nesmysl“ →

Na anketní otázku Proč se hlásím k levici? odpověděl Jan Keller textem, který je nerozeznání od toho, jak bych odpověděl já, kdyby se mne někdo zeptal, protože i já mám důvody, proč se hlásím k levici i přesto, že to občas znamená nechat si nadávat do socek, parazitů, komoušů, bolševiků a podobné havěti."  Předněji řečeno: jak bych chtěl odpovědět, kdybych to uměl jako Jan Keller. Proto si jeho slova vypůjčím a přetisknu s dodatkem: mluví i za mne. Mimochodem, povšimněte si, že v celém Kellerově textu ani jednou nepadne slovo spravedlnost, natožpak sociální.

Pokračovat ve čtení „(Ne)jsem Jan Keller“ →