Dlouho jsem váhal, zda letos k volbám vůbec jít, přeci jenom, nemusím dělat stafáž u každého cirkusu, který do města zavítá, ale nakonec mne ODS přesvědčila. Její nenávistná demagogická kampaň, využívající těch nejpodlejších marketingových triků a plná těch nejotřepanějších klišé o líných sockách a zániku demokracie v Čechách, na mne zapůsobila tak mocným dojem, že jsem se rozhodl k volbám jít a podpořit někoho jiného, jenom aby tenhle spolek blazeovaných sociálních inženýrů měl na stát co nejmenší vliv. Vždyť ve způsobu vedení kampaně se nutně odrážejí principy a hodnoty strany a podle kampaně soudě by ODS byla schopna ještě tak uspořádat pogrom, ale již ne vést stát. Mám totiž důvodné podezření, založené na empirické zkušenosti, že pokud se ODS chopí řízení státu, bude to ze všeho nejvíce připomínat loupeživý nájezd na státní rozpočet a peněženky střední třídy v kombinaci s trestnou výpravou mstící se všem neúspěšným" a jiným protistátním živlům.

Pokračovat ve čtení „Tak já vám k těm volbám tedy půjdu“ →

Byl jsem požádán, abych pomohl s rozšířením odpovědi Jana Kellera na blábol Stanislava Komárka Volební právo aneb Evoluční past, čemuž tímto s radostí vyhovuji.

Pokračovat ve čtení „Jan Keller: Má mít Stanislav Komárek volební právo?“ →

Není před tím úniku. Ať se vrtnu, kam se vrtnu, všude mi vyhrožují Paroubkem.Těžko říct, kdo je ten pan Zodpovědný, kterému leží blaho národa na srdci natolik, že nelituje prostředků, aby před tím démonem v lidské podobně veřejnost varoval, protože se tento nezištný dobrodinec zásadně nepodepisuje, ale jeho poselství je jasné: vyhraje-li Jiří Paroubek volby (ve skutečnosti samozřejmě Jiří Paroubek nevyhraje v žádném případě, vyhraje tak maximálně ČSSD), nastane konec světa. V mlhách leží pouze konkrétní podoba této apokalypsy, totiž zda zmizí Slunce, přiletí mračna kobylek, bude čtyřicet dní pršet, či zkysne veškeré mléko včetně sušeného a mateřského.

Pokračovat ve čtení „Zodpovědně“ →

Severní Moravu a Slezsko zasáhly silné deště a s nimi přišly povodně. Tak jako každý rok, chtělo by se říct. Povodně začínají být spíše než výjimkou pravidlem, nemine snad rok, aby někde velká voda nenadělala škodu. Ty současné udeřily ve stejných místech, jako velké povodně před 13 lety, které se tehdy zapsaly do povědomí lidí jako symbol zkázy. Letos to snad není tak hrozné, možná jsme ale již jen otupěli.

Pokračovat ve čtení „V pasti mezi vodou a trhem“ →

Vzpomínám si na scénku, ve které Oldřich Kaiser v roli hyperpubertální nanynky na zkušební otázku učitele dějepisu, jaká že to hesla volali studenti v roce ´89 na Národní třídě, odpovídá: Svobodné dolby." Vzpomněl jsem si na ni v souvislosti se studentskými volbami", jejichž výsledky ukázaly přibližně stejnou orientaci v problematice české politiky v kombinaci s aktivistickým naivismem, který média sice vydávají za důkaz zodpovědnosti, ale já za ním vidím spíše nezkušenost, větší než malou porci emocí a tlak konformity. Domnívám se totiž, že rozhodnutí člověka, jehož životní zkušenost je omezena na víceméně bezstarostné dětství a péči rodiny, není tak úplně racionální. Teprve až se budou stejně rozhodovat jako lidé, kteří se starají o vlastní rodinu a vlastní domácnost a mají intimní zkušenosti s existenciálními starostmi a nezaměstnaností, budu věřit tomu, že je jejich volba autentická, a nikoliv zvenčí implantovaná.

Pokračovat ve čtení „Svobodné dolby“ →

Že je Miroslav Kalousek, nekorunovaný předseda TOP09, hajzl s minulostí mafiána, je myslím všeobecně známá věc (že to některým imponuje a mají jej proto za hrdinu je věc druhá). Jak ovšem nejnověji ukázala zchytralá kampaň s fiktivními složenkami za státní dluh, je Kalousek nádavkem ještě nebetyčné hovado, škodná, která spíše než do parlamentu patří do kriminálu. Nejde ani tak o to, že připomíná státní dluh a jeho podíl na hlavu (zvláštní, jaký zájem o státní dluh najednou vykazuje dlouholetý vládní poslanec a bývalý ministr financí), jako o to, že závažný celospolečenský problém zneužívá k vlastnímu zviditelnění se a především o formu, kterou zvolil.

Pokračovat ve čtení „Hovado Kalousek“ →

Už letmý pohled na mapu s vyznačenou demarkační linií z května 1945 (tlustá čára v levé části) jasně napoví, jaký podíl na osvobození tehdejšího Československa měla armáda americká a jaký sovětská. A to na mapě chybí nejenom část východní Moravy, ale i celé Slovensko (které, technicky vzato, bylo spíše dobyto). Je sice možné spekulovat o tom, co by bylo, kdyby se Američané nezastavili na čáře, na které se zastavili, a pokračovali dál na Prahu, a proč se zastavili právě na ní, ale fakt je, že se na ní zastavili a osvobodili tak jen část západních Čech. Padlo jich při tom několik stovek. Rudoarmějců padlo při osvobozování zbytku republiky na sto čtyřicet tisíc; část možná zbytečně kvůli chybám či lhostejnosti velené, ale bojovali. Bojovali těžce, na mnoha místech a zaslouží si respekt. Přesto se dnes vzpomínka na podíl Rudoarmějců při na osvobození většiny naší vlasti vytrácí a je přehlušena připomínkou osvobození západních Čech armádou USA, a to i v místech, kde americká armáda nikdy nepůsobila, jako kdyby podíl Rudé armády na osvobození Československa nebyl zase až tak důležitý.

Pokračovat ve čtení „Nevhodní hrdinové“ →

Co se stane, když politická strana chce vyhrát volby, ale nemá peníze na kampaň a musí si je půjčit? Stát začnou řídit politici, jejichž primárním cílem je splatit dluhy a uspokojit věřitele. Za tím účelem nejenom že musí uspět ve volbách stůj, co stůj, i za cenu faulů, podrazů a třeba i násilí, ale hrozí reálné nebezpečí, že bude přijímat taková opatření, aby se věřitel zahojil z veřejných peněz. Podpora politických stran totiž není charita a sponzor – v tomto případě spíše investor – to nedělá pro hezké oči politbyra, ale proto, že tím sleduje více či méně přímý vlastní prospěch, například v podobě úpravy zákonů či přístupu k veřejným zakázkám. A přesně v této situaci se ocitla ODS.

Pokračovat ve čtení „ODS hrozbou národní bezpečnosti“ →

Před několika dny odvysílala ČT2 diskusní pořad Zahraniční mise aneb Češi ve zbrani. Tagline pořadu zní: Netradiční pohledy, analýzy a hledání souvislostí v novém diskusním pořadu." Snad právě proto, aby pohledy byly netradiční a názorově pestré a tím podnítily plodnou diskusi, pozvala ČT hosty ve složení 1 kritik (D. Solis) a 5 obhájců až obdivovatelů misí (mezi nimi 2 vojáci a jeden bývalý šéf PRT), čím spolehlivě zajistili vyváženost a nestrannost.

Pokračovat ve čtení „Křižáci před Kábulem“ →

K leteckým haváriím, při kterých se oběti počítají na desítky či dokonce stovky, čas od času dochází od počátků letecké dopravy, většinou k nim však nedochází v důsledku systematického úsilí pilota přistát za špatného počasí na nevhodném letišti. Pokud ovšem při takové havárii zahyne nezanedbatelná část mocenské elity jednoho státu, jako se stalo dnes ráno u ruského Smolenska, kde se při přistání zřítilo polské letadlo s polským prezidentem, polskou generalitou a řadou polských poslanců na palubě, kteří všichni zahynuli, je to již vyloženě kuriozita. A také zpráva s velkým Z", jakých se obchodníkům s novinkami nedostává, a tomu odpovídá i způsob, kterým je o události referováno, či spíše kterým je mediálně využívána.

Pokračovat ve čtení „Supi se slétají na kořist“ →