[LINK] Prasečí chřipka byla jeden velký podvod


Prasečí chřipka byla jeden velký podvod, říká v rozhovoru Wolfgang Wodarg, epidemiolog a vysoký představitel Rady Evropy. Prasečí chřipka se začíná vybarvovat jako pěkná prasárna, podvod a marketingová akce, jejíž hlavním účelem bylo zvýšit obraty a hodnotu farmaceutických firem, což je ostatně přesně to, co o čem se na různých disidentských blozích a webech spekuluje již celou řadu měsíců. Nyní to začínají pochybnosti připouštět už i novináři, tedy ti, kteří ještě nedávno svědomitě a pokrokářsky" horovali pro zodpovědné a preventivní očkování. Co je na tom snad nejvíce znepokojující je samozřejmé a bezešvé propojení veřejné správy a soukromého podnikání, kdy to první se stále více stává jen servisní základnou toho druhého, podobně jako v případě privatizace bezpečnosti.

Pokračovat ve čtení „[LINK] Prasečí chřipka byla jeden velký podvod“ →

Propaganda


propagandaZnalost nástrojů propagandy by měla patřit k základnímu vzdělání všech, kdož nechtějí jen pasivně přijímat, co jim naservírují svobodná," vyvážená" a objektivní" média, a tomu potom věřit, protože to je pohodlnější, ale mají ambice kriticky zvažovat informace, které se k nim dostávají, a na jejich základě činit vlastní závěry, aby si tak vytvořili svoji alternativu k oficiální názorové konfekci. Kritické a ostražité čtení je nejenom výsadou, ale přímo povinností každého svobodného ducha, protože ve víře není svobody, ať jde o víru náboženskou, politickou nebo ekonomickou.

Pokračovat ve čtení „Propaganda“ →

Už máte svého favorita na přeběhlíka?


Snad příliš nepřeháním, když řeknu, že zlatým hřebem do rakve důvěry české veřejnosti v politiky a politiku byli přeběhlíci" – poslanci, kteří byli zvoleni za nějaký program, ve sněmovně však podporují program jiný. Nejčerstvější případ je ze včerejška: do té doby poslanec ČSSD Kosta Dimitrov přeběhl do zbrusu nové, ještě teplé strany SPO Miloše Zemana (který se jak známo, mýlil v politice), čímž se z marginální, byť ambiciózní partičky stala rázem strana parlamentní.

Pokračovat ve čtení „Už máte svého favorita na přeběhlíka?“ →

Privatizace americké bezpečnosti


V sobotních LN vyšel rozsahem nevelký, ale obsahově vydatný text Jiřího Pehe Privatizace americké bezpečnosti o outsourcingu represivních (v tomto případě vně-represivních) funkcí USA, který vrhá světlo na stinnou stránku toho, jak funguje ta pravá svoboda" a pravá demokracie". Je to čtení depresivní, protože pokud se situace nezmění (a ta se nezmění, protože trendy jsou zjevné), čeká nás budoucnost okovaných bot, bodáků a nikým a ničím neomezovaného řádění žoldáků bez jakékoliv odpovědnosti vůči komukoliv kromě svého velitele a jeho klienta. 

Pokračovat ve čtení „Privatizace americké bezpečnosti“ →

Přísahejte, že nevíte, jak vypadá hakenkrojc


pohorsujici plakatAž do dnes jsem myslel, že vrcholem absurdity na poli boje proti propagaci neonacismu bylo obviňování mladých přírodovědců za to, že si za svůj emblém zvolili protěž, takto též znak jedno z divizí SS. Ovšem pokrok jde vpřed mílovými krok a novodobý hon na čarodějnice dnes dosáhl dalšího vrcholu, když časopis o historii vydal kalendář s hákovým křížem na vlajce jako přílohu přinesl kalendář na rok 2010 s válečnými historickými plakáty, kde se na jednom z listů se vyjímá vlajka Hitlerjugend se svastikou," na což odborníci na extremismus zareagovali tak, že majitelům kalendáře doporučili, aby říjen, na nějž inkriminovaný plakát připadl, raději přešli, jinak by prý mohli být stíháni kvůli propagaci hnutí potlačujících lidská práva."

Pokračovat ve čtení „Přísahejte, že nevíte, jak vypadá hakenkrojc“ →

Postavit věže na spravedlivých základech


Výtah z rozhovoru s Jaroslavem Vaňkem, ekonomem českého původu působícím v USA. Věžemi" jsou míněny věže WTC v New Yorku, jejichž pád v roce 2001 je symbolem principielního kolapsu celé ekonomiky, kterou reprezentovaly, stavění věží" pak symbolizuje obnovu světové ekonomiky na základě odlišného paradigmatu, který Vaněk nachází v kooperaci a participaci zaměstnanců na řízení firem, polidštění podniků a něčem, co nazývá demokratizací ekonomiky. Jeho vize sice znějí poněkud utopicky, ovšem umlčování, kterému čelí on i jeho žáci, naznačuje, že svými myšlenkami míří na citlivé místo systému. Osobně si ale myslím, že bude třeba vymyslet ještě něco jiného, než participaci a demokratizaci, protože intelektuální výbava je determinována dlouhými lety působení kapitalismu a lidé již nejsou mentálně schopni akceptovat systém, který by nebyl založen na permanentním růstu a exploataci veškerých zdrojů, včetně těch lidských. 

Pokračovat ve čtení „Postavit věže na spravedlivých základech“ →

Kodaňské Waterloo


komin a mrakKlimatický summit v dánském hlavním městě Kodani skončil debaklem. To je velmi znepokojující výsledek, neboť jeho předmětem nebylo nic menšího budoucnost lidstva a naděje na uchování světa v alespoň přibližně takové podobně, v jaké ho známe dnes, a na jaký jsme zvyklí. Klimatické změny – známé spíše pod zjednodušujícím a svým způsobem zavádějícím označením globální oteplování – představují velmi vážnou hrozbu pro celé lidstvo, hrozbu o to vážnější, že je na rozdíl od přízraků různých temných sil, přelomů kalendář a příchodů a odchodů bohů zcela reálná, přímo hmatatelná.

Pokračovat ve čtení „Kodaňské Waterloo“ →

Pax Americana


Text Pax Americana – past na Evropu (a Asii)?, odkud pohází níže uvedený výtah, mám v záložkách již dlouho. Původně se měl stát dalším kamínkem do mozaiky s radarem, ale situace se poněkud změnila, a přestože dozvuky předestřených konceptů lze stále vystopovat ve snaze USA vojensky se etablovat například v Rumunsku či Bulharsku, či již potvrzené expanzi do Polska, usoudil jsem, že se lépe hodí do nově založené rubriky Studovna.

Pokračovat ve čtení „Pax Americana“ →

Je někde demokracie?


Poněkud maximalistickou definici demokracie ventiloval v rozhovoru pro LN německý ústavní soudce Udo di Fabio: Demokracie je tehdy, když lid může odvolat vládu." Nahlíženo touto optikou, obávám se, že o demokracii nelze hovořit v případě žádného státu na světě. Alespoň si nedokáži vybavit stát s takovým zřízením, ve kterém by občané mohli odvolat vládu, a to ani destruktivně, natož pak konstruktivně.

Pokračovat ve čtení „Je někde demokracie?“ →