Frašku s přímou volbou prezidenta (mimochodem ukázka, jak neschopní či všehoschopní dokáží zprznit sebelepší myšlenku) – a že je na obvyklou českou frašku slušně zaděláno – není radno přeceňovat, byť o budoucím prezidentovi a jeho národu vypoví zcela jistě.  Už teď je totiž jisté, že ať už bude zvolen kdokoliv, nebude to ani nový otec vlastní, ani nový otec národa, ba ani matka státu, ale zase jenom cyklista – ochočený a skutečným držitelům moci neškodný dekorativní úředník, který se bude nahoru hrbit a dolů šlapat.

Prováděcí zákon k přímé volbě prezident zřejmě není ideální, zejména (ne)ověřování podpisů pod peticemi je poněkud pochybné, ale všichni kandidáti ho znali předem a věděli, do čeho jdou. Tak proč teď Samková chce přímou volbu zrušit a Okamura hrozí, že ji shodí u soudu?

V případě Samkové, která podle svých slov podala přihlášku jen proto, aby pak mohla prováděcí zákon napadnout u Nejvyššího správního soudu, se to ještě dá pochopit jako nějaká právnická chytristika, ale co si myslet o Okamurovi, který se nejprve chlubil tím, jak snadno a rychle získal více než potřebných padesát tisíc podpisů, aby teď, když mu hrozí, že by jeho kandidatura mohla být kvůli neplatným podpisům zamítnuta, obrátil a začal tvrdit, že sběr podpisů je nelegitimní, diskriminuje kandidáty, kteří nemají potřebné finance na sběr, je lehce zneužitelný, nekontrolovatelný a v důsledku o ničem nevypovídá? Zpíval by stejně, kdyby měl podpisů 150 000 a všechny platné? Nevěřím tomu, že v takovém případě by mluvil o tom, že sběr podpisů je protiústavní a připravoval žaloby.

Ale především nerozumím tomu, proč se jeden jako druhá do kandidatury na prezidenta vůbec pouštěli, když má podle nich vážné vady? Tohle skoro vypadá, že špatná pravidla nevadí v principu, ale až v případě, že začnou překážet zrovna jim.