Tentokrát začnu od konce, a sice citací doslovu: Mahábhárata je jedním z nejrozsáhlejších eposů světa. Kdybychom ji přeložili celou v její úplnosti, vydala by dobře na dvacet takových knížek, jakou právě čtete." Z toho plyne, že jsem nečetl přímo Mahábháratu, ale její derivát, pořízený Vladimírem Miltnerem, který také není v tiráži uveden jako překladatel, ale jako vypravěč. A dlužno uznat, že jeho (pře)vyprávění je velmi čtivé, přitom však není povrchní a poctivě (alespoň takový je můj dojem, nemám s čím srovnávat) postihuje všechny vrstvy díla, včetně jeho rozměru náboženského.
V překladu mahábhárata znamená velký boj a po stránce epické vypráví příběh občanské války mezi dvěma spřízněnými rody Kuruovců a Pánduovců v časech někdy kolem 2. tisícletí před n.l. Jak naznačují výzkumy, má Mahábhárata reálný základ, uchování faktografické vzpomínky (či spíše ozvěny) dávných událostí však nelze považovat za její hlavní účel, tím je spíše legitimace uspořádání společnosti po skončení války a dále funkce normativní – v Mahábháratě vrstva se epická prolíná s vrstvou náboženskou a především etickou, která čtenářům (dříve posluchačům) předkládá a osvětluje vzory mravného chování a další kulturně-náboženská naučení.
Dominantními ctnostmi podle Mahábháraty jsou poslušnost, věrnost (zejména ženy muži, což je zřejmě reflexe přechodu od matriarchátu k patriarchátu), pokora ve smyslu přijetí osudu a zachovávání mravního řádu, což je ctnost sice zcela zásadní, ale zároveň velmi vágní, protože ani jinak nutná pravdomluvnost a čestnost není za všech okolností nevyhnutelná a v případě, že druhý (přesněji na konci poražený) se dopustil podvodu (obecně nemravného jednání), je s ním možno jednat stejně, respektive je to obhajitelné.
K válce mezi klany (rody?, kmeny?) Kuruovců (ti jsou prezentováni jako nesympatičtí) a Pándůovců (ti jsou jako sympatičtí) dojde poté, kdy hlava rodu Pánduovců prohraje veškeré pánduovské zboží v kostkách s členem rodu Kuruovců, ovšem nikoliv bez vlastní viny, protože sám opakovaně zvyšuje sázky! Přesto je to Pánduovci vnímáno jako křivda a po návratu z vyhnanství, do kterého dobrovolně odejdou (přijetí osudu bez ohledu na nepohodlí) se pustí s Kuruovci do velkého boje, ve kterém nakonec zvítězí.
V kontextu díla je zcela přirozená všudypřítomnost magie a bohů hinduistického panteonu, řada postav je s bohy spřízněna, či je přímo jejich potomky, jako například i dnes velmi známy Kršna, patřící do širšího příbuzenstva Pándůovců. V tomto směru Mahábhárata poněkud připomíná staré řecké báje, jmenovitě například Hérakla.
Vnitřní strukturou a poměrně úzkým okruhem navzájem se prolínajících a ovlivňujících osudů Mahábhárata vzdáleně připomíná Eddu, či nejnověji dílo J.R.R.Tolkiena. Mahábhárata je relativně komplexní, jsou zde příběhy v příbězích, nebo poměrně dlouhé filozofické úvahy a mravoličné rozhovory vedené hlavními hrdiny (s oblinou ve vypjatých chvílích na bojištích).
Jazyk je, jak již bylo naznačeno, lehký a čtivý, zároveň však velmi bohatý až košatý. Velmi zajímavé je například časté opakování obratu světci a kajícníci" pro lidi ani světské, ani kněží (ti bývají často označováni jako žreci"), tedy jakýchsi poustevníků. V paměti mi rovněž utkvěl obrat vyčistila si všech devět tělesných otvorů," kterým jsou popisovány přípravy víly apsarasy na galantní setkání se s jedním z hrdinů, ze kterého ovšem nakonec sešlo, alespoň v té podobě, po které víla toužila.
Z dnešního pohledu kuriózní je v samotné Mahábháratě zcela samozřejmá polyandrie mezi Pándůovci, kdy pět bratří Pánduů sdílí jedinou ženu, přičemž se jedná o řádné a zákonné manželství.
Vyprávění se soustředí na příslušníky válečnické kasty kšatrijů, do níž Pándůovci a Kuruovci patří, ostatní kasty (stavy, třídy, zkrátka zbytek populace) je jsou zcela pominuty (zejména kasty vykonávající fyzickou práci) a zmíněny jsou pouze v závěrečné bitevní scéně mezi těmi, kteří padli, nejsou však považovány za lidi, mezi kterými by se mohlo něco významného a světoborného stát, aktivní role je vyhrazena kšatrijům. Jedinou výjimkou jsou bráhmani, ale ani ti nejsou v příběhu příliš aktivní, jsouce nad život pozemský poněkud povzneseni, a fungují spíše jako korektivní prvek usměrňující chování kšatrijů; patrný je sice značný, avšak nesoustavný a spíše příležitostný vliv kněží ( žreců a mudrců"), kterým naslouchají i králové a dbají jejich rad.
V doslovu je Mahábhárata charakterizována mimo jiné takto: Ve své podstatě Mahábhárata vypráví o velké občanské válce mezi spřízněnými rody Pánduovců a Kuruovců a mnoha jejich spojenci, která znamenala konec starých rodových demokracií a počátek antagonistické třídní společnosti v druhé polovině 2. tisíciltí před n.l." Přesto že v Mahábháratě lze nalézt jisté sociálně-kritické aspekty, zejména z pohledu toho co (kdo) je zdůrazněno a co je naopak potlačeno, myslím, že tato charakteristika je spíše úlitbou režimu (kniha vyšla v roce 1988), než vážně míněnou snahou o vystižení podstaty díla. Zánik rodových demokracií" jsem v příběhu nepozoroval, i společnost před válkou byla hierarchická a kastovní, pouze nebyla tak centralizovaná. Spíše než o zániku demokracií by se dalo hovořit o počátcích formování státu. Stejně tak neměla na třídní (kastovní) uspořádání společnosti žádný zásadní vliv válka mezi Kuruovci a Pánduovci, to zde bylo i před tím a válka vyčerpávající lidské i materiální zdroje jej pouze vyostřila. Na každý pád mám silné pochybnosti o tom, že v době, kdy Mahábhárata vnikala, koncept třídní společnosti či demokracie vůbec existoval (zejména v Indii), a že by je tedy Mahábhárata mohla reflektovat. I kdyby to autor doslovu (pravděpodobně Miltner, ale není nikde explicitně uveden) myslel vážně, šlo by s největší pravděpodobností o anachronickou projekci 20. století našeho letopočtu do 20. století před naším letopočtem.
* * *
Mahábhárata aneb Velký boj, vypráví Vladimír Miltner, Albatros, Praha 1988
Pozn.: Ilustrace je pouze ilustrační, reprodukci obálky dodám až tu obálku najdu.
Tribun 
Tribune, snad abyste raději tu obálku ani nehledal.:-(http://www.blisty.cz…rt51917.html
Jestlipak bude trestným činemi zkopírovat si například ústavu? ACTA se dá teoreticky snadno bojkotovat na bázi DoS útoku – stačí, když si dostatečný počet lidí něco zkopíruje a pak sám sebe udá. Myslím ale, že v praxi to spíš bude tak, že ACTA bude hůl připravená pro případ, že bude zájem přetáhnou nějakého psa. Kdo se znelíbí, na toho snadno něco najdou, ale protože půjdou jen po vybraných jedincích, systém se nezahltí.
To je docela možné, i když nesmíme zapomenout na další možnost, prostě vyplašit plebs aby dostal strach a raději si kupoval jejich předražené produkty a tím si vylepšit upadající zisk.Na DoS útok lze reagovat jedině zvednutím laťky – pak ale celá maškaráda ztrácí smysl.
Řekl bych, Tribune,že s postupným přibýváním takových "patentů na pravdu":http://www.novinky.cz…icisty.htmlo "hole" nebude nouze. Nějak se nám nad tou svobodou stále více zatahuje. Pochybuji že by si policisté navzájem prohlíželi kapsy a takovýto "univerzální předmět doličný" mohou mít prakticky kdykoli po ruce.
To bylo vždycky, Kamile,jen jsme na pár let uvěřili tomu, že tak nemusí být navždy. Každá doba má své policajty, své hole, i své holiče.
Jo, ACTA se už připravuje hodně dlouho. Americké distribuční společnosti jsou v děsu protože jim klesají zisky a podle amerického práva jim mají končit některá práva (nahrávky) které by měli "vrátit" původním autorům. A to přeci nejde ne.. "co jednou peklo schvátí už nikdy nenavrátí"Holt tady jde vidět co se stane když se "překupník" utrhne ze řetězu a začne diktovat jak autoru tak zákazníku že ON je ten hlavní jehož pravidly se musí všichni řídit…
Zajímavétakové Velikonoční počtení:-)Ale vážněji,kniha je zajímavá.Vlastním ji,jen ty názvy jsou o zlom jazyk.Třeba taková Bhagavadgíta.
Uz je to dlouho,ale mam pocit, ze je tam zminovano jen 7 otvoru. Nicmene mne spis zaujaly letajici vimany
Zajímavý a přitom zábavný příspěvek k autorským právům:http://www.outsidermedia.cz….aspxA to prý ještě podle diskuse na YouTube umělci několik "pecek" od vykradačů tohohle jediného dílka od Händela z "technických důvodů" nezařadili. A to se nebavím o OSA, která vybírá těžké prachy za české plagiáty ze zahraničních plagiátů…
To nic není, Stane.Díval jsem se onehdá na jakousi americkou kreslenou ptákovinu pro děti (jakýsi Barbie brand) a hádej, jaká u toho byla hudba? Dvořákova Novosvětská. Až na to, že v titulkách byl jako autor hudby uveden nějaký americký nýmand.
Létající vimany?To jsou ty, co je měl tak v oblibě Dänniken? Na ty si nevzpomínám. Ale možná byly přeloženy jinak, nebo zmíněny nějakým opisem.A těch otvorů bylo devět, to si pamatuji náhodou docela přesně, protože jsem se je několikrát pokoušel spočítat a nemohl se dopočítat.
Tak počítejte se mnou Tribune.Vezmu to odspodu:močící otvor,řitní otvor,ústa,dvě nosní dírkydvě uši,dvě oči,= celkem 9 otvorů.Indové byli důslední a oči pro ně nebyly pouze okna do duše.No jo, vímany jsou lahůdkovým soustem pro všechny záhadology a není divu. V Mahabharátě se myslím jmenovitě nevyskytují. Je to už řada let co jsem ji četl a tehdy mi šlo hlavně o duchovně filosofickou stránku toho díla. Ale od Dänikena jsem už tehdy měl něco přečteného, tak myslím že bych to zaregistroval. I když, co se Vimaniky šastry týká, tak tu nadiktoval v sanskrtu v letech 1918 až 1923 indický učenec Subbaraja Sasta panu Sarmovi, který při tom popsal 23 sešitů. Ty sešity pak přes 20 let u sebe měla dcera pana Sarmy. V roce 1973 ten rukopis přeložil do angličtiny expert na sanskrt, ředitel a zakladatel Mezinárodní akademie pro výzkum sanskrtu G.R.Josyer. Do té doby měla být, dle indické tradice, předávána pouze verbálně. Aspoň tedy já ještě nikde nečetl že by se někde našel její psaný originál nebo alespoň nějaký hodně starý přepis, což jistě záhadology netěší. Ono v ní je mnoho zajímavého i z hlediska použité terminologie. Na druhou stranu, když se člověk prohrabe alchymistickými rukopisy podstatně staršího data (tedy z hlediska zápisu) tak mu z názvů těch substancí i surovin také jde hlava kolem a ani vědomí že jsou psány tak aby jim každý neporozuměl mu nepomůže k dešifrování mnohých postupů. Nicméně okolo 19. století už si mohl onen indický učenec přečíst ledacos, pokud o to měl zájem a tenhle fakt je ošklivou mouchou v polévce každého záhadologa.Tím nechci záhadology nijak ostouzet. Je sice pravda že často vidí záhady tam kde vůbec nejsou jen proto že se nezeptají těch správných lidí, když jim něco není jasné. Na druhou stranu se "antizáhadisté" ve snaze o vymýcení záhad kolikrát dopouští takových "výkladů" z jakých je naprosto zřejmé že se neptají taky a posuzují problém úzkým hledáčkem svého oboru.Najít mezi těmi extrémy nějaký "zlatý střed", když se na tom poli (záhad) navíc ještě pohybuje slušná řádka velice šikovných "srandistů" schopných vyrábět "objevy" jak na běžícím pásu, není legrace ani pro tým kovaných odborníků, natož pak pro "neodborného" jednotlivce. Ale jsou věci okolo kterých se "chodí po špičkách" a "seriózní vědec" se jim vyhne jak čert kříži a raději dělá že nejsou. Ti opravdu seriózní prostě řeknou na rovinu že neví co s nimi, s poukazem na to že budoucnost možná jednou ukáže jak to s nimi je.
já jsem tuhle knížku vnímala úplně jinak, včetně onoho prapůvodního důvodu pro velkou bitvu. možná je to tím, že mám vydání ve slovenštině z roku 1975.
Jak jinak, Sedmi?To by mě velmi zajímalo, ale vy o tom ani slovo. Už to dořekněte, když jste to nakousla.
Kamile,také vám to neštymuje. Dosti zásadní otvor, totiž vagina, vám tam chybí, a přitom jich máte devět. Buď se nos počítá za jeden, nebo, a to mi přijde pravděpodobnější, tam nepatří ústí močové trubice, protože to je jediný otvor, kterým žena nic nepřijímá.
Pak ještě, Tribune, přichází v úvahu tantrické pojetí,které učí, že existuje devět bran tělesného chrámu: anus (řiť), pohlavní orgány, ústa, nos, dvě oči, dvě uši a fontanela otevírající vrcholek hlavy.Ovšem jak se čistí fontanela mne nenapadá, jedině snad nějakýn duchovním rituálem.S tou fontanelou se počítá ve védách často. V souvislostí s umíráním se píše že "Ti, kdo odcházejí brahma randhra (fontanelou) dosáhnou sféry Brahmanu"(nejvyšší božství) Ale zamyslíme-li se nad citátem:Devět otvorů vede do samsáry. Jeden však vede k mahámudře. Uzavři těchto devět otvorů, a otevři ten jeden. A nepochybuj, že to nepovede k vysvobození.pak nám zas vychází otvorů celkem deset (9-zavřít, 1-otevřít) tak že fakt není jednoduché se v tom vyznat.No, asi to nespočítáme :-), leda že by nám poradil nějaký opravdový znalec.