Ještě donedávna řada feministek věřila na takzvanou pohlavní neutralita a některé z nich byly ochotny prznit (a také tak skutečně činily) vlastní děti, aby dokázaly, že stereotypy mužského a ženského chování nejsou vrozené, nýbrž naučené. (…) Lidstvo nepotřebuje, abychom pokračovali splývat v jedno pohlaví s podobným mozkem. Potřebujeme mozky s co nejrozdílnějšími schopnostmi, protože to, co nás čeká v jednadvacátém století, nebude jenom výzva, challenge, to bude setsakramentský hukot.
(Anastázie Harrisová v sobotní LN Orientaci)
Tribun 
Byt zenska, tak jsem take feministka.
Osobne vidim problem feminismu v tom, ze zeny jsou mnohem krutejsi, nezli muzi, temer bez citu :o) (ackoliv se to muze zdat naopak) a proto zena na pozici muze je na pocatku sveho pracovniho zarazeni vykonnejsi, nezli muz, ale pak se rychle propada, umerne rozkladu moralky svych podrizenych.
Doba leti velmi rychle a uvedomit si, ze od okamziku, kdy dostaly Svycarky volebni pravo ubehlo teprve 23 let, je skoro namahave :o)
Zde obejveny citat za vsechny penize:
*
Žijeme v době, kdy lékaři ničí zdraví, právníci ničí spravedlnost, univerzity ničí znalosti, vlády ničí svobodu, media ničí informace, církve ničí morálku a naše vlastní banky ničí ekonomiku.
Chris Hedges
*
Podle mě existují nejméně dva druhy feminismu – politický (volební právo, právo na rozvod atd.) a pouťový (pití menstruační krve). První je pokrok, druhý je póza.
Neřekl bych, že ženy jsou krutější, spíš mají větší emoční setrvačnost. Evolučně zajišťují kontinuitu a tak snadno nezapomínají, co si kým udělali. Muži se museli evolučně naučit zapomínat, protože kdyby si na lovu vyčítali, místo aby se starali o kořist, tak se kořistí stanou sami. Z tohoto pohledu jsou pak instituty jako krevní msta apod. patologické, protože tlačí muže do něčeho, co neodpovídá jejich evoluční dispozici, a společnosti, které je udržují, jsou hysterické, viz ta různá muslimská kmenová společenství, která se pořád babrají sami v sobě a nikdy se nikam neposunou, protože nikdo nebude riskovat, že by se jeho kroky daly vykládat jako odpuštění.
To mate pravdu, tribune…ale kdyz jste se zastavil u evoluce, pak zeny nemohou prilis brat ohledy (v ruznych slova smyslech). Jak presne rikate, maji emocni setrvacnost, ktera ale casto konci i v sebedestrukci. Anorexii u kluku moc nepotkate a kazdy psychiatr vam rekne, ze muze alkoholika dostanete ze zavislosti mnohem pravdepodobneji, nezli zenu.
Ve svem okoli jsem byl casto svedkem toho, ze divka- zena chtela zviratko,“aby se mela o koho starat“, ale pak to nebohe zvire vcelku chladnokrevne utrapila. Nektere zesnke vychovne „tahy“ snasi bezny chlap dost spatne (tady mozna hraje roli i to, ze kazdy muz byl vychovavan zenou, takze je s jeji krutosti obeznamen, tak rikajic z druheho brehu).
Za vsechny priklad: bezdetne manzelstvi (on 28, ona 23), oba na dobrych pracovnich pozicich, dite jeste nechteji, vydelavaji penize, delaji karieru (ale ne moc vazne) a chteji si uzivat.
A z napadu zeny si poridi velkeho psa…
A odjizdi na tyden na hory, psa jim nema kdo hlidat, tak ho zavrou na balkone, kde vyje a dela pod sebe.
Par se vraci domu, zena se vrha ke psu se slovy: „Ty muj chudacku, tobe se styskalo, ale neboj, uz jsem tady.“
Tohle neni vymyslene, to znam ze sveho okoli. A pro chlapa tady nestymuje mira deklarovane lasky s praktickymi vychovnymi kroky…ale samozrejme podleha, tenhle typ manipulace cukru lasky a bice lhostejnosti je neodolatelny :o)
Není mi známo, že by se feminismus snažil přinutit lidi splynout v jednolité neutrální pohlaví. Pokud vím, feminismus je ten radikální názor, že i žena je člověk. Že žena je stejně důležitá jako muž, že záležitosti týkající se žen jsou stejně důležité jako ty týkající se mužů, že práce, kterou typicky vykonává žena, je stejně hodnotná jako ta, kterou typicky vykonává muž, že vlastnosti přisuzované ženám jsou stejně cenné jako vlastnosti připisované mužům.
Běžně se to pojí s přesvědčením, že lidi mají osobnost a neměli by být cpáni do některé ze dvou formiček podle pohlaví (které, mimochodem, u některých lidí třeba až do třiceti určujete špatně, protože pohlaví nebydlí mezi nohama, nýbrž mezi ušima), ale ponecháni možnosti zaujmout svůj vlastní tvar. To už ale míříme trochu někam do (sociálního) liberalismu.
Možná jsem až trochu moc third-wave, ale připadá mi, že názory, které vyjadřuje citát, jsou už etablovaný mainstream, a to nejen mezi aktivními feministy, ale v nezanedbatelné části společnosti vůbec. Přinejmenším v mojí generaci (řekněme středně mladí, a ano, obou pohlaví).
Ovsem problem je, Divizno, ze zadny clovek neexistuje a v nejlepsim pripade jde o pravni vymysl.
Mate doma v kuchyni nadobi: panvicku a vysoky hrnec. Nikdy nepotrebujete „nadobi“, ale vzdy bud panvicku anebo hrnec.
Proto jsem pravni feminista (ve smyslu Tribunovy poznamky vyse), ale uz ne kulturni, protoze tezko snasim pohled na to, jak se zeny vzdavaji sve zenskosti ve vire, ze ji tak ziskaji.
A jak pisi vyse zase ja, zeny trpi urcitou sebedestrukcni tendenci, tudiz jejich sebeponizovani vidi zase spise muzi, nezli zeny samotne.
A vemme si jeden banalni priklad: otevirani dveri.
Dnes uz neni tak zcela kosher, aby muz dvere otevrel a dal zene prednost. Tady opet narazime na to, co nahore rika Tribun:
Muz ma vice sily, lehce otevre a lehce projde, coz je jeho cil. Ale on musi postavat a divat se, jak zena vchazi prva a s dvermi zapoli, je z toho nervozni a pak se samozrejme nastve na cely feminismus a potazmo i zeny.
To same s usedavanim ke stolu v restauraci, kde je nerovna podlaha (dlazky). Zeny proste nejsou technicke a zatimco chlapovi kdyz zidle nejde posunout hned v mysli vyskoci obraz problemu (noha zadrhnuta za zavysenou hranu dlazdice), tak zena clouma a clouma a mysli pri tom na neco uplne jineho…a chlap je samozrejme nervozni.
O vysi platu, pracovnich prilezitostech, zakonu o silnicnim provozu a dalsich samozrejme zadna, tam by meli byt jak muz, tak zena institucionalizovanym clovekem, tedy rovnopravnym obcanem.
A neobstoji namitka lehce otviratelnych dveri, protoze i pred nimi musite zaujmout „bojovou formaci“, abyste prosli .o) , coz zeny neumi a ani namitka hladke podlahy, protoze zeny obvykle nosi vice veci, ktere jim v posunu zidle prekazi (kabelka, bryle, svetrik atd.)…muz jde vzdy vybaven tak, aby mel volne ruce.
Coz mne vede k obecne uvaze o teorii multikulti, ktera nakonec konci tak, ze namisto osvezujiciho obcovani mnoha kultur se z ohledu na druheho (prevladajici paradigma) omezujete tak, ze sve kulturnosti nemuzete dat volny pruchod. Multikulti je de fakto kulturni teror :o)
Ámen…
naprostý souhlas – hlavně s tou kulturou.
Feminismus, to je dneska jako rudý šátek pro bejka. Pořád se omílají klišé a pořád dochází k nedorozuměním. Ale je dobře, že jste to tady rozdělili na politickou a kulturní až pozérskou část. Za socíku měla většina žen spíš plné zuby toho, co mohly. Proto také západní aktivistky koukaly jak zjara, že tu není moc co napravovat. Než se pořádně rozhlédly a čas oponou trhnul. Ta druhá část totiž vyvěrá velmi zřetelně z té první, alespoň u nás. Když ženské kolem sebe koukly, tak se jim nechtělo vedle dětí obstarávat (v panelácích) mužské mimino, co prostě muselo gaučákovat a podobně. Což, bohužel, někdy platilo i u koníčkářů. Starali se jenom o svoje.
Ano, na vsi a u domků prostě dál funguje dělba práce, taky tak žiju. Jen co se výdělků a „živitelství“ týče, střídáme se, ale to není důvod k nějakému frustrování. Kdo zrovna může, dělá a basta.
Já vyrostla v době, kdy se ženské začaly mužů zbavovat a potom zase romanticky se zamilovávat a hledat ideál. Plus první holky, co chtěly mít jen svoje děcko, bez mužského přívěsku. 80.léta, to byla už slušná smršť, tak si ty vlivy spočítejte. Plus násilí na ženách, alkoholismus obojího pohlaví, neřešené násilí sexuální. A pozor, hodně hnusné problémy se zavrženým rodičem (vymytý mozek dítěte). Místo divení se , proč a jak takové hnutí a odvětví feminismu spíš řekněme: jo, nic se neřešilo, má to kořeny jak blázen, ale pozor, ke dnešku se to už mění a vyvíjí. Sleduju to.
Největší radost mi udělala dívčina, která mne při panelové diskuzi označila za mužskou šovinistku (říkala jsem: chraňme si muže) a za rok vrkala jak holoubek, no div ne otrokyně lásky ;-)
Problém dnes vidím jednak v určité hysterii, předvádění se a pošahaném filozofování některých extrémistek, ale jsou mladé a vyrostou z toho. Horší je dopad na děti a další generace – vždyť už je tu 4. až 5. generace dětí, vychovávaných pouze ženami! Včetně babiček a tet. Jak potom ten chlap má vědět, kým být?! No a moje výzvy k nadšeným bojovnicím jsou také nepříjemné – říkám, že práci to chce. Ženy jsou už celkem obhájené, tak teď chránit ty jiné slabé- děti, staré, postižené. jenže to chce práci, i na každé z nich, na sobě samé. Učit se životu v partnerství a zodpovědném rodičovství. Jak říkám, aktivistky našňupávám ;-)
Na závěr ale poukážu na jeden významný kořínek, proč mladé a neklidné bouří a vrčí. Je nám ženám dán docela nepříjemný předpoklad. Přes různé potíže těhotenství překousnout bolest porodu bez nejistého výsledku a potom se starat o dítě, ať je jakékoliv. Obětovat se a zároveň dělat bohyni domácího krbu (bez ironie), aniž by člověk-ženská přitom zahodil svůj vnitřní život a profesi. Ono by se nějakému chlapovi do takového nákladu dobrovolně chtělo? I proto příroda mixuje hormony, aby ženské tak zblbly, že na to přistoupí. S jasným rozumem by to jen tak nešlo. Však i během těhotenství se zažije atak rozumu, strachu z ohrožení. Více či méně silný, mnohé ho zapomenou nebo nepřiznají. No a teď si spočítejte jenom ty radosti a úzkosti kolem trojice těhotenství-porod-dítě. Když jsem měla děti já, nepovedlo se mi ani jednou u té trojky mít všechno zdravé nebo normální. A dnes je i početí obtížné, těhotenství mívá horší průběh… JE to vždycky oběť, protože i dnes lze při porodu zemřít, i dnes je výsledné zdraví dítěte velmi nejisté. Proto ty holky rebelují, není to fér. V tom se jim nedivím, chápu a rozumím.
Takže místo střílení do nějakých řad propaguji vysvětlování, pochopení, respekt na všech stranách. A správně, ženské umějí být extra mrchy. Musejí totiž zvládnout i Sofiiny volby (třeba potrat ve 3. měsíci je na psychiku maso) a jít dál. Jenže když se ta síla otočí jiným směrem, tak spíš bojim, bojim. ;-)
Chraňme své zdravé, pracovité, nápadité a sebejisté muže, kteří si nepotřebují kompenzovat mindráky, protože je nemají! Je jich zoufale málo…
Ano, presne tak, Witch, uz jsme to dotahli tak daleko, ze zdravi, pracoviti, napaditi a sebejisti muzi potrebuji ochranu…to jste vystihla opravdu dobre…
Inu, rovnost obou pohlaví spočívá v jejich nezastupitelných odlišnostech a respektu k nim.
Jsem zpátky u pokřiveného chápání rovnosti, které se v porevolučních časech prosadilo a které plete rovnost se stejností.
Nejak me to automaticky odhlasilo…za to muze Taras!
Kdepak je Merlin? tu postrádám, rád bych četl její názor.
Mno – určitá část populace obého pohlaví trpí patologií, mám dojem že ta běžná normalita není vidět, patologie ano – třeba tem příběh se psem na balkoně, typoval bych onu dámu na docela slušnou hystorionskou poruchu osobnosti
Neco o dusevnim zdravi toho chlapa kteremu pes zavreny na tyden na balkone nedosel,
by k premysleni neco nebylo ?
Jak ten musel jeho zenskou prevalcovanej bejt
z toho se chce i zfeminizovanymu ctenarovi blejt !