Cituji Zdeňka Zacpala citujícího Nigela Barbera v textu Ateismus vítězí nad náboženstvím:
Barber chápe náboženství jako mechanismus k vypořádání se s nepříjemnými emocemi coby psychologickou záštitu poskytovanou bezmocným lidem. Je nejmocnější tehdy, když je život nejnesnesitelnější, tedy v nefunkčních společnostech trpících sociální nerovností, bídou, hladem, nemocemi, násilím a nekonečnými válkami. Lákavý příslib příštího života má ty nepříjemnosti vykompenzovat.
Nejmenší roli hraje náboženstvím naopak v zemích, jejichž občané se těší dostatku jídla, slušné životní úrovni, sociálnímu zajištění, nestrannému soudnímu systému (…) jsou vzdělaní, zdraví (…) zkrátka tam, kde lidé mají nejméně nejistot a starostí o budoucnost.
Náhražkami náboženství se silným emocionálním nábojem do budoucna mají být a budou zábava a hry, sportovní fandovství i některé chemické substance.
Je nabíledni, proč je náboženství, zejména katolické, našimi elitami tak protežováno: čím silnější role náboženství ve společnosti, tím více chudoby, ponižování a vykořisťování společnost snese.
Tribun 
Dovolím si jedinou otázku. Proč v době, kdy mělo náboženství velké slovo v životě lidském, bylo o tolik méně kriminality a vandalství, než v našich ateistických časech? A nebylo nutné mít ani 1M agentů tajné policie a spolupracovníků té veřejné, jako v časech (naci-)socialistických, které se také honosily nízkou měrou kriminality.
o tom ale není vůbec řeč, že ne
prostě je nutno opruzovat za každou cenu, i když to s tématem vůbec nesouvisí
V těch dobách bylo také na světě o dost méně lidí, takže v absolutních číslech tolik kriminality ani být nemohlo. O většině zločinů se nepsalo na i-děsu, novinkách, či neviditelném čoklovi, nevykládaly o ní mluvící hlavy v České bleskovizi či TV-Noha. Ba dokonce ani kronikáři většinou neměli zájem zapisovat do svých kronik počty lidí okradených, zabitých loupežníky v lesích nebo šikovně zavražděných kvůli majetku, dokud jejich počet významně nepřekračoval obvyklou míru. A jak jistě víte, když máte ničím neomezovanou možnost použít útrpné právo, nepotřebujete tajné agenty – stačí vám veřejný kat s pacholky a to by bylo, aby se sprostý podezřelý nepřiznal i k tomu, že osobně ukřižoval Ježíše Krista. Jo a ještě jsem zapomněl, v těch dobách se nevedlo kreativní účetnictví, nebylo ani zdaleka tolik právníků a oblíbenou metodou vypořádání dluhů u francouzských králů byla poprava věřitele. :-)
:-)))
za 100 bodov
Přihazuji : za 150
Měl jsem na myslí 19. století a relativní, nikoli absolutní čísla. Ale jinak roztomilé klišovitý popis středověku, jako by vypadl ze správně zperiodizované školní učebnice dějepisu. :-)
Ty máš mysl? A sakra….
„…čím silnější role náboženství ve společnosti, tím více chudoby, ponižování a vykořisťování společnost snese.“
Je tu jeden velky rozpor, Tribune: k vire se hlasi cim dal tim mene lidi a pritom nabozenstvi se dostava cim dal tim vetsi podpory. Proc?
Protoze v dobe jiz rozpadle society neexistuje zadna spolecna politicka myslenka a proto se lide obraci ke ztracenym korenum.
Nenechte se proto mylit v tom, ze nabozenstvi je na vzestupu z duvodu jeho propagace verchuskou ci z duvodu lakavosti jeho myslenek…naopak, to lide ho chteji. A to proto, ze z nabozenstvi se stalo politikum, posledni koutek utechy alespon jakych takychs spolecnych hodnot, jez lze postavit bezbrehe dekadenci.
Tedy jeste jednou: nabozenstvi dnes= politicka „skorepina“ utlacovanych.
Mozna opium, ale v uplne jine rovine, nezli videl Marx, ja osobne bych rekl, ze jde o „zachranne steblo tonouciho lidstva“ :o)
neviděl bych tu Tribunovu formulaci jako rozpor.
Jenom místo implikace bych navrhl ekvivalenci.
tudíž za a):
“…čím silnější role náboženství ve společnosti, tím více chudoby, ponižování a vykořisťování společnost snese.”
a současně za b):
“…čím více chudoby, ponižování a vykořisťování, tím silnější role náboženství.”
Přičemž tu chudobu, ponižování a vykořisťování, lze doplnit deziluzí, frustrací ze současného světa, často osobními tragediemi apod.
S ohledem na to, kam kráčí tento svět, bude role náboženství nejspíše obecně vzrůstat.
Barber je psycholog? Je to on?
Me proste jen nesedi, ze by bylo mozno zatahovat obsah nabozenstvi (tedy viru) do politiky (obecne receno, ze by lide kvuli prijeti cirkevni nauky vic „vydrzeli“). Mozna pred 100 lety, dnes uz to tak nevidim, naopak, nasi mili kolarkari, at uz pateri vyklouzove, participanti sudetonemeckeho narovnani ci rovnou kardinalove, se preci v prve rade stavi na svetlo jako obcane a s virou na svetlo vubec nechodi, jen semo tamo, jako s podmalbou „rozumneho obcanstvi“. Cirkev se ostatne ani nesetkala s zadnym velkym obcanskym odporem, kdyz v pripade restituci uderila na „podnikatelskou notu“, tam o cirkevni nauce nepadlo snad ani slovo, cela debata byla rizena obcanskym principem.
Takze ja bych rekl, ze nabozenstvi nevstupuje do hry jako neci nastroj, ale primo jako suverenni politikum, de fakto jiz emancipovane jak od cirkve, tak ale uz i od sveho vlastniho nabozenskeho obsahu. Preci kapik ne, vole… :o)
Z Che Guevary se stane fotka na tricku, z hnuti 68. roku skejtarsky zivotni styl a z nabozenstvi demokraticka politicka sila.
Ted mluvim o Evrope, zvlaste pak stredni a vychodni, ale plati to pro celou.
Návrat ke kořenům? To bychom se museli nejspíš vrátit k uctívání blesků, případně nějakého dubu či skály. Kde jsou ty kořeny? Máte-li na mysli křesťanskou víru, tak ta má vliv na lidskou společnost jen nepatrný zlomek její historie, a navíc není ani v současnosti zdaleka monopolní.
Ostatně to připomíná výrok jakéhosi řeckého dramatika. Parafrázuji:
„Potřebují lidé bohy?“
„Ano, samozřejmě, že lidé potřebují bohy! Proto si je vymysleli…. „
S tím citátem se nedá souhlasit snad v ničem. Absolutně nikdy nemůže být náboženství nahrazeno žádným sprotovním fanděním nebo chemikáliemi, hrou či zábavou. Vždyť to jsou dvě naprosto odlišné cesty – jedna dává hranice a smysl, ta druhá je vyprazdňuje, je dočasná.
A vůbec celý Barber – jak přišel ke svému zjištění? jak může říct, že největší vliv má náboženství v zemích nefunkčních, plných hladu a svrabu – když takové USA jsou náboženstvím a církvemi přímo prošpikované? Nebo žeby…? :-)
A promiňte Tribune, ale tady u nás snad vůbec nejde o roli náboženství. Jenom o chuť se taky svézt na tom srpávném kolotoči. :-)
S Tribunovým závěrem nemůžu nesouhlasit. Učení církve by mělo lidi vést k vnitřní svobodě a nezávislosti na vnější autoritě, čehož důsledkem by ovšem byla větší svéhlavost oveček jak vůči státu, tak případným manipulačním tendencím církve.
Církev je (není, ale měla by být) volné společenství lidí klidné mysli a čistého srdce, žádné rituály k uctívání Boha, zlacená roucha a hierarchické uspořádání „znalců pravdy“ netřeba.
Ehm…… vazne ?
A to mluvime o cirkvi nebo o „cirkvi“….?
Nejak jsem si nevsiml ze by cirkev vedla k osobni svobode a nezavislosti na vnejsi autorite….spise naopak.
Nemate na mysli spise nejake nabozenstvi ? Treba (do evropskeho kontextu nespravne zarazeno jako filozofie) budhismus ?
„…Učení církve by mělo lidi vést k vnitřní svobodě a nezávislosti na vnější autoritě..“
hmm, no nevím, ale řekl bych, že toto neplatí ani teoreticky natož prakticky
i pro Brumlu: no právě proto, že to nedělá píšu BY MĚLO :) Teoreticky to platí rozhodně, tak to prostě je.
buh proste je – to je preci jasne
komunismus je teoreticky mozny – tak to proste je
lide jsou hodni a slusni a liberalismus muze fungovat – tak to proste je
teoreticky muze byt spousta veci….
Nemá cenu vypisovat množství literatury, pomocí které byste se dobral poznání, že „tak to prostě je“ :)
Můžete mi akorát věřit nebo nevěřit, v čemž nevidím problém.
uznavam pravo kazdeho jedince verit si cemu chce. problem mam prave a pouze s „cirkvemi“ ktere tvrdi ze jejich pravda je ta jedina spravna a ze ji nesmim „testovat“ ale musim proste verit.
Prominte mi, ale tak to proste je….
„Učení církve by mělo lidi vést k vnitřní svobodě a nezávislosti na vnější autoritě“
Est si zrejme dokaze predstavit nejakou cirkev bez autority, tedy cirkev bez boha :o)
Církev by měla být to co jsem napsal výše, že je skutečnost jiná, není moje chyba :)
Ale netvrdím, že církev jako společenství nespojuje nějaká autorita, jen není vnější. Tohle vám ale nevysvětlím, na některé věci si člověk musí přijít sám.
Nikdo vám přeci nebrání prohrabat se tou obrovskou hromadou filosofické a náboženské literatury a zjistit, jak se věci doopravdy mají. Nebudete pak odkázaný na domněnky druhých. Je fajn udělat si ve věcech jasno.
Jak vidím tak vy jste svou pravdu našel….tak hodně štěstí.
Děkuji :)
Každé nové hnutí nese na svém začátku něco úžasného, pár myšlenek o nápravě věcí, třeba Nejsme jako oni :-). A vám se to plete jedině s náboženstvím:-) Uznávám že Ježíš měl odvahu a sílu, a stojí zato si občas připomenout některá jeho slova. Ale to všechno zmizelo vznikem církve. Pro mně je těžké věřit tomu že církev má vychovávat své ovečky k samostatnosti a nezávislosti, když vidím že k rozšíření křesťanství dochází až po jeho uznání za státní náboženství, a vidím jeho využití k zisku území a majetku… Ale nezavrhuju je úplně. Myslím si totiž že náboženství by mělo mít jiný úkol, něco jako mytologie – udržovat paměť lidstva, soudržnost, poskytovat příběhy, díky kterým můžeme něco v sobě objevovat, hledat smysl nesmyslů :-) A k tomu jsou rituály nutné, sedmý den světiti budeš :-). Neměli bychom do něho bušit, ale ani bychom se jím neměli nechat převálcovat. Jak můžeme odolávat islámu, když si neumíme najít vztah ke svému náboženství a svým církvím?
Tak ať mi přestanou bušit na dveře :)
Ale samozřejmě – každý člověk (no …. skoro každý) hledá nějakou spiritualitu. Něco co by mu řeklo že tenhle život „má smysl“. A hlavně aby se smířil s tím že život má počátek a také konec.
A to je celé….
Vznik náboženství (a církve) bývá iniciován objevením se člověka, který hlásá a učí na svou dobu převratné myšlenky. Mnohdy ani nejsou správně pochopeny a vyloženy, ale pokud mocní usoudí, že by mohly ohrožovat jejich postavení, snaží se zastavit jejich šíření. Když už to nejde, je snazší je akceptovat, ovšem v mírně upravené, status quo neohrožující podobě. K tomu se může přidat nesprávné pochopení učení, a vznikne náboženství, kterému je třeba věřit, protože chápat je dost dobře nelze. Hezky to ilustruje Ježíšův výrok:
„Běda vám zákoníkům, vzali jste klíč k poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste zabránili.“
Jako beznadějný ateista mohu nanejvýš konstatovat, že kdyby někteří lidé víru, náboženství a církve nepotřebovali, asi by nic takového neexistovalo, a to včetně církví, které vznikly na podkladě víry ve světlé pozemské zítřky
.
Jakožto agnostik mohu kontrovat pokusem o důkaz sporem; potřebuje někdo Třešeň? Existovala by i tehdy, kdyby ji nikdo na světě nepotřeboval?
Otázka je, jestli obdobný charakter všech možných kultů a náboženství, které vznikaly v izolovaných kulturách, je dán jednoduše určitým nastavením lidské psychiky, která potřebuje právě takového pánbíčka, nebo zda jde o jedno božství, nahlížené přes různě křivá skla, zůstane asi nerozluštěna.
Promiňte, ale myslím si, že vůbec nechápete princip důkazu sporem. Nelze přeci srovnávat jablka s hruškami. Tedy v tomto případě „třešeň“ jako fyzickou osobu a náboženství, jako institucionalizovanou víru v něco „vyššího“, nehmotného. A Vaše úvaha o nahlížení křivými skly na „jedno božství“ je rovněž kouzelná. Něco ve smyslu „neříkám tak, ani tak, ale na má slova dojde“ :-) Zkrátka agnostik …. :-)
ten hoch nechápe nic, ale o to více bude neustále rádobyintelektuálsky opruzovat
Jakpak to? Je-li možná existence něčeho bez toho, aniž by si to kdokoliv přál, proč by to mělo být vyhrazeno jen pro určité entity?
O agnosticismu viz odpověď třešni níže.
Ale no tak, … to je jenom takové rádoby intelektuálské plácání. Potřebuje někdo Měsíc? Potřebuje někdo Krabí mlhovinu, nebo Plejády? Nepotřebuje a přesto existují. A existovaly bez lidí a budou existovat i když už lidé zase nebudou. Co to dokazuje? Pouze to, že si to lidé pojmenovali k obrazu svému (např. Subaru, alias Sedm sester, alias Plejády…) a vtiskli si do toho svoje lidské představy mýty. Ale ty entity (jak Vy říkáte) existovaly a mohou existovat i bez těch lidí. Náboženství ale bez lidí existovat nemůže :-)
Ale Bůh ano. :-)
Aha, k čemu by tu tak asi byl kyz ho nikdo nepotrebuje? Něco jako domácí kutil amatér, kterému nestačí garáž, a tak si pořídí 15 miliard světelných let prostoru, ze? Vy jste fakt komik.
Omluvam se, nikoliv anonym, ale Antimon
Dtto Třešeň. :-)
Hurá. Tak se třeba konečně dozvím něco o agnosticismu.
Zatím mi pozice agnostiků byla záhadná.
Že něco nejde dokázat, to beru bez odmlouvání. Ale není vztah k božství především věcí víry, která se bez důkazů obejde?
Nejste náhodou spíš „něcista“, řečeno s Halíkem, když připouštíte, že by náboženství nemuselo být lidským výtvorem, vzniklým z lidské potřeby, ale cosi seslaného shůry?
Nemohu mluvit za ostatní agnostiky, ale za sebe. Na základě dnešních znalostí není možné existenci nadpřirozena (včetně Boha či bohů) potvrdit ani vyvrátit. Řada nepřímých důkazů spíše hovoří proti tomu, že lidská civilizace se v podstatě náhodou vyvinula z baktérií postupnou evolucí a vesmír jaksi samovolně vznikl ze superhusté koule neboli singularity.
Pokud v nejbližší době nerozšíříme portfolio našich vědeckých metod o něco kvalitativně nového, nemá smysl o existenci nadpřirozena vyslovovat jakákoli kategorická stanoviska.
Zkrátka nevím a nejsem uzpůsoben tak, abych čemukoliv bez důkazů věřil, není-li to láska mé milované. :-)
Připouštím obě možnosti; jak náboženství jako užitečný konstrukt, který drží společnost pohromadě, tak existenci něčeho nahoře.
Dokonce si ani nejsem jistý, z čeho bych měl větší radost.
Já se taky hlásím k agnosticismu. A nevím, co je na něm tajuplného. Jsou věci, na které nemusím mít názor. Jsou věci, které nelze nebo není potřeba napasovat do nějaké dialekticko-binární logiky. Jsou věci, které nemusím mít potřebu řešit, a to je obsah agnosticismu.
Otevřeně řečeno, je mi celkem jedno, jestli je vyšší moc systém slepě neosobních přírodních a kosmických zákonů nebo nějaká sebeuvědomující se entita. Na její působení mám stejně zanedbatelný vliv, ať platí to nebo ono.
Ať si každý věří čemu chce, pro mě je důležité, jak se chová vůči ostatním lidem. K tomu, aby se choval mravně, přece zralý člověk nepotřebuje, aby nad ním nějaký farář hřímal z kazatelny vize věčných muk pekelných… A jestli jo, tak potřebuje spíš výchovu (někdo i léčení…) ze strany jiných lidí nebo společností k tomu organizovaných struktur, a občas i za cenu jistého přiměřeného, nejlépe institucionalizovaného násilí (v tom se s michalem pochopitelně neshodneme, ale to teď není důležité). Ze všech věrouk se dá vypreparovat nejmenší společný jmenovatel jejich základních morálních zásad. Ten stačí pro takové soužití, abychom se navzájem nesežrali a občas si i pomohli. Akorát ho musíme dodržovat nejen vůči nám uvnitř naší tlupy, ale vůči všem příslušníkům všech ostatních tlup, rodů, kmenů, národů, ras…
To bychom měli morálku. Ještě jeden důvod vidím u některých lidí pro víru – strach ze smrti. Jeden starý Řek (Epiktétos? už jsem zapomněl) pravil zhruba toto: Smrti není nutno se bát, protože když tu jsme my, není tu ona a když tu je ona, nejsme tu my. A i tenhle existenciální strach lze ovlivnit, a to nejen chemicky – chlastem, trávou, valiem nebo prozacem, ale kupodivu i výchovou… Akorát že to je pracnější a výsledek je nejistý.
Na stole mám stále na očích dvě věci. Jedna je cedulka s tímto výrokem Eduarda Goldstückera:
1. Každá víra je iracionální.
2. Každá víra je jedině pravá.
3. Každý věřící se považuje za nadřazeného jinověrcům a nevěřícím.
Hned vedle té cedulky stojí ručně vyřezaný dřevěný křížek – dar od prostřední dcery, které je teď 34 a pokřtít se nechala v osmnácti. Na jeho spodku je přilepený citát z Nového zákona (Jan 3,16 – kdo má zájem, najde si sám…)
Tož tak, třešinko, a včil mudruj…
No vida, že se můžeme na něčem shodnout.
Jinak jsi naprostý idealista. K tomu, aby se člověk obecný choval mravně (a nemravné je nejen násilí vůči druhým, ale i lenost vůči sobě) potřebuje určitý donucovací mravní systém a také nemilosrdný diktát trhu.
Ale ve Tvé společnosti bych chtěl žít.
Mravní systém je přirozenou součástí naší výbavy k životu a pokud jej nepřehlušuje ego, funguje naprosto spolehlivě. Vnější umravňovací donucovadla existují právě proto, že většina lidí není schopna nebo ochotna toto své přirozené vnitřní mravní vedení vnímat.
A ego neni prirozenou soucasti nasi vybavy?
Není. Přirozenou součástí naší výbavy je instinktivní mysl, ale ne její hodnocení, která se promítají do vědomí. Bez těch se docela dobře (a rádi) obejdeme.
To souhlasim…ale sediva je teorie a zeleny strom zivota…vzdyt do tehle debaty vas zene prave vase ego jako poleno…a pritom po nas pozadujete, abychom se prave toho vzdali 8-)
O mém egu jako poleno mnoho nevíte :) Zato já vím zcela jistě, že by se vám notně ulevilo.
A ještě maličkost: nikoho nenutím a nic nepožaduju :)
Jen jsem upozornil na věc, která není zcela zřejmá.
Samozrejme nic nevim, ale sidlo v pytli neutajis…co jineho by vas hnalo do tehle debaty, nezli ego? Instinktivni mysl? Vam instinkt nabizi odejit k tribunovi a tam na neco upozornovat? No to tedy ne :o)
Ale jinak uznavam, ze v tehle verejne debate taham za kratsi konec provazu ja, protoze nenabizim, na rozdil od vas, uz ale lautr zadne vychodisko :o). Jen popisuji to, co vidim, mohutne hnan svym egem, ktere tim trpi :o)
:) Informace je třeba šířit, třeba existují zájemci, kterým pomohou. Samozřejmě to zdaleka nebudou všichni, kteří si je přečtou. Kdyby nikdo nenapsal, že je Země kulatá, jak byste k tomu faktu zaujal stanovisko?
A o kratším konci provázku nic nevím, nemám pocit že jsme ve sporu. Jsou to jen informace typu Ber nebo nech být.
Ne, o spor nejde, jen upozornuji na to, ze dnes uz kazdy clovek s nejakou nabidkou vychodiska se stava perlickou na dne a okamzite navysi svuj hovorovy kredit, prestava byt jednim z tech co furt remcaj, ale kudy na to, nevedi :o)
Osobne si myslim, ze dnesni summa individui se ocitla v pourazovem soku ze zjisteni, ze spolecnost jako takova prestala existovat. Nejde tedy o spolecenskou krizi, ani krizi spolecnosti, ale krizi z jeji nepritomnosti…to jen jako vychodisko.
Takze minimalne v naslednem bodu jsem na tom stejne: ted je to uz jen na kazdem z nas.
Ovsem stinu minulosti se jen tak nezbavis: muzes stokrat vedet, ze je to jen na tobe, ale snaha se o tohle zjisteni podelit s druhym tu zustava…to je jisty, ale pochopitelny paradox.
Pak zastavam stanovisko, ze je treba o tom mluvit, trebas individualne, protoze vic hlav vic vi. Problem je samozrejme v tom, ze „pricinu“, anebo vubec popis stavajici situace, jde dnes odhadnout uz jen s urcitou davkou senzitivity, nebot v racionalnich parametrech je jiz neuchopitelna (trebas pada zasadni postulat, platny jiz od dob stareho Recka, ze clovek je tvor spolecensky (zoon politikon)). A to je velka klada na nase mysleni, byt zcela vytrzen z tisicilete tradice neni zadna legrace.
Z toho take s dovolenim odvozuji, ze ne kazdy tohle prijme a ze vetsina lidi bude chtit setrvavat ve starem paradigmatu, a sice ze se stalo neco, co lze jeste nejak napravit obyvklymi socialne- inzenyrskymi metodami (treba dane, vetsi prerozdelovani, apel na obcanske principy atd.).
To podle meho uz ale neplati, zadne z techto opatreni uz nedokaze zastavit propad- anebo (resp. soucasne probihajici) transformaci vedomi. Ta je uz v behu, pricemz ji nelze usmernovat zadnymi kolektivnimi opatrenimi.
Jak vidite, nic vam nevycitam a do „vaseho“ prostoru nijak nezasahuji, jen mne dojalo, ze tu predkladate „ber nebo nechej lezet“, ale a jen tak bokem mi nabizite ulevnou terapii :o) … to je ale jen vesela poznamka na konec, kterou do predemtu naseho hovotu nechci tahat :o)
Společnost nepřestala existovat, je to zase to pitomé ego, vytvářející pocit separace. Jsme individui a ZÁROVEŇ kolektivem určeným ke spolupráci. Polarizace pomocí nefungujících politických stran a sociálních rozdílů funguje jen tehdy, pokud to připustíme. Společnost atomizuje ego, sobecké vnímání druhých lidí jako konkurence. Náprava spočívá v postupném uvědomění si ho a odbourání z vědomí (což bude fuška, protože málokdo si je vůbec schopný připustit jeho existenci).
A tu úlevnou terapii si můžete dopřát jen vy sám, to za vás nikdo neudělá :) Jen jsem vám dal na vědomí, že existuje :)
Jen pro ilustraci jeden z postrehu z novin:
“ Upínání na minulost nám zabraňuje dát našim traumatům definitivní sbohem. „Problémem už není naše touha vrátit se do minulosti, ale nemožnost z ní uniknout,“ píše Fisher v Ghosts of My Life a doufá, že navždy neskončíme jako hlavní hrdina Kubrickova snímku Shining – spisovatel Jack, odsouzený k tanci na duchařské písně minulosti.“
http://a2larm.cz/2014/09/kam-se-vyparila-nase-budoucnost/
To je postreh, se kterym se mohu ztotoznit, zaroven se ale musim ptat, co je tim pojitkem s minulosti, diky kteremu z ni nejsme schopni uniknout…a jak pisi vyse, dle meho to je prave sentiment po dobach, kdy jsme jeste zili pospolu (ve spolecnosti, jakkoliv pro nekoho hnusne). To je take duvod, proc tolik lidi vzpomina na zlate casy socialismu: nejde o fronty na banany, ale o etos pracovnich a zajmovych skupin, ve kterych byl clovek zarazen- to je zatim nedoceneny fenomen „zleho sociku“. Dnes jiz nic takoveho nenajdete, dnes je kazdy kazdemu konkurentem na trhu prace a cilem jiz neni dobre odvedene dilo, ale ucetni uzaverka v cernych cislech.
Ale jak rikam, to je jen pro ilustraci.
„Polarizace pomocí nefungujících politických stran a sociálních rozdílů funguje jen tehdy, pokud to připustíme.“
No co na to rici…podle meho tohle pripusteni neni zadnym sebeposkozovanim, ale ma nejaky pozitivni duvod (tj. chci tohle, protoze je to lepsi nezli to, co bylo). Pokud statisticky vyznamna cast populace dokaze pripustit polarizaci (viz vyse), pak nemohu rici, ze to dela proto, aby se za neco trestala. Za co taky, mate nejaky napad? Proc je to tu pripusteni polarizace…mozna otazka neni, co tim ziskavame, ale ceho se tim zbavujeme.
”Upínání na minulost nám zabraňuje dát našim traumatům definitivní sbohem. „Problémem už není naše touha vrátit se do minulosti, ale nemožnost z ní uniknout,“
docela hezký popis jednoho aspektu ega :) vytahovat furt minulost a otloukat nám ji donekonečna o hlavu :)
Pojítkem s minulostí je právě ona instinktivní mysl, kde je ona minulost uložena. Stačí slabý podnět a minulost je vytažena na světlo a traumatizuje nás, jako by byla úplně čerstvá.
JSME SCHOPNI uniknout minulosti, právě tím, že necháme egoické impulsy v mysli vychladnout a vymizet. Tím samozřejmě nepřijdete o paměť, jen už nebudete ovlivňován jejími excesy :)
K polarizaci: pokud nenajdete s ostatními společnou řeč, jak chcete přinutit třeba vládu, ať vám naslouchá?
„…pokud nenajdete s ostatními společnou řeč, jak chcete přinutit třeba vládu, ať vám naslouchá?2
No a na to jsem se ptal: spolecnou rec jsme ztratili, nekdo nam ji sebral, anebo jsme ji odvrhli?
S pomocí ega jsme ztratili schopnost ji sdílet. Ale jde o vratný proces, jen chtít :)
Jdu to promyslet…zatim diky…
Ta společná řeč by se možná našla, ale přijde mi že jsme k ní ztratili vzath, že jí nedáváme úctu a vážnost kterou by zasloužila. Ani prostor ve kterém by zněla. Kdeže jsou ty staré hospody, a spolky, a diskuze nad novinami z oka do oka, někdy z ruky do oka :-) Nevím kam zmizela pravidla, ať už novinářské práce, nebo diskuze. Někdy si říkám, že všeho moc škodí, mám dojem že to svoboda nahradila všechno- objektivitu, nezávislost, vyváženost, hledání, sdílení- není ta svoboda jenom nějaká hra?:-)
Bez vnitřní svobody stěží dosáhnete vnější, každého pronásledují nějaké představy o tom jak svoboda vypadá, a často nejsou kompatibilní. Možná by stačilo nečinit druhým to co by se nelíbilo ani nám.
Co my teda vlastně víme o svobodě, když jsme jí nedosáhli :-), ale ta druhá věta to není určitě. Mockrát jsem ji slyšela, obracela v sobě, nic dobrého jsem z ní nevyčetla. Jenom zbabělost, upjatost, pokrytectví, slabost- ne, život žádný. Jenom strach. Strach že nezvládnu nároky světa, tak ho radši omezím do rozměru který vyhovuje – čemu? Kde jsou ty hranice, co se komu líbí, a hodí. Kolikrát člvoěk sám neví co chce. Kolikrát někho přemluvíte aby udělal co původně nechtěl – a jemu se to i zalíbí… Nevím, ale svoboda není opatrnost, je to souboj, získávaná schopnost poznávat draky v sobě i v jiných, to nejde tím že si pořád budu umetat cestičkyabych nikomu neublížila… Jakože neubližujme si navzájem, a budeme svobodní? Fakt? Nic po nikom nechtějme? Nic v sobě a v jiných nepřekonávejme? Co potom my, svobodní, dokážeme? :-) nevím, pořád mi svoboda připadá jak přemalovaný obraz, pod kterým byla původně Vyváženost práv a povinností¨:-)
Svoboda je poznaná nutnost ..:-)
vera:
Jestli je svoboda souboj, tak leda se sebou samým, s těmi vašimi draky, kterým říkám ego. Ti taky můžou za to, že „člověk kolikrát sám neví co chce“.
Ta druhá věta není definicí svobody, jen pomůckou k jejímu neomezování. Chtějte, dokazujte si a překonávejte co libo, v tom vám přece nebrání.
Jinak bych rekl, ze mravni jednani nasi prirozenou vybavou neni :o)
Pokud neco, pak to jsou prirozene vzorce chovani. Mravnost se totiz nevyplaci, to je jeji zasadni atribut, nemuzete se chovat mravne a mit z toho profit.
Tim vzorcem chovani je nasledovani prislibu odmeny za mravni jednani (tj. sebeposkozovani), ktery ale musi vydat nejaka vyssi autorita, at uz krestanstvi, anebo socialismus.
Dnes takova autorita neexistuje (mravni chovani vas dostane do pozice konkurencni nevyhody) a tudiz se lide nechovaji mravne…podle meho je tahle rovnice velmi, velmi jednoducha. Apelovat na lidskou mravnost je dnes uz cisty sadismus :o)
To co popisujete, jsou instinktivní zkušenosti, jinak řečeno habitus a hlas ega. Hlásek altruismu je holt slabší :)
Ano, je slabsi a existuji takove historicke doby, ze je neslysitelny. Altruismus nikdy nestoji sam o sobe, vzdy je vazan na odpoved kolektivu (dva lide se vyskytuji jen malo)…ovsem co v dobe „bez spolecnosti?
Altruismus je paradoxně individuální nastavení jedince, i ve společnosti sobecké až na půdu můžete hravě být altruistou.
Době „bez společnosti“ nerozumím, lidstvo je kolektiv.
Vědecká knhovna v Olomouci nabízí od něj 2 knihy.(celkem)
Opium lidstva co vydrželo (na rozdíl od jiných ideologických opiátů, slibujících všeobecnou rovnost a dostatek ve smyslu, že každý bude dělat podle svých dozajista skromných množností, ale dostávat bude podle pokud možno dosti širokých potřeb)2000 let a i když jeho podpora v liberální demokracii, kdy si můžeme věřit třeba v Zelené mužíčky ze zóny 51 nebo reinkarnaci v mouchu Tse-Tse, je pořád podivuhodně vysoká. Zvlášť máme-li mobily a někteří pofiderní senzibilové nabízejí, abyste napsali sms a co vám řeknou, kdy zemřete a co tomu bude předcházet.
Ovšem tady se Tribun zase dopouští zjevné manipulace. Správně mu to připomněla paní Věra, když tento článek ohodnotila jako lacinou antiklerikální agitku, mající za cíl dehonestovat spiritualismus, ve prospěch všech zvulgarizovaných marxistických materialismů, co hledí především na svůj pupek (základnu) a duchovno má za nadstavbu, resp. ještě lépe, za výspu tzv. kavárenských intelektuálů, především z Prahy, kde jsou všichni navýsost reakčně „proburšoasní“ – je opět příkladem starých ran, co se občas zanítí. Primitivismus, jímž materialistické dogma nízkých pudů má ambici hodnotit duchovní rozměr religinonismu s lahváčem a bůčkem v ruce, řkouce cosi o „nevyspělých“ či přímo zaostalých zemích,kde toto tmářství má od „zblblých“ lidí podporu, vážně bere dech.
Takže kde je úroveň příklonu k víře nejvyšší, pominu-li islám, kde je toto náboženstvím státním, a tím i zákonným imperativem celé společnosti, v křesťanských společnostech s nejvyšším počtem lidí hlásících se k nějaké víře budu-li brát za relevantní měřítko vyspělosti toliko zěmě OECD
1.Polsko.2.USA. 3. Belgie.4. Island 5 JAR 6.Finsko.
Nemám pocit, že by tyto země byly zaostalé. Naopak nejvíce ateistickými zeměmi jsou Čína, Česká republika, Japonsko, Vietnam a Jižní Korea. Vezmeme-li v potaz že se jedná především o asijské kultury, kde buď vládne vědecký „technologismus“ anebo postkomunistická diktatura, pak opravdu nemám pocit, že by „uvědomělí“ Češi byli výspou demokracie, bohatství a tolerance. Tedy zásadních atributů svobodné a vyspělé společnosti.
Click to access 14.pdf
Divný pocit, overborne, ohřívat se na výsluní vašeho souhlasu… Nechci se dívat dolů, takže nevím jestli mám poblitou levou nebo pravou botu, nemohl byste si ty svoje kyblíky vylívat bez odkazu na moje jméno? Den bude hezčí :-))
Jen jsem vás citoval, madame. Jestli to považujete za „blití“ pak jste to vy kdo má zažívací problémy a ukazuje obsah svého žaludku jako první. Doporučuji příště neobtěžovat se „blcími“ invektivami. K dámám se to nehodí, a když, jedná se spíše o stav mysli, než vnitřní ho zažívacího traktu.
Vy jste moták:-). Vy jste mě necitoval, vy jste si přeložil můj drobný naivní text do svého vzletného nabubřelého slovního mejdanu, mně to nafukování není příjemný. Asi takhle – neříkejte prosím co jsem řekla, nerozumím si pak. Jinak pohoda džez :-)
ááááá, máme ho tady zase.
Nabubřelého, šíleně otravného, zakomplexovaného pozéra.
Zdrávas over…, góro, fakane
„Primitivismus, jímž materialistické dogma nízkých pudů má ambici hodnotit duchovní rozměr religinonismu s lahváčem a bůčkem v ruce, řkouce cosi o „nevyspělých“ či přímo zaostalých zemích, kde toto tmářství má od „zblblých“ lidí podporu, vážně bere dech.“
Ano, toto Vaše vyjádření skutečně bere dech. Je zcela zjevné, jak je plno duchovna a jak je povznášející …..
Je skutečně s podivem, že kladete rovnítko mezi spiritualismus a náboženství. Jestliže to první je jednoznačně osobní a individuální, tak to druhé je institualizované ovládání lidí a manipulace s nimi. To se spiritualitou nemá nic společného..