Snad géniové zodiakální, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti mě, že aniž bych po tom toužil, už jsem třikrát viděl novou českou pohádku Tři bratři (2014). Sice ani jednou pořádně, ale dohromady to nějakých 80% dá a já pevně doufám, že těch zbývajících 20% už neuvidím. Mějte si mě za cynika, ale mě takhle sluníčková slátanina za srdce nechytla.
Vyloženě si představuji, jak film vznikal: sešli se Svěrák s Uhlířem a jeden říká: „Pojď, něco natočíme,“ a ten druhý: „Dobrá, ale musí to být rychlé a levné,“ a oba: „Jasně, žádné velké sraní s tím, stejně se jim to bude líbit, když se pod to podepíšeme my dva.“ A tak vznikli Tři bratři, fúze čtyři pohádek (Budulínek, Karkulka, O dvanácti měsíčkách a Šípková Růženka) vyprávěná v písních. Bohužel, od Lotranda a Zubejdy, která také nebyla žádné veledílo, ale pořád se na ní dá koukat, zaznamenal tvůrčí tandem Svěrák-Uhlíř pěkný sešup, během kterého podle všeho minuli onen legendární bod, ve kterém bylo nejlepší přestat,
Vyprávění mělo být asi vtipné, ale vyšlo z toho infantilní (děti prominou) pitvoření a spiklenecké popšoukávání, vedle kterého vypadá i Zdeněk Troška jako komediální talent. Hudba příliš nápadů nepobrala a Uhlíř podle všeho zvolil cestu nejmenšího odporu a velmi intenzivně vykradl sám sebe. Korunou všeho jsou pak rýmy, které evidentně také vznikaly cestou nejmenšího odporu a jsou vyloženě odbyté. Zde malá ukázka:
V pušce mám kulku,
čekám na Karkulku.
Možná vám přijde, že jsem na Svěráka s Uhlířem přísný, vždyť jsou to Svěrák s Uhlířem, ale já jsem na ně přísný právě proto, protože vím, že umí a Tří bratry prostě odflákli. Nebo přinejmenším uměli, ale teď už na to nestačí. Na tom není nic špatného, každý má někdy špatný den, každému jednou dojdou síly. Teď jde jen o to. aby to dobré, co udělali, nepokazili tím špatným, co snad ještě udělají, pokud ztratí soudnost. Obecenstvo by jim nemělo tolerovat šlendrián jenom proto, že jsou oblíbení. A bohužel, vedle Tří bratrů zazáří i taková Princezna a písař, nebo Láska na vlásku.
Tribun 
Máte můj obdiv za odvahu a vůli, s jakou jste koukal. jak já milovala pohádky a jak špatně je dneska snáším! I když jsem třeba dlouho nemohla odpustit Popelce zvolání „pitomci“ – a postupně mi došlo že to mohla asi použít, i když děti těžko porozumí významu chovanci, případně pozměněnému na cosi jako pubertálci, co se dějě dneska, to je často dost síla. Ptavda, starým pohádkám často vládlo smyčcové kvílení, ponurost, případně pokusy o výraznou uměleckost, ale teď je to takové jakési posunuté.
Vybraný verš mne tedy opravdu dostal! :-D
S moderními (třeba právě ta jmenovaná Princezna a písař) „pohádkami“ je ten problém, že to nejsou ve své podstatě pohádky, ale my jsme si kdoví proč zvykli říkat pohádka všemu, kde je princezna a král. Jako pohádky v pravém slova smyslu nic moc, ale jako filmy se pořád ještě nějaký ten koukatelný kousek zadaří.
Dobrý den, bylo mi 50 ale přesto je fenomén pohádka mojí oblíbenou podívanou, Bohužel dnešní pojetí pohádek či příběhů s tajemnem hodně čpí konzumním pachem. Jak moc se do tvorby zasahuje z hlediska různých cenzorů nedovedu odhadnout,ale nedělám si iluze. Minimálně z hlediska časové délky díla. V čem mi dáte za pravdu je ale fakt, že nám tu chybí herecké a filmové osobnosti, kteří kouzlo starých , dodnes koukatelných pohádek jaksi nesli na svých bedrech. Tak, jak se v nově vznikajících dílech objevují tzv. instatntní herci, nečitelní svojí osobností, vzhledem či charakterem, tak nemůžeme očekávat, že nová díla budou v něčem vyčnívat nad díla byť tendenčně přizpůsobená své době, přesto ale dodnes koukatelná pro všechny generace. Byli herci malých rolí, herci záporných, směšných a byla tam i skrytá invence ukázat lidem, alespoň malý kousek z umění rozdávat zábavu. Mám za to, že filmařina dospěla k přelomovému bodu. Je možné natočit cokoliv, co nám naše fantazie nabídne, jenže celkový dojem se už začíná jaksi vytrácet. Ohromující lokace, davové scény či nekonečné destrukce čehokoliv nemohou nahradit základní poslání filmového umění – pobavit, sdělit myšlenku, donutit k zamyšlení. Ale hlavně nechat odpočinout mysli přehlcené dnešní hektickou dobou.
Matess
I když se domnívám, že ve skutečnosti pěli písně a ne písmě, nedalo mi to a mrknul jsem se na ten film, abych věděl, o čem vlastně píšete.
A nedá se opravdu hodnotit jinak, než slovy z filmu autora skutečných, s dovolením, sraček, tedy: „To je hnus velebnosti…“
Pokud mohu soudit jde o perfektně odvedenou filmařinu. Ale smysluplný obsah té dokonalé formě tak nějak chybí. Není-li tedy smyslem exhibice tvorby Svěráka a Uhlíře.
Ale – je tu právě to ale. Pokud se podíváme na ČSFD a hodnocení filmu, překvapí nás asi v kontrastu v Vaším hodnocením pěkných 62% (v době psaní tohoto komentáře). IMDb pak zobrazuje podobné hodnocení – 6 z 10 možných hvězdiček.
A to hodnocení musel skutečně někdo udělit. Silně totiž pochybuji, že by některý ze Svěráků seděl u počítače a klikal a klikal.
Je to tedy asi tak, že ač se Vám Tribune film nelíbil a já u něj místy i trpěl, tak jiní asi měli názor odlišný. Jít na něj do kina s malým dítětem, možná i já či Vy mluvíme jinak, nevím.
Problém ale vidím někde úplně jinde. V tom, že film byl zaplacen i z peněz těch, kteří mají názor jako Vy či já. A to je to co je skutečně špatné.
A vidíte, těch 62% na ČSFD jsem já naopak chápal jako potvrzení mého nevalného mínění. Vůbec ovšem nepochybuji o tom, že ten to je film divácky úspěšný, důkaz toho mám po ruce hned ve vlastní rodině. Já ovšem nejsem investor, ale kritik, takže mě divácká úspěšnost zase až tak nezajímá, hodnotím jen ze svého pohledu. Naopak mi vůbec nevadí, že film byl zaplacen i z mých peněz, protože se z nich platí takových pitomostí či vyloženě nebezpečných věcí, které se mi ne že nelíbí, ale principiálně s nimi nesouhlasím, že mě jeden film nevytrhne. Špatně by podle mě bylo, kdyby se z „mých“ peněz platilo jenom to, co se líbí nebo momentálně hodí mě. To máte jako s tou svobodou projevu: pokud v ní věříte, nechce poslouchat, co jiný říká, ale uděláte vše pro to, aby to říkat mohl.
P.S. Za ty pismě se vám i ostatním čtenářům omlouvám, už jsem to opravil.
Písmě, to mi prostě nedalo. :-)
Oněch 62% je skutečně investičně zajímavé číslo. Troufnu si říci, že vím o čem mluvím. Jeden můj skutečně dlouholetý přítel (ještě z dob gymnaziálních) se v oboru filmového podnikání dlouhodobě úspěšně pohybuje.
Zcela s Vámi souhlasím, že by, cituji „Špatně by podle mě bylo, kdyby se z „mých“ peněz platilo jenom to, co se líbí nebo momentálně hodí mě.“
Bezvýhradný souhlas pod to bych se podepsal. Kdyby ovšem nebyla jiná možnost.
Pokud by jiná možnost nebyla a státní podpora z nám všem ukradených peněz byla jediná existující možnost, pak platí to co říkám o bezvýhradném souhlasu.
A co tak – žádná podpora? Pak by skutečně šly Vaše peníze na to co by se líbilo Vám, moje na to co se líbí mě a někoho jiného prostě na to co se líbí jemu. Nebylo by to poctivější a spravedlivější? A ještě by se dost peněz ušetřilo. Vašich, mých a ostatních lidí také.Písmě, to mi prostě nedalo. :-)
Oněch 62
Ve CSFD se zmenilo slozeni diskuteru a hlasujicich, zatimco jeste tak pred 5 lety bylo ohodnoceni i komentare vcelku realne, dneska uz tomu tak neni. Anebo to je pro jinou generaci. V mem okolo se 3 bratri mladochum libili presne na tech 60%, ja uz nezvladl ani upoutavku. Ale mozna jsem vudci Sverakovi zaujaty, mozna dokonce proti obema Sverakum, vyjma Obecne skoly se mi nelibilo vubec nic, tak 25% na souhrnnou produkci. Dlouho pro me byli jako McDonald: vracel jsem se k nemu jen proto, ze jsem nemohl uverit, ze hambac je opravdu tak hnusny, stale jsem si myslel, ze jsem mel smulu na kuchare :o) Tri veterany, bezmocny kycovaty eklekticky pohadkovy pribeh jsem nedokoukal a produkci tech zmoudrelych klaunu se dnes vyhybam obloukem.
Slabina „svěrákovštiny“ není podle mě ani tak v kýčovitosti (i kdyby to byl kýč, tak co, proč si člověk nemohl dopřát povrchní prvoplánové potěšení), jako v opakovaní. Už čtyřicet let, nebo jak dlouho, je to pořád na jedno brdo, a jak chybí něco nového, tak z toho čím dál tím jak ta příslovečná sláma z bod čouhá panwerichovská „laskavost“. V uzovkách, protože zatímco Svěráci jsou konejšivý, Werich byl provokatér, akorát neřval, ale našeptával.
To mate pravdu, Tribune…pak je tu jeste jedna vec, ktera me stve a sice ta, ze ono opakovani je verejne neustale vyzdvihovano jako novy a neotrely pocin. Tedy ne ze je to spatne samo o sobe (to se stane), ale ze z toho kulturni propaganda dela standardizovane meritko kvality. Ze sverakovin se dela pohadka na druhou a vytvari se z nich kanon lidstvi :o)
Mno, hlas lidu, hlas boží, jak známo. Ostatně nihil novi sub sole – dobře postavený konzumní produkt se vždy stane populárním, únava z opakování schématu a vaření „z druhé vody“ je naopak to, co konzument takové produkce vyžaduje – detektivka bez mrtvoly není detektivka, ženská literatura bez konečného splynutí dvojice v dlouhém polibku nemůže existovat, pohádka zase bez šťastného konce… Málokdy se stane, aby hodnotné dílo překonalo konzumní produkt; kam se hrabal Čapek na náklady opusů pana Zahradníka – Brodského, atd. Komerčně laděnou kulturní propagandu jest pak nezaměňovat s kritikou; hodlá-li se Tribun věnovat téhle sysifovské práci, nejspíše zjistí, že ho příliv komerční produkce dříve nebo později udolá a zbude mu volba – buď v tom přívalu utonout nebo rezignovat.
Mmch – poslední výzkum nejoblíbenějších knih českého čtenářstva přináší data k roku 2013 – tentokrát zvítězila Babička (sic!), následovaná Harry Potterem, Padesáti odstíny šedi (!), Pánem prstenů a Vejcem a já…
V souhrnu za léta 2007,2010,2013 je pořadí následující: Vejce a já, Babička, Švejk, Egypťan Sinuhet a Harry Potter.
Nejoblíbenější autoři 2013: Viewegh, Remarque, Christieová, Francis, V. Javořická…
V souhrnu za léta 2007-2013 (viz výše): Viewegh, Remarque, Christieová, Francis, K. Čapek…
Jak jest vidět, vkus českého čtenářstva je víceméně ustálen. Proč by tomu nemělo být i v případě filmu? :-)
:o)
Pokud si dobre vzpominam, tak jednou z hlavnich radosti okolo Listopadu bylo, ze odpadnou knizni ctvrtky a ze si konecne budeme moci vybrat :o)
No, situace je dokonalá – knih je daleko více než čtenářů a vybrat si je čím dál obtížnější… :-)
Přesto jsou Češi v rámci EU spičkoví čtenáři – těch, kdo ročně přečtou aspoň jednu knihu, je 82%. Před námi jsou Nizozemci a Švédové, kde je to 85%, s námi Britové (82%), za námi Slováci (81%). Pak už je průměr – zahajuje Finsko (79%), končí Francie (71%), následuje horší průměr Belgie (66%) – až Itálie (61%) a podprůměr: Španělsko (59%) až Portugalsko (41%).
Osa je víceméně severojižní – sever čte, jih žije (?)…
Ale pozor – pokud je řeč o čtenářích, kteří přečtou ročně 5 a více knih, vede Švédsko (60%), následuje Dánsko, Nizozemsko a Velká Británie (55%), Česko s 41% je tzv. lepší průměr, žebříček uzavírají Řecko, Kypr, Malta (22 -19%)
V kategorii vášnivý čtenář (50 a více knih ročně) máme cca 6%; poslední měření ovšem udává 5,6%.
Ztráta orientace v české knižní produkci je jedna z nejčastějších čtenářských stížností.
Produkce titulů v roce 2013 – celkem 17 876, z toho beletrie 5 190. To prostě nelze „učíst.“
Tož tak. :-)
Prekvapeni se pro mne kona v potvrzeni meho dlouhodobeho podezreni, ze Cesi jsou konzervativni. Moderni historie ovsem jako by vypravela o opaku: bourali jsme Rakousko, bojovali na ruznych svetovych frontach proti Hitlerovi, zavedli si dobrovolne komunismus a ten se po 20 letech pokusili reformovat, nakonec jsme se ho vzdali uplne a vratili se do naruce maticky Evropy. To vse prolozeno ekonomickymi, sportovnimi, vedeckymi a kulturnimi uspechy…tohle je vypoved o modernim az modernistickem narodu, ktera nejde s onim konzervatismem ale vubec dohromady.
Kdyz vezmete cesky konzervatismus za vychodisko promysleni politiky (a dejin), pak budete velmi preqapen (tedy nemyslim zrovna vas, nybrz obecne). To, co vypada jako snaha o zmenu, je v hloubi motivovano pokusem o udrzeni starych poradku. Zde narazi na problemy predevsim liberalove: na primeru receno ti, kteri broji proti soucasne podobe statu a zaroven se zivi prodejem statnich dluhopisu.
Měníme kabáty, ale necháváme si trenýrky a ponožky.
Ted jsem se z toho snazil vynechat mravni konotace, Tribune. Je to trosku ruske a zatimco Rusove se cestne propadaji do chandry, cesi voli pragmaticke sebepresvedceni se (jsem liberal, komunista atd.). Proto jsou mozna take na pohadky a nejasnou zapletku nemaji radi. A mozna i ono prevlekani kabatu je jen vynucenym tahem v konfrontaci se silnymi, ale neartikulovanymi city: mam rad to, co bylo (Babicku, pani kneznu, selanku ceske vesnice, hostinskeho Palivce atd.), ale zaroven bych chtel to, co bude (pokrok). Tak udelam revoluci kvuli bananum a kniznim ctvrtkum, aby bylo co do ust a co do duse, ale pak stejne kupuji Vejce a ja a bramborovou polevku od Vitany :o)
Nojo, embéčko, docela to tak vypadá. Ostatně ty historické změny, které jsem osobně zažil, měly v mém okolí hodně nostalgickou motivaci – víceméně návrat k hodnotám 1. republiky, manifestovaný v 68. náhlým objevováním Masaryka, v 89. jeho inkarnací ve VH. Psychologicky vzato, je to pochopitelné – lidé se chtějí vrátit k tomu, co vnímají jako vyzkoušený ideál, ale povětšinou sami už nezažili. V tom 68. nadto doprovozený velice podobnou (okupační) zkušeností. S liberály mne raději nedrážděte… :-))
Ilustrativní výrok jedné skutečně statečné a v časech bojů silně peprné disidentské osobnosti někdy z časů porevolučního rozpadu Charty 77. „Máme svobodu slova, každý den mám na stole Lidové noviny, co by mi mělo více chybět?“
Pěkný večer!
Jasne, 62 procent je pri csfd hodnoceni provar.
Nerikej, ze se ti libil Kolja a Tmavomodry svet, █████████ :-)
Nijak zvlášť ani jedno
Me ano. I kritikum. Ale pro vas tam byli moc zli na komouse…..
Ale pendrek. Jestli byli někde „zlí na komouše“, tak možná ve Zdivočelé zemi, ale tu jsem neviděl, protože jsem už podle anotací čul, že to bude nejprve propaganda a až pak možná mizerný filmy.
Me taky ne. Posledni co mam rad je Obecna skola.
Ono se to s filmem ma casto nejak takto: Delate do filmu, potrebujete otocit a vydelat prachy. Co udelate? Existuje par skoro tutovek: Troska, Sverak. Mate jistotu masirky, i kdyby jste do ni nevrazili petnik. Takze proste producent se se Sverakem mladsim domluvi a napriklad v tomto pripade mu nabidne castku, KTERA SE NEODMITA- proste v supliku nema tata nic hotovyho, jenom hruby obrysy. Troska to samy. Prijde producent byvalej hulibrk Kubik (celkem pohodovej typek mimochodem) a donuti Trosku neco delat. Chci rict, ze na mich jsou zavisli stovky lidi a ti je jen tak nenechaji. Syn Sveraka to ma jednodussi. Co by pro synka neudelal. No sverak se hodne zmenil, vyhranil nazorove a tak je to asi i znat v tvorbe. Vzdyt proc jsme jeho tvorbu meli radi: Prave pro ten nadhled, lidskost- zname to ze jo. No a podivejte se na neho ted. Co ma s timhle materialem vzniknout. A kritici? No zkuste si rypnout do Sveraka. Troskovi to muze byt jedno- ja mam rad akorat kamenaky na moralni kocovinu a co bylo potom je nekoukatelny. Ale moc mu preju a 2x tolik, kdyz vidim, ze nesomruje granty, je nenaviden a hanen za uspech. Me se jevi jako dobrej chlap. a to si vemte ze je multimilionar- nejak to na nem znat neni.
Režimně konformní umělec = plytký umělec. To bude asi platit v každé době.