Vysílání vojáků do misí odporuje ústavě, zjistili poslanci. Běží to tak už kolik let, ale tentokrát se zákonodárci rozhodli k tomu postavit čelem a změnit – ústavu. No ano, pokud nějaký zákon nebo dokonce sama ústava překážejí NATO, tak se v horším případě ignorují a v tom lepším změní. Že by se snad měly zákony dodržovat a přehodnotit náš vztah k NATO tak, aby byl v souladu s ústavním pořádkem republiky, to našim poslancům snad ani na mysl nepřišlo.
Hierarchie priorit a loajality našich politiků je jasná: řádné plnění povinností pomocných sborů NATO stojí nade vším. Nejde totiž o nic menšího, než o schvalování vysílání českých vojáků do zahraničních misí pod velením NATO parlamentem. A této kontrolní funkce se chce nyní parlament vzdát a vystavit tak vládě de facto generální bianco šek na použití české armády kdykoliv, kdekoliv a k čemukoliv s výjimkou obrany České republiky, protože v zahraničí žádná Česká republika logicky není.
To máte tohle, přidejte si k tomu plán na obnovení odvodů, tentokrát včetně žen, a nutně vám z toho vyjde změna trendu. Pamatuji ještě časy, kdy byla armáda tak podezřelá, že musela být pod přísnou civilní kontrolou a ministrem obrany nesměl být voják. Teď je trend opačný: armádě jsou uvolňovány ruce, posilován rozpočet a těší se intenzivnímu pozitivnímu PR. Z nástroje společnosti k obraně státu se pomalu ale jistě stává nástroj státu daný k dispozici cizí moci.
Jaké že jsou to ty naše západní hodnoty, které jsou tak vzácné a pokrokové, že je musíme „bránit“ za každou cenu, i za cenu militarizace společnosti? Protože o nic jiného, než o plíživou – doufejme, že ne brzy pádivou – militarizaci tu nejde. A uvědomme si, že militarizace neznamená schopnost obstát v nesnázích a odhodlanost bránit svou zemi, militarizace je kult války.
Tribun 
Ustava je zákon a co je zákon, určuje vládnoucí třída. Ústava je často mylně považována za jakousi pojistku, ale není. Chybí-li vůle se ústavou řídit, není-li síla ústavu prosadit nebo naopak je-li síla ústavu změnit, pak je to jen cár papíru.
A jsme zpátky u té morálky, jak ji probírají Navajam, Embecko, XY a Seal o „dům“ dál.
A došli pánové k závěru?
Myslím, že se dohodli, že se neshodnou, ale nechci mluvit za ně.
Můžu dostat link na diskusi, kde se neshodli? Bohužel mi čas nedovoluje zaznamenat zdaleka všechno, co bych rád.
To se týká jakéhokoli nastavování pravidel. Očekávám že brzy bude zákon o odvodech doplněn o dovětek: „z vážného důvodu“ umístěný za možnost odmítnout vojenskou službu a pak se rychle postupně ty vážné důvody zredukují na chybějící končetiny. Co si občan nedokáže uhlídat klackem, z toho brzy jeho politici udělají „tvárnou hmotu pro každou příležitost“.
Dron může ovládat i kripl, takže čekám, že se ty „vážné důvody“ zredukují spíš na účast na mši či soustavnou přípravu na povolání katolického kněze nebo něco na ten způsob, jako je například studium na VŠE.
I to je možné :-(
A to já se raději nechám zavřít (případně nechat zastřelit za neuposlechnutí rozkazu zeleného fanatika), než abych šel střílet stejné chudáky jako já, jenom na „opačné“ frontě… :(
Bílá peříčka mi nevadí – koncept „barbarské hrdosti“ mám načtený od Pratchetta…
Proč nemůže „lid“ zkusit něco podobného jako v Šíleně smutné princezně ?
Bohužel, to samé si říkaly ty milióny chudáků ze zákopů První světové ještě krátce před tím, než do nich nadšeně vlezli. Co jsou to bílá peříčka a co tak důležitého se stalo ŠSP? Co se „revoluce“ týče, vybavuje se mi spíš Císařův pekař. (Nebo Pekařův císař?)
Bílá peříčka rozdávali úctyhodné dámy zbabělcům co nechtěli bojovat za …. dosaďte libovolnou hodnotu…
V ŠSP se na konci „rozhodlo“, že když generálové chtějí bojovat, tak si mohou bojovat spolu se sebou – a netahat do svých válek lidi, aby za ně umírali…
Vy byste také generálům zkazil veškerou zábavu.
Zbabělost… co je to vlastně zbabělost? Odmítnou zabíjet lidi, co vám nic neudělali, jen žijí po svém tam, kde chce žít po svém vaše panstvo, podle mě není zbabělost, ale odvaha. Na mačkání tlačítek nic není, říct: „Já je pro vás mačkat nebudu,“ to je odvaha. Ta pírka by měli dostávat ti, kteří upírají druhým jejich lidství.
Souhlasím. Stalo se mi, že jsem při prezentaci výše uvedených názorů byl označen za „komunistu, bolševika a patologického negativistu“…
Tie odvody si nenechajte vnútiť. Nie je to nič iného ako návrat nevoľníckeho systému. Aj to len v mieri, v prípade vojny to už je otrokárstvo.
Nějaký Petr Fischer to napsal pěkně:
Poslanci zjistili, že podle právníků, kteří byli pověřeni vypracováním expertízy ohledně praxe při schvalování zahraničních misí, nepostupuje vláda ani parlament v některých případech správně, tedy tak, jak to předepisuje ústava. Právníci se domnívají, že nejjednodušší by bylo upravit ústavu. Poslanci se celou situací a možnými způsoby řešení budou v nejbližší době zabývat.
Tuto skutkovou podstatu některé titulky příliš nevystihly, že?
Možná, ale ten, který použili na Aktuálně, je výjimečně velmi výstižný.
No nejjednodušší by bylo uvést praxi do souladu s ústavou, ale to by pak většina poslanců nemohla žít svůj vesmír :-). V případě AČR žádné fatální zdržení při schvalování zahraničních misí nehrozí: Účast je spíš symbolická, na úrovni druhého sledu, resp. pomocných sil, takže je dost času, aby se zapojení tam i onde mohlo posuzovat jako politické rozhodnutí. A další věc: Už před ukrajinskou krizí se začalo ukazovat, že éra expedičních zásahů po celém světě pomalu končí. Trend jde zpátky ke klasickým armádám, které jsou schopny plnit vzájemné spojenecké závazky. Asi by mě proto nejvíc zajímalo, jak je to s tzv. silami rychlé reakce, ve kterých jsme taky zapojeni, ale je to jako skoro vždycky: Když je něco důležitého, tak to běží mimo rámec hlavní mediální agendy.
Nezapomínejte na symbolickou hodnotu, vyjádření toho, kdo má v ČR mocenský primát. A nezapomínejte ani na to, že v Česko má vždy zpoždění za světem, ať jde o revoluce, nebo reakce.
Nechte mě hádat ten mocenský primát: Židi, ilumináti, vesmírní lidé… Pokud jde ale o hegemonii USA, tak s tou to šlo za vlády Obamy ke vzteku amerických konzervativců hodně rychle z kopce. Šmankote, nezastávám se Obamy, ale jenom vás vítám zpátky v multipolárním světě. Česká otázka byla vždycky otázkou evropskou, takže se v předstihu ptám, jak chcete zajišťovat územní suverenitu ČR v situaci, kdy se Evropa dílem cíleně, dílem samovolně destabilizuje. To mě příjde jako docela zásadní problém když, jak známo z evropských dějin, nějaké jednostranné vyhlášení neutrality fakticky nic nezaručuje. K fázovému posunu patří třeba i předválečná zkušenost KSČ, která tak moc ještě ve 30. letech bojovala proti militarizmu, až se v roce 1938 nakonec ukázalo, že čs. armáda je na tom z hlediska výzbroje docela špatně. To je totiž taky jedno zlaté pravidlo: Armádu sice můžete rychle destruovat a udělat z ní dojnou krávu různých privátních ekonomických zájmů, ale jde přitom o věc, která se pak hodně těžko a hlavně dlouze nepravuje. Snad všichni teď z nějaké strany řeší globální vztah USA – Rusko, ale scénář, že by se systém evropské bezpečnosti mohl rozpadnout díky vítězství nacionalistů v různých zemích, snad nikoho ani nenapadne. Abyste mi správně rozuměl: ČR by měla dělat aktivní mírovou politiku na principu neměnnosti poválečných hranic (základní prvek evropské stability), ale ani ten opačný scénář – Evropa jako změť nacionalistických zájmů – bohužel už dneska není dost dobře možné nechat jen tak plavat. Lze samozřejmě dál setrvačně argumentovat třeba Libyí, Afganistánem a Syrií, ale je to cesta právě do toho fázového posunu, protože většina lidí je schopna vnímat především to, co se odehrává v jejich bezprostředním sousedství – čili v Evropě. A samozřejmě chtějí mít i pocit základní jistoty, kterou jim dneska pouhou principiální kritikou imperiální politiky NATO ve třetím světě asi už jenom těžko nabídnete. Ta dnešní výzva na poli propagandy je proto především o tom, jak jinak by bylo možné zajistit otázku obrany ČR, když evropské ozbrojené síly se staly chimérou, takže kromě NATO tu vlastně nějaký systém evropské kolektivní bezpečnosti ani neexistuje.
Nejsem si jist, nakolik má v kontextu EU smysl o nějaké suverenitě ČR ještě vůbec hovořit. A je otázka, nakolik vzhledem k míře vlastnictví českých aktiv zahraničním kapitálem považují Češi Českou republiku ještě za svoji a byli by ochotni ji bránit. Ten zásadní problém je podle mě nikoliv kvantitativní, tedy jako kapacitu a jaký rozpočet má AČR, ale kvalitativní, tedy morální: našel by se dnes ještě vůbec někdo, kdo by byl ochoten ČR bránit, kdo by věřil tomu, že ji brání pro sebe a své děti, a ne pro zahraniční investory?
Jinak v roce 1938 byla česká armáda tak na huntě, že s jí ukořistěnými lehkými tanky dobyl Wehrmacht Francii :-)
Jsou země, které i přes svoje zařazení do EU nebo NATO berou bojeschopnost vlastní armády pořád ještě jako znak státní suverenity. V českém kontextu to samozřejmě může znít směšně, ale občané těch zemí to zkrátka berou tak, že jim suverenitu nenadělily velmoci u nějakého diplomatického stolu, ale sami příslušníci těchto států si ji za cenu velkých obětí vybojovali. Z dnešního českého kvalitativního pohledu dost možná do kategorie pošuků patří i legionáři, kteří zkrátka měli nějakou ideu a z dnešního alternativního pohledu za ni nejspíš i omylem nasazovaly svoje životy. Nevím jestli jste si toho všiml: V převečer kulatého výročí vítězství nad nacismem se v české kotlině v předstihu řeší, kolik ztrát měla Rudá armáda, a kolik zase Američani. Vy to tak možná nevnímáte, ale mě docela zajímá, kam se v té dnešní české medikální smršti poděli ti českoslovenští padlí, kteří jsou kvantitativně jaksi neviditelní. No a pokud jde o armádu 1938 tak se spíš ptejte, jak to s tou výbrojí proti tankům a letadlům vypadalo přímo u vojsk. Čs. armáda jako celek na moderní válku nebyla připravena, i když na druhou stranutuzemský průmysl byl schopen exportovat moderní výzbroj do řady zemí. No a úspěch wehrmachtu ve Francii je o nečem úplně jiném, než co by bylo možné připisovat síle původních československých zbraní. Zkuste to srovnat s tažením do Ruska, a protože rozdíl je jenom jeden rok, tak k těm ztrátám čs. tankové konstrukce nezapomeňte lupnout smajlík :-)
Takové země jsou i mimo EU/NATO a vnímají to řekl bych ještě mnohem intenzivněji. Jenže to jsou i země, kde se stát i občané ještě neodcizili tak, jako v ČR. Z pohledu globalizace by se dalo říct zaostalé.
Oni do té kategorie patřili už za První války. Měli štěstí, vyšlo jim to, tak pak byli za hrdiny, ale ve své době…
Řekl bych, že se tak nějak nehodí, protože z větší části bojovali po boku Rusů a přišli z východu, a ti, co přišli ze západu, toho zase tolik nenabojovali a u nás už vůbec ne. A ti, co bojovali s Rusy, jsou optikou Klvaňů & spol. vlastně okupanti, zrádci, pátá kolona. Je s nimi prostě trochu problém, tak se o nich raději mlčí, aby se nemuselo příliš mluvit o podílu Rudé armády na osvobození ČSR. Rád bych se mýlil, ale pochybuji, že to ticho bude úplná náhoda, byť svoji roli samozřejmě hraje i to, že vymírají a mnoho jich už nezbývá.
Gratuluji, když se objeví nějaký názor, který považuje za schízu, právě to uvědomělé zaujímání postojů na základě nějakého jednoduchého popisného znaku, tak je třeba hned preventivně vytáhnout černochy :-) Pro mě legináři z 1. světové války a příslušníci odboje za 2. světové války nepředstavují nějaké dvě odlišné kategorie. Obojí beru jako zavazující tradici, protože tito lidé bez rozdílu přesvědčení za hlavní cíl považovali vytvoření, resp. obnovu ČSR, o kterém jiní věrozvěstové tvrdili, že je to umělý stát v srdci Evropy. Jenže kam s tím na dnešní propagandisty, kteří se v reálu svým sektářským pohledem starají hlavně o to, aby vyluxovali české/československé dějiny. Ono to samozřejmě dává smysl: Pokud zpochybníte své vlastní padlé (ten byl s Rusy/Angloameričany, a ten byl zase proti nim), tak se vám zbytek světa smrskne už jenom na poměřování aršlochu velmocí. Docela by mě zajímalo, jak byste vy nebo Klvaňa měřili třeba takového Františka Fajtla. Podle mě to byl ryzí vlastenec, ale to, že bojoval jak na Západě, tak na Východě (když teda pominu jeho anabázi po sestřelu nad Francií), by přece hlasatele jediné ryzí pravdy mělo vést k ostražitosti. Jinak s tím větším počtem čs. vojáků v sestavě Rudé armády je to stejné jako s čs. tanky ve wehrmachtu: Má to svoje konkrétní příčiny. Klasicky zmiňujete jenom ty Čechoslováky, kteří bojovali na Východě. No a co třeba taková „menšinová“ Čs. obraněná brigáda? Ta vás kvůli nějakému Klvaňovi ani nenapdla, takže v tom vašem popisu končí stejně jako legionáři na smetišti aktuálně prožívaných českých dějin.
Právě, že se mi ta Čs. obrněná brigáda nikam neztratila (pokud myslíme tu stejnou, která dokončila válku zaparkovaná u Dunkerque), přesně na tu jsem myslel, když jsem psal svůj komentář. A připomenout by se dal i Klapálek a Tobrůk. Ani nikoho na smetiště dějin nevyhazuji. Jen uvažuji nad tím, jak aktuální a intenzivní ten odkaz, o kterém píšete, pro současné Čechy je, jestli by dnes tu „svoji“ vytunelovanou republiku šli ještě bránit. A mám dost pochyby o tom, že v dostatečném počtu. Tradicí totiž nemůžete nikoho zavázat zvenčí, tou se musí každý cítit zavázán sám za sebe. Jenže mezi minulostí a současností je tu jeden podstatný rozdíl: dnešní vojáci žádnou Č(S(S))R ani netvoří, ani nebrání, jsou nasazování výhradně k plnění spojeneckých závazků. A tady stojí za to si připomenout, že i to nacistické Německo mělo spojence.
No když naprostá většina občanů třeba ve výzkumu CVVM z ledna 2015 odpovídá, že suverenitu země je nutné bránit za každou cenu, tak ten odkaz 1. a 2. odboje bude asi hodně silný. I když ti samí lidé si současně uvědomují také to, že o nás vždycky nakonec rozhodovaly velmoci a mají často i kritický vztrah k zahraničním operacím NATO. Obdobný barometr vám tvoří třeba návštěvnost vojenských muzeí nebo vojensko-historických akcí, které se vedle tradičního kladení věnců konají u příležitosti různých výročí. Můžeme si samozřejmě o těchto akcích myslet co chceme, ale pokud tohle není živá tradice, tak už nevím, co by jí mělo být. Je to dáno také tím, že na rozdíl od Slovenska je v ČR vztah k vojenskému odboji za 2. světové války už mnohem méně komplikovaný. Všichni normální lidé totiž dneska vědí, že jak na západní, tak na východní frontě příslušníci zahraničních jednotek bojovali za svobodu Československa, a že tu byl také domácí odboj včetně květnového povstání.
Jenže země se nebrání slovy, ale činy. Jedna věc kliknout v anketě na „ano“ a něco zcela jiného zalézt do rozbahněného zákopu, žrát plesnivý proviant, sekat polní lopatkou jiné lidi do hlavy a s vyraženým okem se brodit kamarádovými vnitřnostmi, týden bez spánku. Protože válka, to není jen dron na dálkové ovládání. Byli by něčeho takového Češi schopni a ochotni? A měli by vůbec být?
No, hlavně doufám, že o něčem podobném se nebudeme muset přesvědčit. Původní řeč byla o tradici, resp. vztahu Čechů k armádě. Má to dneska mnohem konkrétnější rozměr, nežli smrt v zákopech. Vedle obnovení odvodů se začal zvedat armádní rozpočet a těch peněz na armádu, resp. do obrany půjde čím dál tím víc. A mimochodem: Nedivil bych se ani tomu, kdyby tu vznikla nějaká společná česko-izraelská firma na výrobu právě těch dronů.
Zajímavé, že peníze utopené v armádě nikdo neoznačuje za projedené, na rozdíl od peněz investovaných do lidí.
Nejhorší jsou ve válce snaživí užiteční idioti, ti v podstatě realizují ty největší masakry, aniž by to na jejich duši zanechalo vůbec nějaký šrám…
Snaživci války podněcují, ale zvěrstva nejčastěji páchají spořádaní slušní lidé, protože je jejich slušnost chrání před pochybami o tom, že by to, co dělají, mohlo být neslušné. Zlo je totiž ve své podstatě velmi banální.
Nevím, Tribune, ale lze vůbec takové lidi ( kteří nechtějí kriticky přemýšlet o svých činech ) ještě nazvat lidmi?
Statisticky jsou možná víc lidmi, než vy nebo já.
Hlavně je neomlouvat :-)
V našich oboch republikách (ČR aj SR) to máme s ústavou podobne. Naše republiky (a týka sa to aj prvého Československa) totiž nie sú postavené na ústave. Republika vždy vznikla alebo bola obnovená skôr, než ústava alebo jej príslušná zmena. Naviac u nás nikdy nebola o ústave širšia verejná diskusia, vždy sa ústava prijímala v „revolučnom období“ (t.j. niektoré časti šité horúcou ihlou) a nikto neprišiel s nápadom, aby ústava bola ratifikovaná referendom, kedy by naozaj mala postavenie a silu celospoločenskej dohody. Ústavy a ich zmeny u nás v každom prípade formulovali a schvaľovali poslanecké snemovne a teda ústava je fakticky len ústavný zákon prijatý predpísanou väčšinou.
Preto je prirodzené, že si poslanci myslia, že ústava je ich vlastníctvom a že si s ňou môžu robiť, čo chcú.
To napríklad USA si na svojej ústavnosti dávajú záležať. Ústavu nie je možné meniť inak ako dodatkami a proces je pomerne komplikovaný.
*
Áno, tak ako v prvom príspevku napísal pán Trpaslík, ústava je len zdrap papiera, ak nie je vôľa doslovne sa ňou riadiť. Na rozdiel od jeho názoru to však v demokracii nemôže spočívať na sile, to už by bola diktatúra. Tá ústavná disciplína musí byť dobrovoľná a všeobecná – a sme pri morálke, ako píše Tribun.
Ak to tak nebude, nemôžeme štát považovať za demokratický, nech už je preambula aká chce.
Schvalovat ústavu referendem? Člověče, vždyť vy si zahráváte s demokracií, a dokonce s přímou.
Len tak pre zaujímavosť, našiel som článok o tom, ako usporiadali referendum o ústave na Islande:
http://e-republika.cz/article2933-Demokracie-u-ledu-Posmrtne-ohledani-islandske-ustavy
Klasicky to však s úspechom torpédujú štandardné politické strany, takže prijatie Islandskej ústavy referendom je ešte vo hviezdach. Chvíľu som ešte pátral a našiel som, že sú v Európe krajiny, kde väčšie ústavné zmeny musí schváliť referendum. Sú to Švajčiarsko, Nemecko, Francúzsko, Írsko a referendom bola tiež schválená ústava Srbska.
Pri tejto príležitosti ma tiež zaujali rozdiely v ústave medzi ČR a SR, najmä v oblasti politického systému. V ústave ČR (v slovenskej nič podobné nemáme) sa priamo píše:
„Čl. 5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“
To znamená, že v ČR musia existovať politické strany a politické sily mimo nich môžu byť len marginálne. Okrem toho vidím značné nebezpečenstvo vo formulácii „základní demokratické principy“, ktorou by existujúce politické strany mohli obmedziť strany nové s víziou niečo podstatné v systéme zmeniť.
Šťastnou zhodou okolností po 89-tom na Slovensku v prvých voľbách boli najsilnejšie „hnutia“, takže v našej ústave sa nehovorí striktne o politických stranách. Politický systém SR je aspoň formálne o niečo pružnejší (obmedzený len volebným zákonom a zákonom o národnej rade).
Tak přece si demokracii nenecháme rozvrace nějakým démem.
„Podle současných pravidel musí Sněmovna i Senát předem odsouhlasit každé vyslání vojáků do zahraničí kromě specifických misí, které nejsou delší než 60 dní. Jenže vláda si z časových důvodů často nechá od zákonodárců schválit jen jakýsi „bianco šek“ a o konkrétní cestě už rozhodne sama.“
Tady se snad hodí na tuto blbost aplikovanou „třídním bojem“ tribuna přirovnání k podobnému „správnému postupu“ který doporučoval Feldkurat Katz: „Kdo z vás je mrtvej, ať se přihlásí u korpskomanda během tří dnů, aby mohla být jeho mrtvola vykropena.“
Je to stejné jako když ti naši poslanci „nezákonně“ žádají předem o povolení pro realizaci dané mise, protože čekat na schválení vojenské akce při válečném napadení „až to odsouhlasí parlament a vyjde ve sbírce zákonů“ pak zavání, že budeme muset ten parlament (korpskomando) žádat posmrtně o naše vlastní vykropení.:-). Jestliže zákonodárce nedomyslel, že schvalovat válečnou akci legislativním procesem z hlediska aktuálnosti takového požadavku může pak být leckdy už bezpředmětné, pak je tento dosti fatální omyl zákonodárce potřeba urychleně napravit. Byť by se jednalo o omyl zákonodárce ústavního.
Když už tu mluvíte o blbosti, bude nutné ji hledat jinde a začal bych s dovolením u vás. Ono totiž nejde o nějakou reakci na napadení, při kterém by armáda operovala na svém vlastním území, ale k plánovanou akci – vyslání armády na území cizí. Na obranu žádné povolení parlamentu potřeba není, je podle ústavy potřeba na útok. Dokonce i ten Putin musel mít od Dumy schváleno, že v případě nutnosti může vtrhnout na Ukrajinu, jen NATOAČR má nemá mít žádné demokratické omezení. Pro jistotu to zopakuji: jde o souhlas s vysláním vojáků, nikoliv o souhlas s obranou. (A abych vám ušetřil psaní, říkám rovnou, že s kecama o tom, že nejlepší obrana je útok si na mě nepřijdete.)
Vyslání na cizí území se řídí stejnou vojenskou situací jako by bylo napadení vlastního území, kontingenty se rozšiřují a přemisťují podle aktivit nepřítele, ty nejsou, tedy alespoň třeba podle vojenského velení Islámského státu, předem sdělovány do headquarteru NATO. Stejně jako aktivity Al Kaidy a vůbec všech teroristů. Oni totiž kontingenty NATO reagují na aktivity terorostických buňek všude ve světě a jejich logistického zázemí, které jak vám řekne každý logistik, se mění, nejen podle politické situace v jednotlivých zemích (podle toho jak se dohodnou či rozkmotří s tím či oním klanovým vůdcem ovládajícím jednotlivé provincie), ale především podle potřeb logistiky přepravy zbraní a lidí.
http://www.nato.int/cps/en/natohq/topics_52060.htm
Putin si nechává „schvalovat“ své mise jen proto, aby to prošlo státní televizí úplně stejně jako když cokoli co má být předmětem propagandy musí projít oním obligátně uvozujícím „TASS je zplnomocněn prohlásit“. Má to utužit lid proti nepříteli s tím, že i když mu to určitě „schválí“, tak požádat oficiálně o to, je přeci „slušnost“:-).
O tom co jsou kecy tady přeci rozhodujete Vy.:-)
Vojenská reakce na terorismus je neadekvátní (až absurdní) a neefektivní. Na terorismus se má reagovat policejně, protože se jedná o kriminální aktivitu. Nehledě k tomu, že ani Al Kaida ani Islámský stát Evropu neohrožují, a pokud přece, tak k primární reakci jsou způsobilé ozbrojené složky státu, na jehož území se vysadí, což opět dává dost času k projednání případné mise v parlamentu.
Ty síly rychlé (velmi rychlé, nejrychlejší) reakce poslepované z pomocných sborů jsou pitomost sama o sobě. Pokud EU něco takového chce, tak si to má udělat na své úrovni, podobně jako to mají USA, a vůbec do toho nemá tahat NATO. Touha NATO mít síly rychlé reakce dokazuje jedině to, že NATO není obranná aliance, ale agresivní spolek, které se nechce ve svém jednání nechat omezovat pravidly nebo nedej bóže demokracií.
Podívejte se na ISIL – má tanky, raketomety, protipěchotní miny atd. Policie? To je stejně komické jako – Ukrajinská armáda použila průzkumný letoun a horníci a traktoristi po šichtě ve svém volnu tento letoun zničili raketou-země vzduch SA-9 GASKI „Strela“, poté co jim bylo zázemí pro protiletecké zaměření vybojováno v tancích T-72 horníky po směně a samohybnými houfnicemi 2S19 „Msta“ hutníky z místní ocelárny . Předtím byl proveden radiotechnický průzkum pomoci mobilních radiolokátorů P-37. Jejich obsluha, dobrovolnice z místního státního statku, po dobu radiového ticha šly zpět nakrmit zvířata.
Takže vaši policisté s tasery, obušky a revolvery proti ISILu? Inu, nechtěl bych vás mít za ministra obrany, a vůbec, bych se bál žít ve státu, kdyby někdo s vaším přístupem k liberální demokracii měl mít moc.
Však také ani IS ani opolčenci nejsou teroristé, byť třeba sem tam nějaký teroristický útok uspořádají (podobně jako je pořádalo a pořádá NATO).
hele, Otík
Otíku, vyskoč !!
To byl Pepek.
Nakonec tady je příklad toho, co právě na základě nové situace a potřeby flexibility vznikne. Jmenuje se to „NATO Rapid Reaction Forces“ a teď tu cvičili nalodění a rychlý přesun. Netuší ale, že si budou muset počkat asi tak měsíc a půl což je reakční doba naší poslanecké sněmovny podle počtu a frekvence pravidelných schůzí.
http://www.defensenews.com/story/defense/international/europe/2015/04/09/nato-tests-rapid-reaction-forces-czech-dutch-drills/25550241/
Možná se velitel NATO sil v Evropě pan Breedlowe bude divit, že ta „rychlá reakce“ nebude kvůli české ústavě vůbec rychlá (má být nejpozději do 48 hodin).:-).
¨
Ale proč se zdržovat diskusí o něčem a někým, kdo se snaží mlátit druhé čistně technicistním nedostatkem ve specifikaci nějakého zákona (navíc proč mu nevadí třeba flagrantní zneužívání toho, že prezident nejmenuje po volbách premiéra a vládu dostatečně rychle a že tedy novela Ústavy by časově podmiňovala jmenování po volbách „bez zbytečného odkladu“ což naposledy prezidentu Zemanovi trvalo 2,5 měsíce) ale jiné jej nechávají chladným. Navíc proč to vůbec řešit, když ústavní zvyklosti jsou „idiotské“.
Toho rozdílu mezi povykem kolem konání na hraně ústavy ze strany prezidenta a lhostejností při konání za hranou ze strany vlády a parlamentu když jde o NATO jsem si také všiml.
To, co nazýváte „technicistním nedostatkem“ zákona je jeho podstata, dobře to ovšem vystihuje váš (myšleno lidé vašeho světového názoru) přístup k právu a zákonům: zákony respektuji, jen když se mi to hodí, v opačném případě se jedná o „technicistní nedostatky“, které mohu ignorovat. S takovýmhle přístupem byste mohl za „technicistní nedostatek“ označit i absenci trestu smrti a začít popravovat protistátní živly.
A k věci samé jen dodávám (či spíše opakuji), že jde právě o to, aby parlament brzdil vládu v jejím avanturismu tím, že si nemůže nasadit vojáky kdykoliv a kdykoliv se jí zlíbí, ale musí si zařídit souhlas. Je zcela žádoucí, aby reakce NATO zase až tak rychlá být nemohla a aby vojáci byli na uzdě. Což mimochodem není splněno ani teď, protože vláda má z ústavy (!) „bianco šek“ na nasazení vojáků na 60 dní, což je dost na to, aby si buď získala souhlas parlamentu, nebo je stáhla z místa, kde stejně nemají co dělat (protože to není v ČR).
Pane Ota, je viem, že som z iného štátu, ale s hodne podobnými reáliami. Naviac ma aj z pohľadu slovenského občana zaujíma problematika vysielania slovenských vojakov mimo územia republiky.
Mám preto na Vás otázku: aké je pre občana ČR prijateľné zdôvodnenie vyslania vojakov (ČR) na bojovú akciu mimo územia republiky, ak nejde o obranu pred priamym napadnutím členskej krajiny NATO? (t.j. ani cieľová krajina nie je signatárom NATO)
Nevím, že by v českém ústavním pořádku bylo někde ukotveno, že česká armáda je podřízena americkému velení NATO a krom toho musí poslanecká sněmovna spěšně vybrat a poslat armádu, která je svým zákonným založením vyloženě obranná, na přepadové a okupační mise do cizích zemí, které Česko nijak bezpečnostně neohrožují… tohle je ukázka amerického trolla, který tady dělá placenou propagandu, na kterou vydal americký kongres miliony dollarů?
PVO jsme zlikvidovali, zato nakupujeme výzbroj a výstroj do pouště. Z toho mi plyne, že AČR už dávno není obranná. Její podřízenost NATO vyplývá z nadřazenosti mezinárodních smluv nad právem ČR. To je ta slavná omezená suverenita. A co se toho trolla týče, myslím, že to dělá zadarmo, iniciativních blbců bylo vždycky dost.
Prakticky ano ( i výcvik českých profesionálů zovoucích se eufemisticky česká armáda, je vyloženě útočný a stavěny na jiné klimatické podmínky a na jiný druh velení, než je stanoven zákonem ), ale teoreticky to stále vázne na ústavě ( samozřejmě s ní si samotní zákonodárci už dávno nic nedělají ), takže je tady i vyvoditelná trestní zodpovědnost a dokonce povinnost každého občana konat v zájmu vyšší spravedlnosti ( dokonce i té demokratické, ze které se léty americké služby stala děvka) – chápu, že dnes bez velmi vysokého rizika pro každého občana ji nelze úplně lehce realizovat – nemyslím si, že to dělá jenom z pouhé radosti ke zlu, nějaký benefit tam bude jistě dán.