Ministerstvo zdravotnictví spáchalo návrh zákona o neziskových nemocnicích, který by „podle odborníků mohl způsobit krach až třetiny českých nemocnic.“ Podle jakých odborníků? Snad podle těch, kteří tvrdí, že: „Veřejnou zdravotnickou organizací, která získá daňové slevy a smlouvu s pojišťovnou, se budou moci stát jen nemocnice zřízené státem, krajem nebo obcí. Soukromníci a církve mají smůlu,“ nebo: „Nemohou tady vedle sebe existovat dva soutěžitelé, z nichž jeden má nárok na smlouvu a garanci nezkrachovatelnosti, a druhý ne. Pokud by toto stát dovolil, tak by těžce zasáhl do práv podnikatelů.“ Ponechme teď stranou, že veřejné je jaksi ze své podstaty neslučitelné se soukromým a že veřejná soukromá nemocnice je nonsens. Mnohem závažnější je fakt, že zdravotnictví podle těchto „odborníků“ není veřejná služba, ale soukromý byznys, že není provozováno za účelem zajištění zdravotní péče, ale za účelem zisku. A nikdo se nad tím nepozastaví, nikdo se nezeptá, o kolik více a lepší péče by se lidem mohlo dostat, kdyby podnikatelé ze zdravotnictví neinkasovali zisky. Jenže právy podnikatelů to začíná a nedostupností zdravotní péče to končí. Měli bychom si ty priority trochu srovnat v hlavě, dokud je ještě čas (pokud tedy ještě nějaký je).
66 komentářů: „Jsou nemocnice ještě vůbec pro nemocné?“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Správne. Nesledujem to v ČR podrobne, no mám pocit, že u nás na Slovensku je ten posun do súkromnosti už ďalej a pre zdravie je to len horšie. Súkromné nemocnice často škrtajú služby, ktoré sa im „neoplácajú“ a naopak, majú tendenciu vykonávať služby (napr. vyšetrenia, vakcinácie, predpis liekov), ktoré sú ziskové, ale nie sú nevyhnutné. Zdravotné poisťovne sú v praxi úplne bezzubé a tolerujú to.
Najhoršie je, keď súkromné spoločnosti platia lekárov. Klientom lekára je vždy pacient a ten by ho mal aj platiť, aj keď sprostredkovane cez zdravotnú poisťovňu alebo štát. Ak lekára platí niekto iný, komu ide o zisk (napr. farmaceutická firma), je to jasný konflikt záujmov.
Je zaujímavé, že oficiálna medicína nenávidí lacné spôsoby liečenia a prevenciu, napr. alternatívnu alebo východnú medicínu. Pretože existujú prípady, keď „liečiteľ“ pacienta poškodil. Pritom prípadov, keď oficiálna medicína poškodila zdravie alebo zabila človeka, je niekoľkonásobne viac, ale u nás lekár lekára nepotopí. (ale to už je iná téma) – Zdravie nesmie byť biznis.
Neziskovky nie sú riešením, lebo u nás súkromní vlastníci ani nebohatnú priamo na zisku nemocnice, ale na tom, že spravidla vlastnia súkromné firmy, ktoré sú pre nemocnicu dodávateľmi. Súkromní vlastníci majú páky na menovanie manažmentu nemocnice a viac nepotrebujú, nemocnica môže byť pokojne v nulovom zisku.
Tá výhrada, že „verejná zdravotná organizácia“ si bude môcť robiť, čo chce a zdravotná poisťovňa musí všetko preplatiť je nezmysel a lož. Ten návrh len garantuje, že poisťovňa so zariadením podpíše zmluvu. Podmienky zmluvy sú však na dohode, podmienky musia platiť pre všetkých partnerov poisťovne rovnako a poisťovňa nebude môcť určitým partnerom preplácať výkony, ktoré iným za tých istých podmienok preplácať nebude. Poisťovňa nebude môcť vypovedať zmluvu, ale v zmluve bude uvedené, ktoré výkony prepláca a ktoré nie. A to bude určovať poisťovňa.
A ešte sa mi zdá hodne podozrivé, prečo sa bráni, aby takéto zdravotnícke organizácie zakladali obce. Dnes je to tak, že na mnohých obciach zanikajú zdravotné strediská, lebo to pre majiteľov „nie je ekonomické“, pôsobia v centrách a cez páky v zdravotných poisťovniach si dokážu zabezpečiť, že v obciach ani súkromná konkurencia nevznikne.
To je kapitalismus, nic jiného se na to říct nedá. Mnohem zajímavější je otázka, co lidi na tom kapitalismus vidí a proč nevidí tohle?
To už ani nie je kapitalizmus, to je svinstvo, ktoré sa kedysi nazývalo rozkrádanie majetku v spoločnom vlastníctve.
U nás sa teraz hodne diskutuje o finančnej odluke cirkví a politických strán od štátu. Budú o tom možno aj nasledujúce voľby. Čudujem sa, prečo ešte nikoho nenapadlo urobiť odluku biznisu od štátu. To, že v kapitalizme nesmie existovať štátny sektor a že štát je najhorší vlastník, to sú ideologické bludy. Vždy boli povolania, ktoré boli službou a nie biznisom. Napríklad toto zdravotníctvo, ale napríklad aj polícia a vzdelanie.
U nás na Slovensku ten biznis v štáte prerástol do takej grotesky, že policajti demonštrovali za zvýšenie platov heslom „Ak nás nezaplatí štát, zaplatí nás mafia.“ Proste biznis je biznis…
Odluka byznysu od státu? To byste pak ale neměl kapitalismus, ale demokracii.
No, to je kromobyčejně demagogický článek, na tom Aktuálně. Taková preventivní ječená. Ale jak píše nade mnou pan NavajaMM, je pozoruhodné, kolik laskavých pánů podnikatelů (obojího pohlaví i nejrůznějších náboženských denominací) je připraveno pro blaho bližních soukromě podnikat s veřejnými penězi – zdravotnictví, školství všech úrovní, kultura, atd., atd.
Jednoho až překvapí, že to české zdravotnictví vůbec ještě funguje a kupodivu i většinou zdárně pomáhá a léčí. Jestli právě to není ten problém.
Problém to není zcela určitě, ale bude to patrně důvod k podnikatelské intervenci, po které budou problémy následovat.
Vy cítíte, že máte nějakou zdravotní péči „nedostupnou“? Nevím kde žijete – občas tvrdíte že v Praze (spíše bych tipoval nějaký rozvojový region), ale mám krom českého i evropské pojištění, ale nemocnice, kde tedy jsem byl jen jednou a to ještě ani ne v Česku, se o mě perou, stejně jako privátní ambulance, které mi nabízejí když k nim převedu svoji kartu že mi nabídnou, nadstandard. Přednostní vyšetření, možnost na určité procedury, které vyžadují díky unikátnosti přístrojům rezervaci času, že mi objednají, samozřejmostí je občerstvení, wi-fi v čekárně (káva, čaj, minerálka, nejaké pišingry, a crackery).
V Praze je to už docela standard. Konkurence to způsobila, že o klienty s jistou bonitou je zájem. Pravda takto vždy nebylo, když konkurence tady nebyla, byl jsem pro doktory jen přítěž, co je „má na paušál“ občas preventivně prohlídnout. Ale výkon jistých úkonů se nemocnicím a ambulancím vyplatí. Žena je podobně obletována gynekology nebo dermatology. To co jim dá na pojištění, samozřejmě „upgraduje“ nějakým nadstandardem za hotové. Proč ne? Proč si hýčkáme naše čtyřnohé miláčky (včetně nejchudších důchodců, kteří investují třeba do psí kosmetiky neskutečné peníze, kamarádka se dala na kosmetiku psů protože ta „lidská“ jaksi nenesla, samozřejmě kde jinde než v Praze, kde důchodci díky patrně „výhodným“ nájmům a prvorepublikovým bytům 70+ m2 na to samozřejmě více než kde jinde, „mají“), proč bychom tedy neměli investovat do nějakého toho nadstandardu pro sebe? Jinak samozřejmě většinu věcí pořád neplatím, i když bych rád lékařům a personálu přilepšil a je mi trapné jako v hospodě dávat tuzéra. Takže mít to ošetřeno nějakým poplatkem mi přijde normální, stejně jako když přijdu do nějakého zábavného klubu s živou hudbou, kde dostanu samozřejmě najíst i napít, zaplatím vstupné. Protože tam je jaksi „něco navíc“. A místa jsou limitována. Pak proto, protože dvojí standard cen není možný v jednom lokále. Že by měl jeden jídlo bez donášky a stůl bez ubrusu.
Nakonec ten kdo zvládá pojistnou matematiku /kdo ne, neměl by vůbec vlastnit automobil/, pak musí dojít k závěru, že do 50 let, je z hlediska výše uvedeného, preferovaným zákazníkem pojišťoven většina lidí (statisticky více svobodní muži, s vyšším vzděláním a z větších měst než z vesnice, aktivní sportovci, odpůrci Zemanem propagovaných společenských drog), a díky tomu, i v některých ambulancích.
Vy vždycky tak kouzelně smotáte páté přes deváté a vždycky tak stejně, jako kdybyste na to měl nějaké tabulky… Proboha, k čemu nadstandard? Důležitý je standard, co nejvyšší standard pro co nejvíce lidí, nadstandard pro nemnohé a supernadstandard pro superbonitní ničemu nepomůže, jen sníží ochotu lékařů léčit nemocné, kteří to potřebují, ale nemají na to, protože budou dávat přednost „léčení“ vrchnosti, která si to bude noci dovolit a na které se bude dobře vydělávat. Privilegia jsou znakem diktatury.
Otíka, jako nadstandardně bonitního nezajímá lůza s průměrnými příjmy, které by stačil standard
K jejich velké smůle Otovi a jemu podobným nedochází, že tu lůzu zase nezajímají oni se svými vlastnickými právy a privilegii.
Snažil jsem se vám naznačit, že doposud nevyužívám ani ten mně bohatě dostupný „standard“ a dal vám konkrétní příklady kde hlavním sdělením bylo, že necítím žádnou „nedostupnost“ zdravotní péče, ale naopak cítím se být v pravém slova smyslu klient – ne obtěžující “ „pacient. Jestli jste to opět nepochopil, pak už je to vaše věc. Takže opravdu neplatím nic navíc, když nechci, a „všeho mám dost“. A proto se ptám, jak je možné že Vy ne, a ČEHO se vám nedostává?
Říkám snad, že se mi něčeho nedostává? Neříkám. Říkám, že chci, aby se mi dostávalo i nadále a aby se dostávalo všem. Nemám zájem o generály po bitvě, jsem zástupcem teze, že problémy je nejsnazší a nejlevnější řešit dřív, než propuknou s plnou intenzitou. Nejsem křesťan, nemyslím si tudíž, že by tu svět byl pro mne. Svět není pro mě, já jsem ve světě a nejsem v něm sám.
problém s bonitními otíky je ten, že ačkoliv – dle vlastních slov – mají všeho dost, chtěli by ještě mnohem více
protože nestačí u koryta hlasitě mlaskat, je třeba i mohutně krkat
Smysl vašich prohlášení, ať této repliky, nebo pilotního komentáře výše uvedeného článku, ZCELA popírá PRAXE a výkon zdravotnického systému ve snad nejvyspělejší zemi světa s nejvyšší životní úrovní obyvatel – Švýcarska. Dám sem krátký popis principů na nichž jejich systém zdravotnictví funguje a je jedním z nejlepších na světě.
Swiss healthcare is outstanding. Its combined public, subsidised private and totally private healthcare system create an extensive network of highly qualified doctors (many of them from elsewhere in the EU) and hospitals, the best equipped medical facilities and no waiting lists, but it all comes at a price: around 10 percent of the average Swiss salary goes towards health insurance premiums. There is no free state health service in Switzerland.
Unlike other European countries, the Swiss healthcare system is not tax based or financed by employers but is paid for by the individual through contributions into health insurance schemes.
Hospitals in Switzerland
Hospitals are called Krankenhaus / Spital / Hospital / Ospedale – look for a sign with a white ‘H’ on a blue background. Unless it’s an emergency, you have to be referred to a hospital by a doctor. The hospital will usually be in your local canton. You’ll need to take your EHIC or proof of your Swiss health insurance policy. There are three types of wards: general (two to four patients), semi-private (two patients) or private for one patient only. If you have private health insurance you can also choose your own doctor. Basic health insurance covers medical and nursing care and outpatient follow-up although you will be asked to pay CHF 15 per day towards these costs. See Expatica’s list of hospitals in Switzerland.
Medical bills
After your consultation or treatment, you’ll receive a bill from the doctor or hospital. You need to pay within a specified period of time and then send a copy to your insurance company who will reimburse you the amount covered by your scheme. If you have to go to hospital but don’t have adequate health insurance for your treatment you may be asked to pay a deposit of up to CHF 10,000
Předpokládám, že přeložit si tento text vy i většina zdejších čtenářů dokáže, pro detaily dávám odkaz na docela komplexní článek zde- http://www.expatica.com/ch/healthcare/healthcare/Getting-healthcare-in-Switzerland_103130.html
Součástí většinou privátního systému pojištění a výkonu zdravotnických úkonů lékaři je i obsáhlý systém odstupňování standardů péče, osobní kontribuce a minimum veřejného či státně solidárního přerozdělování.
P.S. Zdravotní pojištění dětí si ve Švýcarsku pojišťuje každý rodič sám a hradí je sám ze svého (již zdaněného) vlastního platu.
Tak za prvé, komentoval jsem situaci v Česku, nikoliv ve Švýcarsku (k té by se ovšem mohl kvalifikovaně vyjádřit Sax). Za druhé, proč je podle vás švýcarské zdravotnictví nejlepší, kdo to rozhodl a na základě čeho? Já bych o tom měl vážné pochyby, minimálně na základě těchto odstavců:
Opravdu dobrý zdravotní systém podle mě není kastovní.
A co když na to ti rodiče nemají? Je to problém těch dětí, že si nezodpovědně vybrali špatné rodiče? Nebo co když by rodič měl na pojištění pro jedno dítě, ale narodí se mu trojčata? Jak k tomu ty děti přijdou? Nehledě k tomu, že takový systém působí inhibičně k porodnosti (a děti jsou, jak známo, budoucí pracovní síla a plátci daní) a je na štíru se základními lidskými právy chudých.
Odůvodnění máte zde.
http://www.commonwealthfund.org/publications/fund-reports/2014/jun/mirror-mirror
Tam je sice Švýcarsko „až“ na druhém místě, ale parametry, které se srovnávají jsou myslím vcelku zásadní a výmluvné. Co se týče toho, jestli mají nebo nemají rodiče na pojištění, pak moje krátká zkušenost ze Švýcarska byla taková, že tuším průměrné vymezené pojistné pro děti je (v každém kantonu je pojistné trochu jiné, takže tam neplatí že kdokoli kdo žije ve Švýcarsku platí stejné pojistné jako u nás v Česku, každý platí trochu jiné, liší se kanton od kantonu) asi na úrovni 91 CHF na dítě měsíčně (v Ženevě kde jsem já žil je asi průměrná mzda 24 CHF/hod. takže vydělat na pojištění na dítě je záležitostí asi 4 hodin), jinak samozřejmě lidé tam berou sociální podporu.
Jinak jestli chcete vážně přemýšlet o tom, jaká je efektivita a náklady léčby „public vers. private“ – pak tato asi 200 stránková studie zpracovaná švýcarským federálním statistickým úřadem – jasně mluví ve prospěch soukromých nemocnic, středně velkých (do 200 lůžek) a ty velké mají i větší délku pobytu u stejného typu onemocnění (až o 35%!) vyšší než privátní. Malé nemocnice (půl na půl privátní a městské) se potýkají s vyšší recidivou komplikací a neúčinnosti primárně zvoleného typu léčby. K pochopení je však nutno prostudovat ZCELA ODLIŠNÝ systém úhrad (nejen ve Švýcarsku, ale všude na západě) DRG od našeho výdajového paušálu, kdy tento zkoumá náklady na diagnózu podle toho, jak, kdo a za kolik ji zvládne vyléčit a od toho odvozuje platby.
Jestli chcete detailní info pak je zde
https://www.google.de/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&cad=rja&uact=8&ved=0CCAQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.bfs.admin.ch%2Fbfs%2Fportal%2Fen%2Findex%2Fthemen%2F14%2F22%2Flexi.Document.80194.pdf&ei=Ec5JVdT-GY_japvTgYgE&usg=AFQjCNGHkkWs6tsBzGipTOmHK5AGdxsejw
V okamžiku, kdy začnete hovořit o efektivitě, implicitně hovoříte o tom, že nebudete jednat neefektivně a tedy že nebudete léčit lidi, jejichž léčba je drahé, ale pojištění nízké. On je vůbec celý ten koncept zdravotního pojištění podivný, jako ostatně všechny tyhle parafiskály. Proč ho nezrušit a nefinancovat zdravotnictví přímo z daní?
Tak jsem koukal na ten váš odkaz a srovnávají tam 11 zemí, přičemž nejlepší jim vyšla Velká Británie, o níž je všeobecně známo, že její zdravotnictví je v dezolátním stavu. Udělat na základě takového srovnání závěr, že Švýcarské zdravotnictví je druhé nejlepší na světě je – eufemicky řečeno – odvážné.
Zeptejte se Britů, třeba Čulíka, jak je „v dezolátním“ stavu britské zdravotnictví – řekne vám, že je dobré, jen že vize zdravotnictví zdarma nefunguje, takže je formálně zadarmo, ale na každý zákrok má pacient takovou spoluúčast, že si každý platí „pojištění nadstandardu“, kdy pak je za nadstandard považováno téměř vše mimo ošetření odřeného kolena polití kysličníkem považováno za nadstandard a platí se. Nic více.
Ovšem uzavřel bych tuto diskusi, že stejně jako v Británii, kde je vyplácen státní (průběžný) rovný důchod jako sociální dávka, a z 80% je pak celková výše starobního důchodu závislá na výši vašeho výdělku, resp. výkonností zhodnocení tohoto výdělku u toho či onoho kapitálového důchodového fondu, ve zdravotnictví to platí podobně.
Základní standard je všude na západě dobrý a ten stát zvládá dělat za základní pojistné dobře, problém má tam, kde je potřeba komplexní a odborné péče s vysokým standardem technického vybavení a úrovní placených specialistů (doktorů). Privát platí své doktory podstatně více a oni naproti státním doktorům zase vyléčí více komplikovaných případů, pracují tedy také více (produktivněji). To máte zase v tom druhém odkazu.
Funguje nebo nefunguje venkoncem záleží na tom, co považujete za účel a správnou funkci. Z mého pohledu britské zdravotnictví nefunguje a jeho privatizace to má pouze zastřít a přenést odpovědnost na pacienty (což není nic specificky britského, ale jde spíše o trend, který sílí i u nás, o čemž je ostatně tento článek).
kristovanoho, to je blábolení
inu, bonitní inteligent se nezapře
znalost pojistné matematiky jako podmínka nutná pro získání řidičáku :-)))
nebo pro koupení auta, kdo se má v těch otíkovských rozežvaněnostech vyznat…
a kdo nezná pojistnou matematiku alespoň na úrovni Otíka, ten si nesmí pořídit ani dům, garáž nebo chlívek pro kozu.
Otík to má přesně srovnané
Paternalista Ota to s námi myslí dobře.
Pro práci pojišťováka to ovšem nutná podmínka není. Ověřeno v praxi.
Pojišťovák to má mnohem jednodušší a matematiku nepotřebuje: jsou jen dvě možnosti – buď láká klienta a pak nic není problém, nebo má „likvidovat“ škodu a pak není problém nic nezaplatit. :-))
otíku, je chvályhodné, že vy jako ojropojištěnec čerpající zdravotní péči z velké části v zahraničí, chcete semtam šupnout nějakej ten tringelt na přilepšenou chudému lékaři, který venku má měsíční příjem od 5000 EUR výše :-))
Vy jste dojemnej až k pláči, otíku
Jak myšlenky, prozatím poněkud zmateně a nejasně nastíněné ministrem zdravotnictví, mohou dopadnout v praxi, ukázal MUDr. Rath, který je agilně prosazoval před deseti lety. Nechci samozřejmě tvrdit, že prvotní motivací politiků, kteří volají po monopolu státních nemocnic, co se týče uzavírání smluv se zdravotními pojišťovnami, je snaha Ratha napodobit v šikovném budování penězovodů do stranických kasiček a skrýší pod podlahou. Jenom mě mrzí, že je opět opouštěna cesta k transparentnímu systému financování nemocnic, založená na rovnosti všech subjektů, kdy o úhradách za péči měla rozhodovat kvalita léčby a tedy spokojenost pacienta, jehož přirozeným právem by bylo vybrat si, kde chce být léčen a kam půjdou peníze ze zdravotního pojištění, které do systému vkládá.
Nejde přece o monopol, ale o garanci, a to nejenom pro státní nemocnice (kolik jich vlastně je? jsou vůbec nějaké?), ale obecně pro veřejné či „neziskové“. Nikde ale není řečeno, že pojišťovny nebudou moci uplatňovat svoji kontrolní funkci, ani že pacientům bude sebrána možnost volby lékaře.
Samozřejmě že by to znamenalo omezení volby lékaře. Zejména pro ty, co nemají dost peněz na placení na dřevo a byli by odkázáni na omezený výběr zdravotnických zařízení, přestože řádně platí pojištění a přestože by tu byly další nemocnice, které by jim byly v jeho rámci ochotny a schopny poskytnout kvalitní léčbu.
Ukázkou budiž systém zdravotnictví ve Velké Británii, kde byly taky z veřejného pojištění vyloučeny mnohé subjekty, načež ve veřejném sektoru naprosto neúnosně vzrostly doby čekání na operace, až musely být udělány ústupky a bylo umožněno zaplacení léčby z pojistného i v soukromých zařízeních.
Jenže nic takového z toho návrhu nevyplývá, o zákazu uzavírat smlouvy se špitály, které nebudou v „neziskovém“ režimu, se v něm nic neříká.
Pak asi máte na mysli nějaký jiný návrh, než o kterém se píše v odkazovaném článku. Podle něj bude pro přístup ke smlouvě s pojišťovnou rozhodující, kdo je zřizovatel.
Paragrafované znění jsme neviděl, ale v tom článku se píše jen o garanci pro neziskové/veřejné nemocnice, ale nic o tom, že by jiné nemocnice na smlouvu nárok neměly. Z čeho usuzujete, že je to jinak?
Z věty: Systém navíc nebude otevřený. „Veřejnou zdravotnickou organizací“, která získá daňové slevy a smlouvu s pojišťovnou, se budou moci stát jen nemocnice zřízené státem, krajem nebo obcí.
Tohle jsem pochopil tak, že jde o kategorii smlouvy ve veřejném režimu, nikoliv o veškeré smlouvy. Ale i kdyby to bylo tak, jak to chápete vy, není to nic proti ničemu, je to prostě jedna z možností, jak to zorganizovat. A vlastně vůbec ne špatná, když si vezmete peripetie s takovým Protonovým centrem. Zdravotnictví je od toho, aby léčilo, ne aby na něm někdo vydělával. Vydělávat může na luxusních autech, ty nikdo nepotřebuje.
….zdravotnictví je od toho, aby léčilo, ne aby na něm někdo vydělával….
no a to je právě ten zásadní omyl těch lidí, kterým ještě zbývá nějaké „sociální“ cítění – však oni na Vás Tribune „neoliberalisté“ již usilovně pracují :) (viz Ota a jemu podobní)
K jakým absurditám vede zrušení „privilegií“, jak jste nazval možnost připlatit si za nadstandard, dokládá hezky tenhle článek:
http://pardubice.idnes.cz/nemocnice-nesmi-nabizet-drazsi-cocky-dsm-/pardubice-zpravy.aspx?c=A150420_2156739_pardubice-zpravy_jah
Co myslíte, které pacienty to postihlo víc, bohaté nebo chudé?
Možnost volby (ale jak je možné, že někde to jde?) přece zůstala. Já ovšem hlavně nevidím jediný důvod, proč by ty lepší čočky nemohli dostat všichni. Když je na Blanku, investiční pobídky etc., musí být i na čočky.
Zůstala jenom možnost volby, jestli vzít standardní čočku anebo zaplatit tu lepší plus celou operaci.
Ale z druhé strany zase ti doktoři nemohou tlačit pacienty do dražší čočky. Problém totiž není v té čočce nebo ve „svobodě“ volby, ale v kontaminaci zdravotnictví trhem, v tom, že se komoditizují lidská práva.
Pojišťovny nechtějí z celkem pochopitelných důvodů hradit čočky, jejichž efekt je víceméně kosmetický, a hradí jen ty, které jsou nutné k léčbě zákalu, neboli k záchraně zraku. Ustanovení o nadstandardu umožňovalo, aby si pacient v rámci hrazené operace připlatil na čočky, se kterými pak viděl dobře i bez brýlí. To padlo. Když chce dneska čočky s optickou korekcí, musí zaplatit všechno, i samotný zákrok.
Můžete mi prozradit, v čem vidíte kontaminaci trhem či poškození lidských práv na tomhle případu?
V tom, že do rozhodování vstupuje faktor zisku a solvence, v tom, že se nerozhoduje pouze podle medicínských kritérií (kam to pohodlí pacienta samozřejmě také patří, protože nejde o to oko, ale o toho člověka). Nicméně to se dostáváme poněkud od tématu, nemyslíte?
Myslím, že do rozhodování pojišťoven vstupuje při omezených zdrojích faktor přednostní nezbytnosti.
Tyhle Omezené Zdroje, to je podobné zaklínadlo, jako Boží Vůle.
Zo Slovenska mám vlastnú skúsenosť s kontamináciou trhom.
Keď bol môj syn školopovinný, potreboval rovnátka na zuby. Zubár nám povedal, že máme síce nárok, aby všetko hradila poisťovňa, poisťovňa má však mesačný limit koľko platí a tak sa bude syn musieť zaradiť do frontu. Čakacia doba by bola tak tri roky, ak nie viac, kvôli nepredvídaným udalostiam. Druhou možnosťou je, že to zaplatíme všetko a rovnátka dostane hneď.
*
Nuž a ďalšiu skúsenosť mám s kamarátkou, tiež zubárkou. Tej, keď sa minul mesačný limit od poisťovne, tak nutné prípady ošetrila aj zadarmo. Ani to tým chudákom nepovedala…
*
Moje zhrnutie – súčasný tržný systém v zdravotníctve trestá dobrákov a odmieňa zlatokopov s hrošou kožou.
A co jiného byste od kapitalismu čekal?
tresen, ideológiu stranou. Elity nám stále od prevratu v 89-om maľujú štát ako toho monopolného kapitalistu, čo sme poznali za socializmu. Štát má právo vydávať zákony a ekonomickú činnosť regulovať všetkými nástrojmi, ktoré má k dispozícii.
Férovejšie a čistejšie mi však pripadá, keď štát sám chce vytvoriť podnik a konkurovať na trhu. Fakticky tým nastavuje latku minimálneho štandardu pomeru cena/výkon, ktorý je za daných podmienok dosiahnuteľný. Štát však nikdy nebude rovnocenný s ostatnými súťažiacimi na trhu, lebo to nerobí kvôli zisku a prakticky nie je možné, aby ceny na trhu monopolne tlačil vyššie kartelovou dohodou. Práve to je dôvod, prečo je štát ako konkurent na trhu nežiadúci.
Aby to fungovalo tak, ako treba, je však nutné štátny sektor odblokovať od politických turbulencií a profesionalizovať. Podobne ako armádu, políciu a pod. Pri zmene ministra a námestníkov by sa nemali meniť žiadni ďalší vedúci pracovníci štátnych podnikov. Len z odborných alebo zmluvných dôvodov, nie z politických.
Jako teorie je to pěkné, ale praxe je bohužel jiná, viz Česká pošta s.p. Není to ale tím, že je to stát, ale tím, kdo ho řídí. Lidé přesvědčení o tom, že stát je špatný hospodář, jej řídí tak, aby tím špatným hospodářem skutečně byl.
Áno, práve preto som to napísal. Treba zmeniť prax. A musíme ju najprv chcieť zmeniť. Politici v „demokracii“ nakoniec aj tak budú musieť urobiť to, čo ľud chce. Preto nám tak vymývajú mozgy, aby sme chceli to, čo oni chcú, aby sme chceli.
Říká se, že dokonalé zdravotnictví neexistuje nikde. Snad se ale dá vysledovat, kde to funguje líp a kde hůř.
Nic by mě v tom nešťastném a nekonečném příběhu českého zdravotnictví nepotěšilo víc, než kdyby šla stranou veškerá ideologie a postupovalo se věcně. A kdyby bylo možno vzít v úvahu právě zkušenosti zemí, kde se v zájmu pacientů i veřejných financí dopracovali k rozumné funkčnosti a vyváženosti systému a kde proto nemusejí každé dva roky přeorávat koncepci.
A že jsem tak smělý, které země to jsou, kde se k té rozumné funkčnosti a vyváženosti systému dopracovali? Velkou Británii a USA si může škrtnout rovnou, Čínu, Rusko, Indii jakbysmet, tak kde mají to štěstí, že jim zdravotnictví netunelují kapitalisté a přitom není jen pro movité?
Co třeba nejbližší sousedi, Německo a Rakousko? Lidi jsou tam údajně se zdravotnictvím docela spokojení.
Není mi ale jasné, proč zrovna vy škrtáte Velkou Británii. Vždyť se její zdravotnictví nebezpečně blíží vašim ideálům. :-)
Tak abychom měli jasno, tak by Tribun měl napřed vypsat všechny oblasti a odvětví ekonomiky na kterých by se nesmělo vydělávat a které by byly plně v rukou státu a kam by tedy ten volný trh milostivě pustil. Myslím, že by trhu a svobodě nezbylo skoro nic.
Trh nerovná se svoboda. Trh je dobrý sluha, ale zlý pán a musí být na řetězu. Kam to vede, když se z něho trhne – či je z ideologických pohnutek puštěn – můžeme (pokud jen trochu chceme) vidět dnes a denně kolem sebe. Hledejte klíčová slova jako chudoba, nezaměstnanost, bezdomovectví, tunelování, korupce, arbitráže, ekonomická krize, pracující chudoba, vykořisťování, sweetshopy, obchod s bílým masem, gamlerství, etc.
6″Tyhle Omezené Zdroje, to je podobné zaklínadlo, jako Boží Vůle.“
To povídejte tatínkovi, co nemá na lyžařský kurs pro synka, protože prosázel úspory.:-)
No ale k omezeným zdrojům ve zdravotnictví :
Jednak byste si mohl vzpomenout na dobu, kdy se nic takového nepřiznávalo a kdy při mnohých diagnózách byli příbuzní či známí v zahraničí jedinou nadějí na úspěšnou léčbu. Něco vám nemohli poskytnout ani oni, třeba přístroj na dialýzu, i když byl už tehdy v jejich končinách běžný a dostupný pro všechny.
A pak byste mohl zkusit zrekapitulovat cesty, které by mohly vést ke zmnožení peněz na účtech zdravotních pojišťoven a tedy k jejich ochotě hradit i zákroky i léčebné pomůcky a materiály, které přímo neovlivňují zdraví a pouze zvyšují komfort pacientů.
A to při vědomí toho, že peníze se na oněch kontech nelíhnou, ale pocházejí z daní a povinného zdravotního pojištění občanů. A ti určitě netouží po tom, aby platili víc. Takže by měli tlačit spíš na takové zprůhlednění finančních toků ve zdravotnictví, které pomůže omezit korupci spojenou především s mocí farmakologických firem a s dodavatelským komplexem obecně.
Může existovat systém, který by všechny účastníky tlačil k efektivnímu chování /se samozřejmým zřetelem na prospěch pacientů/ automaticky, bez tisíců zákazů a směrnic a bez tajných policistů na každém rohu? Podle mne ano.
Peníze budou, my nebudeme. Omezené zdroje jsou podle mě nedostatek výrobních kapacit, nikoliv nedostatek peněz. Když se podíváte, kolik peněz mizí v daňových rájích, musíte uznat, že jich rozhodně nedostatek není. Jen jdou do soukromých kapsiček. Privatizace z podstaty věci k větší transparenci a veřejné kontrole vést nemůže, protože co je soukromé, do toho nikomu jinému nic není. A nechcete mi, doufám, tvrdit, že na Západě se každému dostane přesně takové zdravotní péče, kterou potřebuje, a vůbec žádnou roli v tom nehraje fakt, jaké, a zda vůbec nějaké, má zdravotní pojištění?
P.S. Možná by ten tatínek ty peníze neprosázel, kdyby neměl tak snadný přístup k hracímu automatu, který nikdo nesmí z hospody vyhodit, protože svobodné podnikání regulace fuj.
Čo sa týka nákladov na zdravotnú starostlivosť, mnoho sa dá urobiť cenotvorbou. Veľa nákladov v zdravotníctve (skôr asi väčšina) má charakter fixných nákladov (a to aj väčšina mzdových). To znamená, že čím viac výkonov (ošetrení) zdravotníctvo urobí, tým jednotka týchto výkonov je fakticky lacnejšia. Dnes ten rozdiel ide v prospech zisku súkromných poisťovní, poskytovateľov a dodávateľov. Zároveň je lepšie, ak sa na zdravotníckych prístrojoch urobí čo najviac výkonov, kým sú nové. Nie nechať ich presluhovať po odpise a životnosti. Všetko toto by sa malo zohľadniť pri financovaní zdravotníctva. Nie za každú cenu z ideologických dôvodov z neho robiť biznis ako každý iný.
No a jedna kacírska myšlienka: predstavte si, ako inak by to v zdravotníctve vyzeralo, keby sa nepreplácali jednotlivé výkony, ale „odmena za vyliečenie“ podľa jednotlivých diagnóz (vrátane liekov, pri chronických chorobách mesačný paušál za nezhoršenie stavu) a s povinnou záručnou dobou. Myslím, že by sa to rýchlo otočilo a mnoho úsilia by zdravotníctvo venovalo celkovému zlepšeniu zdravotného stavu obyvateľstva.
Odměna za vyléčení? To by bylo najednou zázračně uzdravených, Lurdy hadr.
Zajímavé. Žiju ve městě, kde všechny automaty na základě vyhlášky brzy skončí. Majitelé to zkoušeli napadnout u soudu, ale ten dal zapravdu městu.
A jak dlouho to trvalo? Dvacet let? Jak to, že tam vůbec byly? To je ten problém. A vezměte jed na to, že to majitelé ještě zkoušet budou, třeba i ve Štrasburku nebo u arbitráže. A jestli mají sídlo někde v daňovém ráji, tak budou mít u té arbitráže i celkem šanci. A nejsou to jen automaty, ale tisíc dalších věcí.
Mno, abychom zůstali u těch veřejných nemocnic – pokud mohu soudit, jsou na velice slušné úrovni – především co do péče a snad i výsledků. Někdy mi připadá, že největším problémem je dostat se tam přirozenou cestou – via potíže, stížnost u praktického lékaře, zjištění problému u specialisty, nemocniční léčba. Skoro to působí tak, že lobby privátních lékařů dbá na to, aby jejich privátní specializovaní kolegové nepřišli o chleba, a ti zase na to, aby si na své přišli i další specialisté, ochotní donekonečna léčit symptomy, aniž by se dotkli samotné příčiny, jež jim nicméně musí být jasná. Nehnou prstem, aby pacienta odeslali tam, kde by byli s to vyřešit samotnou příčinu. I nezbývá než nakonec volit cestu „kulichů“ k příslušným nemocničním specialistům – pak jde vše v mezích možností patřičně rychle a co je hlavní – úspěšně. Ti, kdo jsou odkázáni jen na běžný „úřední“ postup, mohou tak prožívat dlouhodobě hotová martyria, než jim (nebo jejich okolí) dojde trpělivost.
Ota napsal:
„K pochopení je však nutno prostudovat ZCELA ODLIŠNÝ systém úhrad (nejen ve Švýcarsku, ale všude na západě) DRG od našeho výdajového paušálu, kdy tento zkoumá náklady na diagnózu podle toho, jak, kdo a za kolik ji zvládne vyléčit a od toho odvozuje platby.“
To není řečeno úplně přesně. Zásadním plusem úhrad na základě systému DRG je to, že peníze od pojišťovny jdou za pacientem tam, kde je léčen, a že stejnou částku dostane jak superklinika, kde operují kapacity, tak i obyčejný venkovský špitál. Rozhodující je diagnóza, postup dle medicinských standardů a samozřejmě i oprávnění pracoviště vykonávat konkrétní zákroky. U nás se to postupně začalo zavádět, ale mám obavy, že současný ministr nemá o rychlý postup moc zájem a že to může skončit potupným návratem k ročním paušálům jako k základnímu způsobu financování lůžkových zařízení.
Bez paušálů ovšem zaniknou „venkovské“ špitály. Je spousta nemocí, kvůli kterým je dobře navštívit lékaře, přitom není třeba cestovat přes půl republiky do hlavního města. Když bude vše ažúru, tak to i nějak půjde, ale co v nějaké krizi, kdo nepůjde elektřina, nebude ropa a po cestách se budou prohánět pruhovaní mužíčci?
Logika vaší úvahy mi uniká. „Je spousta nemocí, kvůli kterým je dobře navštívit lékaře, přitom není třeba cestovat přes půl republiky do hlavního města.“ To přece mluví ve prospěch těch regionálních nemocnic, kterým paušály zatím spíš ubližovaly.
A když nepůjde elektřina, nebude ropa a po cestách se budou prohánět pruhovaní mužíčci, bude úplně jedno, jestli ministerstvo chtělo paušály anebo DRG. Peníze od pojišťovny žádné nepřijdou a lidi budou doktorům platit vajíčky a dřevem na topení.
Dotaz: proč pruhovaní?
Pokud tam u nich ještě nějaké nemocnice zbudou. V ideálním případě by totiž nemocnice jen držela pohotovost, protože by všichni byli vesměs zdraví, ale z čeho by potom při platbě za diagnózu žila?
Pruhovaní mužíčci mohou znamenat cokoliv, na rozdíl od zelených, za které si kde kdo dosadí hned někoho konkrétního.