Modrý pták

Děti byly z Modrého ptáka nadšené, já ale trochu na rozpacích. Což o to, po inscenační stránce nemám co vytknout, scéna byla sice opět minimalistická a statická, ale práce s ní perfektní, a herecké výkony dobré, až na Václava Postráneckého, který tak šumloval, že mu nebylo rozumět, naopak Pavel Batěk v roli Psa by vynikající. Co mi tedy vadilo? Moralizování – řekl bych protestantské moralizování – kterým byl Modrý pták prodchnut a které bych shrnul to maximy: „Nepřemýšlej nad tím, proč u sousedů vyhazují koláče, když vy nemáte ani na chleba, buď rád, že jsi mamince ještě neumřel.“ Poselství, které já jsem v Modrém ptáku četl, nebylo o pokoře, ale o smíření. A nedodalo mi ani nahlížení na člověka jako na pána tvorstva, stejně jako představování vůči člověku devótního Psa jako kladného hrdiny a skeptického kocoura jako záporného (ne že by kočka mohla být kladným hrdinou). Ale jinak opět dobré a těší mne, že „Zlatá kaplička“ dělá dobré divadlo a není jen divadelním muzeem.