Většinou ode mě přebírá texty Stan na Outsider Media, tentokrát to ale bude obráceně a já od něj převezmu větší část textu Tomia Okamury (sic!) o Rusku. A protože to je text převzatý, bude tentokrát bez komentářů.
Celé století od revoluce roku 1917 až po současnost je tvořené neuvěřitelně manipulační propagandou západních zemí proti Sovětskému Rusku a později Ruské federaci. V čem byl problém? Carská říše byla ve skutečnosti polokolonií ovládanou francouzským, anglickým a německým kapitálem. Anglo-francouzské společnosti a akcionáři ovládali 72 procent produkce ruského uhlí, železa a oceli a 50 procent nafty.
Už roku 1906 po velkých protižidovských pogromech páchaných černosotněnci s carskou tajnou policií vystoupil velký Francouz a spisovatel Anatole France /anatol frans/ a veřejně odsoudil francouzské finančníky, kteří investovali do carského režimu, těmito slovy (cituji): „Varuji je, že možná přijde velmi zlý den pro ně, budou-li dále půjčovat peníze ruské vládě, aby mohla střílet, vraždit a loupit podle libosti a ubíjet jakoukoli svobodu a civilizaci po celé nesmírné nešťastné říši“ (konec citace). Vášnivá slova, jak všichni víme, ovšem nemohla mít vliv na byznys tehdy a nemají je ani dnes. Když Sověti znárodnili velké podniky, zasáhli západní země na tom nejcitlivějším a nejintimnějším místě – na penězích. To rozhodlo o nesmiřitelném boji se Sověty, to vedlo k jejich ostrakizaci a vedlo to také k takovému vývoji, jaký byl.
Sověti uzavřeli mír s Němci a na jednu stranu naplnili naděje a touhy desítek miliónů lidí, na druhou stranu to znamenalo intervenci států Dohody USA, Británie, Francie a dalších menších států a počátek krvavé kontrarevoluční občanské války. V roce 1919 naplno propukla ruská občanská válka, jedna z nejtemnějších etap ruských dějin, při níž zahynulo téměř 10 miliónů lidí.
Revoluce a následně občanská a intervenční válka ukázala nejen potřebu palných zbraní, ale také propagandy. Už v zimě na přelomu let 1917-18 poslali američtí jestřábi do Ruska Edgara Sissona, redaktora Chicago Tribune, aby ruské pobočce Výboru pro veřejné informace pomohl v jejím úsilí obnovit ruské nadšení pro válečné záležitosti Dohody. V únoru 1918 Sisson koupil od protibolševického novináře fotografie padělaných dokumentů, které měly dokazovat, že přední bolševičtí vůdci včetně Lenina a Lva Trockého jsou placení agenti německého generálního štábu.
Tohle falešné obvinění mělo hlavně přesvědčit amerického prezidenta Wilsona, aby se přidal na protisovětskou stranu. Mýtus o tom, že Lenin byl německý agent, se traduje dodnes – navzdory tomu, že už tehdy dokumenty jako zjevně falešné odmítlo jak americké ministerstvo zahraničí, tak Robert Lockhart, britský vyslanec u bolševiků, který napsal, že byly, cituji: „tak zjevně falešné, že ani naše tajná služba by s nimi nic neudělala“.
Propaganda ovšem pracovala a musela pracovat dál. Vojáci Dohody odmítali se Sověty bojovat – protože pro to neexistoval popravdě jediný legitimní důvod. V Archangelsku museli britští důstojníci popravit mnoho svých vojáků, kteří odmítli bojovat proti bolševikům. Na Krymu se zpočátku situace vyhrotila takovým způsobem, že francouzští vojáci pod pohrůžkou zajetí a zabití svých důstojníků vymohli příměří mezi Francií a sovětským Ruskem.
Situace na Sibiři byla velice špatná. Českoslovenští legionáři po stovkách přecházeli do rudé armády – legiemi v Rusku prošlo 71 tisíc mužů a z toho přes 10 000 vstoupilo do Rudé armády. Tím nejznámějším legionářem byl legendární spisovatel Jaroslav Hašek. A také on sám zažil na vlastní kůži sílu protiruské propagandy.
Vojáci dohody i českoslovenští legionáři byli ustavičně jednostranně masírovaní zločiny bolševiků. Přitom během protibolševické diktatury Centrální rady v Kyjevě bylo popraveno 70 000 Židů a komunistů. Kozáci vyplenili celé židovské vesnice a mnoho židovských dívek bylo znásilněno. Dalších 100 000 bylo povražděno během petljurovské diktatury Ukrajinské lidové republiky, ať již šlo o komunisty nebo Židy. Zločiny bělogvardějců a dalších nelze vyjmenovat – bolševici byli na odstřel pro každou z armád, která operovala v Rusku.
Zločinů se dopouštěli i bolševici – například Partyzánské rudé oddíly bolševického anarchisty Trjapicyna společně s pravidelnými jednotkami Rudé armády pod velením milenky Trjapicyna, eserky Lebeděvové, zmasakrovali v Nikolahjevsku bělogvardějsky smýšlející obyvatelstvo. Ale to, co propaganda vynechala je, že viníci byli následně za zločiny proti lidu popraveni na přímý rozkaz Lenina.
Co z toho všeho se tehdy dostalo do povědomí Evropanů? Když se Hašek vrátil z Ruska do československé republiky, s údivem zjistil, že podle československých médií v Rusku plenil, vraždil a živil se masem malých dětí. Hašek na to reagoval po svém – když se ho na dětský jídelníček ptala estétka a novinářka Olga Fastrová, s klidem jí diktoval recepty na zadělávaná stehýnka malých Číňánků a nemohl si vynachválit pečená chodidla.
Legionáři chtěli nejprve v uvozovkách bolševického komisaře a zločince Jaroslava Haška v Praze lynčovat, ale po čase vše utichlo – ti vojáci, kteří rudého komisaře měli možnost potkat osobně, začali najednou svědčit o pravém opaku – žádné popravy, ale pomocná ruka, kterou Hašek podal každému, kdo padl bolševikům do zajetí.
Omlouvám se vám, že zabíhám do detailů, ale když se zaboříte do studia historie a začnete odstraňovat nánosy propagandy, zjistíte ke svému strašnému údivu, že vše bylo a je jinak. Americký režisér Oliver Stone v cyklu Americké století jako první ukázal, že sovětský vpád do Afghánistánu si nevymyslel Brežněv, ale byla důsledkem cílené letité práce části americké administrativy a Zbigniewa Brzezinského, který se na kameru vychloubal, že připravil Rusům jejich vlastní Vietnam.
Je dobré tuhle část historie nastudovat, protože přímé důsledky neseme i dnes. Byli to Američané, kteří tehdy v Afghánistánu doslova stvořili a zbraněmi a radikální islamistickou ideologií vyzbrojili muslimské boží bojovníky, s nimiž se potýká západní svět dodnes. Tak jako režisér Oliver Stone natočil naprosto nekorektní dokument o poválečných dějinách USA, tak je třeba, aby historici začali zcela znovu a nekorektně – tedy objektivně – popisovat dějiny posledního století.
Na minulém semináři tady pan Hynek Kmoníček řekl jednu velmi zajímavou větu – Ptejme se, co víme a proč to víme. V tom pan Kmoníček vydefinoval podstatu všeho, o čem se i dnes budeme bavit – proč víme to, co víme – a proč víme jen to, co je třeba. Odpověď známe – lépe se s lidmi manipuluje, když mají jen ty správné informace a nemají ty nesprávné.
Aby mocenské lobby prosadily své zájmy, je ideální líčit svět černobíle – rozdělit ho na ty hodné a na ty zlé, které musíme sejmout. Je to primitivní, ale po staletí to funguje. A tak jsou dnes mírotvorcem USA s největším rozpočtem světa na zbrojení, země, která má vojenské základny po celé planetě a země, která má za sebou stovky válek a konfliktů včetně dosazování a financování nejkrvavějších zrůd, jako byl třeba Pinochet a nechci příliš šokovat, ale také Hitlera, kterého díky bělogvardějské lobby financovali američtí finančníci v čele s legendárním Henry Fordem.
Tribun 