Otcův duch a jiné pohádky romských autorů

Sbírku romských povídek a pohádek Otcův duch (ke stažení zde) jsem přečetl s velikou chutí a radostí, protože je to čisté a přímočaré vyprávění bez kudrlinek a slepých uliček moderní literatury, a protože většina vyprávění je tak důvěrně známá, a přitom jiná. Asi proto, že Romové vlastně nikdy žádnou svoji literaturu neměli, neměli tedy ani modernu, vůči níž by se museli postmoderně vymezovat a romský spisovatel, který chce zaujmout, si vystačí s dobrým vyprávěním a nemusí za každou cenu experimentovat. Více pak vynikne, jak jiné i stejné jejich příběhy jsou. Například Popelku či Svatební košili musí poznat každý, i když se jmenují jinak, přesto jsou v něčem trochu jiné, než jak je známe, a to něco bych definoval jako vášeň, naléhavost a zemitost (ve smyslu prastaré magie), než naše staletími obroušené formy.

To vše by mohlo být atributem každé rodící se literatury, přesto ta romská má svoje specifika, opakující se momenty, v nichž se odráží, jak Romové sami sebe a své postavení ve společnosti vnímají. Takové momenty jsem vypozoroval tři: za prvé, tam, kde hloupý Honza, Hans, Ivan nebo jiný běžný evropský hrdina potkají prostě babku či stařenku, tam ten romský potká starou Romku. Zřejmě se zde odráží romský pocit vyděděnosti ze zbytku společnosti, kdy babka z majority by si Roma buď vůbec nevšimla, nebo by mu nedokázala porozumět, a tak Rom, má-li potkat kouzelnou babičku, potřebuje svoji vlastní romskou.

Další dva takové momenty jsou příbuzné a představují vyrovnávání se Romů se stereotypy, které o nich chová zbytek společnosti. Jednak, je-li řeč o gadžech, často je použit obrat, že dotyčný je sice gadžo, ale slušný člověk, který se k Romům chová fér, na druhé straně je to naopak zdůrazňování, že pokud už Rom něco ukradne, tak jedině z nouze, aby měl čím nakrmit děti, a vždy jen tolik, kolik nezbytně nutně potřebuje. Je zcela zjevné, že stereotyp zloděje je pro Romy traumatizující a že by velmi stáli o to, aby je zbytek společnosti přijal, aby je i Neromové viděli tak, jak se vidí sami: jako nenáročné dříče s výjimečným nadáním pro hudbu a smyslem pro lidskou vzájemnost.

Podstatným rysem romských pohádek, který ze samotných textů není zjevný, ale je vypíchnut v předmluvě, je skutečnost, že „romské pohádky jsou primárně určeny dospělým“ (a byly-li příliš brutální či explicitně erotické, byly děti posílány pryč).

Jazykově tvoří antologii díla psaná česky, slovensky a romsky (ta jsou vždy přeložena do češtiny či slovenštiny), většinou ale autoři „psali česky, protože psanou češtinu, na rozdíl od romštiny, znali ze školy.“ Samotná psaná romština není sice bůhvíjak krásná, ale sem tam je nějaké to slovíčko povědomé, naopak tam, kde by člověk čekal povědomou gramatickou strukturu se romština od češtiny zcela liší.

Následuje několik ukázek, které jsou podle mě typické buď svojí specifickou romskou poetikou, nebo naopak odrážejí stereotypy, již se Romů týkají. Celkem by mne zajímalo, zda se jedná a písemné zachycení ústně tradovaných příběhů, nebo o originální, romskou tradicí inspirovanou tvorbu; snad to bylo v předmluvě zmíněno, ale už se nepamatuji.


Titulní povídka Otcův duch je kratičká, přitom patří k nejlepším, takže jsem chvíli uvažoval, zda je neocitovat celou, nakonec jsem ale zvolil výběr:

Byl jednou jeden chudý Rom, který měl moc nemocného otce. I když se o něj dobře staral, otec nakonec zemřel. Byli ale tak chudí, že ho neměl do hrobu ani do čeho obléct. A tak, aby měl svého otce vůbec v čem pochovat, mu dal košili i kalhoty ze svého.

„Co od nás chceš a proč jsi nás zavolal, abychom k tobě o půlnoci přišli?“ Najednou vidí, jak se otevírá hrob a z něho vychází duch. Byl to otcův duch. „Synu, nemůžu se už déle dívat, jak jsi nemocný. Vyhrabej mě ze země ven. Ty věci, co jsi mi oblékl, ze mě sundej, zabal mě do plachty, co jsi přinesl, a vrať mě zpátky do země. Onemocněl jsi právě proto, že jsi mi do hrobu dal své oblečení. To oblečení vezmi zpátky domů a spal ho. Při tom ale odříkávej tato slova: „Tak, jak pálím tyto věci, opouští mě také všechny nemoci.“

Od té doby Rom dobře věděl, že se mrtvým nemají oblékat šaty pozůstalých.

Už jste někde viděli takové spojení piety a pragmatismu?


Následuje výběr z několika různých povídek:

Chlapci chodili sem a tam, ale nemohli si nic koupit, neměli u sebe ani halíř. A hladoví byli, že by snad i samotného ďábla snědli.

Zůstalo to jako tajemství mezí ní a Eržikou. Kdybych vám ten příběh nevyprávěla, nikdo by se o tom dodnes nedozvěděl.

„Kam jdete, kluci?“ ptá se jich. „Ukrást gádžům slepice, nemáme co jíst.“ Andriš znal ve vsi všechny gádže a bylo mu jich líto, a tak varovně povídá: „Chraň vás ruka páně, tam nechoďte, to jsou hodní lidé!“ „A k těmhle můžeme jít?“ ukazují chlapci na vrata lakomé selky. A Andriš na to: „Tam můžete, tam snad ani nepoznají, že jim nějaká ta slepice chybí.“

„Ja nemám nikoho. Zabili ich gadžovia. Lebo môj otec išiel kradnúť gadžom sliepky. Už sme zomierali od hladu. Prišli na dom a zabili mi mamu aj otca. Ja som nebol doma. Keď som prišiel, už nežili. Pochoval som ich a prišiel som do mesta, kde hrávam na husliach. Z toho žijem, nekradnem.“

Pomôž nám, Bože. Ak chceš, dám môj život za jej. Dám všetko, čo chceš, len bohatstvo nepýtaj, lebo to nemám,“ vyplakal sa malý chlapec.


Nechybí ani příběh o původu Romů a tom, proč je jejich údělem kočovat po světě a žít na okraji společnosti:

Hneď na druhý deň dala privolať mágov a kúzelníkov z celej svojej krajiny a vraví: „Mali ste pravdu moji milí, tá Gizela ma oklamala, skoro som umrela pre nič za nič. Chcem, aby ste zakliali ju, aj jej kmeň. Nech ju všetci volajú Cigánka a jej ľudí z kmeňa Cigáni, lebo ma ocigánila, oklamala! Nech sú Cigáni naveky ako túlavé čierne psy, ktoré všetky ostatné kmene nenávidia. Rozožeňte ich do všetkých končín sveta a na večné časy nech sú podradná rasa,” vyriekla panovníčka


Vynikající je též balada O vysloužilém vojákovi, nám známa spíše z Erbenova zpracování jako svatební košile. Hned zkraje laje milá svému milému takovou směsí vášně a nenávist, který se v naší literatuře jen tak nevidí:

Teď je z tebe, nešťastníku, voják. A co já si tady sama počnu, to ti je jedno? Na to jsi ani trochu nepomyslel? Jestli si myslíš, že na tebe budu sedm let čekat, tak jsi na omylu! Abys věděl, co nejdřív si někoho najdu a provdám se za něho, a to jenom proto, abys měl pořádnou zlost. Ne na mě, ale na sebe. A pamatuj si, že i kdybys tam někde umíral, mně to bude jedno! Neuroním pro tebe ani slzičku!“

Romská magie je též jiná, než jak čarují ježibaby, nebo i lucké kouzelnice:

Ty půjdeš přesně o půlnoci na to místo, vyhrabeš tomu koni hlavu a uřízneš mu ji. Přineseš ji domů a dáš ji vařit do velkého hrnce. Dříve však musíš tu hlavu třikrát políbit a třikrát jí zašeptat do ucha, aby ti přivedla před dům tvého milého Kokala.

Spojení života a smrti v jeden přirozený celek:

„Na mrtvém koni mrtvý muž a živá žena jedou. Milá moje, nemáš strach?“

A nezní snad tohle mnohem naléhavěji a opravdověji, zbožné fňukání dívky ze Svatební košile?

„Slepičko, prosím tě, probuď svého muže kohouta, aby zakokrhal! Dva mrtví jdou na jednu živou!“


Opět nespecifický výběr

Romové ale nechtěli, aby šla za farářem, protože jenom Pán Bůh ví, co je to zač. I kdyby nebyl čert, je to gádžo a to je jeden a ten samej prevít. Nikdy nechtějí udělat něco dobrého pro Roma.

Omlouval se proto synkovi, vysvětloval mu, že si myslel, že ho ukradli, protože se to o Romech říká. Marošek mu ale opáčil: „To na tebe jsem si vzpomněl až teď, když tě vidím, otče, protože jsem ztratil paměť. Ale na něho i jeho lid nezapomenu nikdy. Ukázali mi, jak se máme jeden k druhému chovat.


Motiv jako vystřižený z mého oblíbeného Holdstocka:

Tu si teprve všimla, že větve vyrůstají z dřevěné ženy. Ty ji ale vzápětí pohltily a sunuly se přímo k ní, až Jorga náhle dočista zmizela. Bylo slyšet jen lehký vzdech. To dřevěná žena vzala Jorze tvář i tělo a nechala ji zakletou v tom svém dřevěném.


A v povídce O Lájošovi se s ničím nemažou. Tohle je ještě velmi poetické vyjádření tísnivé chudoby:

Byl jeden chudý Rom. Jmenoval se Lájoš. Měl tolik dětí, kolik je hvězd na nebi a ještě jedno navíc. Byli velmi chudí, neměli ani do úst co dát.

Ale pak už se to maže a krev teče proudem:

V kuchyni vzali velikánský hrnec, do něj nalili mléko, přisypali mouku a dali vše vařit. Nakonec do hrnce posadili Ferovu ženu. Když už voda vřela, řekl Lájoš Ferovi, aby manželku vytáhl, jinak se uvaří. Ale Fero ji v hrnci nechal. Lájoš popadl poleno a začal ženu bít, až ji zabil. Oba muži se na sebe podívali a zastyděli se. Nedalo se nic dělat, Fero si musel vyhlídnout jinou ženu. Našel si mladou dívku ze sousední vsi.

Lájoš, to je šibal, kojot, Loki:

Lájoš si nechal jejich domy, zvířata a všechno bohatství, co po nich zbylo. A tak se stal z Lájoše bohatý člověk, který si už nemusel dělat starosti, co dá dětem najíst.

Reklamy

24 comments

  1. Janika

    Moc krásné, Tribune, díky.
    Vzpomínám matně na knížku z dětství Cikánské bajky a pohádky, byly zvláštní, jiné. Zkouším to hledat, ale dneska už by se to asi nesmělo jmenovat „cikánské“.

    • Tribun

      Potěšila jste mě. Popravdě jsem čekal záplavu úplně jiných komentářů, když jde o Cikány, takže jsme vlastně mile překvapen tak nějak všeobecně.

  2. vera

    ale tak proti pohádkám asi nikdo nic nemá, a ty cikánské/romské jsou opravdu živoucí a zábavné, ohnivá krev, však jestli se nepletu i Carmen je cikánkou? a jaký to má úspěch.
    ale nenároční dříči……:-))) to se nezlobte, to je metapohádka :-))) Hlavně si myslím, že vkládáte do jejich pohádek co tam není, svůj pohled, svůj strach, svůj stereotyp svého pohledu na nás. Pohádky se netvoří proto, aby měnily něčí předsudky. Pohádky odrážejí mentalitu a zvyky národa. A ty jsou stereotypní tak, že náš hrdina nebo i hrdinka – jde cesou necestou a hledá práci, aby dostal jídlo. Cikánský hrdina – hledá jídlo, aby se najedl, a cestu jak se práci vyhnout. Nenáročný dříč………..:-)))
    Ale jo, taky jsem si všimla že svět se proměňuje, a že se musíme přizplůsobovat. Však v Itálii už to jde, tam už se z hladu krást může zas. Takže jo, za mě taky dobrý :-)

      • vera

        když myslíte :-) To máte těžký, Tribune, já vám rozumím, romantické opojení živým světem, duše zpívá. Jenže pod plachtícíma romantikama jde realista, který musí vyčistit vybydlený dům, má z toho ruce vytahaný až do někam, toho nahoru k sobě nevytáhnete ani kdybyste žebřík nastavil. Následky jejich života, to fakt není pohádka, i kdybyste slovo stereotyp opsal tisíckrát a nechal doma podepsat :-)

        • Tribun

          Ale prdlajz romantické opojení. Realita toho, co bylo v té knize napsáno. A tam psali Romové sami o sobě. Kdyby o nich psali gadžové, bylo by to jistě jiné čtení.

        • tresen

          Dnes je trend domy bourat a nezajímat se, kam lidi půjdou.
          Na mne z těch ukázek hlavně dýchl strach o hladové děti. Neromanticky.

          • vera

            Muhehe. A z českých pohádek dýchá co, když se v nich píše nouze plné kouty, dětí jako smetí, bída za pecí? a někdo musí do světa aby je uživil. Jenže, bohužel, prací. Neromanticky.
            A ty domy – ty by se kolikrát bourat nemusely, kdyby se nevybydlely. Fakt by mě zajímalo, jestli byste, kdybste nějaký dům pronajímala, investovala každý rok do nového ústředního topení, protože přes léto jim ho někdo v noci uřezal a odvezl do sběru. Jo, až takové pohádky píše sám život :-)

              • vera

                Necháme si každý ty svoje? Klidně :-) Víte co, o jejich pracovitosti se neshodnem, a myslím že mám větší pravdu než vy:-) Ale myslím, že se na druhou stranu nějak málo vyzvedává to, co je u nich skutečně dobré, a to je ta jejich rodinná soudržnost, a duševní zdraví a pohoda. V tom máme obrovské mezery. Ve schopnosti být upřímný a hravý. To jsou vlasnosti, které bychom se měli od nich učit ! a ne si je nechat civilizací stírat. Na rozdíl od nich máme rodiny rozfrcané po světě, stýská se nám po objímání, ale tváříme se jakože to je ta správná životní výhra. Zpomněli jsme že děti jsou radost, tak je nerodíme- a smutek se šíří, a prarodiče jsou frustrovaní, ale skrytě, protože kariéra a peníze a tak…přitom i v časek Velkého pátku byly u nás mnohopočetné rodiny… No tak tam někde bych viděla, Tribune, váš úkol do příště :-)

  3. vittta

    No, Tribune, až budete mít vlastní děti, můžete jim z knihy číst.
    Ta o uvařené, polínkem umlácené Cikánce se hodí večer před spaním.
    Janika by to mohla číst vnoučatům, docela se divím, že tu knihu doma hledá, protože svým dětem z ní nepochybně četla, neb je to „moc krásné“.

      • Morybundus

        Měl jsem svého času velmi rád sbírku ruských pohádek Krása Nesmírná, ovšem některé z nich… Andersen by se bál podívat pod postel. Dodnes mě děsí ilustrace k pohádce „Vasilisa Překrásná“, kde Vasilisa prochází krajinou s lebkou na tyči, které z očí žhne světlo :D Ale jinak pěkné pohádky, poučné, rusky zemité.

      • vittta

        To je hned vidět, to jo…i když tedy nevím, jak je to vidět.
        No ale vy to vidíte, to je důležité.
        Pohádka je pohádka a jsou různé.
        Já jen nerozumím tomu, proč bych měl ryčet nadšením z nějakých podle úchylných pohádek jen proto, že jsou cikánské.
        A to si myslím, že „vy“ právě děláte.
        Mě by se nelíbily, ani kdyby byly z Tramtárie a dětem bych je rozhodně nečetl.(já ty pohádky tak trochu znám)
        To ostatně Erbena také ne, jenže Kytice není pro děti, to je třeba takto brát a jsou to balady, ne pohádky.

        • Tribun

          Však tyhle cikánské pohádky také nejsou pro děti a také to tam píši. Tyhle pohádky nejsou pěkné proto, že jsou cikánské (a nejsou proto ani ošklivé), ale proto, že nejsou „vykastrované“ snahou dělat dětem svět hezčí a přívětivější, než ve skutečnosti je. A to už možná důsledek jejich cikánského původu je.

          • vittta

            A pro koho tedy ty pohádky jsou?
            Pro dospělé?
            A co má cikánský původ společného se zlým světem?
            Jak si kdo ustele, tak si lehne.
            Vyjimku připouštím leda u Židů, na které byly pogromy co chvíli a nic jiného, než lichva, jim pomalu ani nebylo umožněno dělat.
            Pak to ovšem dělali možná zbytečně aktivně…….no, peníze kazí lidi, jak známo.
            Měl byste si uvědomit, že dnešní silná nepopularita Cikánů není způsobena předsudky, je to právě naopak a proto se s tím moc bojovat nedá.
            Slušný Cikán pak má z toho samozřejmě problém, poněvač je na něm poznat, že je Cikán.
            Podle mě, tedy když už jsme to nakousli, stojí za hlubokým úpadkem cikánského etnika v poslední době nejvíce sluníčkáři a neziskovky, které z nich leckdy uměle vytvářejí lůzry, protože z lůzrů mají obrovské zisky.
            Největším nepřítelem sluníčkářské vyžírky je pracující a integrovaný Cikán!!!

            • Ota

              „Jak si kdo ustele, tak si lehne“ je dnes klasický slogan neoliberální pravice. Pravda, s Kalouskem, Ševčíkem, Zahradníkem či Alešem Michlem, který poradcoval Nečasovi a Drábkovi v NERVu při jeho reformách a teď ho má ve svém týmu ministr financí Babiš, asi nesouhlasíte, ale nemyslím, že byste věděl co stojí za tímto zjednodušeným sloganem a v jakém kontextu se používal dřív a v jakém ho používají dnešní apologetové trhu „bez přívlastků“, že si za svoji bídu může každý chudák sám. (Ve vašem případě bych snad na to i přistoupil, kdyby se jednalo o bídu intelektuální, a i když jste pro globální obchod a makroekonomiku asi nepoužitelný, přesto byste se mohl mít lépe, třeba kdybyste měl k dispozici třeba německé odbory, ale vy jako OSVČ/neplatič daní si to vykompenzujete jinde:-) mající svoji patrnou stopu v době stachanovského hnutí a překonávání se v dodávkách mírové oceli do SSSR.

              Je možné ale že vás s klausovským CEVRO Instituem, hardlinery z KSČ(M) a nácky z DSSS, Konvičkovci, Hájky a Bartoši pojí to, co pojilo národní socialisty a komunisty vždy a to je neschopnost se vypořádat s tím, že liberální demokracie považuje lidi různé barvy kůže, vyznání, ale uklidním vás, i pro „socky s živnostňákem“, za sobě si navzájem rovnocenné, byť by na jedné straně stál prof. několika univerzit se znalostí 4 světových jazyků, podnikatel typu syrského pologramotného „kozomrda“ Stevea Jobse nebo i Vás, českého „pracanta“ co má asi 4x nižší plat než ten německý, britský či americký. Možná nebude dlouho trvat, a „vyrovná“ se vám i ten čínský, který zatím tolik práv jako vy nemá, ale ono se to srovná až se „zastabilizujeme“. Tak, že přejdeme na ten čínský model, tedy vám se ta práva sníží a tak si budete konečně rovni:-)

              No, pak ten slogan přeložený do čínštiny řekne pan Tvrdík, až si přijdete pro podporu, milý Vitto. Budiž vám přáno:-)

                • Ota

                  slyšíte správně, ta k ní (k její historii, bez níž by její dnešního „deploymentu“ v EU nebylo) neodmyslitelně patří. Sociální demokraté tím, že Koutsky s Bernsteinem odmítli jít Lenovou cestou, že Hanah Arendt dokázaka demaskovat zrůdnost stalinismu jako hodně podobné pábení směrem k masám jako byla hitlerova teorie o „nadřazenosti“ árijské rasy, pak Frankfurtská škola a lidé kterým se dnes pejorativně číká „neomarxisti“, zelení „radikálové“ a ekologické hnutí jako součast osmašedesátnické vzpoury universitních intelektuálů (Fischer, Daniel Cohn-Bendit, Sartre, francouzští postmodernisté Lyotard a Derrida) a samozřejmě i ta „Internacionála“ se promítla do německého hospodářského zázraku, kdy konzervativec Adenauer přizval ke sposlupráci sociálního liberála (ordoliberála) pro projekt sociálně tržního hospodářství Wilhelma Röpkeho, až to vyústila skrze Valéry Giscard d’Estainga a Roberta Schumanna do internacionalismu nejinternacionálnějšího – Evropské unie, nejen platformy pro hospodářskou spolupráci (kdo si hraje nezlobí => kdo obchoduje =>),ale i NAVÝSOST hodnotově politicko-ideové..

                  Osobně mám úctu k roli sociální demokracie v dějinách a jejímu prosazení internacionalismu do současné podoby, čímž překonala národovectví pravicových křesťanských demokratů (o vyloženém nacionalismu národovců a jejich fašistických klonů meziválečné Evropy ani nemluvě, včetně zbytku těch fašistických diktátorů i v té poválečné), a vyloženě jí dnes fandím když se dokázala pro společný zájem multikulturního soužití spojila s křesťanskými demokraty, liberály a Zelenými (a v Německu dokonce na přijímání a integrace uprchlíků participuje i postkomunistická Die Linke a platí za to ztrátou volební podpory komunistických hoeneckerovských konzervativců) a společně zastávají evropské hodnoty solidarity a humanismu.

                  Solidarita je pomoci lidem, co mají v náručí děti a pár roztrhaných svršků v batohu, a ne lidem, co chtějí od státu 3+1 nebo 30hod. pracovní týden, 5 týdnů placené dovolené nebo nemocenskou na první 3 dny „nemoci“ kterými bývají obvykle pondělky po ligových nedělních zápasech ve fotbale atd.

                  Tady má Viita samozřejmě smůlu, on by toto chtěl upřít Cikánům, ale rád by to dal (a ještě víc) „Čechům“ – já jsem v tomto aspoň konzistentní a v duchu socdem tradic skutečně internacionální – v danou CHVÍLI potřebný není „Čech“ co se nechce přestěhovat z Rumburka do Prahy za prací (nebo aspoň do Drážďan, tam to má dokonce blíž:-) ale ten, kdo svým útěkem shodil „skutečné“ okovy, ne ty pomyslné historicky avantgardní a žádá jen skývu chlebu a kdo takto odešel za prací, tísice km daleko a s nasazením života a ne zpohodlnělý Čech z Ústí, co to má do Prahy 1,5 hodiny…..

                • Tribun

                  Krásná provokace, až je jí pro tenhle blog škoda.

                  Role sociální demokracie v dějinách je jasná – kolaborace s kapitálem.

                  Na 30 hodinovém pracovním týdnu není nic špatného, na 40 a více hodinách může v dobách akcelerující automatizace a produktivity práce bazírovat jenom pitomec, nebo fanatik. Lidé, kteří o 30 uvažují, rozhodně zaslouží podporu, což je také svého druhu solidarita; každopádně má k solidaritě blíže, než ta vámi implikovaná charita.

  4. tresen

    Zdá se, Tribune, že si v té míse připadáte osamělý, což je pod romskými pohádkami docela smutné.

  5. tresen

    Dívala jsem se tu i onde, protože mě zaujala podobnost s Erbenem, a dočetla jsem se, že Erben baladu Svatební košile zkompiloval z vícero starších zdrojů, čímž se netajil. Uváděl i slovenské podání, kde dívka, aby přivolala svého milého, vaří v kotli hlavu umrlce. Proti tomu romská koňská hlava vypadá jako neškodná soft verze.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s