V neděli uplynulo 65. let od popravy Williho McGee za pohlavní styk s běloškou. Stalo se tak ve Spojených státech v 50. letech 20. století, už tehdy údajně nejsvobodnější a nejdemokratičtější zemi a je jen malá naděje, že šlo o exces, jak ukazují i další případy, byla to tehdy spíše norma. Toto je ve stručnosti celý, dodnes velmi poučný příběh:
Celý tragický příběh začal pro Williho McGee v listopadu 1945, kdy byl zatčen na základě udání Willametty Hawkinsové z městečka Lauren ve státě Mississippi pro podezření z jejího znásilnění. Začal první soud, během něhož stačilo porotě složené výhradně z bělochů pouhé dvě a půl minuty na to, aby McGeeho shledala vinného a odsoudila ho k smrti.
Po tomto dalším neúspěchu se McGee a obhájci rozhodli udělat něco, čemu se snažili celou dobu vyhnout, protože byli přesvědčeni, že vyjít s tím ven by jejich šance přesvědčit bělošskou porotu okamžitě srazilo na nulu, zato by to rozbouřilo emoce na celém Jihu. Nyní ale už nebylo co ztratit, a tak se právníci CRC obrátili na vyšší mississippský soud s odvoláním, že nebylo prokázáno, že v případě McGeeho styku s Hawkinsovou šlo o znásilnění, což znamenalo de facto připustit, že mezi nimi proběhl dobrovolný sexuální styk.
Úplnou pravdu, jak se věci odehrály, se v tomto případě již nedovíme, zato však historii zůstal cenný důkaz o panující úrovni (ne)svobod v jižanských státech USA té doby a o děsivé míře v jaké rasismus prostupoval všemi póry mississippské společnosti. V ostře zamítavém stanovisku vyššího soudu k odvolání bylo totiž doslova napsáno toto:
„Pokud věříte, nebo naznačujete, že si jakákoliv bílá žena na Jihu, která není skrz naskrz zdegenerovaná nebo štětka, může něco začít s černochem, nejenže vůbec nevíte, o čem mluvíte, ale také tím urážíte tento soud a celý Jih. Neznáte Jih a nechápete, že něco takového nemůžeme brát v potaz; že o něčem takovém se u soudu vlastně vůbec nemůžeme bavit.“
Tribun 
Ano, to je smutné. Pravda, stalo se to ve státe Mississippi, což mluví samo za sebe. V New Yorku by to bylo asi jiné. Bohužel jak teď vidno tuto smutnou minulost se snaží v Američanech resuscitovat Trump. A ti co si u nás říkají levičáci a mimo to různí národovečtí socialisté a s nimi unisono bigotní konzervativci (Zemanovci, Hájkovci, Okamurovci, Bartošovci, Klausovci, soudružky od paní Volfové a někteří komunisté co si myslí, že Trump se smíří s Putinem a tito pánové začnou společně budovat „socialismus“) mu v tomto fandí. No, vida, jak se časy mění. Možná skončíme jednou u toho, že společně přijme rasové zákony a zákon na ochranu republiku „proti nepřátelům lidu, tedy buržoasním zrádců, kulakům a keťasům“ (dnes aktuálně doplněno o pojem „sluníčkářů“ a „pravdoláskařů“) jedna a týž strana a můžeme jen hádat, která z těch současných resp. jaké koaliční uskupení „národní spásy“ to bude…:-)
Inu jako bych byl ve své tezi o spojení obou extrémů ideologického narativu ideální společnosti, nalezl jsem tento odkaz na webu „Poznamky pana Bavora“ (o jeho ideovém zaměření, stejně jako o dnes dosti měnícím se narativu antagonismu „pravicovosti“ a „levicovosti“ nechť si každý udělá obrázek sám)
http://www.zvedavec.org/komentare/2016/04/6860-evropske-hodnoty.htm
Tento blogerský článek odmítla Idnes pro své rasistické zaměření bourající teze o společném předku a eugenických predispozicích lidí z různých ras jako o zapovězené tezi a údajně nevědeckém ideologicky korektním přiznáním stejných intelektuálních i kognitivních schopností, které nejsou antropologicky determinován,y všem etnickým skupinám rovnocenně
Zajímavé na tom všem je, že tento článek je českými xenofoby umně namíchaným z radikální levice a pravice mající zásadní SPOLEĆNÝ problém s níže uvedenými proklamacemi a vytvářejí tak klasické a přirozené ideové spojení nacionálního socialismu, konzervativismu a postsovětského panslavistického šovinismu se silnými reminiscencemi na období komunismu
— s hodnotami západního osvícenství a humanismu
— svobodného trhu a soukromého vlastnictví
— multikulturalismu, kosmopolitismu
— bojují proti „americkému imperialismu“ a naši spásu vidí v tom velkoruském, případně euroasijském spolku společně s Čínou
— stěžují si na totalitární tendence západní liberální demokracie, když ta zapovídá veřejné publikování „literaturu fašismu, extremismu, xenofobie a nacionalismu“
Doporučuji si článek Radima Lhotáka z výše uvedeného odkazu pozorně přečíst
Kdepak Zvědavec. kde je tomu konec? Také mám jeden jeho článek v pácu, že si jeho kritikou vylepším svoji karmu zasraného sluníčkářského zrádce.
Ano, uznejme tedy, že to byl opravdu docela heroický vývoj společnosti, když pouhých 57 let po téhle rasistické justiční vraždě si Američané dokázali dvakrát po sobě zvolit za prezidenta míšence spíše tmavší než světlejší pleti, jehož matka by podle stanoviska dobového soudu byla buď zcela zdegenerovaná nebo štětka. V tom směru bude u nás asi ještě dlouho trvat, než se tu stane prezidentem nějaký pan Fazekaš či Holomek. Škoda, že ten dosluhující Velký Hnědý Otec z Bílého domu vzbudil více nadějí, než skutečně dosáhl – a dnes je už spíše truchlivou figurou, jež pravděpodobně přivede k moci skutečně bizarní výkvět amerického konzervativismu.
Však se také současný VHO netěší obzvláštní přízni ani doma, za humny. S jeho původem jeho údajnou totální neschopnost zatím ještě nikdo nespojuje, alespoň ne ve velkém, ale to je jistě jen otázka času.
S jeho původem těžko něco spojovat, když svým původem si dle některých indicií není jist ani on sám…
Chvíli z Keni, chvíli z Havaje…
A záleží na tom vůbec?
Jistě, poukazovat prstem na USA je dnes moderní a musí to dělat každý, kdo chce být IN, nicméně mě třeba více než to, co se stalo v minulém století na opačném konci světa, zajímá to, že dnes pochodují Moskvou ruští fašisté a provolávají, že se s Krymem a Donbasem nespokojí a že jejich tanky skončí až v Praze…
http://www.lidovky.cz/krym-je-malo-nase-tanky-budou-v-praze-skandovali-rusove-na-pochodu-moskvou-1ty-/zpravy-svet.aspx?c=A160406_102540_ln_zahranici_msl
Ovšem na rozdíl od těch Amerických tu ještě nejsou. A Jugoslávie, Irák, Afghánistán či Libye (a pro znalce přidám i Jemen) nejsou minulé století.
To by mě fakt zajímalo, co jste chtěl říct větou, že na rozdíl od těch amerických tu ruské tanky ještě nejsou.
Jako že se nemusíme bát, když jsme spojenci Američanů?
Nebo to slůvko „ještě“ napovídá, že co není, může být?
Může. A proto, co by mohlo být, ztrácíme citlivost k tomu, co je.