Teorie elit a manažerská revoluce

Tahle Teorie elit a manažerská revoluce je sice dlouhé (na poměry internetu), ale zajímavé čtení, ze kterého jsem pořídil následující výtah:

Teorie elit

Všechny lidské společnosti – vyjma těch zcela primitivních – ovládají organizované menšiny („elity“ či „vládnoucí vrstvy“), a většina v jakékoliv společnosti, i takzvaně demokratické, nikdy v rukou moc nedrží. Tyto organizované menšiny se vyvíjejí ze sociopolitických skupin ovládajících tzv. „společenské síly.“ (…) „Společenskou silou“ je jakákoliv lidská činnost či předpoklad se sociálním významem – peníze, půda, válečné umění, náboženství, vzdělávání, manuální práce, věda – cokoliv. (…) Člověk  nebo skupina lidí vládne tehdy, když je schopna ovládat společenské síly nezbytné v daném momentě a v dané společnosti k nabytí a udržení moci.

Podle klasické teorie elit vládnoucí vrstva či elita standardně vykonává moc především k vlastnímu prospěchu a ve svém zájmu. Kontrola nad „státem“ či formálním vládním aparátem představuje jen jeden ze způsobů a stát samotný je pouze jedním z palety nástrojů k výkonu moci elitami. Elity také využívají ekonomické a kulturní moci vycházející z jejich kontroly nad ekonomickými silami, výrobními prostředky i kulturními silami, které uvnitř společnosti fakticky regulují produkci a šíření informací, hodnot a myšlenek. Moc vládnoucí vrstvy tedy není pouze politickou mocí v úzkém slova smyslu kontroly nad formálním státem, zvolenými a jmenovanými úřady, byrokracií a silovými orgány (ozbrojené a policejní složky), ale také strukturální, která formuje strukturu ovládané společnosti. Během nabytí a výkonu moci utváří vládnoucí třída společnost a kulturu takovým způsobem, aby posílila, bránila a ospravedlnila („zracionalizovala“) svou nadvládu a toto utváření bude odrážet to, co elita chápe jako své skupinové zájmy. Vládnoucí třídy nikdy neospravedlňují svou vládu výhradně faktickou držbou moci, ale pokoušejí se pro ni nalézt morální a právní opodstatnění, jež následně vydávají za logické a nevyhnutelné vyústění obecně přijímaných doktrín a přesvědčení. (…) Formulace a obrana této formule se z pohledu elit stává hlavním úkolem kultury – přinejmenším ve vztahu k vládnoucí třídě. Elity zpravidla „skutečně věří“ v prosazované ideologie a formule.

Jeden z hlavních rozdílů mezi teorií elit a zjednodušujícími spikleneckými teoriemi představuje skutečnost, že ty takřka bez výjimek předpokládají existenci skrytých skupin spiklenců, kteří nevěří v myšlenky, užívané k ošálení a manipulaci mas. Podle zastánců teorie elit se politické formule postupně stávají ideologiemi s vlastním životem, které formují chování ze svého vlastního podnětu, bez vědomého či úmyslného podvodu či kalkulace těch, kteří je přijímají.

Manažerská revoluce

Burnham, který vzešel z prostředí marxismu konce 30. let 20. století, zformuloval teorii manažerské revoluce jako alternativu marxistických tezí, podle nichž držela moc v USA vládnoucí „kapitalistická“ třída, která měla v duchu učebnic marxistické teorie být brzy svržena proletářskou revolucí. Přestože se Burnham shodoval s marxisty na tom, že tradiční kapitalismus a jeho vládnoucí třída umírá a brzy bude nahrazen v sociální revoluci, rozcházel se s jejich přesvědčením, že společností budoucnosti bude marxisty předpovězený rovnostářský socialismus. Podle něj měla kapitalistickou elitu nahradit elita jiná, kterou označil jako „manažerskou třídu.“

Primárním společným zájmem sjednocujícím manažerskou třídu je její potřeba rozšířit a zachovat poptávku po dovednostech a úlohách, na nichž závisí její moc a společenské odměny. Manažeři tento zájem prosazují tak, že se snaží zajistit, aby jimi kontrolované masové organizace – které vyžadují dovednosti a znalosti, kterými disponují jedině manažeři – byly zachovány a rozšířeny.

Jako každá nová elita potřebovala i manažerská třída politickou formuli, která by vyjadřovala a ospravedlňovala její skupinové zájmy v konkurenci rivalů z řad starších kapitalistických elit. Pro novou třídu tuto úlohu plnilo to, co se vžilo pod označením „liberalismus,“ (…) Manažerský liberalismus zdůvodňoval zvětšování a centralizaci státu pod taktovkou exekutivy, nikoliv Kongresu, ústřední úlohu federální vlády – nikoliv vlád státních či místních, regulaci ekonomiky státem, zahraniční politiku intervencí po celém světě a internacionalizace namísto nacionalismu a izolacionismu, které upřednostňovala stará kapitalistická třída a vytvoření nové kultury, která sebe samu považovala za „pokrokovější,“ „svobodnější,“ „humanističtější,“ „vědečtější“ a „racionálnější“ než její předchůdkyně utvářená sociálními a morálními normami tradičního kapitalismu. Manažerská ideologie také pochopitelně démonizovala staré elity a jejich instituce a hodnoty jako „zastaralé“, „zpátečnické“, „tyranské“, „vykořisťovatelské“ a „úzkoprsé.“

Reklamy

9 comments

  1. Ota

    Naprosto přesné, souhlasím téměř bez výhrad….ale je zde jeden zásadní renonc, který musím uvést na pravou míru, když pán šermuje pojmem liberalismus…takže takto by to rozvité souvětí mělo znít správně…

    „Jako každá nová elita potřebovala i manažerská třída politickou formuli, která by vyjadřovala a ospravedlňovala její skupinové zájmy v konkurenci rivalů z řad starších kapitalistických elit. Pro novou třídu tuto úlohu plnilo to, co se vžilo pod označením „liberalismus,“ (…) Manažerský liberalismus zdůvodňoval zmenšování a decentralizaci státu pro větší a mnohovrstevnatou strukturu rozhodování zdola bez zbytečné byrokracie, nikoliv Kongresu, proto také onen EUnijní pojem „subsidiarita“ – nikoliv tedy kumulace moci na ministerstvech v hlavním městě, takže větší moc pro místní lokální vlády, deregulaci ekonomiky státem, zahraniční politiku zbavit intervencí a vytvářet čím dál tím více volných obchodních zón po celém světě (EU, NAFTA, CEFTA, TTIP) zbavené státního protekcionismu a ochranářství, takže internacionalizace namísto nacionalismu a izolacionismu, které upřednostňovala stará kapitalistická třída a vytvoření nové kultury, která sebe samu považovala za „pokrokovější,“ „svobodnější,“ „humanističtější,“ „vědečtější“ a „racionálnější“ než její předchůdkyně utvářená sociálními a morálními normami tradičního kapitalismu.“

  2. tresen

    Na jednu stranu zírám, v jakých hlubinách nacházíte inspiraci pro svůj blog, na druhou stranu jsem na rozpacích, protože tezi, že manažeři jsou revoluční třídou, která sebrala otěže z rukou kapitalistů, hlásám už dlouho a jsem si jistá, že jsem od vašeho zdroje neopisovala. Žádnou velkou radost z té názorové shody nemám.

  3. Seal

    Jen houšť a větší kapky :-)
    „Manažerská revoluce“ znamená jenom tolik, že od poč. 20. století se řízení společností viditelně přesouvá od jejich majitelů k vrstvě profesionálů, kteří se specializují na řízení podniků. Těžko to mění základní pravidla společenské hry, když základní antagonistický vztah nebeží po linii manager – majitel, ale klasicky postaru: manager – dělník/zaměstnanec. Určitou výjimku ve vztahu k vlastníkům představují pouze kampeličky, investiční fondy atd., ale ta je dána základní charakteristikou finančního kapitálu, který sice generuje zisk, ale žádnou novou hodnotu primárně nevytváří. Těžko mluvit o nějaké manažerské třídě i v přeneseném slova smyslu (a to určitě také v USA), protože systémově tvoří pouze část vyšší intelektuální vrstvy, pro které se dneska často používá souhrnné označení servisní elita (topmanažeři, vysoká byrokracie, partokrati). Zkrátka tihle lidé sice tvoří součást vládnoucí třídy, ale nikdy nevládnou sami. A přisuzovat zrovna manažerům liberalismus je podle mého názoru pouze hodně líbivý nesmysl. Vládnoucí třída totiž i napříč svými hlavními segmenty zastává obě základní pozice: liberalismus a konzervatismus; na rozdíl od střední třídy, kde to názorové pnutí navzdory různým inženýrům lidských duší pořád ještě doplňuje socialismus.

    • Tribun

      Já bych neřekl, že to je „jen“, protože tato změna je zcela zásadní a má vliv mj. na to, kdo nese jaká rizika a mj. z ní vyplývá, že kapitalismus už nefunguje jako v 19. století a kapitalistické ideály (skromnost, pracovitost, odpovědnost) jsou pro 21. století irelevantní. Možná se blížíme do bodu (pokud jsme ho už neminuli), kdy si proletáři i s kapitalisty budou moci říkat, že technokracie je jejich společným nepřítelem. Začít chápat manažery jako svébytnou diskrétní třídu je podle mě nejenom klíč k pochopení vání současného světa, ale i k argumentaci proti jeho apologetům.

      A ten liberalismus je třeba chápat v kontextu americké tradice, kde, pokud vím, má trochu jiný význam, než v Evropě.

      • Seal

        „Skromnost, pracovitost, odpovědnost“ nepatřila mezi kapitalistické ideály ani v 19. století, jak se o tom můžete přesvědčit i z řady literárních děl. Ale když chcete srovnávat s dneškem, tak se raději podívejte na svět po 1. světové válce, kdy už byl kapitalismus řádně rozvinutý včetně monopolů a finančního kapitálu. Ty podstatné systémové změny jsou v rozvinutých zemích pouze dvě:
        1) Globalizace, tj. velký kapitál už nepotřeboval ochranná křídla národních států, a tak se ve své touze maximalizovat zisky rozletěl po celém světě.
        2) Technologický pokrok, který změnil charakter práce, což se zpětně promítlo a dál bude promítat v sociální struktuře.
        Jinak kapitalismus funguje furt stejně, takže aktuálně tu teď už zase máme viditelnou krizi liberální demokracie. Chápání manažerů jako „svébytné diskrétní třídy“ mě zní dfocela odvážně. Jsou totiž tak „diskrétní“, že i vy určitě některé znáte podle jména. A nemylte se: Rovněž manažeři volí konkrétní politické strany, tj. zúčastňují se hry o moc, které se po staru říká parlamentní demokracie. Dnešní systém upadá do stále většího chaosu, tj. řídí se už i v tradičních ohniscích moci především samospádem.
        Jinak v americké tradici se sice některé věci můžou jevit jinak včetně konzervatismu, ale ten zastiňující kontext je způsoben tím známým bipartismem. Pokud by se v USA ucházelo vícero relevantních stran, jako je tomu zvykem v Evropě, tak by samozřejmě i jednotlivé názorové pozice byly více čitelné.

        • Tribun

          Kdyby, kdyby… kdyby ano, tak ano, ale ono to tak není. Nepleťte si ideály s realitou, ať byla realita jakákoliv, ty ideály byly a jsou zhruba takové, jak jsem psal. Proto se také kapitalismus daří líčit hezčí, než je. Kapitalismus se skutečně mění, ale třeba ta globalizace, kterou zmiňujete, by měla být právě produktem oné manažerské revoluce. Ta podstatné změna, kterou kapitalismus prodělává, totiž spočívá v tom, že se kapitál emancipuje od kapitalistů. To, co dělá Babiše Babišem není vlastnictví Agrofertu, ale to, že ho řídí. Za pár let ho bude už jenom vlastnit, protože takový moloch prostě jeden člověk řídit nemůže. I když podepisovat papíry bude pořád Babiš, nebude to on, kdo je bude sepisovat a dávat si je na stůl, to budou jeho manažeři. Kdo pak bude třímat otěže reálné moci?

          • Seal

            No tak pokud vás zajímalí ideály, kterými se kapitalismus dělal/dělá hezčí, tak samozřejmě je nutné zmínit různé formy mecenášství a charity, které se dřív adresně hodně upínaly na národní celek, kdežto dneska se univerzálně definují obecnou prospěšností. Ideální stavy moc neřeším, takže třeba i tu globalizaci chápu jako změnu poměru sil mezi kapitálem a jednotlivými státy, ve kterých původní národní kapitál vznikl a zmohutněl do takové síly, že pak jejich svazující hranice snadno překročil. Jinak představě nějakého odosobněného kapitálu moc neholduji, protože v tomhle případě jde na rozdíl od Marxovy odosobněné práce o něco, co primárně souvisí s tou známou Veblenovou zahálčivou třídou; tedy s životním stylem těch skutečně bohatých. Pokud si snad myslíte, že zrovna tihle lidé budou spolu s vámi hledat společného nepřítele v technokracii, tak se podle mého názoru hodně pletete, protože oni si platí servisní elitu právě proto, aby neměli žádné skutečné starosti. Jinak v reálném světě platí to, že Babiš řídí Agrofert kvůli tomu, že drží kontrolní balík akcií. Samozřejmě ani dneska ho neřídí sám, ale na to konkrétní řízení si platí příslušné manažery. Věcně vzato, pro spoustu lidí by se zrovna Babiš mohl jevit jako ideální spojenec, protože oligarchové si chtějí urvat kus politické moci kvůli tomu, aby proti vlivu finačního kapitálu, různých akciovek a i tradičního národního podnikatelského segmentu mohli prosazovat svoje vlastní zákony.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s