Uprchlickou krizi nezpůsobily státy, odkud lidé utíkají, ale západní země, říká socioložka Sassenová:
Příčina
Ta ale taky nezačala v zemích, odkud uprchlíci pocházejí. USA, Velká Británie, Austrálie, Saúdská Arábie a pár dalších, to jsou praví viníci. Nesmyslné války, které teď na Blízkém východě a v severní Africe probíhají a před kterými utíkají ze svých domovů miliony lidí, začaly tyto státy.
Nynější kapitalismus charakterizuje masivní koncentrace bohatství a moci mezi úzkou skupinu lidí. A Spojené státy a Británie jsou nejryzejšími případy této koncentrace. Všichni jsme ovlivněni pravidly globálního kapitalismu, která rozšířily USA a Británie.
Jednou z hlavních součástek amerického kapitalismu je takzvaný vojensko-průmyslový komplex.
Třeba společnost Bushova viceprezidenta Richarda Cheyneho vydělala na válce v Iráku miliardy dolarů. Naproti tomu veteráni, kteří se z té války vrátili zmrzačení, museli čekat i několik let − a často bez úspěchu − na státní podporu, na kterou měli ze zákona nárok. Stejně bezohledně se chováme i k obyvatelům zemí, ve kterých těžíme nerostné suroviny. Nelze se jim divit, že potom emigrují.
Těžko říct, jak by se Západu dařilo, kdyby nevyužíval levnou pracovní sílu a suroviny z východu a Afriky. Navíc je zde otázka, co jiného by mělo přijít místo nynějšího systému, aniž by se změnilo postavení Západu. Protože ten se dobrovolně svého místa nevzdá, když už si ho jednou nakradl.
Řešení
Prvním krokem by měla být společná snaha všech transformovat nejpostiženější státy, jako je třeba Jemen nebo Eritrea, v multipolární ekonomiky. Měli bychom se snažit, aby tam vznikla fungující síť malých a středně velkých firem, které obchodují mezi sebou. Díky tomu začnou vznikat pracovní příležitosti pro tamní obyvatele. Ze statistických měření víme, že drtivá většina nynějších migrantů by raději zůstala doma, pokud by tam viděli nějaký zdroj obživy. Emigrace je těžká „práce“.
Alespoň by to přineslo férovou šanci jednotlivým zemím, aby si samy řídily, jak bude naloženo s jejich nerostným bohatstvím. Také by to umožnilo lepší rozdělení zisků z těchto zdrojů mezi obyvatele. To se dneska neděje, těžbu ovládají nadnárodní, centralizované koncerny ze Západu, které se snaží maximalizovat své zisky.
Tribun 
V případě Asadovy Sýrie (a důvod od cca 70% z uprchlíků, že důvodem je právě Asad) je výsledek vcelku jasný, jistě mohu dále pokračovat, ale vy to nemáte rád a pokud to neprojde jako moje replika na váš poslední comment ve vlákně u článku „Propaganda v Náírodním muzeu“, pak si to možná přečtete a budete příště formulovat vaše ideologické mantry o dvou apokalyptických zlech, které mohou i za ascendentální asynchronní postavení planet negativně ovlivňující naše horoskopy, poněkud uvážlivěji, protože na níže uvedených případech je jasně vidět, že opak kapitalismu a USA jsou původci zla a nenávisti v jejich současné společnosti
Takže společensko-politická situace v Jemenu nemá s kapitalismem a USA nic společného (je to etnický problém mezi Sunnity a Ší’ity a na vině je tedy spíše komunismus, protože v roce 1967 vznikla na jihu země Jemenská lidově demokratická republika. Její vláda byla silně komunisticky zaměřená. Mírové mezi oběma Jemeny trval jen krátce a v roce 1979 vypukla mezi nimi válka, která s pár lety míru a opětovného spojení se a následné války mezi severem a jihem – trvá dodnes)
Eritrea nemá s kapitalismem a USA nic společného
Etiopie ( etiopsko-somálská válka v letech 1977 až 1978, kterou se podařilo vyhrát díky podpoře Sovětského svazu, a marxistická teroristická organizace která pak vládla až do počátku 90.let) nemá s kapitalismem a USA nic společného a to platí i pro Eritreu
Súdan resp. Jižní Súdán (Súdánská lidově osvobozenecká armáda proklamující marxismus a podporovaná Ruskem)
nemá s kapitalismem nic společného a neustále útočí na severní Súdán, jedná se ší’itské muslimy podporované Íránem, Asadovou Sýrií, libanonským Hizballáhem – zkrátka přáteli pana Putina – nemá s kapitalismem a USA nic společného
Dalo by se takto pokračovat, už jsem psal o Afghánistánu, že tam lidé opravdu o teroristy z Talibánu nestojí a jsou rádi, že je mezinárodní sily resp. US Army vyhnala z většiny provincií a dnes ovládají jen pár jižních jako Kandahár a Hílmand, ale to už jsem psal minule.
Jinými slovy – kromě obligátního „a vy zase bijete černochyL“ – chcete říct, že problémem není příliš mnoho Západu, ale naopak příliš málo. Jenže ať to beru, jak to beru, od Indie přes Indočínu, Vietnam, Chile, Haiti, Filipíny, Nigérii, všude vidím jen ochranu investic, což není nic jiného, než kapitalismus. A protože USA jsou kapitalistickým hegemonem, mají se vším více či méně (většinou více) společného, tak jako měla dříve se vším více či méně (většinou více) ještě před sto lety společného církev katolická. Vinu nenese ten, kdo již nechce být vykořisťován, ale ten, kdo chce vykořisťovat i nadále. Sassenová to ostatně říká celkem jasně. Že tomu nechcete či neumíte rozumět mne zrovna u vás vůbec nepřekvapuje.
Schválně třeba ta Sýrie – Západ by si prosadil svou, svrhl Asada a přenechal Sýrii Islámskému státu, tak jako to udělal s Libyí. Jak by to prospělo míru? Nebo ten Taliban. Je hezké, že s ním USA v Afghánistánu bojují (pohříchu zatím velmi neúspěšně, alespoň pokud za úspěch nepovažujete, že válka trvá), ale mnohem hezčí by bylo, kdyby ho nestvořily.
Všechny ty země co jste jmenoval jsou samostatné a mají tam dokonce levicové vlády se silně státně ingerentní pozicí svých vlád do ekonomiky. Podívejte se třeba na ten Váš Vietnam nebo Chile. Dnešní vietnamští poskomunisté že by byli kapitalisté? Dcera generála socialistické vlády S.Allendeho Michelle Bacheletové, že by byla kapitalistka? Ale dejte pokoj, to by pak kapitalistou musel být i komunista Si Ťin-Pching:-)
A USA se o ně nikdy nezajímaly a nikdy v nich neintervenovaly…
Ano, Zapad sklizi to, co zasel, jako to dela temer kazda, alespon zcasti svobodna, spolecnost…a ze se posledni dobou seje v Evrope o sto sest…ani se nemuzu dockat sklizne, to budou pane dozinky!
Sklízí každý, i otrok, ale jen svobodný je plně zodpovědný za to, co seje.
Účet se pokaždé stejně předloží těm nezodpovědným otrokům. A osladí se to stejnými řečmi o zodpovědnosti.
Kteří ho ale nemusí platit. Alespoň teoreticky, prakticky je velmi snadné je přesvědčit, aby ho zaplatili a rádi.
„to budou pane dozinky!“
Můžeme si to doplnit lidovou moudrostí: Po hodech bévá sračka…
A ty konce našich milovaných barevných revolucí mají také velepovzbudivé výsledky – kam oko pohlédne, tam nastala svoboda, lidská práva, klidné mírové budování a radostná prosperita.
Tvrdí nám, že nastala, jenže to tvrdí ti, co ji nastolovali. Ptal se ale někdo těch, kterých se to týká?
Zapad tez zasel tim, ze slovy A. Merkel pozval na bianco scheck do Schengenu vsechny Syrany a kdyz se prislo na to, jak spatny to byl napad, hranice zase zavrel a utahuje kohoutky. Tim zpusobil jeste vice utrpeni, nez kdyby jasne rekl, ze nikoho neprijme a zacal pomahat na uzemich, kde je to mozne.
Krev a slzy techto novych obeti uprchlicke krise tedy padnou na bedra teto fifleny, ale nikoho to na zapade uz zajimat nebude, protoze duchodci dostali pridano, brany Schengenu se uzavrou, CDU ziska v pristich volbach dalsi vetsinu a hrobarka EU bude pokracovat v krasojizde dokud potece v risskem kanzlerstvi champagnske.
Západ zachází na to, že má plnou hubu keců o lidských právech, ale pak vymýšlí horem dolem kličky jak to udělat, aby se to netýkalo všech.
Aale porád nějaká lidská práva, anějaké kličky.. Jestli Západ na něco zachází, tak na to, že práva odloučil od povinností a ohleduplnosti. A vytvořil bezbřehé bahno, ve kterém se utopí naprosto všechno.
To je pak maglajz jako v tramvaji – z ohleduplnosti by měly sedět především těhotné, nemocné, staré osoby. Jak tam někdo vlítne s práve pro všechny, tak – co vznikne?
Západ se vzpamatuje, až zase zapojí i povinnosti a zodpovědnost. Bez nich to prostě nefunguje v žádném systému.
Zatím jsme se horko těžko dopracovali k tomu, že sednout si smí i těhotná, když je černá. Kus cesty ještě zbývá.
„Třeba o konci obou světových válek rozhodly hegemonické mocnosti, které si po čase řekly: O. K., dost bylo válčení, vraťme se k byznysu.“
Osoba, která je schopna vyprodukovat podobně hlubokou myšlenku, ve mně moc důvěry nebudí.
Máte snad mělčí teorii?
Taková neexistuje.
Pani ma peknou vizi reseni, jen je tam maly problem, ve vetsine zemi panovala a panuje vicemene feudalni spolecnost, obyvatelstvo jak to rict nejak solidne, nema vyvojem dane predpoklady vybudovat neco vetsiho. Z pasaka koz inzenyra neudelate, nikdy.
A kde se tedy vzali ti inženýři u nás, když tu dřív také byli jen ti pasáčci? Podle mě je snazší udělat s pasáčka inženýra, než z úředníka pasáčka.
Podle mě nejde ani jedno, pokud má ten inženýr nebo pasáček ve svém oboru za něco stát. Ale když se vám podaří toho pasáčka přesvědčit, aby nechal své děti studovat a když systém umožní, aby ten „plebs“ taky studovat mohl, možná uděláte dobrého inženýra z pasáčkova syna nebo dcery. Chce to jen čas a systém, který nepoužívá tuny nejrůznějších filtrů na udržení „póvlu“ hezky dole, kam podle elity taky patří.
Vera:
„To je pak maglajz jako v tramvaji – z ohleduplnosti by měly sedět především těhotné, nemocné, staré osoby. Jak tam někdo vlítne s právem pro všechny, tak – co vznikne?“
To je zvláštní obraz.
Tramvaj.
Současný právní stav, dosažený mnoha generacemi teoretiků rovnosti, spočívá v zásadě, že nikomu se nezakazuje sedět.
Neboli už poměrně dávno byla splněna vaše obava, že tam někdo vlítne atd.
Jak dosáhnout ohleduplnosti, je otázka, na kterou právníci odpověď nedávají. Cesta selektivních zákazů, například že mladí, zdraví, fialoví, gayové či uklízečky sedět v tramvaji nesmějí, je samozřejmě možná, ale byl by to návrat kamsi. Takže asi zbývá zase jenom ta opovrhovaná dobrovolnost, výchova….nebo co teda? Zrušit tramvaje?
Ohleduplnosti lze dosáhnout jedině výchovou, protože život v koncentrované městské společnosti není přirozený. Jenže co počít, když výchova je popřením „svobody“ individua a každému správnému liberálovi smrdí sírou komunismu a sociálního inženýrství?
Výchova není popřením svobody, ale jejím důležitým aspektem. Svoboda existuje jen tehdy, je-li spojena s odpovědností.
Jedním z důvodů ztráty ohleduplnosti je stále větší absence mezigeneračních vztahů. To, co bylo dříve normální, je dnes již skoro raritou. Pryč jsou doby, kdy v rodině často žilo několik generací dohromady, kdy byl kontakt mladé generace ke generaci prarodičů velmi intenzivní. A jedni se učili od druhých. Již na základě této generační konfrontace existovalo také určité pochopení a respekt.
Respekt kolikrát velmi brutálně vynucovaný. A při vzpomínce na výminky ta idyla starých zlatých časů také dost eroduje.
O extrémech bychom se mohli bavit také, ale ty nebyly normálem. Stejně tak nejde o idylu starých časů. Rozvoj sociálního cítění začíná v rodině. O této problematice existuje několik sociologických studií a znám již několik projektů, které se pokouší najít moderní rešení – kde dochází např. k propojení mateřských školek a domovů důchodců. Protože stigmatem dnešní doby je, že děti jsou často vychovávány víc mateřskou školkou a školou, než rodiči a staří lidé jsou velmi často ve stáří přenecháni sami sobě a domovu důchodců. To má ale velmi silné sociální dopady. Každá generace je jen mezi sobě rovnými a mezigenerační kontakt je jen řídký.
Rodina je ovšem entita velmi malá a do značné míry uzavřená, jak v ní chcete pěstovat sociální cítění, když v ní potkáváte jen sobě rovné a navíc příbuzné? Akcent na rodinu může velmi snadno vést k výchově ke xenofobii. Mateřské školky – obecně kolektiv – jsou při socializaci, tedy výchově k sociálnímu cítění, nenahraditelné. Problém není v tom, že by školky děti vychovávaly, ale v tom, že od nich rodiče chtějí místo výchovy především hlídání. Školy pak již nevychovávají nikoho, to mají ze zákona de facto zakázané.
Už jsem se Vás kdysi otevřeně zeptal (a Vy jste otázku přešel mlčením): Tribune, máte děti?
Podotázka k tématu, také už dříve položená: Vzpomenete si ještě, jaké to bylo, když Vy jste byl dítě?
Zaprvé vám do toho nic není a za druhé už jsem to zdě několikrát říkal. Jaké to bylo, když jsem byl dítě, je v zásadě irelevantní, protože to samozřejmě bylo jiné a samozřejmě jsem to vnímal prizmatem dítěte, které má jiné potřeby, jiné priority, jiné znalosti a jiné zkušenosti. Čili vzpomínky více či méně příjemné, ale rozhodně nepříliš použitelné.
Pravda, nic mi do toho není. Jen byste se sám mohl rozpomenout, jaký vliv mívá na člověka pobyt v institucionalizovaném prostředí. Že dopad něčeho takového se dost výrazně liší od deklarovaného záměru. Oddělení od vlastní rodiny (podle Vás obvykle dysfunkční) na co nejdelší čas člověku poskytne všechno ostatní, jen ne sociální cítění.
Většinu těch největších a nejodpornějších zločinců formovala rodina. Já nic proti rodinám nemám, jen nesouhlasím s tím, že by návrat k patriarchálnímu pojetí rodiny nějaké problémy vyřešil a žádné nevytvořil.
Ohledně těch zločinců jsem s Vámi sice zajedno, ale nesmíme zapomenout velké myslitele, vynálezce, sjednotitele, kteří také vyrůstali v rodinách, a to z velké části. Naopak, momentálně si nevybavuji žádného takového vzešlého z institucionalizovaného prostředí.
Relevantní argument by mohlo být například percentuální srovnání počtu institucionalizovaných zločinců s počtem zločinců vzešlých z tradičního prostředí (například statistika lidí odsouzených v posledním století pro vraždu). Jinak je to vaření z vody.
Většina velkých myslitelů středověku vzešla z institucionalizovaného prostředí klášterů, protože rodiny, včetně těch aristokratických, jim tehdy nebyly schopny poskytnu vzdělání a zázemí nutné k rozvoji myšlení.
Ani profesionální historici nejsou v názorech na každodenní životy obyčejných lidí ve středověku zajedno. Klášterní výchova ale v té době rozhodně nebyla zadarmo a rozhodně nebyla dostupná každému.
A odeslání potomka do kláštera „na výchovu“ většinou probíhalo v poněkud pozdějším věku. Nehledě na to, že srovnání středověké klášterní výchovy a dnešní školky kulhá na obě nohy.
Když tak o tom přemýšlím, ona je rodina podobně novodobý vynález, jako národ. Vlastně jsou stejného původu.
To téma je rozsáhlejší a hlubší a nemám moc času to rozvádět. Proto jen ve stručnosti.
Pokud říkám, že rozvoj sociálního cítění začíná v rodině, neznamená to, že by neexistoval okolní svět. Rodinné zázemí ale formuje dítě velmi silně – ať pozitivně, či negativně – již z důvodu přirozené intimity vztahů.
Pokud se domníváte, že akcent na rodinu může velmi snadno vést k výchově ke xenofobii a mateřské školky – obecně kolektiv – jsou při socializaci, tedy výchově k sociálnímu cítění, nenahraditelné, pak máte velmi úzký úhel pohledu a málo znalosti v tomto tématu – důkaz najdete v jakékoliv totalitní společnosti – ať to bylo nacistické Německo, komunistické Rusko, komunistická Čína, socialistické Československo atd.
Důkaz čeho? Všechny totality – včetně té středověké katolické – používaly (patriarchální) rodinu jako základní nástroj disciplinace populace. Copak jste ještě neslyšel, že rodina je základ státu?
Rodina je základ státu! Zamyslel jste se také nad tím slovním obratem, když jste ho psal? Zřejmě asi ne. Rodina je základem státu – komunistického, kapitalistického, socialistického, feudálního, totalitního, liberálního, tyranského ……………..?!
Podmínkou věcné argumentace je znalost tématiky a pokud je použit dějinný kontext, je také podmínkou znalost dějinných událostí, vztahů a souvislostí.
Podle mého názoru Vám oboje chybí a svou argumentaci stavíte na povrchním ideologickém pohledu, postrádajícím věcný podklad. O výchově a sociálním cítěním to ale není. Ba dokonce se na základě Vaší argumentace domnívám, že Vám je pojem „sociální“ tak trochu cizý a je u Vás silně ideologicky zkreslený.
Doplním Váš slovní obrat: Rodina je základ státu a záruka plurality názorů a postojů!
Mohl vám říct nápodobně, ale to bychom se nikam nedostali, že? Pokud máte pocit, že něco nevím, tak mi prostě vysvětlete, místo takového pozérského machrování. Jen vás upozorňuji, že důsledně rozlišuji mezi vědět a souhlasit.
Za to, že bez nějakého velkého rozmyšlení jen tak na slepo něco plácnete, za to nemohu. Vy píšete: „Všechny totality – včetně té středověké katolické – používaly (patriarchální) rodinu jako základní nástroj disciplinace populace. Copak jste ještě neslyšel, že rodina je základ státu?“ a já Vám jen odvětím, že pokud se nějaká totalitní společnost pokoušela disciplinovat populaci, pak k tomu docházelo vychováním či převychováním mimo rodinu, v extrému dokonce odnětím dítěte z rodiny.
Pokud píšete, že důsledně rozlišujete mezi vědět a souhlasit, pak se Vás ptám:
K pojmu středověká katolická totalita jste došel na základě vědomostí a nebo souhlasu s populistickým pojetím dějin komunistické ideologie 50-tých let? Pro mě to ukazuje jen jedno, o středověku nemáte valné znalosti, natož pak o společenském, politickém a kultůrním životě a jeho vývoji v této době.
K názoru, že mateřské školky – obecně kolektiv – jsou při socializaci, tedy výchově k sociálnímu cítění, nenahraditelné, jste také došel na základě vědomostí? Vezmu-li v potaz Váš komentář výše, kde píšete:„Jaké to bylo, když jsem byl dítě, je v zásadě irelevantní, protože to samozřejmě bylo jiné a samozřejmě jsem to vnímal prizmatem dítěte, které má jiné potřeby, jiné priority, jiné znalosti a jiné zkušenosti. Čili vzpomínky více či méně příjemné, ale rozhodně nepříliš použitelné,“ pak tam vidím minimálně určitou názorovou neshodu.
Dovolím si naopak tvrdit, že pokud je někde možná a snadnější ideologická manipulace dětí a totalitní režimy to velmi dobře a rychle rozpoznaly a využily toho, pak to není v rodině, ale právě v institucích, jako jsou školky a školy, dětské organizace – což ale neznamená, že by nebyly nutné a prospěšné – ale jen pokud nepodléhají přímému diktátu státní moci.
PS: Neznalost nelze vysvětlit, na tu je možno jen poukázat – vysvětlit a odůvodnit lze jen odlišnost názorového postoje, ale i zde je podmínkou znalost tématiky.
Středověk sice nebyl zdaleka tak temný, jak se říká, ale rozhodně to nebyla žádná romantická idyla s rytíři a princeznami. Pokud církev katolická měla pod svojí kontrolou veškeré oblasti nejenom života, ale i toho, co bylo před ním a po něm, pak jak to nazvat jinak, než totalitou?
To, co dřív zastal přirozený kolektiv dětí v obci, dnes musejí zastávat mateřské školky, jejich roli je tedy podle mě zcela nezastupitelná. V rodině vás mohou naučit, že se mouchám nemají trhat nožičky, ale nenaučí vás, jak vyjít s cizími lidmi, protože v ní prostě žádní cizí lidé nejsou.
Pokud chcete poukazovat na něčí neznalost, je nejlepší říct konkrétně, co dotyčný podle vás neví, ne obecně konstatovat, že něco neví, a ještě přitom implicitně míchat fakta s jejich interpretací.
Nedomnívám se, že by to nebylo dost konkrétní: „Podmínkou věcné argumentace je znalost tématiky a pokud je použit dějinný kontext, je také podmínkou znalost dějinných událostí, vztahů a souvislostí.
„Pro mě to ukazuje jen jedno, o středověku nemáte valné znalosti, natož pak o společenském, politickém a kultůrním životě a jeho vývoji v této době.“
A v důsledku to nyní svým komentářem potvrzujete, kde na jednu stranu tvrdíte: „Středověk sice nebyl zdaleka tak temný, jak se říká, ale rozhodně to nebyla žádná romantická idyla s rytíři a princeznami.“ a poté konstatujete: „To, co dřív zastal přirozený kolektiv dětí v obci, dnes musejí zastávat mateřské školky, jejich roli je tedy podle mě zcela nezastupitelná. V rodině vás mohou naučit, že se mouchám nemají trhat nožičky, ale nenaučí vás, jak vyjít s cizími lidmi, protože v ní prostě žádní cizí lidé nejsou.
Především ten přirozený kolektiv dětí v obci je velmi zajímavý postřeh – jen tak namátkou a pro zamyšlení, kdy že byla zakázána dětská práce? A samozřejmě, většina dětí v té době strávila většinu svého času s jinými dětmi v obci a hráli si. Rodiny byly do sebe uzavřené a neměly kontak k vnějšímu světu. Proto také Váš postřeh v jednom z Vašich komentářů: Respekt kolikrát velmi brutálně vynucovaný. A při vzpomínce na výminky ta idyla starých zlatých časů také dost eroduje.
I Vaše tvrzení: Pokud církev katolická měla pod svojí kontrolou veškeré oblasti nejenom života, ale i toho, co bylo před ním a po něm, pak jak to nazvat jinak, než totalitou? je mimo středověkou realitu.
Mohl bych to argumentačně podložit, odůvodnit a doporučit odbornou literaturu – nevidím ale plausibilní důvod.
Tak uveďte konkrétní události a konkrétní souvislosti. Nebo netrollujte. Tahle hra na vím, ale nepovím, mě zdržuje.
Už jsem skoro přemýšlel, dát Vám kontakt na mého bývalého profesora dějin. Ale našel jsem pro Vás článek v „Novinkách“: https://www.novinky.cz/zena/styl/322864-spisovatel-vlastimil-vondruska-ve-stredoveku-byli-lide-stastnejsi.html
To je všechno tuze hezké, ale pořád je to z vaší strany jen kličkování a odpovědi nikde. Co by mi ten váš profesor řekl, co nevím?
Pokud zde, Tribune, někdo kličkuje, pak to nejsem já, ale Vy. Bez jakékoliv hlubší znalosti nastavujete tvrzení bez jakéhokoliv věcného podkladu, natož věcné argumentace. Následně očekáváte věcně podloženou argumentaci. Je-li něco trolováním, pak Váš způsob argumentace.
Pokud chcete na toto téma skutečně diskutovat, pak Vám nejprve doporučím, seznámit se s tématem samotným, neboť Vaše dojmy a představy jdou mimo realitu. To není a nemůže být podklad věcné diskuse.
Co se týká dějinné oblasti, mohu Vám jako podklad doporučit odbornou literaturu – např. knihu „Kindheit und Jugend im Mittelalter“ – Matthias Winter, nebo „Kindheit im Mittelalter“ – Shulamith Shahar.
Co se týká oblasti sociální, doporučil bych Vám, seznámit se se základy sociologie. V kontextu naší diskuse – socializace dětí, význam rodiny či mateřské školky při jejich socializaci – pak s jednotlivými fázemi socializace (primární, sekundární a terciární) a významu rodiny, jako primární sociální a společenské skupiny, v těchto fázích.
Na tomto věcném podkladu jsem víc než ochoten s Vámi diskutovat. V opačném případě to je jen zbytečná ztráta mého času a nevidím jedinný plausibilní důvod mou argumentaci hlouběji a konkrétněji rozvádět.
V demokratických společnostech bývá zvykem, že důkazní břemeno nese žalující strany a byl jste to vy, kdo osočil mne z neznalosti, nikoliv naopak.
V demokratických společnostech bývá zvykem, že se tvrzení staví na věcném podkladu. To je také otázka vzájemného respektu.
Z mé strany se Vám věcného podkladu dostalo. Vaši neznalost tématiky prokazujete stále více Vy sám svými komentáři a způsobem argumentace.
Snadnější a odpovědnější by od Vás bylo říct, že se jedná o tématiku, ve které nejste zběhlý a znáte ji jen velmi povrchně.
To je vše, co Vám k tomu mohu říct.
Já se ale k vaším výhradám zodpovědně vyjádřit nemohu, protože stále neznám jejich věcnou podstatu. Zatím jsem pochopil mj. tolik, že máte na roli a funkci církve ve středověku jiný názor, než já, ale argumenty z vaší strany stále chybí. A pokud mi dopřejete tu skrovnou radost (mohou si to samozřejmě prosadit silou, ale na to je vždycky času dost) mít poslední slovo, tak bych s dovolením tuto zacyklenou na pokraji dadaismu se potácející debatu ukončil.
Teď jsem se urazila za všechny správné liberály. Za ty skutečně správné.
Koho jste měl na mysli teď, když jste zmínil „správného liberála“? Von Hayekova dědice, nebo představitele „liberální levice“?
Člověka, který má plnou hubu svobody, ale myslí přitom jen na tu svoji omezovat a využívat ty druhé.
To pak ovšem není liberál, natož správný.
Vaši nechuť k těm, co mají plnou hubu nějakých zásad, ale v praxi jdou přímo proti nim, naprosto chápu, ale proč to má odnést zrovna liberalismus? Takoví jsou přece všude.
Protože je to symbol a klacek pokrytectví Západu.
Zajisté nekladete rovnítko mezi požadavek ničím neomezené svobody mocných a požadavek konce útlaku menšin. Zejména tam, kde byly podobné formy útlaku již dávno postaveny mimo zákon.
Jakých menšin? Sexuálních? Etnických?
O bílé heterosexuální muže ohrožené nezaměstnaností/chudobou/bezdomovectvím se rozhodně nejedná.
Tak to se mi ulevilo.