Exploatace není rozvoj

Fragment ze stejného rozhovoru, jako včerejší o zodpovědnosti Západu, tentokrát o problému zdánlivě nesouvisejícím, o devastaci měst neregulovaným řáděním predátorských developerů. Už je na čase přestat exploataci veřejného prostoru říkat Orwellovsky „rozvoj“ (development).

Musíme být opatrní, co označujeme termínem „ekonomický rozvoj“. Velká část developerských projektů, které se realizují třeba v Londýně, generuje obrovské zisky pro velmi malý okruh lidí. A to nemá žádný širší efekt, ze kterého by těžili obyvatelé města. O ekonomickém rozvoji nemůže být ani slovo.

Dnešní projekty jsou zaměřené pouze na to, aby vydělaly co nejvíce peněz, bez ohledu na to, jak tím zasáhnou do života obyvatel. Jde o přemýšlení investorů, kteří dnes městu nepřinášejí nic dobrého. Jen zabírají veřejný prostor a nahrazují ho skleněnými mrakodrapy nebo luxusními nákupními centry.

A je nutností tlačit na developery, aby tvořili město, ne luxusní enklávu.

Měl by generovat práci pro různé skupiny obyvatel města, ne jen pro pracovníky z velkých prosklených kanceláří. To se dá nejlépe udělat právě tak, že v nových ulicích vzniknou prostory pro samostatné obchody a služby, ne pouze velká uniformní nákupní centra. Obecně by zde měly vzniknout ve větší míře hlavně byty, aby čtvrť žila i mimo pracovní dobu. A konečně je potřeba vytvořit také nový volně přístupný veřejný prostor

Reklamy

53 comments

  1. Ota

    To je jako otázka:
    Chcete naši samostatnou (národní, heh:-) jadernou energetiku?
    Všichni: Jóó.
    Chcete vedle vaší vesnice/města skládku jaderného odpadu?
    Všichni: Néééé
    případně každý jeden z tázaných:
    Jo, ale ne tady u nás…

    Každý má svůj zájem, který je v nějaké kontradikci k zájmu druhého. Nechci aby se v rámci územního plánu rozšiřovaly stavební parcely. Proč? Protože semi TADY PRÁVĚ JÁ a nechci komfort tohoto místa dopřát druhým. Proč? Protože když ten komfort bude sdílet čím dál tím více lidí (a vezměme to klidně i třídně, mých třídních soukmenovců, třeba jen blbou zahrádkářskou kolonii, tak žádná solidarita s těmi, co chtějí aspoň dva záhony jahod pro své děti, ne, další už se sem nevejdou, nebudou stačit příjezdové komunikace atd.).

    Takže sobeckost a udržení si NEZASLOUŽENÉ exklusivity jen pro sebe (co je to jiného než omezení prodeje stavebních parcel mimo už ty jednou v minulosti vydané, obvykle za komunismu, pro omezený počet tehdy stranicky loajálních kádrů a obecně bydlení pro ty tzv. „starousedlíky“ když další proletáři nemají kde bydle a chtějí se také kochat krásou Posázavské stezky/Prahy 1/Českého Ráje atd.) je lidem více NEŽ PŘIROZENÉ a to především těch proletářských. Ve věcech veřejných staveb, tak tam se namísto ohyzdných kasáren na nám. Míru se postaví (neméně ohyzdné) Palladium, ale přece jen tam chodí tam lidi uspokojovávat své potřeby, do těch kasáren naproti tomu chodily jen „gumy buzerovat vojáky-:)

    Znal jsem a znám pár lidí, co je majetnictví ohledně „bytů s ksichtem“ (jestli jste někdy četl nějakou Havlovu hru) lidí bohatých nikdy nijak netáhlo, a raději se stěhovali do podnájmu a cestovali tak zároveň po světě (měli mobilní povolání závislé jen na vys. připojení k netu a dostupnosti mobilní sítě). A dopřáli si ten komfort platit majitelům (nemalý) nájem za byt v dobré dostupnosti metra (neměli ani auto, apropós, kdo kdy byl třeba v Paříži, Londýně nebo New Yorku ví, že používat tam auto je z větší části výsadou chudších nikoli bohatých) a v klidné části města.

    • Tribun

      Škoda, že ta rezignace na plánování a rozhodování, kterou zde propagujete, není vlastní i kapitalistickým korporacím, hned by bylo na světě o kapitalismus méně. Podívejte se do třetího světa na všechny ty slumy a favely, které představují spontánní a neregulovaný „rozvoj“ měst podle vašeho gusta. To si opravdu myslíte, že těm lidem se tam žije nějak zvlášť kvalitně? Řešením není umožnit všem žit v jednom městě, ale naopak jim umožnit v tom městě nežít, jinými slovy vrátit jim svobodu volby, kterou jim nedotčení úspěšní liberálové-kapitalisté většinou vzali. Rezignace na urbanismus je rezignace na lidskost.

      • Ota

        Slumy jsou důkazem nepřítomnosti liberální demokracie, protože tam kde jsou, právě není liberalismus. Naopak, tam kde je, slumy nenajdete. A nesmesovat prosím liberalismus s kapitalismem! Kapitalismus je podmnožinou liberalismu, nikdy ne naopak! Proto mají v Rusku i Číně kapitalismus, ale pořád se tam lidem žije bídně oproti lidem žijícím v liberalismu.

          • Ota

            liberalismus není tam, kde společnost není liberální a liberální není tam, kde jsou slumy. Protože liberální společnost samozřejmě není 100% deregulovaná, to jste liberalismus špatně pochopil. Hayek, Friedman a další nebyli liberálové, ale konzervativci. Ti vyznávají podobné ekonomické recepty (třeba Hayek říkal, že jedině vysoká míra úspor může předznamenat nízké úrokové míry, dnes by se chudák divil, že se dávají ZÁPORNÉ úroky z úvěrů za dluhopisy a stát nejen že nemá žádné úspory ale dává tyto úroky právě proto, že má dluhy:-). Keynes by už byl s dneškem spokojenější, protože jeho předpoklad, že státní investice vytvořené na dluh se nakonec vrátí, což se částečně ukazuje jako správné a pak je tu věc, se kterou žádný liberál ani konzervativec nikdy nepočítal, že míra růstu bude ovlivňována dotacemi z cizích kapes. Takže liberalismus dneška daleko více koreluje s Keynesiánstvím než Rakouskou školou:-)

            Takže až se Brazílie nebo Venezuela připojí k ruské-eurasijské Unii, pak slumy zmizí, stejně jako by zmizely kdyby tyto země byly součástí EU, protože těm by pak musely platit dotace úplně všechně země EU včetně Rumunska a Bulharska, protože chudších by už nebylo:-). Takže nepochybuji i tom, že by Rusové díky svému „bohatství“ rádi solidárně platili sanaci venezuelské energetiky a brazilské sociální bydlení, jsou přeci lepší než onen „egoistický“ Západ, který to už 12 let dělá svým nově přistoupivším postkomunistickým zemím.

      • XY

        Tribune, ten nešťastný weltman Ota zoufale kecá. Málokde je výstavba a její údržba tak přísně koncepčně a urbanisticky reglementovaná, jako třeba v té Paříži. :-) A už vidím ty jeho úspěšné známé z drahých podnájmů v klidných čtvrtích, jak se tam vozí tamním metrem, což je narvaná socka všech socek, proti níž (včetně cestujícího obsahu – především pozor v tlačenici na šrajtofle!) je pražské metro něco jako první třída v TGV… To jsou děsné hlody, co tu píše, hotový Dikobraz neblahé paměti. :-)))

        • vera

          A to já bych se ho zastala, myslím že on tomu Otík rozumí velice dobře, že velice dobře vnímá – jestli ji sám nemá – správnou kůži developerů – prosadit cokoliv bez ohledu na cokoliv, hlavně když je kde přespat a kde se připojit na wifi :-)
          V podstatě, když člověk sjíždí do centra Prahy přes Pankrác, tou dlouhou alejí skleněných paláců, musí uznat, že to má svoji krásu. Jenom si neumím zodpovědět otázku, jestli tohle je město.

          • XY

            No, problém je v tom, že se dovolává blbě zcela blbých příkladů, o nichž nemá nejmenší představu, to v lepším případě, v horším záměrně lže. Paříž rozhodně netrpí na tyhle pseudoliberální developerské manýry; na to je tam příliš silná tradice etatismu a koncepčního urbanismu, byť městské jádro (v zásadě stará Paříž, původně vymezená hradbami), budované v 2. pol. 19. stol., dnes zvládá život celkem 12 milionové metropole (či megapole?) s nejvyšším vypětím, takřka na hraně. Je to cítit na každém kroku – metrem počínaje a dopravou ucpanými bulváry a ulicemi konče.

            • Ota

              jestli sem Tribun připustí moji dobře zdokumentovanou polemiku, pak vyjde najevo, že jste to Vy, kdo minimálně neví jak je to s výstavbou v metropolích. Stačí tam opravdu někdy zajet.

              • Tribun

                Možná připustí, možná nepřipustí, ale nejprve přečte, což hned tak nebude, protože nemá na ty vaše evangelia ani čas, ani náladu.

        • Ota

          Vážně se tam někdy jeďte podívat, pražské metro je možná I. třída pro Vás nejspíš proto, že jste jiným nikdy nejel. La Defense 3km od Vítězného oblouku stejně jako celá Courbevoie by musela zapříčinit lidem jako Klaus či Zeman bércové vředy.

          Ano, řeklo by se La Defénse vznikala v době šílených postmodernistických sluníčkářů (Derrida, Lyotard) „neomarxistů“ (oblíbený termín pro fašisty tíhnoucí k tradicionalismu kárající volnomyšlenkáře konzervativní rákoskou), ale kdepak, jak silně „reglementována“ je výstavna v Paříži dokazuje projekt mrakodrapu Tour Triangle s oznámením výstavby z r 2015.A to už vůbec nemluvím o mrakodrapu Tour Montparnasse, který dodnes s velkou rezervou převyšuje ostatní budovy Paříže.

          Dále můžeme směle pokračovat, zajisté silně „reglementovaná“ výstavba v Londýně dala vzniknout známé stavbě jménem „Okurka“ postavená přímo v londýnské City (pro XY to je něco jako část Starého Města v Praze)

          a nakonec to pařížské metro. Vzhledem k tomu že je staré 116 let, tak jeho původní koncepce je takový jaká je, přesto jeho funkčnost je podstatně lepší než naše „jednorozměrné“ metro. Pařížské totiž integruje 3 druhy tratí a tím i dopravních okruhů/uzlů. Ano, že i touto dopravou jezdí „socky“ je jistě fakt, ovšem já netvrdil, že ne, a že lidé, co se chtějí dopravit včas do práce a nepatří mezi „socky“ nejezdí metrem společně se „sockami“. To připomenutí od XY pak spíše vypovídá o jeho přístupu k lidem, daleko více než „jen“ o neznalostech života ve světových metropolích. Takže já si nemyslím, že by naše metro bylo nějaký luxus oproti tomu pařížskému.

          http://media.gettyimages.com/photos/europe-france-paris-underground-railway-station-picture-id494576595

          XY co si dáme teď? Zkusíme třeba takový Melbourne nebo raději zanalyzujeme „reglementaci“ výstavby v (ať nechodíme daleko, kam jezdí i od nás „linkáče“, takovou Vídeň a její nově, doslova na zelené louce, vznikající ekologická čtvrť Seestadt, kterou Babišonoviny nazvaly projektem „zeleného sociálního inženýrství“? Navrhněte, rád to s Vámi rozeberu.

          • Tribun

            Co já vím, tak třeba tvar té londýnské „Okurky“ je dám především nutností splnit regulační předpisy. A tak to bude asi se vším, že?

            • Ota

              jaké regulační předpisy byly asi tady? Váška to patrně asi nebyla:-)

              a to byl navržen v r. 1967, jako jeden z prvních mrakodrapů Paříže vůbec Přičemž za mrakodrap „v silně stavebně reglementované“ Paříži není považováno něco co má okolo 100m jako u nás pankrácký City Tower, proti kterému bylo protestováno jako proti neestetickému zásahu do okolní zástavby a hlavně pak kvůli své výšce, ale budovy podstatně vyšší. Tour Montparnasse má 210m.

                • Ota

                  To ano, já to bral obecně jako repliku na výtku, jak jsou Paříž a Londýn špatné příklady protože tam probíhá „urbanistický purismus a stavební freeze“ podle názoru patrně insidera žijícího či často navštěvující tato města, přičemž jak abych parafrázoval jeho větu – pak opak je pravdou – naopak Praha je příkladem občansko-stavebně-komisní reglementace až dogmaticky konzervativního purismu – co se týče moderní architektury či komerčního funkcionalismu (tj. nový termín pro stavby, které nebudí nadšení u obecně protikapitalistických bojovníků za volný životní prostor a architektonický modernismus berou za opulentní dávání najevo nadvlády nadnárodních institucí, které si je obvykle pořizují). Paříž i Londýn bych naopak viděl jako Eldorádo pro moderní architekturu a kontroverzní komerční stavby.

                  Já jsem krom pouhého nactiutrhání nabídl více než „viditelná“ fakta a samozřejmě ohledně toho, jak třeba tam probíhala občanská debata o výstavbě, pak mohu sám coby petent jedné takové z Vídně, podat referát toho, jak tam (ne)probíhalo nejaké dovolání toho, že předmětná stavba porušuje, nevyhoje a dalších x důvodů, proč jsme proti ní občansky protestovali. Jestli někdo zná tzv. HaasHaus ve Vídni přímo naproti St. Stephan Dom, pan ví o čem mluvím.

                  https://www.wien.info/media/images/haas-haus-stephansdom-40009-1to1.jpeg/image_start

                  Na druhou stranu, opačný příklad nápaditosti a architektonické modernity je původní záměr na výstavbu sociálního bydlení „Hundertwasserhaus“ podobná našemu tančícímu domu. Dnes je to spíše turistická atrakce, nicméně projekty sociálního bydlení tam mají nejen díky podpoře bohatých a známých lidí podporu i u běžných lidí. Kolik lidí by chtělo mít třeba u nás pár bloků pro sociálně potřebné (s převahou třeba Romů) u nás a jak by pro to hlasovali v nějakém místním referendu třeba lidé na té Pankráci, kde je dnes nejvyšší cena bytů v Praze mimo historické centrum a vlastníkům tam díky stavební expanzi explicitně stoupá cena jejich bytů?

                • Tribun

                  Nevím, snad je to jen formu, ale přesvědčil jste mne, že XY má pravdu a vy jen tak kompulzivně plácáte. To ale asi nebyl váš cíl, že?

                • Ota

                  Mě samozřejmě tyto argumenty přivádí v příjemný stav vlastní převahy neb vaše argumenty ad hominem a mé příklady z reality jsou přesně tím, co mi dává oprávněný pocit nadřazenosti a to nejen v té formě argumentace, ale především v jejím obsahu. Potěšení je tedy na mé straně, Tribune.

                • Tribun

                  Nikdy jsem nepochyboval o tom, že to je váš hlavní důvod, proč sem chodíte. Snad i vy časem pochopíte, že na obsahu nezáleží, když je kvůli formě nedostupný.

                • XY

                  Milej Oto, opět jste vedle jak ta jedle – ani vaše vídeňské příklady totiž nikterak nedokazují, že by tamní výstavba byla liberálně volná a bez stavební reglementace: Hundertwasser i Hass Haus přesně zapadají do urbanistických plánů a norem města, (až na to, že ty Stowodovy baráky mají se sociálním bydlením společného asi tolik jako nový smíchovský Anděl, ale to ponechme stranou). Necítil jsem potřebu komentovat vaše vídeňské výklady, ale rád vám připomenu, že je to s Vídní a Paříží jako přes kopírák – uvnitř Ringu se prostě žádné nové výškové stavby netrpí. To neznamená, že tam nelze moderně stavět, ostatně Loosův modernistický barák rovnou proti novobaroknímu Burgu přiváděl k zuřivosti už samotného Franze Josefa. Sám správně píšete, že nová centra s výškovými stavbami vznikají na zelené louce – takové UNO-City v Donaustadtu či další projekty – tedy vždy MIMO historické jádro.
                  Postavit místo zeleného Haas Hausu stometrový mrakodrap prostě nelze; on už tak sám o sobě vzbuzuje docela vášně; je tam do historické zástavby vlepen se stejnou citlivostí jako některé funkcionalistické velkobudovy ve zdejší „metropoli.“
                  Aspoň v historicky cenných jádrech Paříže a Vídně se prostě dbá na „zachování rovnováhy mezi funkcí obytnou, administrativní a obchodní,“ jak píše Seal v kritických připomínkých ke Karlínu; v Londýně na tohle pravidlo liberálně rezignovali a výsledek je krajně nejednoznačný, amerikanizovaná koncepce výškového jádra městských center se prostě do historických evropských měst z historických i urbanistických důvodů nehodí, výjimkou jsou nejčastěji města, která o historická centra přišla v důsledku válečných dobrodružství – typický je třeba Frankfurt (am Main) či Berlín. I ta Praha si své historické centrum chrání, ale třeba někoho napadne postavit nějakou Okurku třeba na Klárově a prosadí si to, co já vím. Místo by tam na to bylo, včetně metra…
                  Mezi námi, opravdu si myslím, že jste v žádném z těch měst, jichž se tu dovoláváte, asi nebyl, jinak by vám nemohly unikat velmi podstatné věci, dané především vlastní zkušeností. Žádná ostuda to není, ale vést polemiku za každou cenu, jak to provozujete, je víceméně k ničemu.
                  Jo – a ten pařížský Haussman se píše takhle, v předchozí replice to mám blbě.

                • Tribun

                  Dnes už i ten New York je stavebně silně regulován, protože jim došlo, že když nebudou regulovat, že v něm nebudou moci brzy žít. Ale New York je pobřeží a obě pobřeží se v USA už od New Dealu komunistama jenom hemží :-)

                • Ota

                  co myslíte, je tohle nebo není centrum Paříže – jedná se samozřejmě o komplex administrativních budov Front-de Seine, byl jste tam někdy..? Jsou tam shopping parky a zábavní centra přesně tak postavená, co kritizuje ten článek, neslouží ani samotným Pařížanům, ale ponejvíce turistům…

                  Jinak myslím, že se rozloučíme s tím, že Vám znovu řeknu, jeďte se tam podívat. Toto by si u nás, někde v okolí Petřína, kam by geograficky analogicky spadala tato stavba v případě Prahy, nikdo nedovolil postavit, ani kdyby byl primátorem namísto někdejšího Béma sám Janoušek a náměstka pro ekonomiku a rozvoj by namísto Paroubka dělal Don Corleone Rittig.

                • Tribun

                  Viděl jste někdy Pankrác? Jeďte se podívat na Pankrác, ať víte, co by si u nás někdo dovolil či nedovolil postavit.

                • Seal

                  Na Andělu snad mělo původně vzniknout nějaké sociální bydlení??? Ta lokalita měla akorát štěstí na relativně rozumného zahraničního invenstora. Paul Koch v jednom rozhovoru popisoval, jak se to přihodilo. Měli původně zájem o pozemky smíchovského pivovaru, tak šli na radnici za Kořánem, aby se dohodli o nové výstavbě. No a tam zjistili, že Praha nemá žádný plán pro developement, protože na plánování si přece hrál akorát ten právě skončený socík. No tak spolu s městem dali dohromady joint venture, v jehož rámci pak připravili tu rozvojovu studii (eufemisticky řečeno: do společného podniku vložili zkušenosti). Šlo zkrátka o českou lobistickou klasiku, v níž si investor nakonec sám vybírá parametry, které ho mají ve veřejném zájmu omezit (zkuste si to srovnat třeba s tím, jak se v české kotlině privatizovala vodohospodářská síť). Z hlediska zde propíraných výškových parametrů (viz srovnání s Londýnem nebo Paříží) je třeba holandské investory pochválit, protože nejenom respektovali komunikační fukci místa, ale současně na Andělu nenechali postavit žádné stopatrové věžáky. Jenom halt z bývalé ČKD zbyla pouze jedna fasáda. No ale to je téma, které zajímá tak akorát Klub za starou Prahu a další podobné škarohlídy, kteří by dneska nejraději zastavili čas i na žižkovském nákladovém nádraží, na nádraží Holešovice-Bubny a samozřejmě i na Masaryčce. Pokud P.T. měšťanstvu vysvětlíte, že podobné nemysly hlásají v politické praxi akorát Zelení, tak to už dneska máte napůl vyhrané. Případně můžete přihodit i to, jak v památkových zónách podobní lidé rádi kecají i do modernizace soukromých vilek a domků, protože i vaše soukromé vlastnictví je přece nedotknutelné. Mimochodem, asi největší pražskou architektonickou dardu teď chystá Penta při „revitalizaci“ té Masaryčky a jejího přilehlého okolí. Prý to stačila vyprojektovat ještě Zaha Hadid, takže ani Ondřejovo světácké oko by dojetím nemělo zůstat suché. Mě tedy spíš zaujalo, že to oficiálně rozjíždí společnost Masaryk Station Development, ve které má Penta 80% a České dráhy 20%. Asi se nakonec napakují i další hráči na realitním trhu, protože takhle velký krajíc prostě chce nějaké pořádné konsorcium. Ale z pohledu obecného zájmu (až na pár šťouralů) bude asi všechno OK, protože jak pravil Marek Dospiva: „Každý projekt Penty je synonymem vysokého standardu a kvality. Do brownfieldů přinášíme život, do měst světovou architekturu. Všechno se silným akcentem na životní prostředí.“

                • Tribun

                  Kecy v kleci, nic víc. Ale lidi jim to pořád žerou a když už to vypadá, že by mohli přestat, tak se jim pohrozí komunistama, ekoteristama nebo neziskovkama a nadšení pro betonovou džungli s preferencí individuální automobilové dopravy trhne rekordy.

                • Ota

                  Na Pankráci bydlím, a nepřijde mi, že by tato čtvrť (15e arrondissement ) patřila k centru jako v případě Front-de-Seine – kde samozřejmě XY nemluví pravdu, ani když nebohou Paříž smrskne jen na původní Haussmannovo centrum s rozšířenými bulváry, protože tento district do „Haussmannova centra“ spadá a toto jak vidno, moderních výškových staveb ušetřeno nebylo. Navíc tato stavba leží od geometrického středu Paříže (Point zéro) na Place du Parvis-Notre-Dame vzdušnou čarou pouhé 3,3km.

                  Navií Pankrác upravili v tomto smysl už komunisté svoji stavbou budovy MOTOKOVU (dnes City Empiria) a nedaleko obdobně vysokým mrakodrapem CENTROTEXU na stanici metra Pražského povstání. Navíc vedle budovy bývalého komunistického MOTOKOVU stojí hotel Panarama, takže jediné co tam postavili zlí kapitalisté je zatím jen někdejší budova Českého rozhlasu, který dnes obývá Raiffeisenk Bank a staví tam teď kancelářské budovy. Arkády ani administrativní budova PriceWaterhouse Coopers výškové stavby nejsou. Takže jestli někdo z Pankráce udělali čtvrť mrakodrapů byli to komunisté, a nikoli „zlí“ kapitalisté. Opět jste si tímto nemístným srovnáním hloupě naběhl na vidle, je mi líto.

                • Tribun

                  Najednou jsou vám komunisté dobří. Jenže tu Pankrác neokecáte, z té nic jiného než důkaz toho, jak zhoubná je nefunkční regulace, neuděláte.

                • Ota

                  Shodněme se na tom, že regulace je potřebná, ale jen tam, kde to má smysl. Ne něco ve smyslu, když to má víc jak 10 pater a je to ze skla a má tam sídlit (západní firma) je to zlé…Případně když vezmu obludu jako je Residence Kavčí Hory, kde se horní byt (taková ta ohrazená prosklená elipsa na střeše) o výměře 508 m2 prodává za 65milionů kč. Kolega mi včera řekl, že se brzy prodá:-)

                  Jinak regulace je jistě nutná, tento projekt chystaný Central Groupem čelí petici proti této výstavbě. Sám jsem jejím signatářem. A je to projekt pro lidi, kteří nemají kde bydlet. Ne proto, že Pankrác je teď in a že by si tam třeba stavělo sídlo KPMG nebo Deloitte & Touche. Přitom by stačil projekt na omezený počet bytů a menší výška staveb.

                • Tribun

                  Pokud jste třeba na Hradčanech, tak 10 pater ze skla by na závěr, že to je zlo, mělo stačit úplně každému. Jenže třeba developerům-zlatokopům to nestačí, na ty musí být zákazy.

                  Ten projekt chystaný Central Groupem ovšem zcela určitě není pro lidi, kteří nemají kde bydlet, protože kdyby neměli kde bydlet, tak nedostanou hypotéku, bez které si takový „byteček“ nepořídí.

                • XY

                  Tak jsem si říkal, Oto, jak dlouho vám bude trvat, než si vygúglíte tu Grenelle – a dočkal jsem se. Mohu vás uklidnit, střed města lze v Paříži spatřovat leckde, ale rozhodně ne v Grenelle, což byla, jak jste si jistě také zjistil, až do roku 1860 vesnická periférie města. Od toho roku je to už rozšířená Paříž, jejíž přestavba na město nebyla nikdy v úplnosti dokončena (na periférii prostě došly prachy) až do doby, kdy tam na torzu nepřestavěné vesnice a města vznikla tahle nová Grenelle. Ty věžáky tam na břehu Seiny opravdu jsou, ale když mne osud zavál do Auteil, což je přes řeku, přišla mi tahle část města daleko zajímavější než to velkosídliště pro nějakého čtvrt milionu lidí. To najdete po Evropě leckde a najít tam třeba osobitou útulnou kafírnu je v těch neosobních sídlištních prostorách a provozovnách docela obtížné. Jediné plus jsou podzemní garáže snad u všech domů, což chybí zdejším klasickým sídlištím – v Praze Jižním Městem počínaje a Prosekem nekonče. Daleko zajímavější mi připadala tuším rue Mirabeu na druhé straně řeky, ještě v polovině 90. let tam stál na ulici klasický pařížskozvonokosský pisoár pro dva, kde pouliční veřejnost mohla sledovat hlavy, soustředěný výraz obličeje a boty pánských návštěvníků toho zařízení, zkrátka atrakce. Nadto dva zdejší mosty jsou taky zajímavé: Pont Mirabeu, jemuž věnoval svou báseň G. Appolinaire, co šanson ji proslavili mnozí, např. ještě dnes stařičký Léo Ferré

                  a pak Pont Grenelle, sice přestavěný, ale stále si uchovávající (no, pilíř zmizel, takže je vlastně na ostrově) model Sochy svobody, té z New Yorku, hledící přísně po proudu. Sídliště Grenelle jsem ze shorauvedených důvodů překonával metrem a rád vytlačil z paměti; nejste-li zrovna sídlištní architekt, najdete v něm pramálo zajímavého; v tom pětadevadesátém zrovna ve stanici metra Grenelle působila skupina temperamentních černošských bubeníků – ti a jejich rytmy zajímaví byli, ale souprava se nikdy ve stanici přehnaně nezdržovala. Málokdo pojede do Prahy, aby navštívil nepřekonatelnou turistickou atrakci Jižní Město nebo Prosek nebo dejme tomu význačný střed Prahy Pankrác. Ani kvůli Grenelle se do Paříže nejezdí. To už je daleko stavebně zajímavější kruhově – věžový barák Radia France hned u Grenellského mostu v Auteuil; Grenelle samo je slušně postavený obytný standard, vyznačující se pozoruhodným nedostatkem osobitosti, stejně jako konečně dokončená mezistupňová vyrovnávací skleněná dostavba (hotel a kanceláře, jak jinak) v okolí Tour Montparnasse a tamního nového nádraží.

              • XY

                Samozřejmě, Tribune, to jen jednodušší povahy si myslí, že v dnešních megapolích můžete naplánovat a postavit cokoli a kdekoli, bez ohledu na urbanistickou koncepci.
                Chudák Paříž, zbavila se milionů lokálních topenišť a dusivého dýmu z nich (viz Renoirovy filmy z první pol 20. stol., kde ty komíny tak poeticky čmoudí), dnes klesá pod příkrovem smogu z výfukových plynů, dusících astmatiky i kardiaky; když je nejhůř, vyhlašuje radnice sudé a liché dny (dle tamních espézetek) – ale ono to nepomáhá, protože busy čudí dál, aut a zejména motocyklů ubude jen trochu, k tomu se přihlásí určitě nějaké dopravní odborové sdružení se stávkou, na taxíky radnice nemůže… V zásadě je to terén pro cyklisty, ale to je jen pro určitý věk odvážlivců, evidentně se pokoušejí individuální dopravu ve městě převést na elektrovozy; nevím jak to přesně funguje, majitelé (nájemci?, podílníci?) těch legračních vehiklů mají usnadněno parkování ve vyhrazených zónách s nabíjecími zásuvkami – nicméně je to celé ještě zjevně v plenkách. Nejnovější atrakcí jsou turistické rikši, pokud se vyrovnáte s tím, že vás co chlapa veze utahaná ženská v hidžábu… Jak jsem se tak díval, elektrokola to nejsou… :-)
                Úroveň všeobecné nasrknutosti všech na všechny pak dosahuje vskutku nadoblačných výšin a tvrdost soubojů v narvaném metru dramaticky stoupá. No, hlavně, že se nekouří v kavárničkách – jenom na chodníku…

                • XY

                  Tak to bych byl moc nerad, Tribune, protože zejména „na první dotyk“ je Paříž krásná, šarmantní, oslnivá jako elegantní dáma neurčitého věku, a tak okouzlující, že přeslechnete její vrzavé klouby i věčný kravál, přehlédnete její špinavé prádlo, zápach i místy dosti povadlou pleť. Jakkoli je v ní život problematický, z turistického pohledu rozhodně stojí za to, když už nepočítáme její muzeální poklady a úžasné a návštěvníka zničující výstavy. Zejména z okna zájezdového autobusu se vám to město promění v procházky francouzskými filmy, ale třeba taky ilustracemi verneovek či obrázky Lhotákovými. La Defénse je z tohoto pohledu osnivá a připomene vám pocity člověka vedle Cheopsovy pyramidy; budete-li mít štěstí, třeba uvidíte ten slavný průhled od Archy skrze Etoile až k Obelisku (září-říjen je moc pěkné období pro návštěvu toho města) a nebudete se trápit otázkami, jak třeba v té čtvrti žít. Osobně mám v Paříži několik míst, kde bych žít uměl a mohl, ale nejsou v těch vyhlášených lokalitách. Můžete si s sebou vzít třeba Nezvalovu profláklou sbírku Sbohem a šáteček a porovnávat jeho básnické portréty města s dnešní realitou – to vás zavede nutně do metra a najednou začnete vnímat taky trochu problematičtější stránky života v tomhle ohromném kosmopolitním městě. Ale ještě stále si můžete vychutnat týdenní pouliční trhy v jednotlivých čtvrtích, zápasit v mrtvolném puchu sýráren s nekonečným sortimentem různých lahodných smradlavců, brouzdat se Latinskou čtvrtí, zírat na lodi vyjíždějící z tunelu na bulvár okolo Svatomartinského kanálu, pozorovat místní Hyde Park u Centre Pompidou, atd. ad libitum – a budete-li mít štěstí, zahučet navečer do nějaké kavárničky nejlépe v postranní uličce, kde není tolik turistů. Tam ještě stále narazíte na klientelu lokálních štamgastů a třeba velevlídnou starou dámu, jež právě povečeřela omeletu a u kafe dočítá nějakou knížku; pokusí se s vámi možná dát do řeči třeba i v „pařížské“ angličtině, jen aby vám například řekla, že zná nějaké Čechy a že to jsou moc milí lidé. Nic to neznamená, jen projev staré dobré francouzské kurtoazie – a přece kus zanikajícího maloměstsky „sousedského“ světa staré Paříže, kde se obyvatelé ulic navzájem ještě znali a zdravili. Zajdete-li tam podruhé, už si vás budou pamatovat. I to je Paříž – nejen Eifelka, Trocadéro, Panthéon či Montmartre se Sacré Coeur a Place du Tertre a upadajícím hanbatým průmyslem na bulváru Clichy. Bude dobře, když se předem rozhodnete, co chcete vidět a poznat – zdaleka nestihnete všechno, je toho příliš mnoho.

                • Tribun

                  Tak už se mi zase chce. Jen nevím, jakou šanci mám zahlédnout něco, co je přítomno již jen v ozvěnách a co jsem v plné síle nikdy nezažil.

                • Seal

                  Bravo XY, protože nějaký podobný hold Francii dokázal napsat naposledy asi jenom Horníček :-) Taky jsem v devadesátkách projel třeba Normandii a Provence, a třeba v Avignonu, v rozhovoru s místními, jsem přímo bytostně cítil/byl ubezpečován o tom, jak jsme vlastně pořád s tou Francií kulturně spojeni. To vás pak po dvaceti letech i docela zamrazí, když sice bydlíte v centru, ale třeba kousek od hotelu, nedaleko proslaveného Montmartru, máte ten nefalšovaný pouliční trh se vším všudy. Fakt poněkud jiná realita, než když někde na břehu Sény rozbalí svoje turistické krámky vetešníci a bukinisti. Ale jinak souhlas: Do Paříže to není tak daleko, a když už před sto lety něco dokázalo inspirovat českou realitu, tak to určitě stojí za zpětné ohlédnutí. A dokonce bych řekl, že je to docela rozumnější, než když se dneska u nás v rámci posledního zhrzeného českého snu řeší hlavně problémy kdysi Spokojených států amerických.

                • XY

                  Díky, Seale, za ten kompliment, ale raději mi to nedělejte – stojím tu celý rudý a nevím, kam s tou kytkou…:-)
                  Když jsem viděl, jak jsem vyděsil Tribuna, vzpomněl jsem si na sebe a nadšený úžas, který se mne zmocnil, když jsem se tam dostal poprvé – bylo to na začátku 90. let a už jsem byl dávno smířen, že prostě jsou na světě věci, které v životě neuvidím – Paříž a její muzea výtvarných děl patřila mezi ně. A najednou jsem byl na ulicích, kde skutečně zářily pruhované markýzy na balkonech s tepaným mřížovím, domy byly lemované platany, okolo byli samí Francouzi všech podob a barev – a já byl celý pryč. Měl jsem tam setkání s lidmi, o nichž jsem předpokládal, že je už nikdy v životě neuvidím, a vůbec hojný program, takže jsem se až někdy v deset večer vydal z hloubi Montparnassu s plánem Paříže v ruce až k Eifelce (to musí zkrátka vidět každý vůl) – prošel jsem se náramně, ale byla osvětlená a čučel jsem vzhůru mezi jejími čtyřmi nohami; neuvěřitelné. Podobně jsem následující den zdolával rue des Martyrs a uhnul k Pigalle (Pigalle, Pigalle, já na tebe myslím neustá-ále, jako na Paříž – pamatujete?) – ten šok, že to vůbec existuje! Okolo kypěla, řvala a hulákala Paříž, zněly kvarty hasičů, policajtů, atd. – to město pro mne nemělo chybu, splněný dávný sen. Při dalších návštěvách už to nadšení začalo opadávat, nadto mám dojem, že se mne Paříž dvakrát neúspěšně pokusila zabít – poprvé v roce 2000, když mne taxikář cestou na letiště upozornil na sloup dýmu za nedalekým lesíkem a dal si tu práci, aby mi vysvětlil, že tam právě spadl Concorde a všichni jsou mrtví, načež mi před branou „dvojky“ CdG popřál šťastnou cestu, laskavý člověk.
                  O čtyři roky později mi v novoučké letištní hale arabský sekuriťák zabavil zapomenutý nůž; za pár dnů ta hala částečně spadla, asi se nějak zbodl statik. Od té doby jsem k Paříži ostražitější a kritičtější…:-)
                  Ale s výjimkou čtyřiadvaceti hodin, kdy jsem tam byl kamarády, jsem vlastně nikdy nebyl v Paříži „jen tak“, pokaždé jsem měl nějaké úkoly a povinnosti, takže si dodnes dlužím třeba Monu Lisu, protože jak se znám, na ten Louvre bych potřeboval aspoň týden (a další týden na rehabilitaci). Nevím proč, ale z obrazáren lezu duševně (a často i málem fyzicky) po čtyřech. Jsem natolik slabomyslný, že nedokážu obrazárnou prostě jen proběhnout. Takže důvody, proč tam jet znovu, pořád trvají.

                • XY

                  Tribune, myslím, že vám nedokážu poradit, protože holt je tolik Paříží, kolik je lidí. Mně se osvědčuje systém toulka mimo hlavní turistické trasy, ale být v Paříži a nekouknout aspoň k Notre Dame či na náměstí Bastilly, to jaksi taky nejde, že.

                • Seal

                  XY, nostalgie je prevít a vy to víte :-) Takže už jenom na samotný závěr: Ta „stará“ Paříž přitom pořád existuje. Jenže v zemi, ve které se vlastnictví osobní zbraně rychle stává synonymem té „opravdové“ svobody, jsou samozřejmě některé francouzské podněty už hodně nezajímavé. Klidně se to dá doložit třeba na těch dnešních radikálních protestech proti zákoníku práce, kdy velká část tuzemských liberálů je překvapena pouličním násilím, no a jejich konzervativní souputníci pro změnu zase rádi spekulují, jestli v té Francii ve skutečnosti nejde o začátek nějaké další „barevné revoluce“. Zůstaňme ale raději u kultury. Tož taky přiznávám, že Louvre jsem třeba na rozdíl od Invalidovny rovnou vzdal (a přímo k Eifelce jsem zatím nikdy nedorazil), ale ten zbytek centra jsem turisticky prochodil docela vzorně. Jsme třeba pak i přes osudovou neznalost francouzštiny a pozdní hodinu meditovali o tom, jestli například tohle je pořád ještě ta stará, anebo naopak už nová Francie: https://www.youtube.com/watch?v=gPRSOHkFE5U

          • XY

            Oto, vy jste zábavný. Napíši: „Málokde je výstavba a její údržba tak přísně koncepčně a urbanisticky reglementovaná, jako třeba v té Paříži. :-) A už vidím ty jeho úspěšné známé z drahých podnájmů v klidných čtvrtích, jak se tam vozí tamním metrem…“
            Vy k tomu přičiníte polemiku na téma výstavby věžových staveb v Londýně, Vídni a v Melbourne, což se v této „polemice“ rovná přínosném argumentu na úrovni, že tráva je zelená. Takže znovu, Oto:
            Centrální „stará“ Hausmannova Paříž je dodnes před vpádem výškových staveb chráněná, jedinou výjimkou je ta Tour Montparnasse, čnící v panoramatu města jak osamělý zub v bezzubé dásně. Její vznik je připisován vydatné intervenci jistého G. Pompidoua, jenž měl (jako většina francouzských prezidentů) poněkud césarské sklony – ale třeba jeho ultramoderní Centre Pompidou (Beuabourg) je výškově krajně ukázněná stavba. Druhou výjimkou je Eifelka. Ostatní výškové stavby jsou vytlačeny na periférii, za hranice Hausmannovy Paříže. Platí to jak o Defense, tak o Les Olympiades, tak o tom vašem velesporném projektu Tour Triangle, k němuž se s krajní skepsí vyjadřuje i váš okurkový Foster. (Možná i proto, že na vlastním případu vidí, jak sporné je zasazení Okurky do klasické londýnské zastavby, (výškový normativ 30 metrů tam zrušili okolo roku 1960) včetně konfliktního kontrastu s náhle bezvýznamným historickým Towerem.) Hausmannova Paříž má totiž – všem problémům navzdory – jednu zásadní výhodu: uchovává lidské měřítko i velkorysé parkové plochy (Martova Pole, Tuillerie, atd.). Cena za ochranu „staré“ Paříže je v tom, že ty periferní koncentráty výškových čtvrtí mají poněkud dopravní problémy, pokud se spojení s centrem města týče – Defense větší, takové Les Olympiades na druhé straně města o něco menší – má k dispozici totiž jedinou opravdu moderní linku metra (14) na nádraží Saint-Lazare. Ale Olympiades je spíše obludné nocležiště, takže se ze start-upového sídliště pro mladé mění ve vietnamské a zejména čínské město. A poněkud odlidštěné prostory téhle čtvrti svědčí spíše hrátkám místních „Krokadýlů“

            Stav pařížského metra je takový, jaký je; jeho obsah nejlépe zachycuje tahle fotka z wiki (nemám tu drzost fotit ve vagonu unavené i napružené lidi) , jakkoli se týká RERu (což je příměstská železnice propojená s metrem), mohu vás ujistit, že metro je na tom úplně stejně, ve špičkách ještě podstatně hůř:

            To je to áčko, které projíždí Defensí. Jak vidíte, cestující jsou samý usměvavý manažer…

    • vera

      Jestli někomu vyhovuje pendlování, ať pendluje, ať si bydlí v podnájmech nebo hotelích, to je jeho věc.
      Ale ta představa, že Města se mění na ubytovny a kanceláře, a skutečný život bují někde jinde, venku, na zelené louce, v podnikatelském baroku – ta je nepřirozená.
      To co obdivujeme na starých městech, nebo i vesnicích – jejich soudržnost, historická centra, památky a atmosféru, to vytvářeli právě tzv. „starousedlíci“, kterými byla šlechta, měšťanstvo, obchdníci, řemeslníci. Těm záleželo na tom, mít dům na náměstí, aby byli vidět a viděli, aby byli v centru dění. Nekupovali si hotové prefabrikované kuče, ale dávali si stavět dobré domy. Dokonce přečasto sami investovali do veřejných staveb, a pak se honosili tím, že tamhle ta škola je „jejich“. Kupodivu tak nějak netrvali na tom, aby zrovna oni měli ten nejlepší výhled, ale docela promyšleně dobudovávali veřejný prostor, aby v něm bylo hezky všem. Jenže, kde takové lidi dneska seženete…

  2. tresen

    Pohlížím-li na tuto problematiku ze Skandinávie, kde momentálně jsem, dává mi to úplně jiný obraz.
    Cestuju po místech, kde jsem přes dvacet let nebyla, a nemám pocit, že by se zdejší urbanistika víc než dřív prohřešovala proti lidskému měřítku a že by tu developeři nějak řádili. Přitom se všude hodně staví. Jediná podstatná změna, kterou jsem zaznamenala, je povinné budování podzemních garáží u bytových domů i u sídel firem.

    • XY

      Zjevně pány developery a velkostavitelské firmy drží skandinávské stavební zákony a místní municipality na kratičkém řetězu. Lze předpokládat, že se doma Skanska chová poněkud jinak než třeba tady. Nicméně, co si budeme povídat – nakonec i ve Skandinávii platí, že za peníze „v Praze“ dům.

  3. Seal

    Njn, právě jsem zamáčkl nostalgickou slzu nad vzpomínkou z poč. 90. let minulého století, když se varovalo, jak by taky mohlo dopadnout historické centrum Prahy. Věčnou slávu si tehdy připsal i parlament, který doslova vybydlel jednu část Malé Strany. Městské hradby byly už dávnou zbourány a proluky zastavěny, takže tu teď už pár let máme run na drážní pozemky. Když za socíku dokázali třeba přemístit i velký gotický kostel, tak proč by dneska nebylo možné přestěhovat celé nádraží? Však přece i ten známý odstřel v Karlíně -Tešnov jasně ukázal, že parčík u magistrály má jaksi větší celospolečenský význam než třeba vysokoškolská menza, muzeum, atd. A dneska je to zase ten Karlín, který díky známým povodním jasně ukazuje meze developerské modernity. Něco se třeba i architektonicky povedlo, protože investor nezastavěl pozemek ad absurdum a neškudlil ani na nějakém tom veřejném umění, ale zkrátka je to polomrtvé, protože když se v pátek odpoledne zavřou ofisy, tak se z částí Karlína hned stává mrtvá zóna. Turisti sem nechodí a místních je čím dál míň, čemuž se pak pochopitelně i přizpůsobuje nabídka obchodů, hospod a dalších podobných věcí, které tak nějak vytvářejí kolorit běžného městského života.

      • Seal

        Zkuste si srovnat Karlín se Smíchovem, protože urbanisticky šlo prakticky o stejnou situaci. Nevím, co považujete za periferii Prahy. Všechno, co vyrostlo za tzv. zeleným pásem Prahy (ať už jde o satelity, anebo nákupní zóny) furt tak nějak nejsem schopen brát jako něco, co by přirozeně patřilo k pražské aglomeraco.

          • Seal

            Saskia Sassenová: „Dnešní projekty jsou zaměřené pouze na to, aby vydělaly co nejvíce peněz, bez ohledu na to, jak tím zasáhnou do života obyvatel. Jde o přemýšlení investorů, kteří dnes městu nepřinášejí nic dobrého. Jen zabírají veřejný prostor a nahrazují ho skleněnými mrakodrapy nebo luxusními nákupními centry…“
            Kancelářských budov je v Karlíně více než dost. Viz třeba tahle aktuální nabídka ploch k pronájmu: http://www.svoboda-williams.com/nabidka-nemovitosti/vyhledavani/?region=1&city%5B%5D=8&fulltextClarify=Karl%C3%ADn+&sizeFrom=-1&pricePerMeter=1&priceFromEur=-1&priceToEur=-1&offerType=1&estateType=4&sorting=parent_city&history=save
            Přesto se v téhle lokalitě projektuje vesele dál. A samozřejmě se upravují i regulační plány, tak aby vyhovovaly třeba známé developerské firmě Sekyra Group, která je známá svými dobrými kontakty na některé politiky. Co se o tom píše na jednom karlínském webu: „Současní obyvatelé Karlína by přivítali,aby při projektování nových staveb a projektů byla zachována rovnováha mezi funkcí obytnou, administrativní a obchodní… Pro dosažení optimálního stavu stačí zdánlivě logická drobnost. Aby současní i budoucí developeři dodržovali územní plán a na každou ze svých staveb nežádali o změnu koeficientů na specifické, které jim umožňují vytěžit z vlastněných pozemků maximum. Často na úkor rezidentů. Pokud si projdete na internetu dostupné projekty plánovaných budov v Karlíně, zjistíte, že se jedná o převážně administrativní budovy, výrazně převyšující dosavadní zástavbu a pokrývající bezmála 90% pozemku. Velká očekávání obyvatelé vkládali do výstavby na Rohanském nábřeží, kde doufali, že se rozroste současný veřejný prostor o nové moderní plochy k bydlení a relaxaci, a zároveň spojí Karlín s vltavským pobřežím, ostrovem Štvanice i Holešovicemi. Dosavadní stavby však místo přátelského otevření náruče postavily podél Pobřežní ulice téměř neproniknutelnou hradbu, která starý Karlín uzavírá tomu „novému“ a také ho nemilosrdně odřezává od přístupu k řece…“
            No stránce jsou pak odkazy na nové projekty, které se v Karlíně chystají: http://www.karlinsobe.cz/karlin/budoucnost-karlina/
            Ano ty projekty jsou architektonicky často i špičkové, ale rychle mění charakter celé čvrti přesně tak, jak to zmiňuje S. Sassenová. Smíchov je sice v tomhle ohledu zanadbanější, ale třeba na Andělu se podařilo vytvořit hodně živé centrum městského života. Má něco podobného Karlín? Možná je teď z letadla díky tomu stavebvnímu boomu mnohem přívětivější než Smíchov, ale jinak se dá vztáhnout přesně to, co říká Sassenová: „Je potřeba se zaměřit na to, aby obnova daného území prospěla městu jako celku nebo významné části jeho obyvatel, ne jen rezidentům a zaměstnancům nových kanceláří. A je nutností tlačit na developery, aby tvořili město, ne luxusní enklávu.“

            • Tribun

              Ale to je přesně to, o čem je tu řeč – developerské predátory je třeba regulovat. A já jsem hodně dalek toho tvrdit, že Karlín je před nimi v bezpečí. Není, jak na to sám dobře upozorňujete. Já jen čistě subjektivně tvrdím, že mi nyní Karlín přijde přívětivější, než Smíchov.

              • Seal

                No některým lidem dneska přijde Karlín přívětivý třeba i proto, že na kdysi typické romské etnikum tam dneska prakticky nenarazíte. Nic proti subjektivitě, ale jak si třeba představujete regulaci již zmíněné Sekyra Group, která v Karlíně rozjíždí ten megaprojekt na Rohan City? Budete je přesvědčovat i o tom, aby v této kdysi dělnické lokalitě vyprojektovali i nějaké dostupné byty pro běžné středostavovské příjmové skupiny, ať už by mělo jít o vlastnické nebo nájemní bydlení? To byste samozřejmě jejich City připravil o exkluzivitu, protože tahle lokalita je určena k tomu, aby vytvořila přívětivé prostředí pouze pro ty, kteří si to mohou dovolit. Někam se z některých částí Prahy ztrácejí nejenom Romové, ale i bílé nízokopříjmové skupiny. Možná jste už někdy narazil na termín gentrifikace, což je něco úplně jiného, než ten univerzálně používaný pojem revitalizace. Pokud s Otou řešíte slumy, tak jste možná zaznamenal skutečnost, že v Praze dneska žádné typické ghetto, jak je známe z jiných částí ČR, ani neexistuje. A je tu ještě jeden paradox: Zatímco jsou tu zdaleka nejvyšší životní náklady (cena bydlení, potravin, služeb atd.), tak počet lidí, kteří jsou ohroženi tzv. příjmovou chudobou představuje pouze cca 6 %. Vysvětlení obou jevů je asi jediné: Zatímco do Prahy směřují ti mladí a nadějní, tak chudoba se naopak z Prahy expeduje. V tomhle ohledu městské nízkopříjmové skupiny budou asi vždycky tahat za kratší konec, protože proti nim stojí koalice realitních investorů, různých politiků, městských úředníků a lépe situované střední třídy, která si v hlavním buduje své kariéry a chce podle toho i bydlet. Když tedy pominu tu českou liberální specialitu, že rozvoj měst ve skutečnosti nepřipravuje veřejná správa, ale někdo, kdo o ty potencionálně lukrativní pozemky zájem. No a trh se už samozřejmě postará o to, aby výsledek nejenom vypadal přívětivě, ale dal se zaštítit i tím neustále skloňovaným veřejným zájmem („Víte, jak se pozná kvalitní architektonický a urbanistický projekt? Třeba tak, že vás ve vířivce s výhledem na Pražský hrad hřeje nejen horká bublající voda, ale také dobrý pocit z toho, že bydlíte ekologicky a šetrně…“)

  4. tresen

    Oto, spory mezi tradicionalisty a puristy na jedné straně a prosazovateli výbojů v architektuře na straně druhé opravdu není totéž co rozdíl mezi promyšlenou regulací rozvoje sídel a živelným, ničím neusměrňovaným stavěním.
    Urbanismus je obor, který se zdaleka netýká jen staveb. U nás je bohužel dost upozaďován. Může za to dosavadní legislativa, ale i fakt, že na našich školách je urbanismus popelka, krčící se za protežovanou sestrou jménem Architektura.

    • Tribun

      Ten problém je hlubší a Ota ho v zásadě vystihuje dobře: urbanismus je regulace ve veřejném zájmu, zatímco architektura je narcistní individualismus. Proto je urbanismus upozaďován ve prospěch architektury.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s