Nenechte se zmást tím, že je text Lukáše Senfta Narodit se bohatý, zemřít ještě bohatší vtipný, jsou to tragické a hluboké lidské příběhy, kterým musí čelit kapitalistická šlechta při udržování svých privilegií.
Neustále se ale šíří legendy o odvážných podnikatelích, kteří začali od píky a někam to dotáhli. (…) Hrdinové těchto příběhů přitom většinou neriskují a ve výsledku ani nepracují. Maká za ně kapitál, který „nebojácně“ investovali z rodinné pokladny. Makají za ně zaměstnanci. Makají za ně děti.
Tribun 
To je test pozornosti? Z toho Senftova citátu vám dočista vypadly tři věty. V originálu začíná takto: „Neustále se ale šíří legendy o odvážných podnikatelích, kteří začali od píky a někam to dotáhli. Nejraději touhle vyprávěnkou tluče střední třída po hlavě třídy nižší. Snaž se, makej, vypracuješ se. Hrdinové těchto příběhů přitom většinou neriskují a ve výsledku ani nepracují…“
Ta zmínka o střední třídě/netřídě je samozřejmě v příběhu dnešního českého kapitalismu hodně důležitá.
Vypadla mi jen výpustka, vynechal jsem jsem schválně, protože jsem toho chtěl ocitovat co nejméně (původně jsem měl vypsanou dobrou půlku Senftova textu) a protože zrovna tuhle část jsem za tak významnou nepovažoval. Konečně, každý si může -a měl by! – stejně jako vy přečíst originál. Ta zmínka o střední třídě je samozřejmě v příběhu dnešního českého kapitalismu důležitá, ale mě šlo o obecnější příběh nerovnosti a obviňování oběti z toho, čeho je obětí.
No tak ta výpustka tam už je. Ale neřekl bych, že by v tomto případě byla snaha o co nejkratší citaci zrovna na místě. Dneska si zbytek čtenářů bývalé blogosféry spíš přečte váš příspěvek, než aby klikali přímo na DR. Mj. i proto, že Deník referendum spolu s Alarmem a Altpressem se teď po éře Britských listů bere v tzv. uvědomělé části českého internetu jenom jako další systémové brekeke.
Ja jsem v 90. u takovy typka pracoval, nemel nic. Jel do Nemecka a dost tezce otrocil. Vratil se, otevrel podnik a opravdu je z nej hodne bohaty clovek dnes.
Pravda, ve chvili kdy uz prestaval delat a mel na to lidi jsem si rekl, to stacilo, na tohle se mi uz delat nechce a sel jsem dal. Sakra asi jsem taky socialista :-D
Samozřejmě, že i takové příběhy existují, ale nejsou jediné možné. Jenže o těch se mlčí, zatímco podobné se hlasitě vytrubují do světa jako norma. Jenže aby tenhle příběh popřel to, na co výchozí text upozorňuje, musel by dotyčný svůj majetek rozdat místo předat dědicům a vytvořit jim tak konkurenční výhodu.
Beztak po té „úspěšné“ (jsou i jiné druhy úspěchu, a možná důležitější, než zbohatnout) kariéře má dotyčný nejspíše pořád blíž dolů, než nahoru, byť je odspodu už tak daleko, že to vypadá, jako kdyby už byl nahoře.
Eddie je bard, zpevak mytu. To je jako kdybyste veril Michalu Davidovi, ze chce zit nonstop a k tomu sbirat cecka.
Tedy, tim nedeklasuji Eddieho na uroven Michala Davida, jen podavam primer systemoveho barda :o)
To je jen otazka mytotvorne schopnosti, Tribune a pravice ji vladne temer dokonale, kam se podivate, tam ma nejaky velmi ucinny mytus, platici uz cela desetileti, ne- li staleti.
A jejim zakladnim mytem je, ze zadna burzoasie (a tedy pravice) neexistuje, ze to je jen blaznivy myticky vyplod prace se stiticich zavistivcu z levice.
A levice nema nic, jen jakousi „rovnost“, kterou popira pri kazdem svem kroku, dale „univerzalitu prav a svobod“, jez se rozplyne pri prvem zahranicne- politickem komentari a nakonec „zapas o spokojenou budoucnost“, na kterou nikdo nema myslenky.
Problemem tak nejsou manipulativni myty pravice, ale nedostatek mytu levicovych. ovsem levice je proletarska, soucitici s ponizenymi a urazenymi, ktere z podstaty nemuze obelhavat a to ani skrze myty. Muze jim tak jedine rikat „pravdu“, ktera se ovsem casem omrzi a netahne. A tudiz, take z podstaty, nema levice po mytologicke strance co nabidnout…i kdyz se mi zda, ze jejim poslednim hitem, labuti pisni, by mohlo byt totalni popreni mytu v jejich korenech- nasich trancendentnich existencich. Pro to ovsem musi udelat jedine: znicit spolecnost, vykorenit vse, co by mohlo souviset s nasim pocitem existenciality. Cest praci! :o)
Mnojo… Na každým druhým rozcestí na nás čeká kouzelný dědeček, rybníky se hemží rybičkami nadrženými na to aby nám mohly splnit tři přání, skoro každý strom má v kořenech zapomenutý poklad, králové se nemohou dočkat neurozených zeťů a snach, všude plno dobrotivých víl a nebo také hloupých skřítků které lze tak snadno napálit…..
Stačí jen být ve správný čas na správném místě.
Ale proč tak bohapustě hýřit a plýtvat fantasií, když můžeme to vše zredukovat do jednoho dolaru ležícího na ulici, který stačí jen zvednout – aby z nás udělal milionáře?
Zvednou nestačí, tenhle mýtus chce, abyste za něj koupil jablko, to cípem svojí ušmudlané košile vyleštil a pak prodal za dva dolary. Za ty koupíte dvě jablka, ta vyleštíte, prodáte za čtyři a dál už si to domyslíte. Příběh končí tím, že vám Rockefeler závidí jablka a nadává na naftu.
Krucinál, embéčko, tohle mi nedělejte, takhle fest mi šlapat v bábovičkách. Ještěže je to jen mytologie!
Ja na to prisel take az pozdeji, XY. Levice nema myty, protoze je cestna a souciti s obeti a tudiz ji nemuze lhat a to ani v „symbolickém vyprávění vyjadřující, víru v plnost a celistvost nadčasového řádu“, jak pravi definice mytu. Maximalne muze predlozit viru v lepsi budoucnost, coz oproti protivnikovu arsenalu neni mnoho, co si nalhavat.
Tim se levice dosti omezila az zauzlila v neresitelne situaci: lide totiz slysi predevsim na ideal, tedy nepravdivy obraz…no a ten jim levice poskytnout nemuze, nedokaze, nechce atd.
Tudiz na koni jsou lahri z pravice, kteri chrli jednu mytickou „lez“ za druhou…
A co zbyva levici? Jedine upozornovat, ze pravice mluvi nepravdu a ruzne to dokazovat na konkretnich prikladech (byt treba zobecnenych)- Q.E.D. (viz clanek).
Na mytotvornem poli jsou zbrane protivniku zcela nesoumerne, zvlaste v dobe masovych sdelovacich prostredku, tak se pravda schova uplne bez problemu.
*
jistěže ve světě nakonec zvítězí Pravda
ale až dokáže to co dokáže Lež
(Okudzava- Nohavica)
No, ještěže jsem poněkud skeptický k motivaci (jakýmikoli) mýty. A zdá se mi, že ti, kdo inklinují k levici, přece jen mají jiné starosti než naslouchat a orientovat se dle mýtů pravice; životní praxe je nejlepší školou skepse… Nehledě k tomu, že ve zdejších šířkách je v obecné paměti totalitní systém Velkého Ideálu kdesi za horizontem, jejž už už uvidíme v praxi, jen co překonáme potíže růstu. Vydrželo to nějakých čtyřicet let…
PS
S tím citátem jste mne znejistil; Pravdu a Lež v originále provozoval Vysockij; myslel jsem si že to byla zcela jeho autorská záležitost – jste si jistý autorstvím toho melancholického romansiéra (od romansu) Okudžavy?
„S tím citátem jste mne znejistil“
No vidite a ja byl celou dobu v klidu, ackoliv jsem to mel blbe, je to Vysockij.
S myty je to jemna hra, kterou odhalil uz soudruh Gottwald: „Nejde o to, kolik lidi presvedcime, ale kolik tonoucich pretahneme na nas breh“.
Myty delaji tuhle drobnou praci, rodi se a rozprostiraji sva prediva skrze celou spolecnost a pretahuji na svuj breh tonouci se.
Vidíte, vždycky jsem si myslel, že to přetahování na břeh je spojeno s velice konkrétními kroky. Dnes jsem nějak pomalejší.
V DR si čítávám docela ráda /hlavně diskuse jsou tam občas výživné/, ale tenhle článek patří k těm slabším.
Tvrzení, že legendy o selfmademanech jsou ve skutečnosti příběhy těch, co se narodili se stříbrnou lžičkou v puse, je laciné.
Jistě že je. Lukáš Senft ovšem nic takové netvrdí, to je jen vaše obranné zjednodušení.
„Neustále se ale šíří legendy o odvážných podnikatelích, kteří začali od píky a někam to dotáhli. (…) Hrdinové těchto příběhů přitom většinou neriskují a ve výsledku ani nepracují. Maká za ně kapitál, který „nebojácně“ investovali z rodinné pokladny.“
Jak jste si to teda vyložil vy?
Tj. jinak, než že legendy o selfmademanech jsou ve skutečnosti příběhy lidí z bohatých rodin?
Také se tam píše tohle:
Bohatství je velmi silná pozitivní zpětná vazba. Lapidárně řečeno, pánbůh vždycky sere na větší hromadu.
To se říká o čertovi.
Neříká, protože to by bylo o ničem.
… nebo o psech.
Zadlužit se u příbuzných a přátel podle mne není totéž jako těžit z bohatství zazobaného papínka.
Navíc těch laciných věcí je v tom článku víc. Třeba narážky na onu bohatou dědičku Alexandru a její ježdění na koni. Stát se mistryní v drezúře chce hlavně talent, vůli a spoustu hodin dřiny. Velikost konta v tom nehraje roli. Mezi jezdci se na původ a podobné záležitosti nehraje.
Ještě k tomu hlavnímu tématu: Jednak pamatuju pár případů, kdy po plyšáku začínali mladí kluci podnikat třeba tak, že někde v kůlně svářeli a na koleně montovali první výrobky. Dnes mají firmy, se kterými úspěšně pronikli na západní trhy.
A ještě něco: start-up pomocí crowdfundingu. O tom se dávným selfmademanům ani nesnilo, dnes je to běžná věc.
Jaký je rozdíl mezi půjčkou od dvou tetiček a půjčkou od papínka? Pořád je to výhoda proti těm, kteří mají tetičky chudé a papínka vůbec, protože zemřel na nemoc z povolání v důsledku vykořisťování.
Pointa se slečnou Alexandrou je v tom, že se tomu tréninku drezůry mohla věnovat, na rozdíl od tisíců jiných slečen, které neměly papínka a musí proto živit sebe, matku, tři bratry a kolikrát i kopu vlastních dětí. Netušil jsem, že vám to budu muset vysvětlovat, to jste mne dost zklamala.
Zřejmě se dost lišíme v představě bohatství a chudoby.
Samozřejmě souhlasím s tím, že člověk, který se musí starat o osiřelé sourozence, nemá tolik času, aby mohl trávit několik hodin denně na jízdárně. Ale to nemá ani mnoho lidí velmi dobře situovaných. U většiny lidí je to otázka priorit, samozřejmě vyjma toho uvedeného sociálního případu a jemu podobných. Mluvím o nižší střední třídě, kde se o žádném skutečném bohatství nedá mluvit, na rozdíl od motivace k jeho dosažení, ať už prostřednictvím vzdělání anebo podnikáním.
Jenže ti velmi dobře situovaní mají možnost volby, zatímco ti hůře situovaní jen reálnou nutnost.
Tohle trochu zavání pravicovou demagogií toho nejtěžšího kalibru.
Tribune, pochopte, že skvělí koně jsou běžně dostupnou komoditou, stejně jako jejich ustájení a opečovávaní a přeprava na závody – to si dnes přece může dovolit úplně každý… :-)
A víte, že je to úplně jinak?
U nadaných žáků a juniorů je úplně jedno, z jakých jsou rodin. Když se dobře uvedou, jde to samospádem. Majitelé stájí mají zájem, aby na jejich koních jezdili ti nejlepší. To platí jak u dostihového sportu, tak u jezdectví.
Ale pro nadhozené téma je to opravdu vedlejší.
Čili jsme opět u toho, že volbu mají v ruce bohatí.
A víte, že nevím? Zato vím o mladých slečnách (koňská romantika není zrovna genderově neutrální), jež s velkým nasazením, pílí a úsilím, spojeným s nemalými časovými náklady, udržují své koně v uživatelném stavu, ale přesto zatěžují rodinný rozpočet nad možnosti nešťastných rodičů. Možná nejsou tak talentované, aby jim majitelé a jejich oddíly mocí mermo vnucovali své špičkové koníky gratis, nehledě k tomu, že ono nějaký pátek trvá, než se příslušná jezdkyně – talent, netalent – vypracuje. Naditá šrajtofle v pozadí je proto vždy zřetelnou výhodou, to prostě nezamluvíte. Pro nižší střední třídu jsou koníčci poměrně náročný koníček… Ale je to bezesporu v daném tématu zcela vedlejší.
To je právě problém toho Tribunova výpustku, protože třeba na školení zaměstnanců fy Volkswagen se žádnou podobnou vyprávěnku asi nedozvíte. Ale s oblibou vám ji podle Senfta otluče o hlavu kdejaký český majitel hospody nebo jiný středostavovský podnikatel, protože ta pomyslná stříbrná lžička je samozřejmě jeho vlastní sen.