Ve svém sloupku v Metru (cesta do práce byla dlouhá, místy nudná) se dnes Tomáš Hauptvogel zamýšlel nad tím, zda nežijeme v příliš přeregulované době a dává svoji tuzemskou zkušenost do kontrastu ze zkušeností z výletu do jihovýchodní Asie, kde mu na otázka po pravidlech silničního provozu odpověděli s údivem: „Pravidla? Prostě jezdi opatrně.“ A podobně pak i ve vlaku, kde se evropští turisté vyklánějí z otevřených dveří (to je místní forma klimatizace) ne pro zábavu, ale protože mohou (blbci, dodávám já).
Jenže jak sám píše k tomu silničnímu provozu: „Po pár kilometrech člověk pochopil, že se vše děje podle pravidel slušnosti a ohleduplnosti. V tom zmatku bylo něco, co jsem na český silnicích snad nezažil – respekt.“
Nikde není řečeno ani to z napsaného neplyne, že by v jihovýchodní Asii neměli pravidla silničního provozu, jen je možná není nutné neustále někomu připomínat, protože lidé se sami od sebe chovají tak, že na jejich aplikaci nemusí dojít. Možná u nás není ani tak přeregulováno, jako se lidé chovají bezohledně a arogantně, takže je pravidla v zájmu všeobecného přežití nutné neustále připomínat a vynucovat.
Více vzájemné slušnosti a respektu znamená méně regulace a naopak.
Tribun 
Do jihovýchodní Asie – mimo jiné – patří také Indonésie, Kambodža i Vietnam, státy, které ve dvacátém století prokázaly, co všechno si tam lidé navzájem mohou dělat.
Nadměrná regulace je oblíbená mantra pravičáků, ale – speciálně pro Vás – připomínám také práva těch správných menšin (nemají se náhodou dnes v Praze opět hlasitě dobývat do otevřených dveří?), sledování zdravého životního stylu (také zejména některých zabedněnců), vynucování používaání eufeismů pod fanglí politické korektnosti, … atakdále.