V kapitalismu není potřeba cenzura, protože místo ní jsou k dispozici žaloby na ochranu pověsti, před kterými si sedne na prdel i leckterý ředitel festivalu dokumentárních filmů, jak mohl na vlastní kůži poznat student, který natočil film o praktikách „šmejdské“firmy OVB (poznal jsem na vlastní kůži, byli čitelní a nechutní a byla to pro mě spíš trapná, než drahá lekce). A dlužno dodat, že firmě její taktika zakázat nebo zastrašit zatím na 90% vychází (těch 10% tvoří internetoví „piráti“, kteří šíři hotový film i bez souhlasu a vědomí autora). Když se chce firma soudit, ať se soudí, v tom problém není, v čem vidím problém je skutečnost, že chudák kluk na to zůstal sám, včetně placení právníků, bez kterých se neobejde (a kterých si firma může koupit víc a lepších). Nestálo by za to se na kluka složit třeba na Startovači nebo na HitHitu, dát dohromady peníze na právníky a pokusit se donutit soud, aby rozhodl, že firma se špatnou pověstní nemůže přijít o dobré jméno a že dobré jméno nelze poškodit kritikou, pochybností a kladením otázek?
Aktualizováno:
Tak to je on, šíří se po Síti jako lavina. Kdyby to toho OVB nešťouralo, tak by asi prošel bez většího povšimnutí, protože začátek je nemastný neslaný. Pak to ale graduje a mohu říct jediné: dívejte se až do konce (i když polovina z vás neuvidí nic, co by si neuměla představit a druhá – tajně a asi i marně doufám, že ta menší – stejně nikdy nepochopí, co je na tom špatně a budu jásat, jací jsou v OVB kabrňáci.
P.S. Kdyby to snad strýček Google kolegiálně smazal, mám to stažené.
Tribun 
Nápad s crowdfundingem není úplně špatný, byť si tak úplně nedovedu představit způsob, jakým nějak rozumně stanovit cílovou částku…
Spíš bych se bál, jestli je legální. Vybírat na pejsky a na kočičky je OK, ale na protirežimní činnost? To by mohl jeden narazit.
Co se toho stanovení týče, nejlépe založit nějakou nadaci pro podobné případy a vybírat průběžně, co zbude, to nechat pro další, něco na způsob takové aktivistické družstevní pojišťovny.
Co je na občansko-právnim sporu s nestátnim subjektem protirežimního, pěkně prosím?
Jinak se omlouvám – ten anonym výše je můj…
Režim nerovná se stát, ale systém. Je-li systémem kapitalismus, tak konfrontace se systémovým subjektem (kapitálem, kapitalistou, resp. kapitalistickou korporací) je protirežimní.
Teda vy jste brepta, Tribune. Breptů futrál, jak by řekla moje babička.
Ten dnešní systém či stav, který podle vás nedává šanci jednotlivci ve sporu s korporací, firmou či přímo se státem, protože jde podle vás vždy o útok na režim, porovnávnáte s čím? S jakou dobou, s jakým systémem?
Neporovnávám a ani nic takového netvrdím. Čtěte, prosím, pečlivěji.
Někdy je právní kvalifikace podstaty činu, zda je trestný či poškozuje něčí zájmy docela zajímavou právní kvalifikací toho co v rámci svobody je ještě povoleno a co již není. Někdy je precedent tak zásadní, že dojde na základě dané kauzy k novele zákona. V každém případě nevím jak se onen student dostal k záběrům z privátní firemní akce, nicméně veřejné publikování takovýchto scén bez povolení aktérů zcela jistě povolené není a zakládá občansko-právní spor na ochranu osobnosti.
K tomu, že kauza která se může jevit jasná a viníci daní, ukazuje tento spor, který v Německu vzbudil dost zásadní rozruch. Nejen pro jeho intimní charakter a jeho následnou bulvarizaci právě skrze „natáčení“, ale že většina lidí stranila domnělé oběti, zatímco ona žádnou nebyla a následkem své žaloby se stala pak sama obžalovanou za „křivé obvinění“, což není jen občansky nepřípustné, ale v tomto případě to spadá z občanskoprávního sporu do kurately trestního práva.
http://www.lidovky.cz/znasilneni-exmodelky-prepsalo-nemecky-zakonik-nyni-ji-usvedcili-ze-lzi-1an-/zpravy-svet.aspx?c=A160823_112120_ln_zahranici_msl
Není snad ukazování toho, co chce někdo skrývat, podstatou investigativní žurnalistiky? To, že zákon něco chrání ještě neznamená, že že taková ochrana je v souladu s dobrými mravy, kterážto obecná podmínka je i našem právním řádu předeslána všem speciálním ustanovením.
To říkejte, až Vás někdo bude stočit jak si užíváte s…..doplňte dle vlastního vkusu. Veřejné je hodno investigace, soukromé je chráněno. Ten kdo si opatřuje naše záběry ze soukromí porušuje Zákon na ochranu osobních údajů resp. Zákon na ochranu osobnosti, jde v § 3 odst. 2 písm. a), ve kterém jsou uvedeny základní právní zásady soukromého práva: každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí.
Ten vychází z našeho lidského práva, protože naše osobnost je výhradně náš přirozený přirodou daný jedinečný dar života – a nikdo opakuji NIKDO nemá práva mimo trestních záležitostí s povolením dozorového státního zástupce do něj zasahovat.
Je mi líto, ale opět jste projevil, že Vaše hodnoty popírající ta nezákladnější lidská práva nemají s liberální demokracií nic společného – ale jsou přesně v komplianci s podstatou fízlování našeho soukromí StB za komunistické totality. Velebte liberalismus, že Vám názory ohrožující naši ústavnost toleruje publikovat. Otázka je, jak by Vám výzvy k porušování našich lidských práv tolerovali jednotliví lidé, kterým byste chtěl jejich nezadatelná, nezcizitelná přirozená lidská práva upřít a veřejně se o to zasazoval…:-).
Takže co je soukromé je nedotknutelné? Liberalismus mohu velebit tak maximálně za to, že je soukromá firma a její predátorské praktiky pod větší ochranou zákona, než její oběti. Dotáhnout vaši logiku ad absurdum, neměl nikdo právo vrtat do toho, co se děje v Gulagu a Solženicin měl především držet hubu, a ne ventilovat soukromé a intimní „párty“ bachařů.
Kdepak Gulag – to byla státní instituce, žádný soukromý podnik:-). Nikdo neměl právo vrtat se v tom co si povídá Solženicyn v hospodě se svým kamarádem o politice. Pakliže by Solženicyn by byl podezřelý ze zneužívání dětí, pak by na základě důkazů dozorový státní zástupce povolil sledování, odposlechy atd. Myslím, že i Vy ty rozdíly chápete a nemyslím, že bych Vám je musel vysvětlovat. Firma se dá sledovat na základě oficiálních zpráv, dají se kontaktovat její zákazníci (oběti), její zaměstnanci, co chtějí vypovídat (třeba se skrytou identitou), ale ne vniknout do hospody na soukromou zaměstnaneckou party. I na skinheadskej koncert v soukromý hospodě nikdo nesmí,ani policie, jen monitoruje vnější prostranství.
Pusťte si to, není to dlouhé. Nic z toho, co uvidíte, byste ze sbírky listin nevyčetl. Ale o to právě jde, že? Zákon chrání různé zájmy, často protichůdné, a záleží jen na konkrétní situaci, kterému se dostane silnější ochrany. Policie by na mejdan „vlčat z Wallstreetu“ určitě nemohla, a právě proto je role odvážných dokumentaristů a whistblowerů v demokracii tak nenahraditelná.
„… její zaměstnanci, co chtějí vypovídat …“ – teď jste na to kápl.
Ukázat, co ta firma skrývá, je jistě chvályhodné, pokud její činnost koliduje se zákonem. Na to se nejlépe hodily dobrovolné výpovědi insiderů. Některá ta omáčka kolem mi připomínala novácké reportáže /investigativec zvoní u dveří a nikdo nejde otevřít, sousedka prozradí, že asi nikdo není doma, volá se na mobil, výsledek nula atd./, tanečky na večírcích zlaté finančněporadenské mládeže mi připadaly nekonečné, hlody nudné. Jako důkaz úrovně adeptů rychlého zbohatnutí stačila desetina. Souhlasím s Otou, že ten hoch má malou šanci, jestli proti němu vytáhnou paragrafy o ochraně osobnosti. Přitom to hlavní, co chtěl říct, mohl natočit i bez tohoto rizika. A bez celkové chaotičnosti. Tu možná někdo ocení, ale já to nejsem.
Tak není to dokonalé, žádný učený z nebe nespadl (zato blbce jako by shazovali), nicméně hned chlapec trefil hřebíček na hlavičku. Na tu ochranu osobnosti šmejdů (ale jaké osobnosti, když obličeje jsou rozmazané a identifikace skoro nemožná?) ho samozřejmě dostat mohou, ale bude to po právu, ne spravedlivě.
Podle mě ten chlapec má naopak šanci hodně velkou, protože o praktikách OVB se ví už řadu let. Potvrzuje to řada postihů tehlé firmy – od vyloučení z AFIZ (Asosiace finančních zprostředkovatelů a poradců) za neetické chávání, až po poslední pětimiliónovou pokutu od ČNB za klamání spotřebitelů při sjednávání invenstičního životního pojištění. Novinkou nejsou ani ty ukázané firemní hodnoty (drahá auta, ženy, exotika), protože přesně tímhle cílem při motivování poradců se ta firma ve svých oficiálních nebo polooficiálních videích chlubí. Ten dokument je nový v tom, že se snaží varovat před tím, na jakž „skvělý přívidělek“ se mohou nechat nachytat nezkušení studenti a zadělat si současně do budoucna na těžký problém kvůli vracení provizí z vypovězených pojistek. Ten film má podle mě reálnou šanci prosadit to, aby se ze strany státu zvýšily formální předpoklady na vykonávání této profese (kvalifikace). Ale určitě to nezmění samotný charakter té profese, protože jejím smyslem je prodat, nikoli nezávisle poradit. A neodstraní to současně ani zbytečně vysokou cenu finančních produktů, protože koncovému zákazníkovi jsou napočítány zisky těchto firem (viz síťový marketing). To druhé určitě nikdo chtít měnit nebude, protože se v tom kolotoči stále nových smluv točí hodně velké prachy. Jenom teď za 2. čtvrtletí 2016 bylo uzavřeno pomocí zprostředkovatelů bez mála 95 tisíc nových smluv o celkové hodnotě téměř 23 mliard korun.
Někde jsem slyšel…
„Se svobodou projevu tu není žádný problém… Horší je to s tou svobodou po projevu.“
Vy jste ale skarohlid, Tribune, jako by klukovi nestacilo, ze muze cestovat.
Tohle je i vazny ekonomicky problem, branici inovacim- udelate svuj start-up a pak mate dve moznosti: Bud vas usoudi k smrti, anebo vas ho donuti prodat. A po prodeji firmu zavrou, protoze rusi jejich plany, doslova.
Chcete-li právo na existenci (na život), musí se na vás dát tak či onak vydělávat.