Andrej Babiš sepsal cosi, co v tomto rozhovoru označuje za Vizi 2035, prezentuje to jako dlouhodobý program ANO, který nemá nic společného s letošními volbami, oficiálně se to jmenuje O čem sním, když náhodou spím, všechny v tom zaujala zmínka o tom, že se děti mají učit o kolonizaci Marsu a nikde se to nedá sehnat, ani na webu ANO, který jsem kvůli tomu obětavě navštívil.
Opravte mne, pokud se mýlím, ale je to poprvé v moderní historii, kdy je program strany prezentován jako osobní vize předsedy. Není to jejich vize, ale jeho vize. Může být, že jde opravdu o čistě osobní věc, pak by to měl ale předseda Babiš jasně deklarovat, a ne činit pravý opak, jako v tom výše zmiňovaném rozhovoru. Dojem, že ANO je soukromý podnik Babiše, který je více vůdce, než předseda, se tím jenom posiluje.
Za vyložený majstrštyk pak lze považovat takový detail, jako je přívlastek náhodou v názvu onoho počinu. O čem sním, když náhodou spím. Pan předseda totiž nespí jako každý obyčejný člověk každý den, pan předseda spí, když mu na to náhodou zbude čas, protože pan předseda nekecá, ale maká. A když už náhodou spí, tak i v tom spánku maká pro vlast a národ a sní o jeho lepší budoucnosti. Vida, kolik toho dokáže říct (vsugerovat) jeden chytře zvolený přívlastek.
Na Andreji Babišovi a ANO je nejlepší, jak si na nic nehrají. A voliči to zjevně oceňují. Nechtějí nějakého nudného předsedu z tradiční strany, který se svým aparátem program dlouhé měsíce promýšlí a sepisuje a ztrácí tím čas, chtějí vůdce, který prostě maká a program si vysní. Určitě to bude dobrý program, když na něj pan předseda neměl čas, protože makal. K čertu s demokratickou politikou, my chceme vůdce s vizí, který maká, i když náhodou spí.
Tribun 
Má jít o knížku. To mě přijde jako zajímavý tah, protože o podobná „politická rozjímání“ čelných postav byl vždycky větší zájem než o samotné politické programy na internetu. Ty různé komentáře ve stylu „Babiš chce pěstovat zeleninu Na Marsu“ tomu dílku prakticky už teď vytvářejí reklamu.
Vždyť říkám, že to mají chytře vymyšlené.
Babiš je něco jako Pjakin, kdyby řekl, že hovno ANO voní protože oni makají pro lidi a proto mají voňavá hovínka, budou jim to lidi věřit, protože „všetci ostatní kradnú a řídí je GP“, mají rádi uprchlíky, podlejzají EU nebo jsou to „zas*aní“ akademici co za dělnický peníze kolaborují v pražský kavárně s nadnárodními elitami….Vždyť to je podstata toho, co dříve ve vybustrovanější formě razili italské černé košile, budeme národní stát, budeme mít naše vlastní soukromé elity, co budou makat pro stát a na státních zakázkách, dají zaměstnancům o +- 3% vyšší mzdu ročně navíc, týden dovolený navíc v odborářský zotavovně Jitřenka (na což bude stát přispívat) a hnusní cizáci si tu nebudou protahovat hubu při svém anglickém „rrr“, Babiš na to dohlídne…Že vymyslel perpetum mobile, že přidá důchodcům na důchodech díky nižším daním, to krom něho vymyslel jenom Trump….nicméně on už „pomohl“ svým chudým tím, že jim zrušil ObamaCare. No, až začne rezatý pás zápasit s čínskými ocelárnami o dodávky mírové oceli, pak hoši s červenými krky zjistí, že práci navíc dostanou, ale za cenu snížení platů o 30%, když chce zároveň Trumpík snížit daně Goldmanům a Exxonům o 20%…Babiš je totéž v bledě modrém jen v jiném prostředí těžící z pozice Česka jako montovny toho, co Amíci už dávno předali do Číny…:-)
No a co? Tomu podstatnému se totiž opět vyhýbáte jak čert kříži. Tím podstatným je otázka proč? Proč je takový program úspěšný? Jaká životní zkušenost vede lidi v masovém měřítku k tomu, aby v něm viděli řešení? Napovím vám: nejsou to ani Rusové, ani komunisti, ani jiná imaginární strašidla z minulosti, je to něco velmi současného a reálného. Vysmíváte se následkům a ignorujete příčiny.
A bude to česky nebo slovensky? :-)
No, celý ten mozkový trust či jak se ta jejich nádrž jmenuje, má aspoň o zábavu postaráno: Každý aspoň jednu kapitolu, aby se šéf taky někdy vyspal…
Italům trvalo 20 let, než jim došlo, že už bylo dost berlusconizace. Jestli budou podobně natvrdlí Češi, tak už nic jiného než babišismus ve zbytku svého života nezažiju, což mě dost deprimuje…
Zase se nebudete muset otravovat s nějakou politikou, volbami etc.
Co se divíte? Po hanebném selhání levice a jejím zkrotnutí někam na úroveň polštářových psíků něco podobného přijít muselo.
Já se nedivím, mně je z toho jen smutno…
Pravice coby nástroj politické moci kapitálu podezděný všemi penězi a technologiemi, všemi myslitelnými mocenskými prostředky, silovými strukturami a ideologickými hlásnými troubami světa má přirozeně navrch. Jenže všeho do času. Budoucnost možná není zcela otevřená – ve smyslu, že množství možných cest vývoje společnosti není nekonečné – ale i v rámci omezeného počtu zákonitých vývojových tendencí (ať už jsou jakékoli, což by samo o sobě stálo za delší řeč…) existuje faktor lidské nepředvídatelnosti a vynalézavosti, což opravňuje k závěru, že těch cest je dostatečné množství na to, aby se lidstvo navzdory sebevražedným tendencím kapitálu dokázalo vyhnout nejhoršímu.
A kdyby v politice existovaly skutečné osobnosti a ne to tragikomické panoptikum klaunů a příšerek, které nás t.č. obšťastňuje svými surreálně-patafyzickými hovadinami a absurditami, jistě by se zabývaly strategickými variantami možného vývoje a stupněm jejich souladu s těmi zákonitými tendencemi. Resp. ony zřejmě existují, ale v perspektivě jednotek, možná i desítek let nemají šanci – aspoň ne „u nás“ na bohatém Severu a Západě – se proti těm deprivantům a sociopatům prosadit.
Myslím, že bychom se více měli zajímat o Čínu. Ne proto, že zrovna jde nahoru, tj. nikoli z „našich“ (dávám do uvozovek, protože za „naše“ se obvykle prohlašují zájmy kapitálu, které jsou ovšem zcela v rozporu se zájmu 99.9% lidstva) oportunisticky zištných důvodů, ale v zájmu pochopení toho, jak je možné, že čínská civilizace/kultura se projevuje jako historicky nejodolnější a zatím přežila i dost zásadní průsery.
Slavný konec dějin se prostě nekoná. Demokrat na to čumí jak tele na nová vrata, marxista si pod vousy mumlá něco o dialektice.
To Hank – právě pro to co Hank píše v druhém odstavci má smysl podporovat alespoň přežití současné levice, aby ta líheň pro osobnosti nebyla úplně zašlapaná – byť momentálně tam není nic vidět. S Čínou plně souhlasím, učit se, učit se, učit se jí porozumět. A do jisté míry to platí i o Rusku – co o něm vlastně víme ????
Co to pořád máte s těmi osobnostmi? Nepotřebujete žádného nagelovaného panáka, který by silou své osobnosti tahal voliče k těm pověstným urnám, Docela mě teď pobavil Sobotka (a před ním už Konečná v Argumentu), když pravil, že se chtějí poučit, jak teď toho volebního úspěchu dosáhl v GB Corbyn. To budou jistě zajímavé závěry, protože z hlediska politického marketingu, který se dneska v české kotlince považuje za základ úspěchu každé politické strany, je právě Corbyn naprosto ztracený případ (a raději rovnou upozorňuji, že předvolební kampaň labouristů na tom obrazu „starého opelichaného psa“, který se do dnešní moderní doby propadnul „bůhví odkud“, nechtěla ani nic měnit). Ta skutečná otázka zní úplně jinak: Jakpak se to přihodilo, že levicové křídlo Labour Party dokázalo nejenom vygenerovat Corbyna, ale především svoji stranu obnovit jako politické hnutí, což nejenom ukazuje nárůst členstva, ale i to, že do volební kampaně labouristé nasadili nikoliv partu smluvních umělců a masu dalších příležitostných brigádníků, ale bezplatné dobrovolníky z řad svých členů a sympatizantů. ČSSD a KSČM si může s klidem ušetřit předvolební studijní stáže v GB, pokud se obě strany dokážou zamyslet nad obrázkem, který nabídly výsledky komunálních voleb v r. 2014:
Sdružení nezávislých kandidátů – místní sdružení: 52,77% hlasů
Nezávislí kandidáti: 10,19% hlasů
ČSSD: 6,07% hlasů
KSČM 4,04% hlasů
Dneska všichni bojují svorně proti Babišovi, protože jeho výsledek v parlamentních volbách rozkopal definitvně mýtus, že vrcholnou politiku mohou dělat pouze tzv. tradiční strany. A místo toho, aby aspoň levice začala přemýšlet o tom, kde v reálu začala ztrácet své voliče a sympatizanty, tak s oblibou háže vinu na lepší politický marketing včetně toho, že ji jaksi chybí v tom volebním karnevalu skutečné osobnosti. Pokud se ve stávající ČSSD nebo KSČM rychle neprobere nějaké skutečné levicové křídlo, které by chtělo být i nečím víc, než posledním dědicem kdysi tradičního názvu, tak bude jenom spravedlivé, když obě strany vyklidí politickou scénu. Přesně tenhle proces se odehrál v Řecku, kde do té doby malá levicová strana díky vzniku nového hnutí dokázala smést „tradiční“ PASOK a v rámci politického spektra zaujmout jeho místo s původní soc.dem. agendou. Ve východní Evropě by to samozřejmě bolelo mnohem víc, protože masa středostavovských voličů má jaksi zafixováno, že za jejich dnešní těžký ůděl pořád tak nějak může předchozí „socialismus“. Ale na druhou stranu se z toho už snad viditelně stává i věc lidské důstojnosti: Fakt nevidím důvod, proč rozumově volit tzv. menší zlo jenom proto, že si tu nějaká parta profesinálních politiků a s nimi spojených šíbrů v podstatě zprivatizovala tradiční politickou značku, která dřív měla mnohem větší význam, nežli porcování toho pověstného medvěda, jež se dneska tak nějak stalo středobodem českého politického vesmíru.
Osobnost v politice pro mě není ten, kdo dobře vypadá a lze ho nastrčit před kameru, ale ten, kdo umí něco rozumného vymyslet a prosadit to jinak než reklamně-marketingovými metodami, úplatky (kam počítám i Babišovy koblihy) a/nebo silou. Přičemž klíčovým pojmem, který je nutno řádně definovat, je tu „něco rozumného“, protože např. v naší generaci 60+ je překvapivě mnoho lidí, kteří za rozumné považují to, co dělala KSČ (a nejen ona, viz aktuální tendence k idealizaci Brežněva nebo dokonce Stalina, což mi připadá obzvlášť absurdní…), když jsme byli mladí.
S vaším pojetím osobnosti se nedá než souhlasit, i s tím požadavkem „něčeho rozumného“.
Jen za tím množstvím lidí, kteří vidí sedmdesátá léta v oparu nostalgie, vidím spíš než uznání rozumné politiky komunistů vzpomínku na mládí, kdy se člověk cestou do kopce nezadýchal a lvrcholová žlutá limonáda, koupená dole v kiosku, chutnala přímo omamně. Na to, co bude za čtyřicet let, mysleli ti na kopci úplně stejně jako mladí na dnešních cyklotrasách.
Rozdíl je v tom, že ti dnes staří na budoucnost v mládí myslet nemuseli, protože měli sociální jistoty nevisel nad nimi arzenál kapitalistických Damoklových mečů.
A oni ti dnes staří také nesrovnávají pozitiva, ale spíš negativa kterých je dneska neurekom.
Pokud jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech myslela na budoucnost, pak v tom smyslu, že jestli se něco nezmění, bude to na zbláznění. Nehrozila smrt hladem, ale to bylo veškeré pozitivum. Profesní výhled stál stejně jako všechny ostatní výhledy za houby, a přitom hřiby a lišky nerostly, jak bylo všude kyselo.:-)
Asi nejsem ten správný typ, co je vděčný za jistotu, ať je jakákoli.
Jen nechápete – nebo si nechcete připustit – že právě ta jistota vám dala svobodu myslet na budoucnost a snít.
To se tu můžeme dohadovat donekonečna. To vy nechápete – nebo si nechcete připustit – že jistota, hlavně ve smyslu „takhle to je a takhle to bude furt a furt“ byla z mého hlediska takříkajíc na mašli.
To není jistota, to je krédo konzervativců. Tihle „jistotu“ jsem na mysli neměl.
Žádné podobné osobnosti přitom sám na tom politickém jevišti prakticky nevidíte. Tzv. tradiční politika je totiž nepotřebuje, protože se už od dob c. a k. monarchie odehrává především v parlamentním zákulisí, kde se uzavírají pragmatické obchody. Výsledkem je pak obecné znechucení politikou, na kterém byl teď naposledy postaven třeba Macronův úspěch ve Francii. No a na druhé straně zmatek tzv. tradičních stran, nebo tedy spíš profesionálních politiků, kterým nikoliv program, ale především samotný volební výsledek vytváří základ pro jejich hmotnou existenci. To je taky důvod, proč s tím levicovým myšlením se i nás spíš setkáte na některých druzích vysokých škol než v oblasti reálné politiky. Proto se přece dneska zpochybňuje existence celých oborů, protože společnost, jíž vnutíte jako základní hodnotu nikoli kvalitu života, ale pracovní výkon, bude zkrátka makat tím vzorněji, čím méně ji budou různí intoši otravoval svými pochybnými myšlenkami.
Jinak s tou „ostalgií“ to myslím není tak horké, protože jinak by KSČM na ni už dávno stavěla svoje volební zisky. Je to mnohem spíš protestní postoj vůči dnešku, než důkaz toho, že by se ti lidé sami chtěli vracet do té známé „normalizační průměrnosti“. V tomhle ohledu myslím posametový antikomunismus tak dokonale zatočil se vším levicovým, že tu teď hodně nespokojených lidí vidí alternativu v putinském Rusku, anebo v obrozené Francii pod vedením LePenky.
Někde na netu jsem narazil na poněkud cynické, ale přesně sedící přirovnání týkající se protestních způsobů chování voličů v volbách.
Volba způsobem „je jedno, co dotyční chtějí/slibují, ale jejich volbou do toho hodím vidle těm, které nenávidím“ je totéž, jako kdyby někdo protestoval proti chcípáckým službám v nějakém zablešeném hotelu tím, že se jim tam vysere do postele – a pak se v té posteli vyspal…