V návaznosti na Kapitalismus platforem doplnění z Pokud nebudeme opatrní, technologie lidstvo zničí:
Práce zprostředkovaná platformami se příliš neliší od toho, jak lidé pracovali v druhé polovině 19. století, když ještě neexistovalo stálé zaměstnání. Je to skutečně radikální změna ve vývoji poválečné ekonomiky.
Každý freelancer musí neustále žonglovat s mnoha zakázkami a mnoha platformami, na kterých si práci hledá. Můžeme to přirovnat k tomu, kdyby byl slavný fotbalista jako Pavel Nedvěd placený jen tehdy, když dá gól. Nebo kuchař, který nedostává měsíční mzdu, ale je placený za každé jídlo. Nemáte žádnou jistotu a musíte si při práci pořád hledat další zakázky.
Tyto firmy utvářejí takzvanou společnost freelancerů a dodavatelů, kteří nemají zdravotní a sociální pojištění. Jsou to [platformní kapitalisté] neoliberálové, kteří se zhlédli v Ayn Randové a její Atlasově vzpouře.
Tribun 
Určitě ve druhé polovině 19. století neexistovalo stálé zaměstnání? Já tedy myslím, že podíl těch, kteří měli stálý zdroj příjmů, byl větší než podíl těch, kteří se živili střídáním náhodných pracovních příležitostí.
Stálý zdroj příjmů měli akorát tak kapitalisté, žádné pracovní právo, ochrana zaměstnanců, výpovědní lhůty, pojištění, podpora v nezaměstnanosti neexistovalo, snad s výjimkou státní správy, ale ani tam to nebylo běžné pro všechny. Nebo proč myslíte, že bylo takové terno získat „definitivu“? A o mnoho lepší to nebylo ano v 1. pol. století 20., jak dokazuje široká podpora komunistických stran. Tehdy mimochodem i v USA.
Máte pravdu jen částečně, někteří továrníci předběhli dobu a většinu z uvedeného ve svých podnicích zaváděli už v té době – např. Ringhofferové po r. 1870, i když za solidární spoluúčasti pojištěnců.
Faktem je, že skoro nic z toho negarantovaly ani státy, nějaká dílčí opatření se sice zaváděla už dřív, ale první v Evropě v dnešním pojetí bylo vilémovské Prusko za kancléře Bismarcka (všeobecné státní sociální pojištění bylo v Prusku postupně zaváděno v letech 1881-89, v Rakousku Taafeho zákony 1883 – 89, ve Velké Británii až 1912, v Francii v dílčích krocích 1898 – 1919). Do té doby převládaly profesní (cechovní, bratrské apod.) systémy a povinnost obcí postarat se o své chudé, staré a nemocné.
Např. v Rakousku od r. 1855 neexistovaly státní dráhy, které byly za finanční nouze eráru prodány francouzskému soukromému kapitálu, a postupná výstavba nových drah státem a přebírání zkrachovalých soukromých drah se obnovily až po státním krachu v r. 1873, ale největší soukromé železniční společnosti byly postátněny (ne všechny) až v 1. dekádě nového století, takže ta typická drážní definitiva pod penzí garantovanou státem je skutečně věcí až konce 19. století.
Pokud vím, tak zdravotní a sociální pojištění si musí platit každý, s výjimkou lidí, za které platí stát a s výjimkou těch, co pobývají dlouhodobě v cizině. Freelanceři tou výjimkou nejsou, až na to, že když nejsou v pracovním poměru, nemusí platit nemocenské pojištění.
Postavení bez zajištěného stálého příjmu jistě není pro každého, ale určité skupině mladších jedinců bez závazků zřejmě vyhovuje. Myslím, že není ojedinělé, když takoví lidé doma část roku intenzívně pracují a zbylý čas za vydělané peníze cestují po světě, případně si tam přivydělávají brigádami anebo v optimálním případě pracují ve své profesi z ciziny, pokud to systém online umožňuje.
O bezdomovcích se také říká, že jim jejich životní styl vyhovuje. To, že mladému teleti bez odpovědnosti, bez zkušeností a s maminkou za zády něco vyhovuje ještě neznamená, že je to pro něj i pro společnosti dobré.
Jako bezdomovec bych skončila nerada, ale globetrotterům, volným jak to ptactvo nebeské, upřímně závidím. Asi tuší, že jednou se stejně usadí, ale proč si do té vzdálené chvíle neříkat carpe diem?
tak jisteze, o tom, co je pro toho ktereho cloveka „dobre“ nejlepe a nejefektivneji rozhoduje moudry strycek stat … nebo se snad pletu ?
Když myslíte…