Děti, škola, rodiče

Blíží se konec školního roku, s ním vysvědčení a s vysvědčením dobré rady odborníků, jak s oznámkovanou ratolestí jednat. Prý nebít, ale chválit, protože „zejména u dětí na prvním stupni základní školy nesou za jejich výsledky ve škole odpovědnost právě rodiče, kteří často nemají čas ani chuť se potomkům dostatečně věnovat.“ Tak to alespoň píší zde.

Aniž bych chtěl zlehčovat rodičovskou odpovědnost, považuji za nutné připomenout, že ve škole tráví dítko více času, než s rodiči, navíc v mnohem lepší mentální kondici. Kdo se někdy zkoušel učit s dítětem v šest večer, když je on i nezvedenec unavený, dá mi jistě za pravdu, že je to krajně neefektivní. Roli a zodpovědnost školy prostě nelze podceňovat a házet vše na rodiče.

Ve společnosti spoutané kultem úspěchu, jako je ta naše, prostě nejsou lidé hodnoceny pole toho, jak dobře vychovali své děti, ale jaké mají postavení v práci a kolik nahromadili majetku. Nicméně je to pořád „jen“ otázka osobních preferencí, mentální nastavení a ochoty podstoupit riziko, že budete označení za socku a flákače, protože místo pracovního výkonu dáváte přednost něčemu tak neproduktivnímu, jako je péče o děti.

Jenže jsou tu i zcela reálná omezení: rodiče prostě pracovat musí, aby rodinu materiálně zabezpečili, protože chudoba sice možná netratí cti, ale na studijní výkony dětí má zcela zásadní vliv. Stres z materiální deprivace je zcela zásadní faktor.

Kardinální otázka je nasnadě: Kdy se má rodič s dítětem učit, tak aby to bylo efektivní a aby to nepřinášelo jiná rizika? Vždyť trojka z češtiny je pořád menší problém, než když díte nemá na svačinu, na oběd či na výlet a čelí proto ostrakizaci ze strany zbytku třídy. Nehledě k tomu, že s prázdným žaludkem se špatně učí, mozek musí mít nějaké „palivo“ v podobě sacharidů.

Ta připomínka rodičovské odpovědnosti za prospěch dětí je sice věcně správná, ale v kontextu společenského uspořádání je to výkřik do tmy, obligátní přenášení odpovědnosti na oběti, protože rodiče by se dětem jistě více věnovali, kdyby jim to společnost umožnila, jak institucionálně, tak hodnotově.  Než se tohle změní – a platí to především o těch hodnotách, statusových proměnných a kritériích společenské prestiže a akceptace – tak se škola své odpovědnosti za vzdělávání našich potomků nezbaví. Než řešit, že se rodiče s dětmi málo učí, měli bychom raději řešit to, zda do svých lidských zdrojů investujeme, nebo je vykořisťujeme.

 

Reklamy

55 comments

  1. Ota

    Z hlediska bazální logiky a rozložení prospěchových výsledků mezi jednotlivé sociální skupiny, pak musí platit závažná sociologická determinace, Tribune

    1) rodiče z dělnických rodin jsou více unavení než z těch intelektuálních
    2) městští rodiče nemají problém s touto odpovědností, zatímco vesničtí resp.maloměstští ano
    3) menší odpovědnost v tomto projevují muži než ženy (asi neplatí dogma o „slabém“ a „silném“ pohlaví, neb je podle vás únava „genderově“ podmíněna, protože čísla o tom, kdo se většinou s dítětem učí mluví jasně o ženách, které nejenže zvládají práci, péči o domácnost a děti)
    4) daly by se i vystopovat větší studijní úspěchy dětí v liberálně smyšlejících rodinách, kde NEplatí vztah mezi dítětem a rodičem na autoritativní bázi podřízeného a nadřízeného vztahu (jak je dosti zavedené mezi konzervativci a to včetně těch komunistických:-), ale partnerském vztahu, kde se dítě bere jako svým dílem zodpovědná a svéprávná bytost, mající sama na paměti, že ekonomický ergo společenský úspěch je dán kombinací talentu a píle, kdy každý nadaný umělec nebo sportovec vám řekne, že bez dřiny samotný talent nestačí – a na ty naše děti dají více než na nás:-)
    5) neduhy s vlastní odpovědností „proletarizovaných“ přístupů, jaký jste předvedl vy, – „ať se postará stát (škola), všichni přeci platíme daně“ (proletáři kdyby uměli počítat, pak zjistí, že odkazem na JEJICH daňovou kontribuci by si toho od státu moc nekoupili, kdyby se stát podíval podle rodného čísla do daňové kolonky „má dati-dal“…), pak přístup, jen já coby rodič mám největší odpovědnost za své dítě, neb já jediný vím nejlépe a mám zásadní motivaci, aby bylo v životě úspěšné, nikoli za 20tis. hrubého najatý státní úředník..

    daly by se asi přidat i další body, ale myslím, že nad tím, abyste se (v tomto případě minimálně sám nad sebou zamyslel) to bohatě stačí. Složitosti a nespravedlnosti světa, jako jak je možné, že děti jiných rodičů se učí lépe než ty moje, a čím to je jestli spíše dětmi nebo rodiči, ponechme na přístě, i když jistý návod, jak tomu přijít na kloub, jsem vám dal.

    • Tribun

      Ten váš otravný libertariánský paternalismus. Ta vaše osobní odpovědnost rodiče za prospěch dítěte končí kolikrát na jedné straně sebevraždou nebožáka, jeho rodič náhle prozřel, na druhé straně korupcí, neb stejně záleží jen na tom papíru. Jako společnost můžeme i ve vzdělávání dětí využívat synergických efektů a dělby práce ku všeobecnému prospěchu, což je ovšem pro vás jistě nechutný paternalismus.

      • Ota

        asi jste špatně pochopil, že liberálové nikoho do ničeho nenutí ale mají jaksi nadměrně vyvinuty receptory sebezdokonalování, že se ta snaha u každého najde jaksi bez jakéhokoli donucení:-). Dělba práce je krásná věc, včetně všech synergií, když ovšem nejde o to, že před tabulí budete stát sám a „kolektivní“ pomoc je zskázána. Tam jste vystaveni té „nejodpornější“ formě individualismu, jaký existuje, protože jste navíc i veřejně hodnocen a sapristi(!) okamžitě se zjistí – kdo je lepší a kdo horší….

          • jeste asocialnejsi grupa

            rumplcimprcampr, co hodlate prehodnocovat na docela obycejnem testovani znalosti ? umis x neumis, za jedna x za pet. cim drive deti pochopi, ze odmena je pouze za predvedeny vykon, nikoliv za pouhou snahu, tim snazsi budou mit uplatneni v realnem svete. v praci jim zamestnavatel za snahu nic neda, pokud ta snaha neprinese nejake hmatatelne vysledky … a ne, opravdu nelze ocekavat, ze by se na pristupu zamestnavatelu v tomto ohledu neco zmenilo.

            • Tribun

              Co? Přece ty principy „reálného světa“, který jste tak pěkně popsal, tu posedlost poměřováním pindíků. Tohle totiž není žádný reálný svět ve smyslu přírodních zákonů, tohle je náš lidský svět a jaký si ho uděláme, takový ho budeme mít.

              • jeste asocialnejsi grupa

                jenomze takhle ten realny svet funguje uz od dob kopcema s veverici, a tezko lze ocekavat, ze by se na vyse uvedenem melo zrovna ted neco zmenit … dokud nebudou mit vsichni lide prostrednictvim nejakeho genoveho inzenyrstvi stejne schopnosti, dovednosti a predpoklady, do te doby lide proste nebudou stejni, a tedy budou nekteri uspesnejsi, a jini mene uspesni.

                pokud pepa dokaze za hodinu vyrobit deset pumprdliku a lojza jenom dva, je naprosto evidentni, ze v oboru vyroby pumprdliku je pepa lepsi … coz jeste neznamena, ze v jinem oboru nemuze byt lepsi pro zmenu lojza. trh si uz potom nejak prebere, ktere z tech schopnosti jsou k necemu dobre, a ktere nikoliv … ja jako zakaznik samozrejme chci mit moznost vedet, jestli mnou pozadovany pumrpdlik je od lojzy, nebo od pepy, a podle toho se rozhodnout o nakupu ci nenakupu. co je na takovem pristupu spatneho ?

                • jeste asocialnejsi grupa

                  ja svym spotrebnim chovanim spolurozhoduji o tom, koho ten trh oceni a neoceni … a ano, pokud nahodou trh neoceni zrovna to, co se libi me, je to moje osobni odpovednost, nikoliv odpovednost vsech ostatnich. i vy svym chovanim na trhu rozhodujete, jake hodnoty jsou pro vas dulezite, a jake nikoliv …

                • Tribun

                  A když vám někdo nezaplatí, nebo vás okrade, tak jste mu vděčný za cennou zpětnou vazbu.

              • Ota

                Tribun bohužel na to, na co nemá odpověď jen odmítne s takovým tím „marxleninským tvrzením“ že je to „sociálně“ (sic!) nespravedlivé…Přitom jediná „spravedlnost“, kterou by mohl uvést v systému JEHOŹ principem není nic jiného než ono poměřování – klidně i pindíků – bude-li to třeba pro jeho ženu nějaký závažný indikátor, tak si může být jistý, že si už nějaké další kandidáty s tím jeho pindíkem předtím přeměřila, aniž by ho o tom „veřejně“ zpravila nějakou obecnou výzvou – tak pakliže znalosti nebudeme měřit, pakliže pracovní výkon nebudeme měřit, pakliže cenu zdrojů nebudeme měřit – dostaneme se do anarchie, násilí a bezpráví.

                Je to prosté, museli bychom sportovní klání zrušit, kdybychom neměřili výkon – ne proto, že by pak všichni přestali sportovat, ale nikdo by nepřijel to co on umí veřejně předvádět. Proč když by těm nejlepším nikdo netleskal, ale tleskalo by se všem stejně anebo netleskalo vůbec, aby nebyl někdo, eh, diskriminován. Je nabíledni, že Tribunův extremismus jdoucí proti bazální lidské potřebě uznání, je navýsost nehumánní, antilidský.

                Možná už slyšel někdy o tzv. Frankfurtské škole, které dnes společně a nerozdílně fašisté a marxkomunisté společně nadávají do lidskoprávních „neomarxistů“. Fromm, Marcuse, Habermas. Postmateriální hodnoty a namisto konzumu má být lidem více vlastní než materiální přízemnost, veřejný pocit uznání. Ten může nastat jen pro ty, kteří něčím vynikají nad druhými, jistě se uznání dostane i těm, jejichž práce je také důležitá, ale ne tak exklusivní a vyjimečná, jako těm, jak to říci aby to tribun správně pochopil, disponují vlastnostmi a schopnostmi, jaké bude u většiny populace jen marně hledat a když je neocení, lidé je nebudou v sobě pěstovat a společnost jako celek zchudne….Proč prohrál socialismus v soutěži s kapitalismem o to, jak se lidem ve finále bude jako celku dařit a jakou svým občanům individuálně oba systémy dokáží zajistit životní úroveň, byla svědky většina z nás. Možná tribun chyběl, ale do školy asi chodil…

                • Tribun

                  Sportovní klání patří do sportu. Jeho podstatou je, že poražený přežívá dotčen tak maximálně na ješitnosti, ale nikdy na existenci či osobní důstojnosti. Ovšem podstatou každého sportu jsou pravidla, tedy něco, co vy v nesportovním životě, pro nějž jinak prosazujete paradigma soupeření, odmítáte.

                  A Fromma si zrovna vy raději snad ani neberte do úst, ten je svými názory totiž v přímém rozporu s tím, co jste zde kdy napsal.

                • jeste asocialnejsi grupa

                  mily tribune, to, ze vy s ostatnimi soutezit nechcete jeste neznamena, ze ti ostatni nebudou soutezit ani mezi sebou … a uz vubec to neznamena, ze vitez takove souteze se s vami rozdeli o cenu za prvni misto. nechcete soutezit ? fajn, nesoutezte … ale nekecejte ostatnim do toho, jestli oni soutezit mezi seboiu budou, nebo nebudou.

                • Tribun

                  Pokud mě ostatní nutí, abych soutěžil s nimi, tak jim do toho mám sakra co kecat.

                  2017-06-29 14:58 GMT+02:00 Tribun :

                  >

                • jeste asocialnejsi grupa

                  on vas ale nikdo nenuti … klidne se muzete stat clenem nejake „nesoutezni“ skupiny, kde nezalezi na vasich schopnostech, a vysledky kolektivni oprace se rozdeluji nikoliv podle zasluh, ale podle potreb. jenom se holt musite nejak smirit s tim, ze ja clenem takoveto skupiny proste a jednoduse nebudu, nebot to pro me neni vyhodne.

                • Ota

                  Co vy o mě víte…?.)
                  Že uznávám ekonomické ohodnocení (peníze jako univerzální směnnou hodnotu statků) jako etalon POMĚŘOVÁNÍ neznamená že jsem přízemní materialista. Kupovat si do každého pokoje TV, chodit ve značkových módních oděvech, mi opravdu vlastní není. Kdybyste četl některé vaše fundamentální ideové souputníky, (třeba prof.Kellera) zjistil byste, že Marcuse, Derrida a další byli podle něj zavilí přisluhovači kulturní „nadstavby“ neoliberalismu, aby mohli (jistě za pomoci peněz) zdůrazňovat vyvyšování se jedněch nad druhými (mezinárodně uznané vzdělání v zahraničí, profesní kosmopolitismus, cestování, mezinárodní sociální kontakty, podřízenost globálním procesům) – ano i oceánografové jezdící na konference v boji za omezování výskytu fytoplanktonu svoji „povýšeností“ penetrují zoufalství dělníka těžce „vykořisťovaného“ (už v dnes z 60% robotizované) fabrice na auta, která si „nadutci“ ani nebudou kupovat, aby se nějak odlišili od ubožáků co nemají na to „si je pronajímat“ resp. skrze car sharing sdílet atd.

                  Celá filosofie Frankfurtské školy, která transformuje osobní (profesní či vzdělanostní) kvality na to „být“ ( i když doprovázené velmi dobře placeným „mít“) je pak prý podle hard marxleninistů jen zástěrkou pro nové třídně-globalistické povyšování se a servisní podporou vykořisťování. Na Západě velmi dobře placené profese vědců, profesorů, či doktorů pak vytvářejí stejně jako u obchodně-technické inteligence hodně nadprůměrně placenou inteligenci mentorující plebs, jak se má chovat a že je omezený, když si neuvědomuje globální oteplování, ale hlasuje pro další úsek dálnice.

                  Víte, Tribune, že mě je vždy tento přístup, velmi příjemný a to zvlášť, když se bezradnost tvrdého jádro marxistů nemá jak vymezit proti elitám a jak oslovit „proletariát“ než primitvním brnkáním na city a rozjitřené (a to především!) emoci a stávají se tak přirozenými spojenci fašistů. Národ, ústa a čest jsou zadarmo. Obětování se za národ, bojovat (a to i fyzicky) je přecí zadarmo a nestojí nic moc peněz (na Kotlebových hlídkách ve vlaku snad byli nejdražší ty jejich na zakázku ušité uniformy:-).

                  Jak říkám, potvrzuje to můj filozofický předpoklad, a o ten jde, o generický status quo že se základní postuláty buď potvrzují nebo ne, že zoufalství těch, co jim jejich „pokusná“ laboratoř na vyšlechtění „individuálním pudům inertního člověka“ tak nějak selhává, a už vadí i jen ti kosmopolité, co nemají majetku a ani se o něj (nemusejí) nestarají a, přesto že se o běžné potřeby „obyčejného“ (opravdového, heh?.) člověka nestarají a přesto žijí v dostatku, tak tohle VADÍ…Za to ale nemůže ani Marcuse (i když už mnozí rezignovali na to být „Jednorozměrný člověk“) pořád vadí, že postmateriálně orientovaní lidé, jsou svoji sociální pozicí povýšení nad primitivní lidské starosti a mentorují těžce zkoušený lid odpovědností za globálně udržitelný rozvoj:-)

                  Pěkný víkend

  2. vera

    AAle, nechte toho, Tribune, s vysvědčením v ruce kázat, když tam za oknem jsou už prázdniny??
    Nebo je to omluvenka? za vlastní vysvědčení, nebo svých dětí? Teď už ani v jednom případě nic nenapravíte, teď už si to jenom užívejte. A chce to začít u té největší porce zmrzlých sacharidů co kolem najdete :-)
    Netuším, proč za kardinální otázku považujete dobu, kdy se s dítětem učit. Teror je účinný jenom tehdy, když je zákeřný. Takže furt :-). A hlavně, naučit nebrat se vážně, s legrací se dojde nejdál. Tak hodně štěstí :-)

  3. XY

    Ech, k vaší otázce Tribune – v lesnatém okolí zdejšího města je pro mne mnoho míst spojených s bolestnými vzpomínkami, neb jsem tam byl týrán matematickými úlohami, případně gramatickými problémy, ty cesty jsou lemovány vzpomínkami na řady vyjmenovaných slov či opakování slovíček; při pohledu na některé kameny v cestě se mi vybavují solmizační slabiky… Bývala to sobotní odpoledne a nedělní dopoledne – a rodičovský pedagogický doprovod byl v té věci neúprosný, ač jsem bezmocně zuříval a bylo mi srdečně jedno, was machte herr Otto Fingerhut, či který přísudek je sponově jmenný a jaká věta je jednočlenná, zatímco jiná dvoučlenná s podmětem slovně nevyjádřeným… Výsledkem bylo, že jsem se pro své vrstevníky a jejich rodiče v příbuzenstvu stal tím úděsným pacholetem z Jirotkova Saturnina, jež praví na pustém ostrově: Bohdá, že žízní nezahyneme! No, nebývaly to krásné časy?
    U vlastních pacholátek jsem neprojevil zdaleka tolik důslednosti, ale přesto se nakonec docela úspěšně v životě prosazují, zaplať pánbu.
    Než můj drahý příbuzný naučil svého potomka aspoň trochu slušně psát a počítat, hrozilo mu (otci), že se stane alkoholikem: Domácí vzdělávací proces přerušoval co dvacet minut a odcházel se uklidnit frťanem do kuchyně a cigaretou na balkon, frekvence těch odskoků s časem dramaticky rostla. Nevzdělavatelné dementní dítko nakonec absolvovalo ve stolici jadernou fyziku a ozdobilo se doktorátem ze Sorbonny. Čímž chci říci – ono se to nakonec opravdu neztratí.

  4. hank

    Z těch zemí, kde škola zdaleka není samozřejmou institucí, kde průpiska a školní sešit jsou luxusním zbožím a kde reálná školní docházka závisí na takových drobnostech jako je aktuální válečná situace, stav pitné vody v dostupných studnách nebo míra zamoření regionu nějakou epidemickou nemocí, je dostatečně dobře zdokumentováno, že normální děti se chtějí učit, chtějí do školy chodit a když tu možnost mají, tak do ní chodí rády a učí se bez nucení.

  5. poznamkovnik

    svých lidských zdrojů investujeme, nebo je vykořisťujeme

    Neodpustím si poznámku, že:
    a) už za ten zhůvěřilý terminus technikus „lidské zdroje“ by si prvotní autor zasloužil pár ran do nosu
    b) svézt by se s ním měl ten co to přeložil z angličtiny (patrně neuměl ani česky ani anglicky)
    anglicky to zní human resources

    už ani anglicky to nezní moc humánně a člověk má pak tendenci chápat Marxe a Englse
    český překlad není o moc lepší a má dle mého názoru tu vadu že směšuje dva pojmy source a resource

    Dle Oxford dictionary:

    Source:
    – a place, person, or thing from which something comes or can be obtained: mackerel is a good source of fish oil.
    – a spring or fountainhead from which a river or stream issues: the source of the Nile.
    Tj. source je pramen, z kterého čerpám, naleziště, zdroj

    Resource
    1 (usu. resources) a stock or supply of money, materials, staff, and other assets that can be drawn on by a person or organization in order to function effectively: local authorities complained that they lacked resources.
    • (resources) a country’s collective means of supporting itself or becoming wealthier, as represented by its reserves of minerals, land, and other assets.
    • (resources) available assets.

    kdežto resources jsou spíše zásoby

    Tak si vyberte co chcete být v předkladu ze světového jazyka více

    zdroj který se většinou těží
    nebo zásobárna z které čerpá.

    Chci tím naznačit, že nepřesným překládáním a používáním termínu z ciziho jazyka a jiné kultury často deformujeme někdy záměrně někdy nezáměrně už tak dost zvrácený původní význam;-)

      • poznamkovnik

        To si nemyslím – právě správným překladem vynikne ta podstata kultury původního jazyka;-)
        Správněji by to asi bylo lidské zásoby, nebo lidská zásobárna (assets -zásoby,rezervy).

        Nicméně logicky za zásoby se musí přeci jen nějak platit pokud je neukradnete.
        Ke zdrojům stačí mít vlastnické právo. Jak je to v Cimmrmanech co je to důl jen díra v zemi tu mi nikdo nevezme.

        Koneckonců pokud bereme assets jako synomymum rezervy tak lépe pochopíme i ten Marxův termín „unemployed rezerve army“ .

        Obávám se že ta původní politická ekonomie (Ricardo, Smith) je v tom jazyce a kultuře zakódována více než si chceme připustit.

          • poznamkovnik

            To je právě ten problém, Vy by jste tam rád viděl rozvoj lidských možností a já s Vámi rád souhlasím.
            V originále jsou nicméně resources synonymem pro assets, což se dá přeložit jako zásoby.
            Takže v kontextu jakém je to používané v originální kultuře bych trval na překladu lidské zásoby, nebo zásobárna lidí. Že to zní hnusně? Bohužel s faktem, že různé kultury různě vnímají realitu skrze jazyk a své představy nic nenaděláme. Taky to o nich cosi vypovídá, a právě proto je dobré se pokusit přeložit a zkoumat kontext spojení či slova v té dané kultuře a jak je možné jej přeložit.

            • hank

              Myslím, že s tím překladem, pokud jde o praktické použití, jste trochu vedle, Oxford-neOxford. (Možná tady hraje roli vliv americké a v poslední době taky indické angličtiny na globální zpotvoření jazyka. Každopádně angličtina nemá autoritativní orgán typu našeho Ústavu pro jazyk český a obvyklé autority, kterými jsou britské univerzity a redakce velkých slovníků jako např. Longman, se ve svých výkladech občas liší…)

              Assets jsou aktiva, movitý majetek, jmění – především se to dnes používá v účetním smyslu slova, asset v singuláru je klad, přednost nebo výhoda. Sources a resources se často používají jako rovnocenná synonyma, pokud jde o hmotné zdroje, prameny vody, půdní a nerostné zdroje apod. Assets jako synonymum (re)sources bych zřejmě nejspíš nepoužil vůbec, a resources ve smyslu zásob jen omezeně, nanejvýš ve smyslu zásob surovin v nějaké zemi apod. ale jinak zásoby jsou stock (na skladě), reserve (rezerva – právě často přírodního zdroje) nebo supplies (dodávané zásoby – hlavně potravin). Resource i source jsou navíc i abstrakta a v tom smyslu nejsou zcela zaměnitelná – source (nikoli resource) je příčina nebo původ nebo taky (stejně jako resource) zdroj (vědeckých, historických, zpravodajských…) informací nebo podklad pro výuku apod., kdežto resource je možnost, potenciál nebo taky vynalézavost. V tomto ohledu asi původně použití ve spojení human resources nebylo až tak dehonestující, jak to zní v češtině.

              Nicméně jiný pojem v češtině mě teď taky nenapadá. Možná lidský potenciál… Ale dokud budou lidi považováni za ekonomická aktiva, tj. vposledku za prostředek vytváření zisku, spíš než za konečný účel a cíl jakékoli lidské aktivity včetně ekonomické, tak se jazyk tohoto pojmu zřejmě hned tak nezbaví.

  6. Sedmi

    A to jsme na tom zatím relativně dobře a nemusíme si (matky) rvát kojence od prsu a mazat do procesu po pár týdnech… Ale i sem se už chystá „pokrok“ a ty tlaky na to že žena má přece stejný nárok na kariéru jako muž atd… A o pár let mladší už nadšeně přikyvují… No aby ne, když byli vychovaní v duchu já mám práva už od malička (povinnosti jaksi někde zapadly…) a dekonstrukce společnosti vesele pokračuje…

    • Tribun

      Pokud by vyšší pracovní intenzita matek byla kompenzována snížením pracovní intenzity otců, tak by to skutečně mohlo představovat pokrok. Ale to se jaksi neděje, trend je spíš takový, že oba rodiče jsou nuceni – ať již materiálně, nebo společenským tlakem – makat jako mourovatí. A navíc to předpokládá úplnou rodinu, což dnes také není samozřejmé.

  7. tresen

    Když si s učením dítě neporadí samo, je to jistě problém. Zkušenosti s tím naštěstí nemám ani vlastní, ani u potomků, teď už i v generaci vnuků.
    Ale plyne z toho, že fakt nevím, co poradit rodičům, kteří takové štěstí nemají, a navíc nemají tolik času, aby denně dětem pomáhali zvládat školní učivo.
    Snad dát dětem najevo, že oceňuju snahu, i když známky nejsou nejlepší.
    Jenže snaha, jinými slovy spontánní školní motivace, je asi právě to nejpodstatnější, co problémovým žákům schází a co ani rodičovský dril nepřičaruje.

    • Tribun

      Tady vám bohužel musím dát za pravdu. Velký problém je v tom, že se pořád všichni navzájem měříme a poměřujeme jak šroubky na pásu, jestli máme správné míry a můžeme postoupit do dalšího procesu. A škola tento přístup legitimuje.

      • jeste asocialnejsi grupa

        to uz tak v lidskem zivote chodi, ze lide mezi sebou souztezi, a vitez slizne odmenu, kdezto porazeny zustane lezet v prachu u cesty … a jeelikoz to takhle vcelku uspokojive funguje uz od dob kopcema s veverici, lzze duvodne predpokladat, ze to takhle bude fungovat i nadale. lide proste nejsou stejni, maji ruzne schopnosti, predpoklady a dovednosti, a je naprosto logicke, ze budou mit i rozdilne vysledky … a ano, s tim souvisi i rozdilna zivotni uroven. vitejte v realnem svete …

          • jeste asocialnejsi grupa

            pokud nekdo v soutezi neuspeje, zrejme to s jeho potencialem nebude az tak slavne …

            • Tribun

              Může být špatný rváč o chleba, ale dobrý houslista. Jenže když neuspěje ve rvačce o kus žvance, přijdeme o potenciál houslisty.

              • vera

                Trochou násilí netvarujete dítě do toho, aby soutěžilo, ale aby ze sebe vydalo co je v něm nejlepšího. Svou lítostí ho vlastně brzdíte – vždyť když budete litovat, že ho bolí prstíčky, tak z něho neuděláte ani špatného houslistu. :-)
                Pokud máte měkké srdce, stačí si to přiznat, a nést následky, proč obviňovat všechno kolem.

                • Tribun

                  Násilí jen a pouze deformuje. Ve všech svých podobách.

                  2017-06-29 15:05 GMT+02:00 Tribun :

                  >

  8. XY

    No, připadá mi, že ve školství je spíše důležité neztrácet schopné a talentované – bez ohledu na sociální postavení jejich rodičů. Uměli to už za Rakouska, jak svědčí anály předků. Synek cestáře, jenž živil rodinu z příjmu 8 zlatých měsíčně, absolvoval základní venkovskou dvouletku, načež po dva roky pomáhal otci štěrkovat silnici. Pak se stal studentíkem jednoho slovanského gymnázia a poté vystudoval práva a působil co soudce. Na těch právech ho finančně podržel místní uvědomělý lékař; kdo mu pomáhal na gymnáziu, bůh suď. Z 96 zlatých ročního příjmu to rodiče utáhnout nemohli. Ale někdo musel poznat, že kluk je vzdělavatelný talent – bez ohledu na to, že je z místní „žebroty“ – a ty finance poskytl. Jiný příklad z časů prvorepublikových: Význačný středoškolský i univerzitní pedagog, filosof, psycholog a literát pocházel z rodiny malého malíře – natěrače a jeho studijní cesta vzhůru se zajisté neobešla bez bohaté stipendijní a možná i sponzorské podpory; ostatně jistý Arne Novák dovedl s krajní velkorysostí finančně pomáhat talentům mezi svými (ale i cizími) studenty. Tahle filantropie musela být poměrně rozšířená a její nositelé věděli, že své příjmy nevyhazují zbytečně. Že je to nutná kompenzace sociální nerovnosti, jež hendikepuje přirozené talenty, potřebné celku. Výkřikům pana Oty a či asociální grupy by se nejspíše shovívavě usmívali.

    • jeste asocialnejsi grupa

      vsak vuci dobrovolne pomoci a solidarite nikdo nerekl kriveho slova … naprosto zasadni je ale to kouzelne sluvko „dobrovolne“. pokud nekdo chce pomoci, prosim, nech sa paci … pokud nekdo pomahat z libovolnych duvodu nechce, prosim, je to stejne tak legitimni pristup, jako ten druhy zminovany. pomahat slabsim je moznost, nikoliv povinnost …

      • XY

        No, je-li kdo stoupencem takřka sociálního darwinismu, milá asociální grupo („pokud nekdo v soutezi neuspeje, zrejme to s jeho potencialem nebude az tak slavne“), nelze předpokládat, že by nějaké dobrovolné solidarity byl vůbec schopen. Už proto, že by tak zbavoval vlastní potomky i sám sebe tak milované „konkurenční výhody“. Je mi líto, dostáváte se sám do offsidu…

        • jeste asocialnejsi grupa

          a on nekdo rikal, ze musi pomahat vsichni ? znovu opakuji kdo pomahat z libovolnych duvodu chce (treba proto, ze mu tak veli jeho svedomi, ze se to povazuje v jeho socialnim okruhu za „spravne“, chce si vychovat nejake ty nasledniky, nebo proto, ze tim hodla „splacet dluh spolecnosti“), klidne muze, nu a ten, kdo pomahat z libovolnych duvodu nechce, necht klidne nepomaha. to, ze se nejakym zpusobem chovate vy nebo nekdo jiny jeste v zadnem pripade neznamena, ze se stejnym zpusobem musi povinne chovat i vsichni ostatni. ja necitim potrebu vam zakazovat vas vseobjimajici kolektivismus, dokud me do nej nehodlate zatahovat, vy me zase nekecejte do meho individualistickeho egoismu. chcete pomahat ? fajn, pomahejte … chcete, abych musel povinne pomahat take ? fajn, v tom pripade nastava oblibena zabava vsech levicoidu, a to tridni boj.

          socialnim darwinismem me nikterak nevydesite, ja se totiz k tomuto myslenkovemu smeru hrde hlasim. eat, or be eaten …

      • Tribun

        Když bude dobrovolná tak to bude charita charita, tedy „solidarita“ podmíněná a zásluhová, čili ve své podstatě žádná.

        • jeste asocialnejsi grupa

          ja o sobe nemam problem priznat, ze jsem egoisticka, individualisticka svine, uprednostnujici vyhradne sve vlastni zajmy, ale z jakeho duvodu povazujete za stejne svine i vsechny ostatni a tvrdite, ze dobrovolna solidarita neexistuje ? ona totiz existuje, jenom vy se z nejakeho pomateneho duvodu domnivate, ze by mela dosahovat mnohem vetsich rozmeru … s cimz se jaksi nemohu ztotoznit. stav, kdy pomaha ten, kdo pomahat chce, a kdo pomahat nechce proste a jednoduse nepomaha povazuji za naprosto idealni a nevidim jediny duvod, proc na vyse uvedenem neco menit.

    • vera

      Stávalo se občas, že taková dobročinnost mívala i jiné pozadí – pan doktor si odskočil, a ejhle, ukázalo se, že s následky. Podporou na studiích se takové věci daly před ostatní honorací vykoupit. To se stává dodnes.
      Ale v každém případě si myslím, že po dítěti bylo vyžadováno, aby se učilo jak nejvíc to jde, a neudělalo ostudu.
      Tam asi nikdo neříkal, nevadí že máš trojku z češtiny, hlavně že pojedeš na výlet. Podporovali jen toho, kdo byl schopen uspět. Takže výběr :-)

      • Tribun

        Jenže ten úspěch se dá definovat různě. Nejenom jako jednička z češtiny (která navíc závistí na nastaveném stupni obtížnost a není nijak složité zařídit, že ji budou mít buď všichni, nebo nikdo), ale třeba jako to, že se děti na tom výletě neporvou a ještě se rozdělí o svačinu. Jako společnost si pak musíme vybrat, který druh úspěch preferujeme.

        2017-06-29 15:32 GMT+02:00 Tribun :

        >

      • XY

        Myslím, že se v tomto případě beznadějně mýlíte, jak vyplývá z dalších osudů sponzorovaného pana soudce a dcery jeho sponzora… :-)

    • Seal

      XY, samozřejmě, že to bylo hodně rozšířené, protože se to bralo jako snaha o kulturní a sociální povznesení celého národa. Byla docela zvláštní doba, když Rudolf Bechyně mohl v r. 1923 coby ministr školství oficiálně napsat: „Učil jsem až příliš u Marxe…“ a potom z toho vyvodit, že dnešní škola „musí býti školou pro všechny“. Docela živě si představuji, jaká by se strhla mela, kdyby to takhle postavil nějaký současný ministr školství za ČSSD. Přitom, jak námo, Bechně samozřejmě nebyl žádný komunistický revolucionář.

      • XY

        Jistěže, Seale, tak to bylo – ale opravdu nevím, proč by to mělo být chybné dnes, když už jsme si zvykli na sociální nerovnost. Ta podpora talentovaných sociálně slabých studentů panovala za první republiky na řadě středních škol, včetně subvencovaného stravování a ubytování ve studentských domovech. Naproti Nejvyššímu soudu dodnes stojí a funguje velice zdařilý funkcionalistický Masarykův studentský domov, jehož prostřednictvím se taková podpora sociálně slabým také odehrávala. Je už 90. let starý, ale švih si uchoval dodnes.
        http://www.bam.brno.cz/objekt/c241-masarykuv-studentsky-domov?filter=code
        Prismatem takových zkušeností se tyhle egoistické kretenismy milovníků libertaniánských idejí opravdu jeví jako bláboly z jiných světů.

        • jeste asocialnejsi grupa

          tak moment … tehdy byla solidarita ponechana na dobrovolnem rozhodnuti darcu v poradku, a dneska uz v poradku neni, protoze osklive, zle libertarianstvi ? chapu to spravne ?

  9. jeste asocialnejsi grupa

    vsak nikdo netvrdi, ze vsichni musi byt rvaci o chleba … pokud nekdo umi zpivat, malovat, kopat do balonu nebo treba rychle behat, ma se povetsinou lepe, nez kdejaky inzenyr nebo doktor.

    • Tribun

      Ale nemůže zpívat lidem jen tak pro radost, musí si za to buď nechat zaplatit, nebo musí jít do Michelinky tahat gumy. Jinými slovy, musí se rvačky o kus žvance zúčastnit, i když se takhle rve společnost, která má víc než dost pro všechny.

      • jeste asocialnejsi grupa

        ale nemusi, nemusi … klidne se muze domluvit s podobne smyslejicimi, dat majetek na hromadku, maji li jaky, za ziskany obnos zakoupit sobe lan marxem zapomenute zeme nekde v pohranici, a tam se socializovat a kolektivizovat, sec jim zily staci. problemy zacinaji v okamziku, kdy vyse uvedeni chteji na tu spolecnou hromadku nacpat i majetek tech, kdo o nic podobneho nemaji sebemensi zajem.

        mozna vas to prekvapi, ale „spolecnost“ toho zas tak moc nema … vetsina toho, co lide jako vy povazuji za „spolecenske vlastnictvi“ ma totiz naprosto konkretni vlastniky, kteri o nejake „spolecenske vvyuziti“ sveho majetku nijak zvlast nestoji.

        • Tribun

          Není snadné něco koupit, když nabídka je omezená a všechno už vlastníka má (většinou někoho, kdo si to prostě přivlastnil, protože měl kdysi větší klacek, než ostatní).

          Náš slovutný kapitalistický systém je nastaven tak, že i když by někdo svůj majetek rád využil společensky prospěšně, je od toho odrazován vysokým existenčním rizikem s takovým krokem spojeným. Je to způsob, jak se kapitalismus bráni před socialismem, ale není to nic, co by se nedalo změnit.

          2017-06-29 15:03 GMT+02:00 Tribun :

          >

          • jeste asocialnejsi grupa

            ufff, chapu to spravne, ze podle vas brani majoritnim akcionarum nadnarodnich korporaci v rozdani svych nahamounenych miliard nejakemu tomu fseholidu jenom proste existencni riziko ? vskutku prulomovy sociologicky konstrukt …

            • jeste asocialnejsi grupa

              a mimochodem, zcela spravne pouzivate slovo „koupit“ … ano, zadarmo vam velmi pravdepodobne nikdo nic neda, a pokud chcete kolektivne hospodarit, ridit fabriku nebo treba stavet baraky, je treba nejprve nejakou tu fabriku, pole nebo stavebni parcely a stroje poridit. ja osobne jsem vlastnikem zopar hektaru, na ktere by mnou vyse uvedeny popis sedel prakticky bezvyhradne … ale ani me nenapadne tyto pozemky dat vsanc nejakym kolektivistickym pomatencum.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s