Máme tu 21.srpen a s ním výročí invaze spřátelených zemí do Československa roku 1968, již tradičně nazývané „sovětská“, nověji „ruská“, aby ta pachuť zůstala, ačkoliv se jí aktivně zúčastnili i Poláci, Maďaři, Bulhaři a Němci (ti byli obzvláště aktivní, dnešní terminologií vyložení jestřábi). Obligátní dvě minuty nenávisti k Rusku a Rusům se dnes změní na dvacetičtyřhodinovku, ne-li týdenní maraton. Potřeba některý jedinců nenávidět Rusko a Rusy je přímo fyzická a srpnová invaze, zredukovaná na sovětskou, potažmo ruskou roli, a následná okupace představují pro tuto nenávist vítanou živnou půdu. Jenže, přátelé, nemohu si pomoci, ale intenzita alergie na Rusy je zcela nepřiměřená tomu, co v roce 1968 provedli. Není nejmenší důvod je za to chválit, byla to tehdy od sovětského vedení kolosální politický chyba a nepěkný podraz na spojence, ani je omlouvat, ale ve srovnání jinými nepříjemnostmi, které nás ve dvacátém století potkaly, se zase zase až tak moc nestalo. Mrtvých v souvislosti s invazí v roce 1968 se po nejnovějším navýšení uvádí 137. Jediný spojenecký nálet na Prahu v roce 1945, navíc omyl, má na kontě obětí 701, další, tentokrát plánovaný 235. O následcích německé okupace a Protektorátu, jdoucích do stovek tisíc nemluvě. Přitom Američanům jsme nikdy nic ani nezazlívali a Němcům jsem odpustili, a pokud ne přímo odpustili, tak s nimi alespoň umíme a chceme vycházet a dědictví Protektorátu není v česko-německých vztazích každodenní agendou. Proč to samé nejde s Rusy? Proč nedokážeme odpustit i jim, proč nedokážeme vycházet i s nimi? Nikdy jsem neslyšel o tom, že by si Indové dennodenně připomínali britskou okupaci, nebo že by Vietnamci byli fanaticky na kordy s USA, přitom v obou případech by byly důvody řádově pádnější, než u české averze k Rusům. Česká reakce na Rusy, opřená o okupaci z roku 1968, která zcela přebila mnohem významnější osvobození v roce 1945, je zcela nepřiměřená a nedospělá. A český národ už by sakra dospět potřeboval.
43 komentářů: „Prosím přiměřeně“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Problém je, že Německo se nám za okupaci omluvilo a hluboce své minulosti lituje. Rusové jsou na ni hrdí:-)
Tady ten dokument mluví jasnou řečí, stejně jak by dnes obživli zombie Brežněv a před ním Stalin. Takže co se změnilo v Rusku a v Německu? V Německu se tvrdě vypořádali s nacisty a současné neonacisty (především ze zemí bývalé NDR, jak příznačné:-) tvrdě stíhají. V Rusku jsou poststalinisté součástí státní moci. Prezident z KGB. V Německu by se nikdo z Gestapa nebo Abwehru současným prezidentem nestal.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1532318-uz-zase-slo-o-pratelskou-pomoc-ruska-televize-obhajuje-srpen-68
V Rakousku ano – třeba Kurt Wadlheim. Důstojník za 2.WW, poté o válečných zločinech lhal, no… a dotáhnul to až do OSN na generálního tajemníka této organizace (1972). Jinak dokonce i kandidoval na rakouského prezidenta, ale skončil v pořadí až druhý, za Jonasem.
Na zpochybnění vaší hypotézy o tom, že v Německu se „tvrdě vypořádali s nacisty“ stačí odkázat na historii RAF. Ale uznávám, přístup mezi Německem a Ruskem existuje, ale to je pořád jen část problému. A také otázka vlastní české volby. Nemohu si pomoci, ale vidím podstatné rozdíly v nárocích na Němce a na Rusy, i na jejich místní „páté kolony“.
Omlouvám se za svůj kometář nějak se tam vložil odkaz celý (což jsem nechtěl), tak to radši smažte.
Děkuji za pochopení..
V čem je problém? Jestli je tak zásadní, můžu váš komentář změnit, ale přijde mi v pohodě.
jen že se tam zobrazuje alespoň u mne ten strašně dlouhý odkaz který jsem tam dal o těch ponorkových havárií, trochu to znepřehledňuje diskusi, ale možná je problém jen v mém prohlížeči…
Nedávno jsem se trochu zajímal, je zajímavé se trochu podívat na tu důslednou denacifikaci třeba zde a přečíst si vyplnění rozsudku a z čeho byli pánové obviněni:
https://en.wikipedia.org/wiki/High_Command_Trial
doporučuji vzít do úvahy reakci také východní strany na to, že tyto pány v klidu za dobré chování propustili – některé z nich pak do Bundeswehru. Pak doporučuji si prohlédnout životopisy lidí na našem GŠ a velení armády a zamyslet se na jejich reakcí, která pak měla značnou setrvačnost…
Myslím, že možná příliš přeceňujeme politickou stránku roku 1968 a podceňujeme tehdejší geopolitickou situaci ve světe – do které jsme se jako stát dostali řadou příčinných souvislostí minimálně od roku 1938.
Mimochodem nedávno jsem náhodou narazil a nic z toho nevyvozuji na podivné události roku 1968 nedlouho před srpnem. Nějak podezřele mnoho strategických ponorek mělo havárie…
No jo… a taky havárie B-52 USAF se 4 A-bombami v lednu 1968… Jedna se nenašla dodnes.
Zanedbání geopolitických souvislostí bylo nejlepším důkazem ignorantství československé politické věrchušky v roce 1968. Pár lidí sice už tenkrát dávalo veřejně znát, že si ty souvislosti uvědomují, ale skoro nikdo je neposlouchal… Tři z té věrchušky, jejíž jména davy v roce 1968 skandovaly na ulicích, v roce 1969 podepsali pendrekový zákon. A to už byla 100% československá záležitost, stejně jako nikdy nevyšetřená střelba do lidí s oběťmi na životech v srpnu 1969 v Brně. Sověti potřebovali vyrovnat strategický poměr sil na pravděpodobném evropském jaderném bojišti podél železné opony na hranicích tehdejších německých států a mezi NSR a ČSSR. Možný průběh konfliktu si uměl představit každý, kdo v základní vojenské službě v ČSLA dosáhl aspoň poddůstojnické hodnosti, nemluvě o tisících záložních důstojníků a absolventů vojenských kateder vysokých škol, kteří se každoročně zúčastňovali velitelsko-štábních cvičení vyšších stupňů velení ČSLA nebo Varšavské smlouvy. Proto dodnes nevěřím, že by aspoň někomu v nejvyšším vedení státu tyto souvislosti nebyly jasné, nemluvě o tom, že dodnes přesně nevíme, o čem všem šla řeč při jednáních v Bratislavě a v Čiernej nad Tisou před vstupem vojsk. Vnitropolitické poměry i konkrétní personální obsazení funkcí v ČSSR byly Sovětům poté, co dosáhli svého, tj. rozmístění vojsk včetně odpovídajících jaderných prostředků, vcelku lhostejné.
Jiná otázka je, proč na to Sověti šli tak idiotsky… Ta záležitost s „dělnicko-rolnickou vládou“ by za jiných okolností byla spíš trapně směšná. Jistě existovaly i jiné sofistikovanější způsoby, jak vyměnit vedení státu za povolnější, které by sem příslušné prostředky nechalo přisunout v klidu a bez větší pozornosti veřejnosti. Jenže neznalost mentality lidí v provinciích je zřejmě typickým znakem všech imperiálních vlád, které od určitého stupně vývoje vždy v historii trpěly a dodnes trpí iluzí, že jediným možným způsobem pacifikace neposlušných provincií je hrubá síla.
Také jsem si vždycky myslel, že to bylo právě takhle, ale zrovna čtu Štrougalovy paměti a podle toho, co píše, to takhle úplně nebylo. (Více až je dočtu.)
zajímavý názor z armády je zde:
Druhý důvod jsem spatřoval v tom, že nebyla vytvořena dostatečná hloubka nárazníkového prostoru, který měl přikrývat prostory rozmístění strategických raket na Ukrajině. Československá armáda nebyla považována za dostatečně spolehlivou pro plnění úkolu takového „přikrytí“ postavení strategických raket. Důvody, proč nebyla za spolehlivou považována, mohly také být jen smyšleným podpůrným argumentem při rozhodování politických orgánů.
Za třetí důvod jsem považoval změny v sovětských názorech na použití jaderných zbraní. Ty se projevovaly příklonem ke strategii „pružné reakce“ označované také pojmem „lokální války“. Jak ale vést „lokální válku“ bez jaderných zbraní? Svěřit je svým spojencům? Jak by to mohlo dopadnout, demonstroval generál Janko při jednom ze cvičení. Generál Janko, kterému, jako cvičícímu veliteli frontu, byly autory cvičení dány k dispozici jaderné zbraně, navrhuje, aby byly použity k předstihovému jadernému úderu. Na dotaz řídícího cvičení, kterým byl ministr obrany Lomský, zda chce zahájit atomovou válku, odpovídá kladně: „Ano, chci, soudruhu ministře!“. Píšu o tom podrobněji ve své knize „Letcem ve studené válce“ na straně 170.
Na řadě velkých operačně strategických cvičení, jichž jsem se ve funkci náčelníka štábu 10. letecké armády zúčastňoval, jsem se přesvědčoval o problémech, s nimiž se armády Varšavské smlouvy setkávaly v důsledku nesouladu mírové dislokace s proponovanými cíli ofenzivy. A proto jsem se cítil oprávněn k tomu, abych i post factum vyslovil názor, že příslušnými vojenskými činiteli, především pak generálním štábem, nebyly vyvozeny náležité a samostatné názory ze cvičení, kterých se GŠ v různých podobách zúčastňoval. Jinou otázkou samozřejmě je, zda v daných politických poměrech vůbec byl někdo v GŠ schopen a ochoten „nést svou kůži na trh“ a iniciovat zpracování názorů, jež by sice odpovídaly samotné podstatě funkce generálního štábu armády, kteréhokoliv suverénního státu, ale nemusely odpovídat servilnímu postavení našich politiků.
http://veteranus.blog.cz/1609/mesic-srpen-v-historii-xx-stoleti-3-zaverecna-cast
Díky za ten odkaz. Ne všichni lampasáci byli gumy a u letectva sloužila vždycky elita.
mám pocit že pán plukovník (tuším) má na svém blogu pár zajímavých názorů a vzpomínek, stojí za to je projít..
A je toho dost na dlouhé večery – místo čt :)
Víc věřím vysloužilým vojákům než vysloužilým politikům.
Jenže neznalost mentality lidí v provinciích je zřejmě typickým znakem všech imperiálních vlád, které od určitého stupně vývoje vždy v historii trpěly a dodnes trpí iluzí, že jediným možným způsobem pacifikace neposlušných provincií je hrubá síla.
Nepodléhejte rychlým úsudkům, podíváme-li se na to z dlouhodobé perspektivy, tak na rozdíl od většiny ostatních impérií to východní se naopak většinou dlouhodobě (pokud to budeme hodnotit bez emocí) se vyznačuje spíše k respektováním lokálních zvláštností viz nyní střední východ.
Je dobré si uvědomit, že ekonomické i politické systémy jednotlivých států východního bloku se překvapivě lišily. Takže za mne spíš buď vyjímka z pravidla nebo rychlá uspěchaná akce pod tlakem nějakých okolností..
Jistě existovaly i jiné sofistikovanější způsoby, jak vyměnit vedení státu za povolnější, které by sem příslušné prostředky nechalo přisunout v klidu a bez větší pozornosti veřejnosti.
Co vytažení Ludvíka Svobody z nebytí – to vypadá jako poklidná příprava na změnu vedení a potencionální partner k jednání – ta koncovka spíš pro rychlou akci.
Obávám se však, že možná naši soudruzi podlehli vlastní ideologii a propagandě a podcenili skutečnost, že u našeho východního souseda jdou ideologické otázky stranou v případě vlastní strategické bezpečnosti..
Zanedbání geopolitických souvislostí bylo nejlepším důkazem ignorantství československé politické věrchušky v roce 1968.
A ta situace se bohužel nezlepšila – spíše naopak.
Ale představím-li si tehdejší situaci z vojenského hlediska – pak se Štemenkovi vlastně nedivím. Nemít pod kontrolou, či riskovat změnu strany u tehdejšího ČSSR znamená vystavit riziku celé severní křídlo (tj. Polsko – tradiční to nástupní prostor na východ) z jihu. Jižní křídlo není až takový problém je tam řada neutrálních či částečně neutrálních států – Rakousko, Jugoslávie.
Problém by byl, že v případě konvenčního konfliktu máte odkryté severní křídlo a nebudete mít sílu k likvidaci průmyslového centra evropy, ztratíte jednu z mála průmyslových oblastí (ČSSR) zbytek jsou stále po Rakousku-Uhersku v podstatě agrární země. A jak ukázala 2. světová – rozhodující úlohu má průmyslový potenciál a schopnost mobilizovat ekonomiku – což Štemenko jako původní štábní důstojník STAVKY musel dobře vědět. Na rozdíl od 2. světové to totiž nejsou spojenci versus průmyslový potencionál okupované evropy, ale průmyslový potencionál Evropy a USA dohromady versus post agrární východní blok a znova se industrializující SSSR.
Takže mi z toho vychází, že potencionální ztrátou tehdejší ČSSR je konvenční konflikt v Evropě v podstatě rozhodnut předem.
To jsou strategické úvahy vojína v.z. – co tehdy zvažovali štabisti a generálové se zkušenostmi 2. světové jako Štemenko a další je zajímavá otázka.
Podle průzkumů se jen asi 15% Čechů domnívá, že o vpádu vojsk Varšavské smlouvy se v srpnu mluvívá přespříliš.
Co se týká faktu, že o účasti Poláků, Maďarů a Bulharů na invazi se mluví méně než o Sovětech, je to celkem pochopitelné. Jejich jednotky zůstaly víceméně v pozadí a co je nejpodstatnější, v zemi byly na rozdíl od sovětských vojsk skutečně jen dočasně. Jestli vám dnešní většinový český postoj připadá nespravedlivě protiruský, pak jste asi ten tehdejší nezažil.
BTW: Německé jednotky do Československa nevjely, údajně je na poslední chvíli Brežněv zastavil na hranici.
Manželka v srpnu 1968 pracovala ve svém prvním zaměstnání po maturitě ve Vejprtech. Byla tam svědkem toho, jak tanky z území NDR prorazily hraniční závoru mezi Bärensteinem a Vejprty (zástavba obou pohraničních měst na sebe plynule navazuje), vjely na území ČSSR a hned se zase vrátily. Jestli to byly tanky armády NDR nebo sovětské, to se ovšem dodnes přesně neví.
http://www.rozhlas.cz/historie/1968/_zprava/archivy-zpochybnuji-primou-ucast-vojsk-byvale-ndr-na-invazi-v-roce-1968–486423
nebo
http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/ctenari/9.htm
Děkuji za odkazy.
O těch Vejprtech, kde došlo k překročení hranice už 20. 08. 1968 ve 21:40, tj. o dost dříve, než bylo plánováno, se dnes obvykle soudí, že to buď byl omyl průzkumné jednotky nebo se nějaký nižší velitel „urval“ a byl příliš iniciativní. Jestli je správně to první, tak to klidně mohli být soudruzi z NDR…
K te denacifikaci si jen dovolim pripomenout literaturu : Ulbrichts Helfer—Wehrmachtoffiziere im Dienste der DDR, napriklad soudruzi Vincenc Muller, nebo Reinhold Tappert, sveho casu, tusimze Untersturmfuhrer SS, ktery to dotahl az na velitele divize.
K 1968, to uz je milion let, koho to dneska jeste zajima…
Nejde o 1968. Kdybyste s Rusy měl osobní zkušenost, takhle blbě byste se neptal.
Pokud to bylo na me, ani kdybych mel, nezustanu zaseklej v dobe pred 50 lety. Generace osmasedesatniku to poznamenalo natolik, ze se z toho nikdy nevzpamatovali, ale uz by s tim mohli prestat otravovat.
…což je přesně důvod, proč po vymření každé odcházející generace jsou generace následující odsouzeny k opakování většiny hovadin, které napáchali jejich předkové…
Mám osobní zkušenosti z dlouhodobého služebního pobytu. Tudíž se blbě ptám: „Kde že je ten problém?“
V té jejich aroganci. Arogantnější hovada jsem nezažil.
Neříká se tomu třeba u Američanů „vítězná mentalita“?
Víte, mám dlouhodobé zkušenosti s oběma. A je to opravdu něco jiného. A ještě jednou opakuji, s 1968 to nemá co dělat. Jde jen o tohle století. Ale co, Tribun má ve všem stejně jasno už předem …
Soudruzi, děkujeme.
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/20915413_169051976994321_4626745419322415371_n.jpg?oh=4a6a5adda90aa2bd00ec61ca04e42008&oe=5A33C04F
To je nějaká provokace, ne?
Problém takových komunistických pamfletů zůstává pořád stejný – nikdo už nepozná, jestli má dotyčný jen vygumovaný mozek, nebo jestli to myslel z legrace.
Ono se těžko odpouští ruskému národu okupace naší země, když člověk vidí, že Rusové (na rozdíl od Němců, Poláků, Maďarů, …) používají dodnes stejnou taktiku odůvodněnou stejným bojem proti fašistům/imperialistům, třeba na Ukrajině. Jediný rozdíl oproti roku 1968 je v tom, že dnes už vědí, že musejí od takových operací dát oficiálně ruce pryč.
Vy evidentně naprosto nechápete obsah pojmu „odpuštění“.
Nelze odpustit někomu, kdo o odpuštění nestojí. Zvláště, když je na svůj zločin hrdý a dále jej opakuje.
Některé velmoci používají kontraktorů, jiné vojáků na dovolené… Na druhé straně, když někdo uctívá Banderu, jak ho správně nazvat? Nacista nebo fašista mi připadá přiměřené, i když by historik možná protestoval.
No právě. Ve skutečnosti je úplně jedno, jestli vysílám okupovat sousední stát vlastní vojáky nebo vojáky „na dovolené“. Pořád nesu plnou odpovědnost za všechno, co spáchají. I když sestřelí dopravní letadlo. Nemůžu pak tvrdit – já nic, já o tom nic nevím, to naši vojáci nebyli. Pořád lepší uctívat Banderu než třeba Gottwalda nebo Stalina, nemyslíte?
A proč ne Pinocheta, Pol-Pota nebo třeba toho Hitlera? Vždyť byl na nejlepší cestě největší nebezpečí lidstva odstranit jednou provždy.
Otázkou je, jestli uctívání Bandery je dostatečným důvodem ospravedlňujícím rozpoutání nekončící hybridní války s tisíci obětmi.
V čem a proč si Bandera zaslouží uctívání víc než Stalin nebo Gottwald?
Nepsal jsem, že by některý z těchto pánů si zasluhoval uctívání…
OK, proč je „pořád lepší uctívat Banderu než Stalina nebo Gotwalda“?
Jako kdybyste to nevěděl.
Bohužel asi není.