Za veřejný prostor tak nějak čistější

Stalo se nedávno v Brně….

Pod obrazy propojených rukou lidí všech národů však – oproti schválenému návrhu – přidali věnování „Na památku umělce a komunisty Diega Rivery (1886 – 1957) A.K. 2017 V.A.“, které muselo být nedlouho po zahájení přehlídky v důsledku stížností obyvatel odstraněno.

Dost pochybuji o tom, že by obyvatelům Brna vadil rozpor se schváleným návrhem, neb se lze s úspěchem domnívat, že o jeho existenci, natožpak obsahu, vůbec nic netušili. Stejně tak pochybuji o tom, že by jim vadila zmínka o Diego Riverovy, neb i v tomto případě se lze s domnívat, že povědomí Brňáků o mexických malířích je velmi chabé. A protože hypotéza, že by Brňáci byli alergičtí na rok 1886 je přiražená za vlasy a jako taková se jeví neudržitelná, nezbývá než uzavřít, že jim vadilo to slovo – komunista. Problém je v tom, že významný mexický malíř Rivera byl komunista. Má být proto zapomenut, nebo se má o něm lhát a tvářit se, že komunista nebyl? Tak to je jen taková letmá poznámka k nejnovějším ikonoklastickým trendům.

P.S. Pokud se o Riverovy chcete dozvědět více, pusťte si vynikající film Frida. Oni totiž byli s Fridou Kahlo manželé.

Reklamy

27 comments

  1. jeste asocialnejsi grupa

    Pokud by dotycny umelec byl pedofi, masovy vrah nebo treba fanousek fotbalove Sparty, take by to predpokladam na dile uvedene nebylo … Proste urcite uchylky se v civilizovane spolecnosti verejne nepublikuji.

    • Seal

      Od gentlemana, který se rád prezentuje jako milovník neomezené svobody, bych naopak očekával dodotečné umístění nějaké vysvětlující tabulky. Něco v tomhle smyslu: „Diego Rivera byl sice geniální umělec, ale současně přesvědčený komunista. A komunismus, bez ohledu na to, kdo, kdy a kde jej zastával, je už ze své podstaty zločineckou ideologií.“ Cenzura je v dnešní době už k ničemu a navíc v tomhle konkrétním případě zavání liberální snahou přisvojovat si všechny světové umělecké výdobytky. Prostý lid je naopak třeba dneska náležitě varovat, pokud snad nemá znova upadnout do pasti těch podivných a potenciálně nebezpečných ideologií.

    • Bolševik

      Nejspíš šlo o to, že jeho sousedé a rodinní příslušníci se dodnes stydí za to, že byl komunista.

  2. Ota

    Chcete najit nějakého slavného architekta/nacistu nebo lékaře (samozřejmě nejen „průkopníka“ při pokusech na lidech v genovém inzenyrstvi, ale nasel by se vyborny porodník nebo chirurg). Co myslite, postavíme Speerovy nebo Maxi von Braunovi sochu?

    Jestli chcete najít uctyhodneho LEVICOVÉHO umelce (pozor, neplést s komunistou!) a nepoměrně slavnějšího krajana pana Důvěry, doporučuji jméno Reinaldo Arenas.

    • Seal

      Ono jde klást mezi reálným nacistickým technokratem a umělcem s komunistickou vizí nějaké opravdové rovnítko? Fakt by mě v tomto případě docela zajímalo, jestli tenhle svůj progresivní názor jste si osvojil na té vámi příležitostně odkazované LSE. Docela bych se totiž divil, že zrovna tahle elitní škola by vybavovala svoje absolventy takhle jednoduchým a přímočarým úsudkem.

      • Ota

        Přijde na to, jestli budeme kohokoliv kdo je podle nás za svůj obor hodný vystaveny památníku byl členem zlocinne organizace a svého času „přesvědčený“ pro nějakou ideologii, brát jako člověka, anebo jako světonázorového protagonistu. Těch bylo v NSDAP spousta. Takže má otázka pořád platí…

        • Seal

          Kriminální vina, politická vina, morální vina a metazafyzická vina… Podotýkám, že morální vinu Jaspers vztahuje na reálně vykonané činy a metafyzickou vinu naopak definuje tak široce, že zodpovědní jsme vlastně všichni („Existuje solidarita mezi lidmi jako lidmi, v jejímž důsledku je každý spoluzodpovědný za všechno bezpráví a všechnu nespravedlnost na světě“). Teda nevím, jestli ten brněnský případ je zrovna o postavení sochy, ale pořád nevidíte mezi Riverou a tím Speerem nějaký rozdíl?

          • Ota

            Jenže, tady nikdo nikoho nehodlá soudit, ne dnes za to, za co už v nějaké míře (my jsme měli sametovou revoluci, pokus o ozbrojený odpor vůči komunistické moci v r. 1956 moc sametový nebyl, zatímco Norimberský tribunál byl asi tou platformou jaká měla být. Nenechat to být, ale mít zaručen spravedlivý soud). Otázka zní jinak. Má mít člověk co má nějaký díl osobní viny za průběh totalitního režimu vlastní pomník, podobný tomu, jako třeba bojovníci proti fašismu/komunismu? Proč by měl?! Jestli je kapacita filosof jako třeba Heidegger, nikdo ho z učebnic vymazávat nebude.

            Takže znova, jeden jediný důvod, aby byl stejný pomník postaven Jiřímu Gruntorádovi (já vím ještě žije) nebo Pavlu Wonkovi a někomu, kdo byl na straně režimu, nejen jako nomenklaturní kádr (ano, lidi jako Telička byli „u komunistů“, ale být „pravověrným“ komunistou, když se „třídním nepřátelům“ kroutí krky? Sorry, to je pro mě zločin na který máme zákon a většina západních zemí také:-)

            Takže když jsme u toho Jasperse, dovoluji si podívat se na toto představení v divadle Ungelt „Na miskách vah“. Je to velmi silné a nejednoznačné drama. Konfrontace prostého US důstojníka co viděl jak vypadají plynové komory a kremační pece v koncentrácích. Pak mladý vzdělaný důstojník co nikdy nebyl jinde než na štábu v kanceláři u lejster. A pak hlavní postavy, „režimního“ umělce, světovou kapacitu. Dirigenta symfonického orchestru. Wilhelma Furtwänglera. On pořád říká, že soužil umění, že nechtěl aby jej nacisté úplně pošlapali, tak si řekl, že když to bude dělat on, poslouží umění (byť s nutnými ústupky režimní propagandě a co si budeme povídat, po Výmarské republice, dnešními slovy …“udělat německý národ opět velikým“…Podívejte se na to. A to prosím nebyl ani „přesvědčený“, ani člen NSDAP. Pravda, na rozdíl od Herberta von Karajana. Do doby trvání sovětské okupační správy v Rakousku měl s dirigováním utrum. Nicméně pak z podobných důvodů jako mnozí jiní, dostal pardon. Lidé milovali jeho genialitu. Nojo, ale to už je problém jeho publika. Přesně v té rovině, jak píše Jaspers.

            http://www.mestskadivadlaprazska.cz/napsali-o-nas/853-60/v-abc-vyvazuji-na-miskach-vah-umeni-a-politiku/

            • Seal

              Aha, takže když brněnské bytové družstvo, na jehož fasádu Artamonov a Klyukov namalovali dva fragmenty od Rivery, rozhodne, že se musí zamalovat informace o tom, že Diego Rivera byl komunista, tak to nebyl soud? Samozřejmě, nejde o žádný norimberský tribunál, ale analagii toho, když v Rockefellerově centru namaloval místo anonymního chlapa na křižovatce Lenina, takže freska byla stržena, aniž ji Rivera dokončil. No a protože v Brně byl použit fragment právě z téhle fresky, tak mi ten brněnský „cenzurní“ příběh příjde tak geniální, že se až skoro ptám, jestli to vlastně nebylo předem domluvený. Viz to, co v doprovodném textu napsali hned v úvodu kurátoři té brněnské přehlídy, v jejímž rámci Artamonov a Klyukov tu svoji repliku Rivery vystavovali: „Jedním z nejviditelnějších paradoxů současného světa je náš rozporuplný přístup k pravdě. Na jedné straně trváme na tom, že při jejím hledání není prostor pro subjektivitu, a odmítáme jiné než domněle racionální argumenty. Na straně druhé však nemáme sílu ani touhu argumenty ověřovat a snadno podléháme instantním řešením dovedně zaobaleným do kvaziobjektivního jazyka. Žijeme v době post-faktické, nehledáme proto pravdu, nýbrž potvrzení vlastních předsudků:“

              • Anonymní

                „Žijeme v době post-faktické, nehledáme proto pravdu, nýbrž potvrzení vlastních předsudků“
                To perfektně sedí na Tribuna

              • tresen

                Možná byste pro to zabílení projevil větší pochopení, kdyby na té zdi byla velkým písmem vyvedena futuristická báseň a u ní nápis: „Na památku umělce a fašisty Filippa Marinettiho /1876 – 1944/“.
                Kdybych to viděla ve veřejném prostoru, prvně by mě napadlo, že to sem dal nějaký nácek, který chce rehabilitovat fašismus skrze umění. Pak bych teprve možná našla nějaké další významy.
                Marinetti nebyl o nic menší umělec než Rivera.

              • Ota

                ano, malovat po stěnách objektů, které mi nepatří je především vandalství, je mi líto, Politický názor se dá vyjádřit 100+1 jinými způsoby, kdy je vás nikdo zamalovávat nutit nebude. Jak vidno, pořád nechápete princip, a hledáte jen podobenství, která ovšem princip, že nikdo nemá PRÁVO na profesní satisfakci a vyznávanou úctu in memoriam- veřejným památníkem – prostě nesplňují. Takže jestli zde byl režim, kdo těmto lidem (jistě velmi charakteristicky) sochy vystavěl, nový, který se ujal vlády na pozici principů liberální demokracie, má práva sochy oslavující osoby, kteří kdysi chovali sympatie k tyranskéímu, totalitnímu režimu, tak má práva takové sochy odstranit.

                Kdokoli, kdo se prohřešil proti obecně morálním pravidlům, že nebudu vyznávat ani vědomě podporovat viz dále ten text z našeho zákona…tedy „hnutí směřující k potlačení….“. nemá právo na veřejně projevenou úctu, v privátu ať si jej oslavují extremisté od Charlottesville až po Moskvu. Bannon i Dugin, Ale tady naštěstí, ještě Trump ani Putin nevládnou.

                Myslím, že tady bych skončil…

                • Seal

                  Předpokládám, že jako správný liberální bolševik by ste byl schopen požadovat i odstranění památníku Vladislava Vančury, který stojí na Zbraslavi, protože zákon je přece zákon. Nejspíš vám při tom vašem rozhořčování uniklo, co se letos třeba přihodilo v tom vašem tolik obdivovaném Německu: http://zpravy.idnes.cz/trier-rodiste-marx-socha-0xk-/zahranicni.aspx?c=A170314_112739_zahranicni_aba
                  Takže zatímco vy řešíte jednu větu někde v Brně na zdi, Trevír bude mít rovnou Marxovu sochu, kterou coby dar navíc dostane od Číňanů. Mě to jako podobenství docela stačí, i když u německých socanů a křesťanských demokratů nejspíš zafungovaly poněkud odlišné principy, když v zastupitelstvu svorně hlasovali pro tu sochu.

                • Ota

                  je jedno, jestli bytové družstvo a malba nebyla proti jejich vůli, ovšem princip zůstává. Jestli se jim cokoli na ní nelíbilo, ať se jedná o cokoli, domnělého autora (sic!) a deklarativní upozornění na jeho světonázor – je to pořád to samé, samý princip, rozhodli se jak se rozhodli správně. Existují i soukromé prostory, výstavy, kde se prostě nachází í díla šílenců či jinak do extrému exponovaných jedlnců to jen pro dokreslení, nikdo pana Riveru který asi svého času obdivoval Che Guevaru – za žádného šílence nemá. Takže problém je v zásadě v tom, jestli dotyční mají právo na veřejnou produkci na základě rozhodnutí nějakého veřejného činitele, který zodpovídá za veřejnou samosprávu, a rozhoduje o využití veřejného prostoru, v případě soukromého majetku je to jasné předem .

                  Nakonec když se město Charlottesville rozhodlo demontovat sochu gen. Leeho, bylo to legitimní rozhodnutí O tom, že by se snad jednalo soudně o nepřípustnosti jakékoli „propagace“ snad nikdo nehovoří ….

                  Až volby do městské rady vyhrají „white supremacists“ v případě Charlottesville tak si ji tam zase dají zpátky:-) V případě Brna budou mít rudí i hnědí problém s „Žít Brno“ ale to je zase jiný příběh…

    • hank

      No, tak například Leni Riefenstahlové sice asi zatím pomník nikdo nepostavil, ale jako filmařka je přinejmenším v branži uznávána natolik, že se některé její postupy učí na filmových školách (nikoli jako odstrašující příklady, podotýkám…)

      Pak by mě taky zajímalo, co je „komunistického“ (namátkou) na Rozmarném létu nebo na Kubulovi a Kubovi Kubikulovi. Nebo například Divadlo na provázku bylo považováno za hnízdo protirežimního odporu a přesto své kultovní dílo v době vrcholné normalizace vytvořili na základě předlohy sepsané komunistou… Stejně tak nechápu, co je „komunistického“ na Goletu v údolí, Smutných očích Hany Karadžičové nebo dokonce na převyprávění Starého zákona, které bylo v dětských odděleních veřejnýçh knihoven volně k dispozici přes celá 50. a 60. léta a normalizaci až do převratu.

      Když zůstanu jen u literatury, divadla a filmu: Co všechno by muselo být z dějin česk(oslovensk)ého umění vyškrtnuto, kdybychom je po polském nebo ukrajinském vzoru chtěli „dekomunizovat“?

        • Anonymní

          Ad Hank z 18:42
          Ale to už jste někde úplně jinde. Nejde o to, že samo o sobě by vadilo, že je někdo komunista, ale proč to psát do toho věnování? Není nic odpornějšího než to tam napsat, stejně jako tam napsat, sociální demokrat, agrárník, lidovec, republikán nebo třeba fašista. Místo všeho toho by tam mohli napsat kokot, vyšlo by to nastejno. A jinak, pokud jde o ten spor výše, fascinuje mě, jak vy tady, stejně jako hoši z Délského potápěče, jste přesvědčeni, že ten váš extrém je krásný, zatímco toho druhého je nelidskou zrůdností, asi jako pederastie.

          • hank

            To je samozřejmě kravina.

            Nekritizuju jednotlivce, kteří extrémně pravicové a/nebo ultraliberální a ultrakonzervativní názory zastávají, ale uspořádání společnosti, které lidem s takovými názory umožňuje vládnout a posunovat společnost směrem k jejímu čím dál nelidštějšímu uspořádání. Funkčnost současného uspořádání společnosti evidentně selhává, ekonomika se díky jeho proponentům a vládcům stala z nástroje sloužícího společnosti měřítkem všeho konání, samoúčelem a konečným cílem. Ty tzv. levicové extrémy by měly být součástí normální a podporované diskuse o tom, čím to uspořádání nahradit nebo aspoň jak mu vrátit funkčnost, tj. jak dosáhnout toho, aby zase sloužilo lidem a neničilo je. V takové diskusi ale označování čehokoli za nežádoucí extrém s největší pravděpodobností potlačí i možná realistická východiska a představy reálných řešení.

            Jestli je něco potřeba potlačovat, tak je to tendence k zadupávání oponentů do země a prohlašování nositelů nepohodlných názorů za veřejné nepřátele, zrádce a jiné druhy „nelidí“, které je potřeba nemilosrdně zničit. Jenže kapitalismus názorovou toleranci a diskusi patřící k demokracii nepotřebuje, on totiž nepotřebuje demokracii vůbec. Tam, kde proti sobě v rozporu stojí demokracie (jako forma účasti občanů na správě společnosti) a soukromé vlastnictví, vždy a za každou cenu podporuje soukromé vlastnictví na úkor demokracie, přes všechny kecy, které lezou z hlásných trub jeho obhájců, nota bene stejně nakonec vždy na kapitalismu nějak hmotně zainteresovaných.

            • Anonymní

              Co to pletete? Vždyť ty Vaše 2 odstavce o kapitalismu vůbec nemají smysl, Hanku. Vůbec s tím nemají nic společného. A jaké zadupávání do země? To, že nechápu, proč by se mělo třeba v titulcích psát třeba „Leni Riefenstahlová – nacistka“ nebo v tiráži „napsal: Vladislav Vančura – komunista“ nebo „Jakud Deml – křesťanský demokrat“ je podla Vás zadupávání do země? To, že mi je u prdele, co ti lidé volili? A mimochodem, jak tu někdo (asi ne Vy, ale to je jedno) nadhodil, že ti brněnští ubožáčci ani asi nevědí, že to byl manžel Fridy Kahlo, že jinak by jistě na to koukali jinak, to je tak imbecilní faul, že zůstává rozum stát. Na to už zbývá jen dodat, že u sebe hostili Trockého, který až do svého vyhnání ze SSSR byl ještě větší zrůda než Stalin, a to že ho Stalin nechal zavraždit, bylo snad to jediné dobré, co udělal, aby z celé té diskuze vzniklo absurdní umělecké dílo.

  3. tresen

    Rivera samozřejmě komunista byl. Komunista latinoamerického ražení. Stejně jako třeba architekt Niemeyer, který se u nás před pár lety dočkal velké výstavy. Jeho politické přesvědčení nebylo na překážku uznání jeho díla.
    Jenže v Brně jde o mýtus, jehož možné výklady bytové družstvo, poskytující plochu zdi pro fiktivního Riveru, zřejmě nepobralo.
    V prostoru brněnského Domu umění se nacházela mozaika, která byla tradičně připisovaná Riverovi /dnes se soudí, že mylně/. Dva mladí výtvarníci, Artamonov a Klyukov, tento mýtus využili v duchu podtitulu letošní brněnské akce Sochy v ulicích – Dichtung und Wahrheit.
    Obyvatelé domu se svým protestem stali plnohodnotnou součástí postfaktické i postmoderní hry a autorům i organizátorům nejspíš udělali radost.

    • tresen

      Autorský komentář praví:
      „Při práci jsme vycházeli z legendy, která se vytvořila kolem výstavy Diega Rivery v Brně. Dlouhou dobu se totiž vyprávělo o tom, že během jednoho večírku v uměleckém klubu (dnes prostor depozitu Domu umění) provedl Rivera nástěnnou malbu. V devadesátých letech byla legenda jedním z pamětníků uvedena na pravou míru. Malbu prý zrealizovala skupina českých umělců, aby Riverovi udělala radost.
      My jsme z Riverova díla vybrali fragmenty rukou ze dvou maleb. První motiv pochází z nástěnné malby Člověk na křižovatce. Jelikož dokumentace původní fresky z Rockefellerova centra existuje jen fragmentálně a v černobílé verzi, vycházeli jsme z remaku, který Rivera realizoval v Mexiku hned po zničení malby v New Yorku (podle dochovaných fotografií se dá usuzovat, že se pokusil o opravdu věrnou kopií). Druhý fragment je z olejomalby Jednota proletariátu z roku 1933, kde Rivera zobrazuje podobný motiv spojených rukou, ale používá výraznější stylizaci.
      Takže na stěně v Brně se nám opakují dvě jinak namalovaná klubka spojených rukou.“

      A já se tedy musím opravit: nešlo o mozaiku, ale o malbu.

  4. Seal

    U moderního umění, které pracuje metodu provokace, nikdy nemáte jistotu, jestli vaše reakce na to či ono není vlastně součástí umělcova záměru. Z antikomunismu se už dávno stal v Česku vyprázdněný kýč, takže nějakou perfomanci lze očekávat spíš na tohle téma, které je sdělitelné, než zrovna na antifašismus. Ale fakt nevím, jestli to ti dva umělci takhle zamýšleli, anebo šlo o kouzlo nechtěného. Ale jak jsem se díval na stránky té brněnské přehlídky, jeden podobný objekt tam byl. A sice vyselektovaná, „kvaziobjektivní“ variace na Axmanův komunistický pomník, kterou připravil Pavel Karous: http://www.brnoartopen.cz/mapa/index/id/19

    • tresen

      Karous je můj člověk. :-)
      Jednak si dává práci se soupisem normalizačních artefaktů v rámci projektu Vetřelci a volavky, jednak tak činí s humorem, který je mi blízký. Jeden typ soch popisuje takto:

      ‘‘Ztratila klíče‘‘ – kamenné realistické akty dívky sedící v dřepu. Postoj vycházel z tvaru bloku koupeného pískovce, sochař v rámci optimalizace práce a maximálního využití materiálu vtěsnal tyto nahé nezletilé dívky do krychle, ne náhodou tyto sochy pak působí skličujícím pedofilním dojmem.

      Svůj příspěvek k letošní brněnské akci pak obohatil záměnou Axmanova sputniku za zahradní gril.

      • Seal

        jj, Vetřelce a volavky znám z FB. Je docela zajímavé sledovat, jak se z těch různých soch a pomníků působením času stávají vlastně „zapomníky“. Řekl bych, že touhle přirozenou cestou ztrácejí svůj původní politický náboj mnohem rychleji, než když se objeví nějaký aktivista s červenou barvou, a celý ten ideologický problém akorát rozvíří. Ostatně si pamatuji, jak jsem v hluboké normalizaci v Sušici narazil na jednu anonymní sochu (žádné info na plánu města, žádný nápis) a on to byl přitom TGM.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s