Svět se mění. Lidé ho mění a vždycky měnit chtěli. Měli pro to i takové heslo: „Dřinu strojům!“ Po desítkách a stovkách let snažení se teď toto heslo přiblížilo svému naplnění, ale lidé se neradují, lidé jsou zmatení a vyděšení a nevědí, jak v tom novém světě, o který usilovali, vlastně mají žít. Ze symbolu naděje se stal symbol strachu. Když dřinu převezmou stroje, co pak bude s lidmi, jejichž práce již nebude potřeba?
Svět se mění, ale nemění se lidé, lidská mentalita je stále v zajetí maximy: „Kdo nepracuje, ať nejí.“ Ve srovnání s časy minulým dnes stačí práce hrstky, aby uživila všechny, ale lidské myšlení s tím nedokáže vypořádat a pořád trvá na tom, že člověk musí pracovat, aby byl plnohodnotným a plnoprávným členem společnosti. (Tento požadavek ovšem je a vždycky byl kladen jen na lidi nemajetné, po vlastnických elitách práci nikdo nikdy nevyžadoval.) Kdo nepracuje, ať nejí. Přitom minimálně záleží na tom, jakou práci člověk dělá a jak je ta práce užitečná. Společensky je mnohem přijatelnější, aby člověk nosil v pondělí dlažební kostky tam a v úterý zpět, než aby si dva dny hrál, tančil, zpíval, odpočíval. Jsme vrženi – přesněji řečeno vrháme se, protože je to naše vlastní aktivita, naše vlastní posedlost, žádná vis maior – do paradoxní situace, kdy spolu s tím, jak klesá reálná potřeba lidské práce, roste tlak na pracovní nasazení. Více pracovat, více vydělat, více se zasloužit.
Jako společnost se nesnažíme adaptovat na měnící se svět. ale čím díl tím zarputileji lpíme na starých mentálních a sociálních vzorcích. Vznikají tak rozpory, frustrace, neurózy a konflikty, jichž si všímají autoři, z jejichž textů jsem sestavil následující výbor:
Jaroslav Fiala: Vaše práce nemá smysl
„Kdo nepracuje, ať nejí,“ opakují s oblibou Češi. Zdá se, že po několika staletích věznění v železné kleci produktivismu se pro nás práce stala hlavním zdrojem hodnocení sebe sama i ostatních. Kdybychom nepracovali, připadali bychom si jako špína a lidé v okolí by se na nás dívali skrz prsty.
Práce zkrátka zasáhla do našich životů příliš hluboko, i když ji třeba nesnášíme. Namísto „já, člověk“ můžeme klidně říkat „já, práce“.
Čelíme všudypřítomné ideologii práce, která říká, že jediné, na čem záleží, je to, zda máme placené zaměstnání.
Ze všech stran se ozývá ideologie, která nám přikazuje: „Musíš makat!“ I když jsme mizerně placení, práce nás nebaví a ničí nám zdraví. Cílem je, abychom odložili pochybnosti stranou a pořádně se zdisciplinovali pro další šichtu.
Lidé, kteří se rozhodli vzdorovat práci, vyvracejí představu, že hákovat od rána do večera je normální. Zároveň to ale nemají jednoduché. Často jsou terčem opovržení, a pokud nechtějí krást, musí být hodně vynalézaví v tom, jak získat prostředky k obživě. Někteří z nich měli víc štěstí, protože si jako ajťáci nebo manažeři vydělali dost na to, aby se na práci mohli vykašlat, a odešli žít v klidu na venkov. Jiní se ale musí dost otáčet a kombinují všemožné způsoby obživy, jako jsou příležitostné práce, samozásobitelství a různé svépomocné a solidární sítě. Jedna věc ale platí pro všechny: s menším objemem práce se snížily jejich potřeby, protože si nepotřebují frustraci ze zaměstnání kompenzovat konzumem.
Jak píše Russell: „Bez dostatečného množství volného času přicházíme o ty nejlepší věci v životě. Není však důvod, proč by většina z nás měla takto strádat; jen pošetilý asketismus nás nutí pracovat v nadměrné míře, i když to dnes není nutné.“
(http://a2larm.cz/2017/03/vase-prace-nema-smysl-2)
Apolena Rychlíková: Lidovecký vřed
Nesmyslný fetiš práce se tu naplno projevil po roce 89. Zatímco v období před listopadem bylo flákačství cool, protože s sebou neslo antisystémový postoj, po revoluci se nepříjemně vtíravá otázka „A co ty vlastně děláš?“ stala povinnou součástí našich konverzací.
Vtíravá otázka, jestli se vůbec vyplatí pracovat, prostupuje společností pořád víc a víc. Tvrdit stejně jako Jiří Čunek, že za to může přebujelý systém sociálních dávek, a ne stagnující mzdy, exekuce, které se u nás dávno vymkly kontrole, a zhoršující se pracovní podmínky, znamená chtít po lidech, aby svůj život zasvětili práci na úrovni otrokářství.
Možná by se politici měli místo neustálé buzerace nezaměstnaných začít snažit, aby práce měla i jiný než čistě statusový význam. Třeba takový, aby se s ním dala jednoduše uživit rodina.
(http://a2larm.cz/2017/04/lidovecky-vred/)
Jaroslav Fiala: Všichni máme svůj pracovní lágr
Žijeme v době všeobecného vyčerpání, za kterým stojí neustálý tlak na růst a pracovní výkon.
Češi jsou tradičně vysazení na práci a tráví v zaměstnání nadměrné množství času navzdory směšným příjmům. I když se často opájíme sny o nekonečných možnostech, staly se z nás jen nástroje honby za ziskem a ekonomickým růstem.
Zmíněné iluze vycházejí z toho, že naše společnost je zaměřená na individuální výkon. Lišíme se od továrních dělníků v dobách průmyslového kapitalismu, kteří byli kolektivně vykořisťováni majiteli továren. Bylo jasné, kdo je společný nepřítel, což dělníky vedlo k projevům odporu, stávkám a bouřím. Jenže dnes je to složitější. Současný kapitalismus zrušil jasnou hranici mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými.
Největšího nepřítele má ve skutečnosti každý sám v sobě. Naše společnost je tvrdě individualizovaná – každý soupeří s každým o zdroje a snaží se podat co největší výkon. Lidé se stali podnikateli sebe samých a neštítí se vykořisťovat sami sebe. Vůči sobě samému totiž neklademe odpor a opájíme se falešným pocitem svobody. Individualizovaný člověk je jako křeček v kolečku.
Projekt individuální svobody, na kterém byla založená západní civilizace, jednoduše selhal. I když si totiž myslíme, že jsme svobodní, ve skutečnosti se sami vykořisťujeme a ničíme.
(http://a2larm.cz/2017/04/vsichni-mame-svuj-pracovni-lagr/)
Lenka Nováková: Milujete svou práci?
O konfliktech práce versus rodina se nahlas příliš nemluví, ale o co niternější problém, o to palčivější. Společenský status spojený s kariérou se stává diktátem a děti se ptají po mamince. Jak z takového dilematu ven?
Výzkumy potvrzují, že expanze pracovního mozku zároveň potlačuje rozvoj důležitých spojení, která využíváme ke zpracovávání všeho, co se nás osobně týká. Říkejme této části autobiografický mozek.
Potřebujeme jej, abychom dokázali vnímat sociální potřeby svoje i ostatních, pomáhá nám uvědomovat si vlastní emoce, využíváme jej k sebehodnocení a sebereflexi.
Přemůže mě blahodárná lenost. Potřebuji lelkovat, přemítat, bloumat.
Vydělávám peníze, které mi údajně poskytují svobodu. Ano, to je pravda, můžu si koupit téměř všechno, co chci, ale platím svým časem, ve kterém dělám s vášní či s donucením to, co chtějí ostatní.
(https://psychologie.cz/milujete-svou-praci/)
Alyssa Battistoni: Falešný příslib základního příjmu?
Nicméně místo toho, aby se prodlužoval volný čas pracujících, veškeré zisky z růstu produktivity práce putují za vlastníky kapitálu. Finanční krize roku 2008 a následná recese celou věc jenom zhoršily. Namísto uvažování o volném čase se držíme zuby nehty svých pracovních úvazků, a pokud ne, nedokážeme vydělat dost peněz na vlastní živobytí.
(http://a2larm.cz/2017/04/falesny-prislib-zakladniho-prijmu/)
Václav Drozd: Cesta do křemíkového otroctví
Pracuji ve spánku pro firmu, která sbírá data z chytrých budíků, hned po probuzení začínám vydělávat Facebooku interakcemi na síti a ještě před snídaní už „opravdu“ pracuji, když čtu noční redakční komunikaci. Být online je nutnost a pro novináře digitálního média to platí dvojnásob.
Čas strávený mimo připojení k digitálním platformám se stále zkracuje a neustále roste tlak okolí na to, být neustále dostupný, responzivní a připravený interagovat – tedy pracovat. Do občasných offline chvil se pomalu vkrádá neodbytný pocit viny za to, že se člověk fláká nebo že mu uniká něco podstatného nebo neodkladného.
(…) a tvářit se u toho, že věci společně sdílíme zatímco se navzájem kasírujeme.
Prekérní pracovní podmínky jsou navíc doprovázeny velkým tlakem na výkon, sebedisciplinaci a flexibilitu, které ústí ve sdílený pocit vyhoření a normalizaci úzkosti a depresí.
Technologické revoluce a vývoj moderních přístrojů měly přinést lidstvu osvobození od každodenní dřiny. Namísto toho nám kapitalismus přinesl pravý opak – lidé tráví dál v práci většinu života a důraz na produktivitu stále roste.
Převládá představa, že práce je základním předpokladem lidské důstojnosti: ten, kdo nepracuje, je člověk nižší kategorie a nezaslouží si žádné slitování. Kvůli kultu disciplíny a tvrdé práce je obtížné si vůbec představit, že bychom mohli pracovat méně a naplnit svůj život jinak a mnohem radostněji. Chápání práce i volného času se během posledních let proměnilo a digitální technologie umožňují jejich dokonalé splynutí – můžeme se současně bavit i pracovat pro globální korporace bez nároku na mzdu.
(http://a2larm.cz/2017/07/cesta-do-kremikoveho-otroctvi/)
Jakub Dymek: Radikální budoucnost se musí stát radikální přítomností
Díky změnám na trhu práce, společně s automatizací, můžeme směřovat k postpracovní společnosti.
Všeobecný základní příjem, tedy určitá částka, která je poskytována všem členům společnosti bez ohledu na to, jestli pracují. Takové opatření umožňuje lidem přežít, aniž by museli pracovat. Nejedná se ale jenom o přerozdělovací mechanismus, který má pomoci chudým. Je to zároveň politický nástroj, který zesiluje hlas širokých skupin lidí: nejste nuceni poslouchat šéfa, můžete jít kdykoliv do stávky a nemusíte dělat práci, kterou dělat nechcete.
Skoncování s etikou práce. Pokaždé, když vznášíme uvedené požadavky, objeví se lidé, kteří se ptají: „Ale co budeme dělat, když nebudeme chodit do práce?“ Etika práce se stala ústřední součástí našich životů a toho, jak uvažujeme o sobě samých, jak spolu mluvíme a jak se socializujeme s druhými lidmi. Dokonce i ti, kdo práci nenávidí (a není jich zrovna málo) musí tak či onak být součástí společnosti, která si práce cení a v níž socializace probíhá především na pracovišti. Musíme se zbavit této ústřední role práce v našich životech a začít vytvářet alternativy.
Pokud bychom čas bez práce mohli využít například studiem nebo získáváním nových kompetencí namísto toho, abychom hledali jakoukoliv placenou práci, byli bychom flexibilnější, soběstačnější a sebevědomější.
(http://a2larm.cz/2017/09/radikalni-budoucnost-se-musi-stat-radikalni-pritomnosti/)
Marie Zandálková: Kabáti zpívají o křehkosti mužů
Texty Kabátů se hemží tvrdě makajícími postavami. Reflektují kulturu, v níž má muž být nadmíru produktivní, musí se „o sebe postarat“, uchytit se na trhu, mít ostré lokty, plodit děti, zabezpečit rodinu. Zkrátka alfa samec polistopadového světa. Zároveň musí mít všechno tak trochu na háku, nedávat najevo své emoce, obavy, únavu ani zranitelnost. Muž je stroj na práci a na úspěch.
(http://a2larm.cz/2017/10/kabati-zpivaji-o-krehkosti-muzu/)
Tribun 
Rovnítko kladené mezi pojmy „pracovat“ a „vydělávat“ je jeden z hlavních problémů.
Je zajímavé, že se na heslu, kdo nepracuje ať nejí shodnou komunisté a fašisté (SPD) neokonzervativci (ODS) a katoličtí konzervativci z vesnice (sedláci) a příznivci KDU-ČSL. A teď do toho henten průmysl 4.0. Vždyť ti ajťáci už teď v tom Práglu berou statisíce, tak co okrádat poctivé dělníky, no ni?!……:-)
JJ, ještě nedávno marxleninisté tvrdili, že na vše intelektuiálně-technické musejí vydělat dělnické ruce (i na vzdělání těch „doktůrků“ co si klidně odejdou k Sudeťákům posluhovat za Ojra a na národ kašlou). Je zajímavé, že ted dělníci prosí kapouny aby je ASPOŇ CHVILKU JEŠTĚ VYKOŘISŤOVALI A NEPOUŽÍVALI TO PROKLATÉ IT „…..ddd:-) Zajímavé obrácení Ferdyše Pištory v podobě té mnou tak často zmiňované mantry Teorie hodnoty o nepominutelnosti hodnoty všech hodnot – a tou má být práce – rozuměj práce dělníkova. A od toho celý blud marxleninismu:-) A najednou Triun otáčí jak korouhev na Rathausu:-)
Takže jen skutečný liberál nikomu nepředepisuje jestli má pracovat nebo ne, jestli má dávat děti do státní školky nebo si brát chůvu, au-pair z Portorika nebo je dát do soukromé lesní školky, kde se děti budou učit ne dobrodiní státu, ale o tom kdo to byla Betty Friedan a že nebýt jisté Katharina Luther, žili bychom pod knutou katolického biřice spojeni v odporný dogmatický genderový apartheid (jak tomu bylo ještě koncem 50.let v jižní Itálii, zkuste shlédnout pár černobílých filmů s Mastroiannim:-).
Jj, nejhorší je, že si pořád někteří lidé, kteří se nám snaží vysvětlit, že VŘSR byla spravedlivou „očistou“ společnosti od kriminálníků a úžasný pokrok lidstva v politické kultuře, společenské etiketě a velkorysé tolerantnosti silných se slabými,tak si myslí, že genocida třídní či rasová má své odůvodnitelné pragmatické rysy za okolností, kdy je namístě ji porovést. Zatím si to ještě nedovolí říci o Němcích a židech. Zatím…
Zní to na první poslech paradoxně, ale revoluce je vždy reakce. Zoufalá reakce. Revoluce se nedělají z nudy.
Už se smiřte Tribune s tím, že cenv době soláru a větrníku horníka NEMÁ cenu i kdyby to měl z 2km hloubky tahat po schodech a v putnách. Stejně jako za 10 let nebude mít žádnou cenu práce olejáře Gazpromu, když diesely budou zakázané a vše bude jezdit na baterky, který si dobijete ze své vlastní domácí elektrárny….
Že taxikář, hoteliér, majitel penzionu a další budou bez práce, protože ta jejich NEBUDE mít cenu, až se budou sdílet auta, byty, chaty a chalupy. A dalo by se pokračovat. Dělník je anachronismus. Jeho práce je stejně nesmyslná, jako žence obilí, kováře (i kdyby nedělal jen podkovy, ale třeba zbraně i tak je jeho práce nanic, nikdo se dnes nebude bít s meči:-) a takto by se dalo pokračovat. Prostě dělník nedělá a nikdy nedělal nic co by nešlo dělat jinak. Bylo jen dáno technologickým zázemím dané doby a časovou obtížností na jejich vývoj, či snad vysokou cenou či infrastrukturní nedostatečností aplikace daných TECHNOLOGIÍ jeho nesmyslnou práci nahradit. Takže práce je důležitá, ale u někoho ZCELA JINÉHO než u dělníka či rolníka. Opravdu byste to už měl začít brát v potaz, Tribune.
Opravdu nepotřebujeme ani horníky, ani slevače, ani švadleny. Lucembursko má tuto strukturu nejvíce poptávaných typů povolání. V prvních 20 nejvíce poptávaných ta vámi uvedená „důležitá“ co ostatní údajně živí, však chybí. Proč myslíte, že tomu tak je? To si nechte za domácí úkol.
Nejfrekventovanější typy míst které jsou inzerovány v lucemburských HR agenturách¨
1.Tester of Apps & Websites
2.ICT Teacher
3.Economics Teacher
4. Telecom Analyst
5.Senior Security Engineer
6. Proprietary Trader Trainee
7. Medical Doctor/s
8. Head of Compliance
9. Sales Internship
10. Social Media Evaluator
představte si na 19.místě je Au-pair a 21. Veterinary Surgeon:-) Ale horník, slévač ani pekař žádný.. Že by bylo Lucembursko nějaká „rozvojová“ země a tyto „nepostradatelné“ profese nějak neumělo obsadit?
Vy jste ve stejném zajetí minulého století, jako ta levice, co se jí tak rád posmíváte. A ta vaše „statistika“ může stejně dobře vypovídat o tom, že za práci, na níž společnost stojí, se nechce nikomu platit, ne že není potřeba (neplést potřebu a poptávku).
Pokud za nejakou praci nechce nikdo zaplatit, zjevne o takovou praci nikdo nestoji.
Nebo si neuvědomuje, že ji potřebuje, nebo čeká, že ji za něj zaplatí někdo jiný…
Touché. Nahlodání této “pracovní etiky” je jedním ze čtyř cílů, na která se podle knížky Inventing the Future musí kevice zaměřit.
Bohužel, právě taková „pracovní etika“ je jedním z pilířů identity konzervativní levice (KSČM, ČSSD a jejich voliči), nebo též „levicové establishmentu“, jak jim říká Bělohradský.
„Největším bohatstvím člověka je jeho život. Jenže většinas z nás ho musí obratem kus prodat. Musíme upravovat svůj život podle potřeb někoho jiného, abychom měli kde bydlet a co jíst. Prodáváme svou svobodu a čím méně jí máme, tím méně si můžeme užívat bohatství, za které jsme ji vyměnili.“
Mno jo, ale kdyz ono to vase „Ve srovnání s časy minulým dnes stačí práce hrstky, aby uživila všechny“ ma jeden drobny zadrhel: tezko te hrstce vybranych vysvetlite, ze maji makat pro nejake to „blaholidu“, zatimco ostatni tanci, odpocivaji, nebo diskutuji v kavarne. Lidi, ochotnych pri vyse uvedenem stavu je na svete velmi, velmi malo, troufam si rici ze podstatne mene, nez kolik je jich potreba alespon k tomu uziveni, a pokud ustoupite oho pozadavku dobrovolnosti a naridite jim to jmenem fseholidu, vcelku logicky se zacnou ptat … Proc bych zrovna ja mel makat, kdyz soused nedela nic a ma se tak nejak stejne ? Proc bych vysledky sve prace nemel vymenit s jinym pracujicim za neco, co se me hodi, a na ty nepracujici se docela obycejne vykvajznout ? A proc bych vubec mel jit do prace, misto do hospody, jako zbytek vesnice ?
Lide nejsou mravenci ani vcelky, ochotne „pracovat pro spolecnost“, a chteji za svoji praci nejakou odmenu … A pokud jim to odmenu nechcete nebo dokonce nemuzete poskytnout, pak bud pracovat nebudou, nebo budou s vysledky sve prace kseftovat na cernem trhu. Zadarmo vam totiz 99 procent populace nehne ani prstem …
už se proberte s tou scholastikou, která je tragická v historii a v současnosti neskonale směšná. Až vás budou skinheadi mlátit, lidi vás i s roztříštěnou lebkou překročí, neb není jediný důvod vám pomáhat. Ekonomický ani ten, že by snad ve vás byla záruka, že se k dotyčnému zachováte podobně, když mu třeba na rozdíl od vás nebudou ubližovat moravský plebs, ale partajní galerka co je od VŘSR přesvědčena, že každý máme stejný žaludek a že není možné aby se někdo mohl mít lépe třeba 10x či 100x víc než někdo jiný. Takže otázka je proč by lidé měli věřit lidem, u nichž není záruka že jim oplatí nezištnou pomocí,když se zase oni ocitnou v nouzi, ale že spíše budou to budou onu, kdo se přidají k těm, kdo jim bude rabovat vilu a jeho lynčovat.
Otázka je, proč by měli lidé věřit druhým, když se většina lidí otevřeně hlásí k idejím fašismu či komunismu. V každém případě je pořád jedna jistota, že se opět západ a východ oddělí a zadrátují hranice, tentokrát z vůle samotného západu, aby jim tam nepronikal rudohnědý zápach. Odbytiště jsme malé, lidí co by brali práci v Nošovicích a Ml. Boleslavi je po světě habaděj. Nikdo nás nepotřebuje a nebude nám dávat líznout západního blahobytu. Bez něj bychom byli pořád v bídě socialismu. Jako je dneska Rusko, Srbsko nebo další postkomunistický východ, kterému se nedostalo západního liberalismu a ekonomické prosperity. Jenže buď budeme se Západem nebo s východním fašistokomunismem. Buď s ženou, která zachránila desetisíce životů bezejmenných lidí ačkoli ji všichni nabádali, ať je utopí jak koťata, že jsou to nevzdělaní primitivové.
Takže proč by se měla západní část EU zrovna ona měla zabývat takovýmhle póvlem?
https://www.novinky.cz/krimi/454501-fotbalovi-fanousci-v-prazske-tramvaji-napadli-africana-policie-je-chytila-na-zapasu.html
Britové na to přišli při Brexitu, Pákistánci jim nevadí, ale Poláci ano. Proč? Nebo nenávist vzniká explicitně tam, kde je nevzdělanost (pro Brexit hlasovalo 65% důchodců a 70% lidí z venkova a dnes vyprázdněných průmyslových aglomerací – ne mladí lidé, a lidé střední a i starší generace z Londýna, Glasgow či Leedsu ) anebo postkomunistická „morálka“ pokřivená lidovou kulturou z RaJ řazena dle cenových skupin z hlediska návštěvnosti ty nejčetnější zároveň i mezi ty nejnižší?
V každém případě jestliže tu bude vládnout rudohnědá galerka s StBáckým práskačem a dnes oligarchou – v „jádru“ nebudeme, ale s Putinem na periferii kde bude bída vůkol kam se podíváš, a jen s malo místy kde buidou v antických palácích za zdmi s kulometnými hnízdy přebývat ti, kdo budou makat dnem i nocí pro gasudára a jeho róóóódinu:-)
Už zase blábolíte. Ještě že se dá hned v první větě poznat, že jste úplně mimo.
Prosím Vás, fakt ten Ota není Vaše ponožková loutka?
Kdyby vás tak slyšeli moje ponožky…
Zanedbávám vás, a přitom takové výživné téma.
Práce není čím dál méně; to jen z určitého úhlu pohledu se to tak zdá být. Sečetly se dva vlivy. V první řadě někteří novodobí uhlobaroni už nepotřebují zaměstnávat lidi, protože horníci těžící uhlí vydělají méně než počítače provozující mikrosekundové obchody na burze. Protože je to novinka, jsou na očích. Ale vedle toho zůstává řada konvenčního podnikání a i ty roboty musí někdo vyrábět.
Druhá věc je, že zvyšující se cena práce a její nivelizace střední (zcela) a vyšší střední (zčásti) třídu přinutila na sebe převzít spoustu práce, kterou dřív vykonávali jiní lidé. Nákup vám dneska většinou úslužně nezabalí, natož aby vám ho pomocník donesl domů, už vám ani nikdo v krámě neporadí a můžete mluvit o štěstí, když alespoň u pokladny je člověk a ne pípající příšera.
Je dosti absurdní, že v době, kdy cena surovin roste, protože jich je stále méně, naproti tomu lidí je stále více, přesto se více a více vyplatí plechové příšery namísto disciplinace lidí k poctivé práci.
Všeho však do času.
Potřeba vs. poptávka.
Nepochopení pramení z Vašeho oblíbeného nešvaru, oddělování rozhodnutí a přání od odpovědnosti. Žijeme ve světě s konečným množstvím energií a statků. Poptávám lidový vůz (Volkswagen), aby mi zbylo na jídlo a otop, přestože potřebuju Lamborghini Diablo. Fakt nutně. Ještě víc, než vám podobní potřebujete genderový výzkum. :-)
je ten zdejší Otík skutečný, když ano, vytvořil ve svém životě nějakou reálnou hodnotu a nebo je to čistý parazit ?? – docela zajímavý způsob prezentace – kultivovaná idiocie. ..)
Používá hodně fráze, ale myslí to upřímně. A to se mi docela líbí, narozdí od osobních narážek, prostých jakékoli argumentace.
Podle mě je Ota spíš avantgardní umělec. Když si tedy přečtu všechny ty vejšplechty, jimiž mě tu ve svém tvůrčím zápalu s oblibou častuje, tak se mi pak totiž obvykle vybaví tahle poéma: https://www.youtube.com/watch?v=tTBJ1w19MF8
Vezměte noviny.
Vezměte nůžky.
Najděte v novinách článek, aby měl délku, jakou počítáte dát své básni.
Článek vystřihněte.
Potom pečlivě rozstříhejte všechna slova, která tvoří tento článek, a vložte je do pytlíku.
Skládejte pak jeden ústřižek za druhým přesně v pořádku, v jakém vyšly z pytlíku.
Svědomitě opište.
Báseň se vám bude podobat.
A vězte, že jste spisovatel neskonale originální a okouzlující citlivosti, byť doposud nepochopen lidem.
(autorem tohoto českého překladu je tuším Kundera)
krasota slov, byť přenádherná, nikdy nemůže zamaskovat prázdnotu duše a absenci lidství – pokud je Otík produktem doby, která se opětovně vymkla z kloubů civilizace, pak je pouze jeden z mnoha, kteří tak lehce podlehli nezodpovědnosti a radostnému marasmu a kterému odešel i selský rozum, o žádnou stoupající originalitu tady nejde. ..)
Produkt doby, to je přesné. Sice jsme každý nějak ovlivněn podmínkami, v nichž žijeme, ale ne všichni máme tak vyvinutou komoditní sebereflexi, jako zmiňovaný.
A nebo je to nějaká AI. Potom klobou dolů před jejím autorem.
Tohle je opravdu možné jedině v Rusku:
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/za-strycka-vovu-pujdeme-do-posledni-bitvy-hrimaji-v-kontrove/r~1475ca0cc9f611e7adc2ac1f6b220ee8/
Když prošel Krym, tak proč by neprošla Aljaška, že? Také byla v minulosti ruská…
Drobna aktualitka k deni v CSSD:
https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/zachrance-nebo-nezadouci-mozny-pristi-sef-cssd-narazil-hned-v-pocatku-na-odpor-40025?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk
„…vadí (jim), že Běhounek chce, aby v sociální demokracii opět dostali prostor lidé, kteří byli za Sobotky vytlačeni mimo. Výslovně zmínil někdejší „lánské pučisty“, bývalé hejtmany Zimolu a Haška či exposlance Jeronýma Tejce.
Další výhrada zní, že Běhounek ani není novou tváří. Sice dosud není členem ČSSD, ale už 20 let za ni na Vysočině opakovaně kandiduje.
S nápadem, aby se právě Běhounek stal zachráncem strany otřesené po volebním debaklu, přišli hejtmani za ČSSD. Podporuje je současný místopředseda Jan Hamáček, který by se měl stát prvním místopředsedou strany a vytvořit s Běhounkem tandem.“
Hezký příspěvek na téma „Jak to řešit individuálně“:
https://xman.idnes.cz/mira-zije-v-souladu-s-prirodou-chodi-po-praze-nahy-bydli-v-krovi-pst-/xman-styl.aspx?c=A171206_212217_xman-styl_fro
Žádná individuální řešení systémových problémů neexistují.
Je to individuální řešení individuálního problému. Každý má právo ho hledat. A řídit se jím, pokud ho najde a pokud tím nikomu neubližuje.
Měl ten člověk čekat, až někdo vymyslí a uskuteční cosi systémového?
A zatím chodit do fabriky nebo zametat ulice a nechat si průběžně předepisovat prášky na hlavu?
Neexistuje žádný systém a proto ani systémové problémy.
Exstují lidé, jednotlivci, a jejich interakce.
Neexistuje socialismus, neexistuje kapitalismus, neexistuje totalita, neexistuje demokracie, neexistuje newyorská burza, neexistuje právní řád… jsme tu jen my dva a anděl na špičce jehly.
A nemusi tam byt ti andele minimalne dva, aby mohli interagovat, Tribune? Tak to dle meho chapali i cirkevni otcove a do zadani tehle scholastcke otazky vlozili andelsky plural.
Ano, všechny tyhle věci existují jen proto, že je tvoří jedinci vytvářející (početně nepatrná menšina, která je ale zásadní; proto nefunguje sociologie, která s touto menšinou vlbec nekalkuluje), jedinci spolupracující (straníci, svazáci, …, dále dle ctěné libosti), jedinci neprotivící se (naopak valná většina, bez jejichž pasivity nebude daná věc fungovat, Havlův zelinář a další).
Stavte se třeba na špičku jehly, ale jde o lidi. A pokud už mají dost -ismů, zvolí si třeba … Babiše.
Vy jste takovy nedopeceny dialektik, michale.
Stojite si za vzajemnou interakci subjektu a tim padem i za zakony negace negace a jednoty a boje protikladu, ale prechod kvantity v kvalitu jiz odmitate.
Pamatujte, ze myslenky jsou v prve rade diskreditovany jejich nostiteli a nelze si tudiz nevsimnout, s jakou nutkavosti vyhledvaji zastanci individualismu diskusni fora, na kterych se probiraji spolecenske otazky.