Že před padesáti lety na Měsíci nikdo nepřistál a všechno to bylo jen zinscenované je jedna z nejznámějších konspiračních teorií. A také z nejzáhadnějších, protože vnitřně nejrozpornějších. Co by předstíráním přistání na Měsíci získali Američané je nabíledni, ale co by tím, že s nimi tu hru budou hrát, získali Sověti? Prý to bylo výměnou za něco, ale za co, to už konspirátoři neřeknou. A vezmu-li v úvahu, že se Sovětský svaz se za jásotu a přispění USA nakonec rozpadl, nenapadá mě opravdu nic, čím by mohli tehdy Američané Sověty uplatit. Co by muselo být, že by to ani v tom zmatku po rozpadu SSSR nikdo nevynesl?
Jak vůbec je možné, že nikdo z těch tisíců lidí, kteří by se na té konspiraci museli podílet, už jenom tím, že tvrdí, že se podíleli na letu na Měsíc, za celých těch padesát nepromluvil? Ať už z touhy po slávě, ze špatného svědomí nebo proto, že je prostě senilní? Vždyť těm lidem je už přes osmdesát! Proč by tu hru na přistání na Měsíci, které nebylo, pořád všichni tak vážně a důsledně hráli, když účelu bylo dávno dosaženo a případné prozrazení by dnes už nic neznamenalo a nezměnilo? Američané bez problémů ustáli mnohem větší skandály, při kterých umírali lidé po tisících, tak by jim jedno falešné přistání na Měsíci mohlo jen těžko ublížit. Vesmír už dneska nikoho nenadchne, Kubrick, Clarke a 2001 Vesmírná odysea jsou minulost.
Jak Američanům většinou nevěřím ani nos mezi očima, tak v tom, že na Měsíci přistáli, jim věřím. Už jenom proto, že o tom mluví úplně jinak, než o svých jiných „úspěších“ při šíření „svobody“ a „demokracie“. A je tu i jeden podstatný rozdíl oproti dnešku: nadšení 60. let 20. století do letů do vesmíru, které my dnes už nemáme. Není nic divného na tom, že Američané dokázali přistát na Měsíci v roce 1969, protože tehdy měli chuť, elán a odvahu. Divné by bylo, kdyby to dokázali dnes, když se duch doby posunul od objevování k obchodování.
Věřím – protože musím věřit, či nevěřit, jelikož osobně si to nemám jak ověřit – že Američané v roce 1969 na Měsíci přistáli. A přiznávám, že věřím i proto, že věřit chci, protože je to něco dobrého, krásného a nadějného, něco takového, co nám dnes jako lidstvu tak moc chybí. Největší záhadou tak pro mě zůstává, proč je pro některé lidi tak důležité, aby přistání na Měsíci byl podvod? Proč dávají přednost víře v malost, podlost a neschopnost člověka před vírou ve velikost a dovednost lidstva?
Další na řadě je Mars. Ne proto, že by to už bylo snadné, nebo bezpečné, ale právě proto, že to takové není. Stejně jako na Měsíc tam poletí lidé, kteří rozhodně nebudou typickými zástupci lidstva, ale stejně jako na Měsíc tam my ostatní poletíme ve svých snech a nadějích s nimi. Tak konec výmluv, Mars čeká.
Tribun 
Země je placatá, ve Vesmíru nebyli Američani, Rusové ani Remek, zkrátka nikdo, všichni si navzájem poskytují krytí. Jo a abych nezapomněl: hvězdy jsou díry v obloze. A Trump je žena!
To je otázka, proč tomu tolik lidí věří, že s Měsícem to byl podfuk. Asi proto, že od vládnoucí třídy se lze nadít těch největších prasáren, ale tohle není politika, tohle je věda a technika, v nich se sice také někdy podvádí, ale mnohem, nesrovnatelně méně než v politice. Nebo, druhá možnost, spíš je lidstvo tak prolhané, že nelze už věřit ničemu. Typicky 9/11; vše, co se tam stalo je zadokumentováno, proběhlo to v přímém přenosu a přesto se dost silně a vážně šíří pověsti o řízené destrukci. Přitom nikdo není schopen sesynchronizovat odpálení náloží s příletem letadel, mechanika destrukce odpovídá poškození budovy letadly, přesto se to ujalo i u jinak rozumných lidí.
Co se Marsu týká, myslím, že se tam člověk v tomhle století nepodívá. Rizika jsou příliš velká, náklady ohromné a vědecký přínos prakticky nulový, všechno obstarají roboti a v budoucnu ještě mnohem lépe než dnes. Samozřejmě, Marťani jsou lstiví a robotům se umějí vyhnout, před kameru nastrkují fotky pustiny a my jim to žerem. A je to tak lépe, protože Bradburyho Marťanská kronika tak může zůstat jediným autentickým svědectvím o rudé planetě.