Už dlouho jsem žádnou knihu nepřečetl s takovou chutí – co chutí, lačností – jako Muže z ostrova Lewis Petera Maye (ČBDB). Přitom nechybělo mnoho a anotace lákající slovy: „Emocionální tajemství obyvatel pochmurného ostrova jsou ještě hlubší, než jeho rašeliniště,“ by mne spolehlivě odradila. Doporučení od přítele ale bylo silnější. Z nějakého důvodu jsem zprvu myslel, že Muž z ostrova Lewis bude jen další z řady „severských“ detektivek a jejich variací, což se zápletka spočívající v nálezu mumie v rašeliništi, která, jak se brzy ukáže, není stará tisíce let, ale jen něco přes padesát, včetně toho, že byl dosti brutálně zavražděn, zdála jen podporovat. Jenže pátrání po identitě mrtvoly a jejím vrahovi se nakonec ukáže jen jako platforma, na níž je vyprávěn příběh o hledání minulosti, na kterou by se dalo snadno zeptat, kdyby ovšem ten jediný, u koho lze s otázkami začít, netrpěl stařeckou demencí.
Půvab Muže z ostrova Lewis nespočívá v démoničnosti a rafinovanosti hlavního padoucha, jak je tomu třeba u Nesbø (omlouvám se, ale neumím ho vyskloňovat), ani ve vyprávění plném zvratů a nečekaných odhalení. Samotný zločin je celkem banální a zhruba od poloviny čtenář i tuší, jak to zhruba bude. Půvab Muže z ostrova Lewis, což je skutečný ostrov ve vnějších Hebridách, tedy součást Skotska, je v tom, jak autor brilantně evokuje krajinu kamení a rašelinišť, ve které na strom nenarazíš, krajinu neustálých bouří a dešťů, krajinu, která nutně formuje mezilidské vztahy. Je to příběh lidí, kteří mají v dobrém i zlém společnou minulost, ale přesto spolu musí nějak vycházet, protože před sebou nemají kam utéct, tedy pokud nechtějí opustit ostrov úplně, což ovšem znamená opustit domov. Je to i příběh dementního starce, který žije minulostí, protože o přítomnost ho okrádá demence. (Pokud máte se stařeckou demencí tu pochybnou čest jako já, tak víte, o čem mluvím, pokud ne, tak buďte rádi, doufejte, že to tak zůstane, a věřte tomu, že tu hrůzu May zachycuje celkem věrně). A je to i příběh o temném středověku, který v padesátých letech dvacátého století stále vládne ve skotských sirotčincích. A jestli ne středověku, tak kapitalismu z časů Dickense určitě.
Všechno dohromady je to pak dobře vyprávěný příběh, který nestaví jenom na ději, ale i na zachycení osudů, míst i doby. Příběh, který, jak jsem se dočetl, je druhým z trilogie, kde první díl je prý ještě lepší a třetí o poznání horší. Znalost prvního dílu pro pochopení a vychutnání druhého ovšem nutná není, a tak zůstanu u Muže z ostrova Lewis. Knihu, ve které se řeší vražda, ale není to detektivka, knihu, u které vás drží dobře vyprávěný příběh, které není zdaleka tím jediným, co kniha nabízí.
Tribun 
A Medvědín znáš?
Jedině jako ten kopec v Krkonoších, a i to ještě špatně.
Je to knížka, velmi dobrá… Sice o hokeji, který jinak moc nesleduju, ale tady mi to vůbec nevadilo, přečetla jsem jedním dechem… mazec :) doporučuju
Jeho starší čínská série se taky dobře čte.
Tamní reálie se ovšem mění překotněji než na ostrově Lewis, takže jsem to prostě brala jako dobrou detektivku bez ohledu na to, jak věrohodné jsou kulisy.
„Pokud máte se stařeckou demencí tu pochybnou čest jako já, tak víte, o čem mluvím, pokud ne, tak buďte rádi“
Překvapil jste, začínám si i myslet, že jste člověk (doteď jsem Vás měl za nějakého porouchaného robota).
A v souvislosti s tím mě zase překvapuje, že jste nereagoval na to, jak jeden místní politik z města, kde se nyní medializovalo týrání dementních starců v zařízení pro ně určeném, chování personál obhajuje slovy (přibližně): „Nikdo přece nemůže chtít, aby tam s úsměvem přebalovali dementní staříky, na které se jejich nejbližší vykašlali, aby si mohli užívat“
Protože ten zmrd vůbec neví o čem mluví. Je to hnusné, ale přál bych tomu čurákovi, aby zažil Alzheimera v rodině na vlastní kůži. Snad by pochopil, že těžko můžete chodit do práce (což většinou prostě musíte) a zároveň se o takovou osobu starat. A i když byste do té práce chodit přestal, tak by Vás ta péče 24/7 dostala na psychiatrii (to není hyperbola, ale fakt, řada obětovavších se tak končí). Pičus jeden.
Máte recht. O tom vámi zmiňovaném výronu humanity jsem ovšem neslyše. Naštěstí, jinak by se mi asi otevřela kudla v kapse.
Podařilo se mi dohledat přesnou citaci:
Bývalý primátor Ostravy Petr Kajnar a současná jednička kandidátky ČSSD pro krajské volby v Moravskoslezském kraji se na svém Facebooku vyjádřil k případům ponižování v domově seniorů Slunečnice, na které upozornily v sérii reportáží Seznam Zprávy.
„Kolik je asi v Česku lidí, kteří budou s noblesou Ladislava Špačka, srdcem matky Terezy a za minimální mzdu utírat pokálené, dementní starce a stařeny, které jejich děti odložily do starobince, protože si musí užít života?“ napsal na svůj facebookový profil Kajnar.
(Ta první část je samozřejmě v pořádku, je to práce strašná a blbě placená, ale za tu druhou část by zasloužil přes držku. Jako kdyby nestačilo vlastní svědomí, že jste k něčemu takovému byli donuceni, ještě to musí nějakej kokot takhle komentovat).