Kulturní rozdíly

Strašný skandál. Čeští hasiči odletěli pomáhat do výbuchem ledku těžce poničeného Bejrútu. Sice bychom na ně mohli a měli být pyšní, že dokázali odletět tak rychle, že nejde jen o gesto, ale jejich přítomnost může reálně pomoci, jenže my místo toho řešíme skandál, že neletěli letadlem armády, ale komerčním letadlem Smartwings.

Osobně myslím, že Libanoncům by to bylo úplně jedno, i kdyby je tam dovezl Aeroflot. Pražské kavárně, která nikam neletěla a sedí pohodlně doma na zadku, to ovšem jedno není. Přitom soudě podle toho, kdo nejvíc dělá z letu se Smartwings skandál, není problém ani tak v tom, že letěli soukromým komerčním letadlem, jako prostě v tom, že Smartwings, čili Babiš, čili Zeman, čili Číňani. Kdyby letěli úplně stejně soukromým ukrajinským Ruslanem, bude všechno v ažúru. A to je ten kulturní rozdíl mezi těmi, kteří problémy řeší, a těmi, kteří je vymýšlejí.

Proč vůbec hasiči neletěli armádním letadlem? Podle všeho kvůli špatné komunikaci, ale nejen kvůli ní. Představuji si to asi takto:
– Hasiči: Potřebujeme dopravit do Bejrútu, můžete nás tam dostat?
– Armáda: Jasně, prověříme a dáme vědět.
– Hasiči čekají na telefonát od armády, že dokáže letadla připravit a naložit.
– Armáda čeká na rozkaz, že má začít něco dělat.
– Hasiči nečekají a objednávají let u Smartwings (docela klika, že se kvůli koronaviru nikam nelítá a kapacity jsou k dispozici).
– Pražská kavárna vymýšlí skandál.
– Armáda se brání, že nemohla nic dělat, protože neměla oficiální žádost/rozkaz.
– Hasiči jsou dávno v Bejrútu a dělají svoji práci.

No a já si myslím, že důvod, proč se armáda s hasiči nedokázala domluvit, není jen špatná komunikace, ale především zásadní kulturní rozdíl: Hasiči neplánují, ale reagují. Když je poplach, naskáčou do aut a až cestou se dozvídají, proč a kam vlastně jednou. Nic jako oficiální žádosti neznají, protože kdyby si na něco takového hráli, tak přijedou všude s křížkem po funuse. Doslova. Hasiči jsou cvičení na situace, které jsou naléhavé, ale vesměs krátkodobé. Jenže u armády je to jiné. Armáda plánuje. Hlavně plánuje. Naprostá většina všech ozbrojených konfliktů eskaluje poměrně dlouho a dlouho také trvá. Armáda nikam nespěchá, válka neuteče. Armáda je zvyklá jednat jen na rozkaz, armáda je stavěná na to, že sice nemusí vyrazit jako sprinter, ale když už se rozhýbe, tak se musí hýbat dlouho a bez pomoci.

Jak říkám, jiná „firemní“ kultura. Ani horší, ani lepší, jen přizpůsobená jiným situacím a jiným problémům. Asi není problém do budoucna připravit plány pro spolupráci armády při nasazení hasičských USAR týmů a když bude plán, tak to určitě bude fungovat (a bude to i lepší, protože komerční kapacity v dovolenkové sezóně příště k dispozici určitě nebudou), ale teď není důvod vyrábět z toho skandál a politickou kauzu a hledat nějaké viníky nebo se někomu omlouvat. Nic špatného se nastalo, naopak hasiči, potažmo stát, pro jednou zafungovali zcela na jedničku. Jako národ obecně důvodů k hrdosti moc nemáme, tak teď, když jeden poctivý je, nekažme si ho žabomyšími spory o to, kdo USAR do Bejrútu dovezl, když to podstatné je, že tam jsou a jsou tam včas.

P.S. Toto není reklama na Smartwings, jejich třetitřídní dobytčáky nesnáším a firma mi je i jinak odporná, jen si prostě dovedu v hlavně srovnat priority.