Kritika vlády za nezvládnutí druhé vlny epidemie COVID-19 (poněkud absurdní v situaci, kdy lidé programově odmítají dodržovat i ta nejméně restriktivní opatření a záměrně se chovají rizikově) se mj. týká nedostatečné kapacity testovaní a neschopnosti hygienických stanic efektivně trasovat (ponechme teď stranou, že trasovat plné stadiony a koncerty na náměstí, tedy záměrně komunitní šíření hraničící možná i s trestním zákoníkem a zcela jistě s elementární příčetností, ani dost dobře nejde) a že vláda měla kapacity hygienických stanic i jejich technické vybavení navýšit.
Ano, měla. Ale mohla?
Ptám zcela vážně a bez špetky sarkasmu: Mohla vláda legálně udělat cokoliv z toho, co jí opozice vyčítá, že neudělal? Mohla přijmou desítky nebo možná stovky nových úředníků bez úpravy tabulkových míst a příslušných rozpočtů? Mohla za tři měsíce reálně nakoupit počítače a telekomunikační linky v situaci, kdy na všechno musí být výběrové řízení, který se musí vypsat, pak vypořádat námitky neúspěšných účastníků a to všechno v zákonných lhůtách? Možná by mohla, pokud by stále trval stav nouze. Ale ten, pokud si dobře pamatuji, chtěla opozice i veřejnost co nejdříve zrušit. Kdyby vláda přes léto skutečně udělala všechno to, co mohla a měla (ponechme teď stranou, že nejspíš ani nechtěla), nekřičela by pak opozice pro změnu něco o rozkrádání, obcházení zákonů etc.? Ale to nechme stranou a vraťme se zpět k jádru pudla:
Mohla vláda legálně udělat cokoliv z toho, co jí opozice vyčítám, že neudělala?
Aby bylo jasno, nehájím vládu, ale žaluji na společenskou objednávku a podle ní nastavený systém, ve kterém je stát co nejmenší s co nejméně pravomocemi a svázaný maximem zákonů, které dávají úředníkům minimální či vůbec žádný prostor jednat kreativně a flexibilně i krizové situaci, která byla evidentně mimo představivost zákonodárce.
Tribun 
V krizi se nediskutuje, v krizi se velí. Otázku je nutno položit takto: Máme takové zákony, aby to velení co nejvíc usnadnily?
(Jaká je kvalita vrchního velení, na to se ptát nebudu; je víc než jasné, že toto vrchní velení v krizi na celé čáře selhává a nevyužívá ani těch možností, které už má.)
A jestli se nezačne velet aspoň teď, o měsíc později, než se mělo začít, bude se velet nejpozději v listopadu přímo na urgentních příjmech přehlcených špitálů, které si v praxi vyzkoušejí válečnou medicínu včetně triage, tj. třídění nemocných podle šance na přežití a ponechání beznadějných případů jejich osudu.
Pokud k tomu dojde, jsme na něco takového mentálně, morálně a kulturně připraveni?
To se zjistí, až k tomu dojde. Do r. 1945 zažila každá evropská generace svou válku, takže na to lidi zvyklí byli. Dnes bych to raději zatím ponechal bez odpovědi.
Aby bylo jasno, nehájím vládu, ale žaluji na společenskou objednávku a podle ní nastavený systém, ve kterém je stát co nejmenší s co nejméně pravomocemi a svázaný maximem zákonů, které dávají úředníkům minimální či vůbec žádný prostor jednat kreativně a flexibilně i krizové situaci, která byla evidentně mimo představivost zákonodárce.
Co nejmenší stát? Nazvat takto stát, který je svázaný maximem zákonů, je protimluv. Ty zákony vyjadřují kompetence, které na sebe stát nabalil. Nesvazují úředniky /ti nikdy ani nikde nebyli nositeli kreativity/, ale jejich prostřednictvím občany.
Pláčete na špatném hrobě.
Ve skutečné krizi má být kreativní a flexibilní jedině vrchní velení. Když je velení nekompetentní, musí se občan ve svém okolí zařídit sám, jak jen to jde.
https://denikreferendum.cz/clanek/31644-covid19-ted-uderi-s-prudkou-silou-comuze-kazdy-znas-delat
Od toho je nouzovej stav nouzovym stavem, aby po dobu jeho trvání stát měl možnost pracovat v ostřejšim režimu, než je vhodné za běžných okolností.
Žehrat na to, že lidi byli omezeníma spojenýma s tim nouzákem otrávený a chtěli se ho zbavit, je alibismus zvící desetipatrovýho činžáku. Samozřejmě, že chtěli. To je přirozená reakce na omezení, přinášející nějaký nezvyklý nepohodlí. Ale z toho přeci neplyne žádnej právní závazek nebo povinnost „řevu ulice“ vyhovět v momentě, kdy to uvolnění zdaleka nebylo bez rizika. Obzvlášť, když je vyzkoušeno, že bejt hluchá vůči deseti-, možná i statisícům, tahle vláda bez problému dovede.
Takže mohla. ale nechtěla.
…nehledě na to, že prachy z kasy si na to vzala…
V zásadě máte pravdu, ale kde je ta hranice, kdy vláda nesmí uhnout a kdy by naopak měla? Podobně totiž, co si vzpomínám, argumentoval před 30 lety jistý Štěpán.
Tu hranici by měly co nejpřesněji vymezit definice nouzových stavů. Válečný stav, požáry, průmyslové havárie, přírodní katastrofy, epidemie, rozvrat kritické infrastruktury – to jsou všechno situace, kdy se nediskutuje a velí.
Jinak galahad má 100% pravdu s tím alibismem. AB dnes a denně předvádí, že jeho oportunismus nezná meze. Dnes už se zase nechal slyšet, že nouzový stav sice vláda vyhlásí, ale za jeho obsah a provádění bude plně zodpovídat Prymula.
Proti tomu bych nic nenamítal za předpokladu, že mu Babiš nebude do díla házet vidle tak, jak to dělal Vojtěchovi. Ať byl ten zpěváček jakejkoliv, je fakt, že se v průběhu srpna několikrát pokoušel na zhoršení situace zareagovat a Babiš mu to vždycky odmával jako zbytečnou hysterii…
Ale ani zdaleka do toho neházel/nehází vidle nejenom jemu. Vzpomínám si na případ už nevím kterého ředitele fakultní nemocnice, kterému AB něco nařídil (přímo, přestože ten ředitel má taky svého nadřízeného…) a když se mu ten ředitel pokoušel sdělit, za jakých podmínek je ten příkaz splnitelný, tak se AB prostě otočil a šel pryč. To bylo ráno, bez účasti médií. A odpoledne, když AB zjistil, že nesplnitelný příkaz nebyl splněn, tak do médií řekl asi toto: Přece jsme se s panen ředitelem dohodli, že to bude takhle…
Podobných situací jsem zažil ve svém pracovním životě víc než dost, a to v obou režimech. Obzvlášť výživné jsou, když ten podřízený má další podřízené. Těžko dělat šéfa na jakékoli úrovni, když vyšší šéf člověka tímto způsobem pravidelně podráží.
Na druhé straně je pravda, že když se velí, tak platí jedna zásada: Chybný nebo nesmyslný rozkaz nejdřív splň a stěžuj si až potom. Jenže v některých situacích při plnění takových rozkazů může jít i o zbytečně ztracené životy. Pak je to otázka morální úrovně všech, kdo velí a kdo plní rozkazy.
Když jsem si dneška přečetl doslovný přepis některých vyjádření AB na včerejší (12. 10.) noční tiskovce, tak mi ho začalo být skoro líto… Takhle černé na bílém je to ještě mnohem trapnější a absurdnější, než když se to poslouchá. Ten člověk na výkon té funkce za krize prostě nemá a zřejmě neexistuje rozumný způsob, jak mu to vysvětlit, ani lidi v jeho okolí, kteří by se chtěli/uměli obětovat a vysvětlit se mu to aspoň pokusili.
Viz tady: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/3x-nocni-babis-expert-prisel-pak-neprisel-a-ja-mam-ciste-svedomi-124070
Upřímně, mluvený projev skoro každé veřejně činné osoby, který jsem v posledních letech slyšel, je značně blábolivý, a to i těch, kteří se písemně vyjadřují takřka brilantně.
Ty brilantní písemné projevy jim píšou jiní. Ale blábolení AB přesahuje všechny dosud dosažené meze.
„Podobných situací jsem zažil ve svém pracovním životě víc než dost…“
Nápodobně.
A vzpomeňte, s jakým „úsilím“ jste ty nesmyslné rozkazy plnil.
Já se časem naučil uspokojivě raportovat i zjevné a absolutní nesplnění toho rozkazu( prezentováno jako jeho splnění ), což bylo managmentem vždy vysoce ceněno.
Protože každého idiota někdy čeká střet s realitou a nakonec je rád, že to nemá tak tragické následky.
Jen doufám, že pro AB to už konečně nějaké tragické následky mít bude.
Ve formě prozření jeho voličů a sympatizantů.
I když se samozřejmě nabízí, že jsou to ti samí, jako ultras MZ.
A tam už je nějaké doufání v prozření samozřejmě zcela liché.
No, já jsem je občas taky neplnil, což se projevilo na četnosti mých změn zaměstnání za obou režimů. Teď už je to díkybohu za mnou. Dodnes se občas divím, jak jsem to všechno přežil.