Představte si, že s partou kamarádů nasednete na autobus to Brna, ale někde u Humpolce vám dojde, že jste chtěli jet do Chebu. Co uděláte? Podle mě existují jen dvě možnosti: a) přesvědčíte kamarády, že autobus otočíte (pokud je váš) nebo unesete (pokud je linkový) a pojedete do Chebu, b) vystoupíte. Pokud vám nevyjde a) a neuděláte b), musíte se smířit s tím, že dojedete do Brna. A pak je tu varianta c), kterou vymyslel polský ústavní soud: zůstanete v autobuse do Brna, ale prohlásíte, že na vaší sedačce je Cheb.
Já jsem opravdu ten poslední, kdo by Polákům říkal, jestli mají či nemají být v EU, ale jsem zároveň ten první, kdo by po nich chtěl, aby si vybrali, jestli budou uvnitř, nebo venku. Ale pokud se rozhodnout být uvnitř, tak z podstaty věcí musí respektovat pravidla spolku, v němž chtějí být. Nelze přijít hrát fotbal, ale pak házet míč do koše a prohlásit se za vítěze v basketbalu, protože moje pravidla jsou nadřazena pravidlům hry. Nelze někde být i nebýt zároveň. Reálně to nejde vůbec a ideálně to znamená, že tam prostě nejsem. A to platí nejenom pro Poláky, ale i jejich české blížence. Nelze přistoupit na to, že někdo může být členem EU a zároveň nerespektovat její pravidla. Buď musíme trvat na jejich dodržování (tedy jejich nadřazenosti místními), nebo na vystoupení z EU. Protože jinak nám hrozí, že sice budeme všichni sedět v autobuse do Brna, ale každý pojedeme někam úplně jinam.
Tribun 
Ta alegorie je však dost nepatřičná, neboť Poláci (ani my) nejsme pasivními cestujícími, kteří nastoupili do autobusu řízeného Tím Správným Zápaďanem, ale cestu a její podmínky tvoříme společně. Ono i slovo cesta je mylná metafora. Od vstupu do EU se její podmínky změnily diametrálně a první krok, tedy omezení míry, do jaké většinové bruselské hlasování bude omezovat (řekl bych i kolonizovat) členskou zemi, je logické. Bude to zajímavá právní bitva, ale Polákům fandím.
Ostatně soudím, že kdyby EU vyměnila navzájem adoraci tepla lidského a nenávist k teplu klimatickému, byla by mnohem příjemnějším místem k žití.
Hm, ono konkrétně těm Polákům nevím, jestli se dá fandit, když ta jejich vláda se snaží vybudovat “katolickou verzi ISIS”. Lidské teplo v tom hraje jen zcela vedlejší, zástupnou roli.
Zrovna na tom Polsku je dobře vidět, jak ošidná a nebezpečná může taková suverenita být. Dříve či později se totiž vždy ukáže její pravá tvář, kterou je bezpráví.