Jak jsem se mýlil v geopolitice

Noticky

Nač chodit kolem horké kaše. Když jsem tu psal, proč Rusko nezaútočí na Ukrajinu, tak jsem se mýlil. Hodně a ošklivě mýlil. Asi to Rusové nečetli, nebo co, ale zaútočili. Přitom ty důvody, které jsem uváděl, jsou podle mě stále platné. Takže se Rusové chovají buď zcela iracionálně, nebo je za tím nějaká racionalita, kterou nedokážu pochopit. A snad ani nechci. Co může být racionálního na tom poštvat proti sobě celý svět? Co může být racionálního na tom udělat ze sebe před celým světem lháře? Jediné, čeho dosáhnou je, že naženou Američanům do náruče i ty, kteří do ní zatím nechtěli. Jenže teď už je to jedno. Pokud má být Rusko stejný šmejd, jako USA, to už si radši vyberu USA, tam mají alespoň Hollywood. Z mé strany už to není zklamání, ale vyložené nasrání. Nasrání, že zase budou trpět obyčejní lidé, zatímco panstvo si bude mastit kapsy. Nasrání a strach, protože tohle absurdní svinstvo může dopadnou hůř, než špatně, zejména pokud se do něj zapojí stejně agresivní pitomci z naší strany. A že už se ozývají a že je teď bude ještě těžší držet na uzdě. Možná, říkám možná, že kdyby USA tak snadno neprošla invaze do Iráku a do Afghánistánu, tak by teď Rusové třeba nebyli tak drzí, jenže pozdě bycha honit. Děje se, co se děje, dobrého v tom není nic a nezbývá, než doufat, že to skončí stejně rychle, jako to začalo, že se to nerozšíří, že Rusové dostanou rozum, že se zastaví, že se stáhnou… klidně i proto, že to ruské vedení neustojí doma. Tak nějak začínám být stále více přesvědčený o tom, že by Rusku opravdu prospěla změna režimu, protože všechno je lepší, než válka. Válka je vůl. Vždycky byla a vždycky bude.

Publikováno

3 142 komentářů: „Jak jsem se mýlil v geopolitice“

  1. Tribunův tweet:
    „Takže naše rakety už jsou nejen mírové, ale i zelené. Pro zelný mozek zelenou raketu!“

    Ten tweet, na který se odkazujete, je satirický fake. Kromě toho pochází už ze srpna loňského roku…

  2. Tribunův tweet:
    „Jak dlouho si ještě budeme hrát na to, že NATO není ve válce s Ruskem? Ale hlavně, jak dlouho ještě s námi bude tuhle hru hrát Rusko?“

    Ve válce s Ruskem přece není ani Ukrajina, protože Rusko přece nevede válku, ale speciální operaci…

    Měl byste se raději zamyslet nad tím, čí je Ukrajina v této válce proxy. Zásadně ale nesouhlasím s tím, že do té války byla kýmkoli – třeba NATO – zvenku nastrčena. A ani neúčinkuje jako proxy NATO jako celku. (NATO očekávalo totéž co Putin – rychlý pád Kyjeva a emigraci ukrajinské vlády.) Jestli Ukrajinu můžeme považovat za něčí proxy (a domnívám se, že do role proxy se dostala neúmyslně), jsou to v první řadě pobaltské státy, které mají s Ruskem dost svých vlastních zkušeností. (A přesto se jejich politici neposrali strachy, viz třeba působení estonské premiérky Kaji Kallas.) Obávám se, že v tomto ohledu není pobaltským státům členství v NATO k ničemu. De facto Ukrajina funguje i jako původně nezamýšlená proxy dalších států středovýchodní Evropy, např. Moldávie.

    A jakou že to hru s námi to Rusko podle Vás tedy konkrétně hraje? S námi – to je s kým přesně?

  5. Ještě bych chtěl reagovat na tento Tribunův tweet:
    „Jak dlouho si ještě budeme hrát na to, že NATO není ve válce s Ruskem? Ale hlavně, jak dlouho ještě s námi bude tuhle hru hrát Rusko?“,
    a to touto jedinou větou:
    Z hlediska mezinárodního práva nepředstavuje dodávka zbraní zemi, která je napadena, válečný akt.

  6. Když máme takovéto spojence, nepotřebujeme žádné nepřátele.
    https://www.blisty.cz/art/107936-obojaky-nemecky-kancler.html

    Za sebe mohu říci, že díky takovýmto a podobným informacím ztrácím poslední zbytky iluze o Německu jako síle schopné zachránit životaschopnou evropskou myšlenku. Měl jsem víc dát na Janise Varufakise, který tuto iluzi – pokud ji vůbec kdy měl – ztratil nejpozději v r. 2015. (Pokud jde o Macrona, takovouto iluzí jsem netrpěl nikdy; jak upozorňuje Jean-Claude Michéa ve své knize Tajnosti levice, Macron ještě jako ministr v Hollandově vládě veřejně přiznal, že se v době své kariéry investičního bankéře často vůči svým zákazníkům choval jako děvka… Michéa nekecá, cituji doslova z rozhovoru s Macronem pro Wall Street Journal 8. března 2015: „You’re a sort of prostitute. Seduction is a job.“ Celý rozhovor je v archívu WSJ tady
    https://www.wsj.com/articles/frances-hollande-casts-fate-with-ex-banker-macron-1425851639 )

    Teď už nám, kdo sdílíme evropskou identitu, jako poslední šance zbývá jenom DiEM25 (pokud je člověk levičák) nebo (pokud je někdo monarchista) jiný přesvědčený Evropan Karel II. Habsbursko-Lotrinský… Ale jak pravil svého času vojín Šternberk, dělnictvo a feudálové mají společného nepřítele; možná je na čase tuto myšlenku oprášit a zmodernizovat…

    Wailing.

    1. Wolfgang Münchau napsal o chování Německa v EU už v říjnu 2012 pro Spiegel toto:
      https://voxeurop.eu/cs/sjednoceni-nemecka-byl-prvotni-hrich/
      Facit:
      Místo evropské jednoty jsme přistoupili k jednotě národní. Změnili jsme hlavní město a zároveň i politickou kulturu, která má od té doby blíže k Moskvě než Bruselu, Paříži nebo Londýnu. Německo nespolupracuje na evropské úrovni, nýbrž na úrovni G20, dvacítky nejvyspělejších zemí světa. Německo už se nepovažuje za člena Evropské unie, ale za samostatnou velmoc, kterí jedná rovný s rovným s Američany, Rusy, Číňany, aniž by se při tom ohlížela na malé protivy v podobě evropských států.
      Znovusjednocení Německa není jen jednou z hlubokých příčin evropské krize, ale také důvodem, proč nejsme schopni se z ní vymanit. Taková je tedy tragédie bývalého kancléře [Kohla]: uskutečnění jeho politického veledíla (německého znovusjednocení) rozbíjí jeho největší politický sen (evropské jednoty).
      Německo dnes produkuje více než čtvrtinu evropské ekonomiky, ale zdráhá se vzít na sebe roli lídra. Tu roli v Evropě mít nechce. Někdejší Spolková republika by se chovala jako jeden z partnerů, jako dnešní Nizozemsko. Kriticky, ale konstruktivně.
      Na začátku 90. let bylo nemyslitelné, aby se Německo odtrhlo od hlavního proevropského proudu. Tento posun nastal částečně s nástupem východoněmeckých politických představitelů, jako je Angela Merkelová, kteří neměli k evropskému projektu osobní vztah a od evropské integrace se odvrátili.
      Kvůli břemenu sjednocení přijalo Německo jednotnou měnu s nadhodnoceným kurzem. Výsledkem bylo, že během deseti let spočívala německá politika ve zvyšování konkurenceschopnosti, namísto aby se snažila posílit produktivitu evropského celku. To je jedna z hlavních příčin současné krize.
      Sjednocení Německa a sjednocení Evropy spolu nejdou ruku v ruce, obě se z hospodářského hlediska zvrtly. Budoucí historici se budou na znovusjednocení a zásluhy kancléře Kohla dívat kritičtěji než ti dnešní.

      1. Tak není to poprvé, kdy se Německo a Rusko ve svých zájmech strategicky přátelsky sešlo a na základě paktů spolupracovalo.
        Samozřejmě i vojensky v agresivním útoku na suverénní stát a v rozpoutání světové války.
        Tenkrát se nakonec divili Rusové, respektive Sověti, a jejich od neštovic poďobaný gruzínský prcek, který jim tehdy caroval .
        Dnes by se to ošklivě nemuselo vyplatit Německu.
        Pozice evropského lídra už je pro ně už asi trochu pasé.

      2. Ať už ten konflikt dopadne jakkoliv, jedno pozitivní určitě přinesl už teď.
        Ukázal kdo je kdo.
        Od státníků a politiků, až po ty poslední blogové žumpy, jejich autory i diskutéry.
        Ale ze zpětného pohledu je to vlastně úplně zřejmé, kdo kde skončil.
        Jak už psal ten Čapek “ lidé se nemění, jen vybarvují „

        1. pravda je, že janu a šklíbu jsem vždy považovala jen za velmi velmi jednoduché staré dámy, na rozdíl od janiky, o které jsem oproti nim smýšlela mnohem hůře. a ejhle, z těch dvou jsou najednou tak neskutečné zrůdy a píší takové hnusy, že janika je proti nim lidumil.
          ale teď tam na ostrově mají přímou ukázku, jak štvát proti ukrajincům.
          https://janica9.wordpress.com/2022/04/24/pan-josef-havranek-konci-s-psanim-blogu/#comment-119465
          vittta do diskuze o válce, tedy o ukrajincích a rusácích, hodí odkaz, který okomentuje tak, aby to vypadalo, že šlo o ukrajince, s falešnými doklady, a že podobné excesy můžeme díky nim čekat. debil. 1. ti tři cizinci v brně žijí(žil) už léta. 2. nejsou to ukrajinci, východní evropa je např. i bulharsko a rumunsko, ale to vitttu nezajímá nebo to neví 3. falešné doklady neměli kvůli štědrým dávkám uprchlíkům, jelikož ani uprchlíci nejsou ani ty falešné doklady nebyly „uprchlické“, alébrž kvůli trestné činnosti, kterou v čr páchali 4. nejde o „novou kulturu“ a nemá to NIC společného s ukrajinou. bohužel v centru brna k zbití i následnému úmrtí těchto cizinců, zejména z balkánu, dochází každoročně už mnoho let, většinou právě před nočními kluby
          ale tupé babky z ostrova se na to určitě chytí, a za chvíli budou rozesílat ten odkaz s komentářem, že to byli dva ukrajinci, co zbili a zabili chudáka rusa:-(

    1. Ten článek má podle mne jednu vadu: přebírá Putinovu zásadní premisu, že hlavním záměrem USA je zničení Ruska.
      I ti nejdivočejší američtí jestřábi vidí zničení Putinistánu jako možný vedlejší produkt jeho vyhnání z Ukrajiny. Záměr umenšit imperiální chutě na další agresivní dobrodružství, který je s tím spojený, se v Putinových očích rovná zničení jeho říše, ale životní zájem obyvatel Ruska tím dotčený není. Právě naopak.

  9. Na těch 5000 pro chudé i bohaté mě nejvíc baví ta tvrdá hranice. Stačí o 1 Kč větší příjem a 5000 Kč je v prdeli. (A pak by mě také zajímalo, jestli se bude muset žádat a dokládat, nebo se to konečně udělá podle dat z finančáku.) –

    tribune, jaká má asi data finančák o zaměstnancích? o nezaměstnaných?

    bez hranice nejde nic, o kačku stačí překročit příjmy a člověk je bez porodného, přídavků, atd atd…..to jinak nejde.
    no mě nejvíc baví, že rodina s jedním děckem s příjmem 80000 bude takto podpořena, a studující plnoletí, tudíž nezaopatření, sirotci dostanou jako vždy kulový:-( to je kategorie, které se dosud nepomohlo nikdy nijak. jednoho takového mám v rodině, a když jsem zjistila, že když mu v 18 letech zemřel otec a socka mu stopla sirotčí důchod po matce, protože se musí „přepočítat“, KTERÝ bude nadále pobírat, spadla mi brada. tři měsíce byl bez jediné koruny bez nároku na podporu, neb předchozí čtvrtletí otec žil a pracoval a příjem tedy byl. a to já si vždy myslela, že když zemřou oba rodiče, že je nárok na sirotčí důchod po obou :-(
    rodiny na nezaopatřené děti můžou pobírat přídavky na děti, nezaopatřený sirotek, kterému je 18 let, nemůže pobírat nic.
    takže další sypání prachů z vrtulníku i tam, kde to není potřeba, mě nepřekvapuje. začal to babiš s alenou, pokračuje fiala:-(

    1. pak je otázka, jestli není potřeba přidávat rodinám s příjmem 30tis. čistého, 25, 22….

      Otázka je jestli vůbec někomu přidávat jen proto, že má děti. Proč? Na stavu společnosti to má třeba větší vliv než nějací potenciální bezdětní Heyrovští, Sklodovské nebo pro současnou dobu tak potřební další třeba Kutlvašrové?

      Já bych touto cestou nešel. Vytvořil bych fond který pomáhá zcela adresně na základě více proměnných než je samotný fakt: výše přímu-dítě (a jejich počet)

      Ten fond by byl otevřený a přispívali bychom do něj my daňoví poplatnící napřímo, nikoli stát. Něco jako má třeba Člověk v tísni a přerozděluje je potřebných v zemích s katastrofální životní situací (a to nejen Putinem) zdevastovaných zemí atd.

      Proč nedat třeba lidem bez dětí, co pečují o své staré rodiče a mají nějaké samostatně výdělečně činné kreativní povolání, bez toho, že by potřebovali k tomu aby se aspoň v nějaké základní formě uživili, že potřebovali jakoukoli státní infrastrukturu, tedy nezatěžují státní kasu a nevytvářejí externality v podobě zátěže ŽP a další?

      Pracující třeba jen s hodnotami převoditelných do digitálními dat a bez kamionů přenositelnéých ke svým spotřebitelům jen po drátech…

      Tito llidé totiž mají-li i blízko sebe (či ve svém vlastnictví) nějaké své základní životní zdroje, místní farma, atd. tak žijí životem kde lze skloubit kreativní činnost s bezuhlíkovou ekonomikou a nežijí tak NA NIČÍ ÚKOR. Ty bych odměňoval už jen za to, že toto dokýázali. I bez dětí.

  11. https://www.blisty.cz/art/107972-rusky-historik-my-nechceme-aby-tento-teoreticky-stat-existoval.html

    Akorát že redakce BL při přebírání původního zdroje z twitteru odvedla lajdáckou práci. V reakcích na ten tweet byl chybný překlad opraven už u zdroje: Nikoli „teoretický“, ale „teroristický“ stát.

    Původní zdroj:

  12. LOL
    LMAO

    Tenhle fejk je obzvlášť povedený…
    https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/overovna-tajny-bunkr-mariupol-deskova-hra-dezinformace-ukrajina_2204300605_vtk

    :-D :-D :-D

    Virtuální prostředí je zřejmě nejtoxičtější ze všech, kterým jsme vystaveni. Taky občas máte chuť utrhat od domácí elektroniky dráty a proházet všechny gadgety zavřeným oknem? Aneb jak v takových situacích obvykle praví moje žena: Už ses za ty roky dávno mohl naučit, na co to má to červené tlačítko…

    Takže ho teď použiju a půjdu ven se psem. Howgh.

  14. Tribun se na twitteru pozastavil nad tímto
    https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/rozhovor-petra-prochazkova-dnipro-ukrajina-rusko-sitace-valka_2204292100_voj?_ga=2.100970501.561549589.1651409721-1115072991.1651409721
    vyjdářením Petry Procházkové, konkrétně:
    „Já bych chtěla říci, že ta situace je velmi prekérní v tom, že odchod civilistů by pro ukrajinskou i ruskou stranu byl stravitelný, že by se to dalo zorganizovat, ale musíme si uvědomit, že jakmile odejdou poslední civilisté z Azovstalu, z té fabriky, z toho obrovského podzemí, které tam je a kde se skrývají, tak ti ukrajinští vojáci, kteří se tam z posledních sil brání, zůstanou naprosto nechráněni. Chci tím naznačit, že odchod civilistů znamená, že ti vojáci budou zlikvidováni. A to je předmětem těch velmi zdlouhavých a složitých rozhovorů, jak ochránit a zachránit nejen ty civilisty, ale zabránit i tomu, že tam budou zdecimováni a do posledního zabiti i obránci Mariupolu.“

    Leckde se samozřejmě hned začaly objevovat řeči o živých štítech.

    Tady

    je myslím dostatečně jasná odpověď, čemu se Ukrajinci snaží zabránit.

      2. No jo, když to formálně není válka, tak není nutno dodržovat ženevskou konvenci ani vůči vojákům… Nemluvě o tom, že na obou stranách se bojů zúčastňují paramilitární skupiny, které lze na první pohled těžko odlišit od civilistů.

  15. Paní Gail Tverberg, která zkoumá vliv fosilních paliv na světovou ekonomiku, dlouhodobě plní roli dobře fundované Kassandry západního světa, pokud jde o vyhlídky dalšího ekonomického vývoje. Poslední tři články na jejím blogu zde
    https://ourfiniteworld.com/
    se zabývají konsekvencemi rusko-ukrajinského konfliktu. Není to pěkné čtení, ale od vydání zprávy Římského klubu Meze růstu lidé jako ona říkají a píšou pořád totéž. Takže teď vidíme v přímém přenosu, jak to vypadá a bude vypadat v praxi.

    (Ve skutečnosti měl i Římský klub svého předchůdce, a to amerického admirála Hymana Rickovera, který pronesl tuto prorockou řeč
    https://ourfiniteworld.com/2007/07/02/speech-from-1957-predicting-peak-oil/
    už v r. 1957… Povšimněte si také data, kdy ji paní Gail ve svém blogu zveřejnila: Bylo to v roce 2007, tj. v době vrcholícího hnutí Peak Oil, ze kterého si už v té době i následně kdekdo dělal srandu.)

    Dosáhli jsme mezí růstu. Pravděpodobně budeme čelit kolapsu světové ekonomiky. Sankce proti Rusku tento kolaps přiblíží. Světoví politici si rozsah problému vůbec neuvědomují. Především si nikdo neuvědomuje, že trestat Rusko je nebezpečná cesta; bez ruského exportu fosilních paliv světová ekonomika ve své současné podobě nemůže pokračovat.

    A bude hůř. Ono je nakonec vcelku jedno, jak ta válka skončí. Nejpozději od doby před 25 lety, kdy vzniklo a postupně doznalo značné publicity hnutí Peak Oil, je i široké veřejnosti dostupný dostatek důkazů, že jíme ropu a zemní plyn. Mnohem dalekosáhlejší důsledky než energetická krize, a to i pro dosud blahobytnou část světové populace, bude proto mít nastávající krize potravinová.

    Odborníci z hnutí Peak Oil už před delší dobou kvantitativně dokázali – a Gail Tverberg to znovu připomíná – že růst světového HDP přesně odpovídá růstu spotřeby fosilních paliv. S tím je teď konec. Zde je neúplný výčet pravděpodobných důsledků pro globální ekonomiku:
    – O zbývající zásoby především surové ropy se bude bojovat.
    – COVIDová omezení poptávku po ní nepřímo sníží.
    – Některé organizace pravděpodobně zmizí ze světové ekonomiky kvůli neodpovídajícímu financování nebo nedostatečné ziskovosti.
    – Zásobovací trasy se pravděpodobně přeruší, což způsobí nabídku menšího množství druhů zboží a služeb.
    – Světová ekonomika se pravděpodobně rozpadne na více částí, přičemž každá část bude schopná poskytovat mnohem menší rozsah zboží a služeb než dnes. Součástí tohoto posunu bude přechod k používání jiných měn než USD.
    – Světová populace se pravděpodobně sníží z více důvodů, včetně podvýživy a epidemií.
    – Chudí, staří a hendikepovaní budou rostoucí měrou odřezáváni od vládních programů, protože celkové dodávky zboží a služeb včetně potravin poklesnou příliš nízko.
    – Evropa bude pravděpodobně odříznuta od exportu ruských fosilních paliv, kterých tak bude zbývat relativně více pro zbytek světa.

    Závěr: Pravděpodobně vstupujeme do období konfliktů a chaosu kvůli způsobu, jakým samopohyb světové ekonomiky reaguje na nedostatečné dodávky surové ropy. Její důležitost pro světovou ekonomiku byla ve většině učebnic ignorována. Místo toho nás učili uměle vytvářené mýty na několik témat:
    – Velká množství fosilních paliv budou k dispozici i v budoucnu.
    – Naším nejhorším problémem je změna klimatu.
    – Zachrání nás vítr a slunce.
    – Rychlý přechod na elektrickou ekonomiku je možný.
    – Budoucností jsou elektromobily.
    – Ekonomika poroste navždy.

    Nadchází období závažného nedostatku surové ropy. Můžeme očekávat novou sadu problémů, včetně mnohem hlubších konfliktů. Pravděpodobné jsou války a nesplácení dluhů. Politické strany budou zastávat stále odlišnější stanoviska, jak se vypočřádat se současnými pproblémy. Zpravodajská média nám čím dál častěji budou sdělovat vyprávění svých majitelů a inzerentů bez ohledu na skutečnou situaci.

    Zhruba všechno, co s tím můžeme dělat, je užívat si každého dne života a snažit se nenechat se obtěžovat rostoucími konflikty kolem nás. Ukazuje se, že mnozí z nás nebudou žít tak dlouho nebo tak dobře, jak jsme původně očekávali bez ohledu na úspory nebo předpokládané vládní programy. Věrna své roli Kassandry, paní Gail se domnívá, že neexistuje žádný reálný způsob řešení tohoto problému, snad s výjimkou většího soustředění na náboženství a naději na posmrtný život…

    (Překlad výňatků z posledních tří článků na blogu Gail Tverberg je můj.)

  16. Je nešťastným rysem válek, že jsou často zahájeny s očekáváním rychlého a rozhodného výsledku, ale pak se vymknou kontrole a ztratí jak zaměření, tak hranice. Před více než třiceti lety jsem napsal článek popisující, jak se to děje, za použití metafor eskalace, popisující, jak by válka mohla postupně dosáhnout úrovně rostoucí zuřivosti a bažiny, popisující, jak mohou válečníci uvíznout v konfliktu, který nelze vyhrát, ale jejž se neodvažují prohrát.

    PÍŠE Lawrence Freedman V ČLÁNKU Escalators and Quagmires

    https://samf.substack.com/p/escalators-and-quagmires?s=r

    1. Přesně tohle sedí na válku ve Vietnamu, a ta „rostoucí zuřivost“ tam byla také vidět, přinejmenším na straně USA, technologicky vyspělejších a bohatších nasadit více sofistikovaných zbraňových systémů. Bohužel i těch nelidsky účinkujících, bílý fosfor, napalm ad.

      Válka vedená „šetrným“ způsobem je asi možná, je velmi drahá a musí respektovat cíle, kterých asi není snadné dosáhnout. To je technologické převýšení protivníka, jeho degradace touto převahou a jeho demoralizace ve vedení války tradičními, primitivními prosředky. Veřím, že NATO by dokázalo zasahovat proti Rusům třeba tak, že by vyfotilo obsluhu poslalo jim mail ať odejdou od jejich baterie z palebného postavení a a poslalo jim jejich fotky z posledních minut z daného místa na jejich mobily i s přesnými souřadnicemi, kde se nacházejí. Maskovy technologie a třeba Maxar nebo Bellingcat dokáže rychle zjistit fotky z místa bojů a identifikovat i podle obličejů konkrétní jména lidí.

      Něco podobného dělali Izraelci při útocích na pásmo Gazy, kdy byli bojovníci Hamasu schování ve výškových budovách, které když se rozhodl Izrael bombardovat, hodinu předem zavolal či rozeslal hormadné SMSky na mobily co jim identifikovaly buňky dané lokality, že jsou v tomto místě aktivní.

  17. Tak nevím…
    Je normální, aby náčelník Generálního štábu kličkoval přímo frontě mezi šrapnely?

    Škoda, že z toho má Gerasimov od Ukrajinců jen bebínko na noze a ne rovnou nový černý mundůr.

  18. „Rozhlas BBC v pondělí v poledne upozornil, že v Izraeli žije velké množství Rusů, a proto dosud zaujímal Izrael vůči ruské agresi na Ukrajině obojaký postoj. Po nejnovějších výrocích Sergeje Lavrova o Hitlerově „židovství“ se však tento izraelský postoj vůči ruské agresi může změnit. “

    Bravo, Sergeji :-)
    U nás se tomu říká nějak jako „skákat si na vidle“
    V této disciplíně už asi Rusy dlouho nikdo nepřekoná.
    Nebo ještě „nevidět si do huby“.
    Skvělá vlastnost pro „diplomata“.
    Nu, doufám, že Izraelci svůj obojaký postoj brzy přehodnotí a Ukrajina bude mít nového, vojensky a zpravodajsky velmi přínosného spojence.

  19. „Věrna své roli Kassandry, paní Gail se domnívá, že neexistuje žádný reálný způsob řešení tohoto problému, snad s výjimkou většího soustředění na náboženství a naději na posmrtný život…“

    Naději na posmrtný život dává náboženství jen za předpokladu dodržení nějakých imperativů.
    Chtěl jsem napsat morálních, ale to je (z našeho současného pohledu) diskutabilní i v mnoha náboženských kanonizovaných textech, včetně těch křesťanských.
    Zrovna teď lze mnohdy ukázkově vidět, že „diskutovat“, lhát a relativizovat se dá nad jakýmikoliv zvěrstvy a jsou toho schopni i lidé, kteří o morálce a jejich imperativech dlouhá desetiletí vyřvávali tak intenzivně, že teď už ohluchli a pro jistotu i oslepli.
    Jen ty hlasivky jim ještě slouží.

    Ale určitě souhlasím s paní Gail, že žijeme v přelomové době a každý klidný den je dar, který už zítra nemusíme dostat.
    Tak jako se to stalo před pár desítkami dnů naším skorosousedům.

    1. Tak z její strany – profesí je pojistná matematička – to lze považovat za nadsázku, která má zdůraznit, že před následky překročení mezí růstu nikdo z jednotlivých lidí ani lidstvo jako celke prostě neuteče.

      Jako agnostik a zároveň dítko anticko-židovsko-křesťanské tradice pro sebe vidím jenom jednu možnost, a to výcvik ke stoicismu. Kdo inklinuje spíš k východním naukám, mohl by zkusit taoismus. A bez ohledu na světonázorovou pozici není na škodu zvládnutí meditace nebo autogenního tréninku. Ten koneckonců vznikl jako metoda první pomoci proti stresu pro vojáky v zákopech I. světové války.

      1. Jen tak pro zajímavost jeden komentář z BL.
        „tak nevím jestli pseudokřesťanské mudrování z Veselého antiamerické líhně, plné nepochopení podstaty věci, sloužící jen k tomu, aby obhájilo váš starý neplatný světonázor, není z hlediska (takto sebestředného) křesťana tím největším možným hříchem …. zatímco jeden leze na kříž za druhé, jeho údajný následovník nechce bránit nebohé lidi před brutální agresí psychopatických vrahů a jejich ještě šílenějších pánů a balí to narcisticky ještě do hávu údajné vyspělé duchovnosti toho, kdo chápe esenci víry ….. opravdu nevím jestli mi z takových lidí není ještě hůře, než z těch nevědomých co ty zvěrstva činí …tihle totiž nejspíš částečně vědomě, manipulují víru tak, aby jim sobecky vyhověla, aby popsala jejich pochybení a omyly jako něco vysokého a čistého …. a tak ještě jednou: Ježíš by nebyl Ježíšem, Buddha Buddhou atd. pokud by nebyli na straně utlačovaných, týraných a mučených …. jeden můj učitel v Nepálu tuhle neustále se v historii opakující pseudopředstavu vyspělosti, duchovnosti a víry přesně kritizoval …..a upozorňoval, že skutečně duchovní člověk se vždy bude bít za ty utlačované agresorem (včetně fyzické akce), ale se soucitem k oběma, protože ten agresor, ten co ty zvěrstva páchá si ve skutečnosti, v tom koloběhu bytí, zaslouží z jistého pohledu soucit ještě větší, protože je ještě nevědomější než oběť (jinak by ty věci nedělal) …. a tato z našeho pohledu jistá „náklonnost“ k agresorovi a jeho válce (z hlediska těch skutečně vyspělých) ale neznamená, že budeme povýšeně stát a dívat se a tetelit se představou své duchovní výše, zatímco jsou masakrovány děti a starci …je to PŘESNĚ NAOPAK, pokud si chcete Ježíše brát do úst, musíte být připraven jít za ním na kříž, popřít sebe a dát třeba i svůj život za každé takové právě masakrované dítě, s pocitem lásky a soucitu k němu, ale i k tomu před kým ho bráníte, místo hraní si na to, jak to vaše pseudopacifistické nic nedělání a mudrování o tom jestli před vrahy oběti bránit, je vysokou duchovní metou….. to je velmi špatný závěr, byť chápu že některým egům nyní příjemný ….. než pochopíte tyto naprosté základy bylo by dobré pracovat na nich a ne poučovat o svém bludu druhé …

        1. Ten diskutující je součástí folklóru BL, tak ho takhle berte.

          „Neplatný světonázor“ – co to je proboha za ptákovinu?

          1. Já toho diskutujícího za nějakého gurua určitě nepovažuji.
            Ale docela zásadní věci tam zmínil, viz můj komentář níže.
            Navíc s těmi „duchovními“ pindy přišel jako první tuším egomaniak Hořejší, když už nemohl po covidu prskat na nějakou televizní kameru.

        2. . a tak ještě jednou: Ježíš by nebyl Ježíšem, Buddha Buddhou atd. pokud by nebyli na straně utlačovaných, týraných a mučených ….

          Ve zkratce pro dnešní události, nejen na Ukrajině.
          Už jen s trpným úsměvem se dá připomenout ta dnešní tzv. levice, která kdysi právě na tomto principu vznikla a právě na něm úspěšně stavěla svoji ideologii.
          A přesně na jeho zradě už ve volitelném spektru dnes právem neexistuje

          1. Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem.

            V nejprodávanějším bestselleru všech dob ke každému výroku, příkazu nebo obecně jakémukoli sdělení najdete vždycky i jeho pravý opak.

  23. https://neovlivni.cz/cesky-europoslanec-zpochybnuje-rusky-masakr-v-buce/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
    „Ivan David coby europoslanec pobírá z veřejných peněz měsíční plat 175 tisíc korun plus další desetitisícové náhrady. Po skončení mandátu mu půjde každý měsíc k důchodu 30 tisíc korun. A pokud nenastoupí do žádné veřejné funkce, bude mít nárok na jakési výživné. Z veřejných peněz si tak může přijít na dalších 5,5 milionu korun.“

    Tak „naštěstí“ máme tu demokratickou svobodu slova.
    Ale aspoň, že se kolaborant a lhář daDavid finančně zabezpečil, respektive my všichni mu za to platíme.
    Někteří naši pitomci opisují soustředěně s vyplazeným jazykem kremelské notičky rádi i zadarmo.

    1. A hledají všude věty, kde se píše o loutkovém ukrajinském režimu, jako by Ukrajinci sami nebyli schopni rozhodovat o svém osudu.
      https://outsidermedia.cz/tu-valku-maji-pod-palcem-americane/
      Odkaz mám z Tribunova tweetu.
      Prý se tam od února angažují američtí poradci a možná i ozbrojenci. To je zvláštní datum, že? Pochybuju, že by tam Američani byli, kdyby tam nevlítli Rusové anebo kdyby se Ukrajinci vzdali.

      1. I kdyby tam byli…
        A i kdyby tam byli třeba Eskymáci, bylo by to na pozvání ukrajinské vlády a s jejím souhlasem a Rusku po tom vůbec nic není, natož aby kvůli tomu napadlo sousední suverenní stát.
        Přesně tomu Rusku, co už v r.2015 řešilo svoji vojenskou základnu v zemi se svojím proruským diktátorským loutkovým režimem, pohých 50km od členské země NATO.
        https://zahranicni.hn.cz/c1-64626160-putin-podporil-vystavbu-ruske-vojenske-zakladny-v-belorusku-jeho-ministri-budou-jednat-s-minskem

        1. „Přesně tomu Rusku, co už v r.2015 řešilo svoji vojenskou základnu …“
          v r.2013 a to už s Běloruskem vojensky úzce spolupracovalo.

          „Rusko už má v Bělorusku radarovou stanici a komunikační centrum pro námořní síly a jeho letadla využívají běloruské základny. S myšlenkou vybudování vlastní základny přišel v roce 2013 ruský ministr obrany Sergej Šojgu.“

          a tady článek z loňska(!!) o rozmistění ruských jaderných zbraní v Bělorusku
          https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-belorusko-je-ochotne-rozmistit-ruske-jaderne-zbrane-na-svem-uzemi-182244

          Jak dlouho jsme zavírali oči nad tím, že Rusko plánuje třetí světovou válku a že to bude právě Rusko, kdo začne napadat okolní země?
          10. let?
          Víc?

          1. Děkuji CIA že nás informuje lépe o ruských nadcházejících agresích než lopaty z Dubí (vittta).

            Jejich Radio Jerevan stále tvrdí, že Rusko nenapadlo Ukrajinu, ale Ukrajina Rusko, že ukrajinští SPECNAZ obléhají Voronež a všechny dívky od 11 let hromadně znásilňují a pak stříli se svázanými rucemi za zády do týla. Ty civilisty, které „zachrání“ pak násilím z moskevské oblasti a tverské oblasti do Gulagů (pardon „uprchlické kolonie“) na rusko-polské hranici (to je kousek, asi jako Cherson a sibiřský Tomsk kam byly násilím deportováni ti, co nevím proč, ale nevítali Rusy s šeříky v rukou) no a nakonec je obecně známo, že cílem ukrajinského ostřelování „de-pravoslavizace“ Ruska a zavedení tam povinných katolických seminářů jako je údajná denacifikace Ukrajiny a víry v sílu znovusjednocení éSeSeSeR v ímeni Stááááliína a záskání zpět i kolonii, které NIKOLI osvobodilo v 2.sv. válce, ale dobylo. Polsko i Maďarsko budiž příklady tohoto prologu sovětského středoevropského imperialismu, ČSSR už jen pak smutná dohra.

            Věřit v kolektivního ducha (nějakého z kadidla vyčuzeného „egregoru“) je sakra těžké NACIONÁLNĚ BOLŠEVICK0HO WOODOO „dezinformátorů“ Pjakinovského střihu, které javlinští a čubajsové vyhodili na počátkliu 90th z míst politruků V. správy KGB rovnou na dlažbu mezi SOCKY.

            To tihle zakrslí přizdisráči totiž nesou ZE VŠEHO nejhůř. Z KGB rovnou mezi žebrotu. A pak už je to celý jen behaviorální Freud.

            Pindík ani frustrace z toho, že mě žádná Nataša až do 25ti nechtěla s tím, že jsem se proměnil v agresivního grobiána, který se chce všem kultivovaným lidem násilně mstít jen ZA TO, že než do ruky vezmou sklenku s Vermutem prohodí něco o moudrosti staroegyptského lékařství a zužitkování výtažků z Pelyňku popsané už viktoriánským spisovatele Alexisme Soyerem, zatímco náš ruský „naturalista“ zabručí „Na pabědu“ a kopne tam stakan samohonky jako by pil vodu….Nu ničevó, vsjo ravno, že Tarasi? Muhehehehehe….

    1. Lépe si ani nedomýšlet, co se tak asi děje těm deseti-sta-tisícům ukrajinských civilistů, které rusáci deportovali z okupovaných území do svého Mordoru.

    2. O tom ruském zrůdném paralelním vesmíru něco zde:
      „Zdálo se, že tyto protichůdné světy žijí nerušeně v různých částech jeho mysli.
      Lidé si odmítali připustit myšlenku, že jsme rozpoutali strašlivou válku, a byli ochotni si vymýšlet jakékoli alternativní vysvětlení, jen aby ochránili obraz svého dobrého já. Bylo zřejmé, že žijí ve světě absolutní morální jistoty, který se stával o to pancéřovanějším, čím děsivější bylo vše kolem nich. Aby před sebou obhájili svou pravdu, potřebují černou a bílou. A kdo by chtěl být černý?“

      Je to možná stejný proces, který se odehrává i v nemocné mysli mnoha našich opancéřovaných věrozvesvěstvů svých morálních jistot.
      Ty ruské pancíře teď úspěšně ničí Javeliny, Singery…, na čecháčkovskou zbabělou nadutost a blbost zatím asi nikdo nic nevymyslel.
      Jen možná pánbů karmu.

  28. K věci:
    https://www.blisty.cz/art/108054-levice-by-se-mela-zasazovat-o-statni-a-komunalni-akce-ktere-by-zpochybnily-lzi-jejich-vlastnich-prokremelsky-orientovanych-frakcionaru.html

    Facit:
    Jsme svědky vzniku „antiimperialistické osobnosti“ – lidí, kteří se stále více omlouvají Putinovi, sympatizují s Donaldem Trumpem a Bašárem Asadem a jsou plní nenávisti k liberalismu. Říkají si „levice“, ale nakonec živí narativ ultrapravicových Fox News.
    Nejde však o žádný spontánní jev. Putin vynakládá stovky milionů dolarů ročně na dezinformační kampaně zaměřené proti Západu. Je to součást strategie hybridní války, která považuje podkopávání víry v demokracii, důvěry ve vládu a média za klíčové pro dezorganizaci protivníků Ruska.
    Dezinformace jsou často definovány jako záměrně šířené nepravdivých informací. Nejúčinnější dezinformace však pocházejí od šiřitelů, kteří nevědí, že jsou nepravdivé: kteří jim horlivě věří a kteří si výsměch namířený proti nim vykládají jako širší spiknutí elit s cílem umlčet je.
    Algoritmy, které Googlu, Facebooku, TikToku a Twitteru vynesly miliardy dolarů díky zobrazování dezinformačního obsahu a podněcování k násilí, jsou určené pouze ke generování příjmů, které se (jak dezinformační průmysl ví) nejsnáze generují šířením lží, kterým lidé chtějí věřit.
    Jsme v plenkách boje proti dezinformacím a čelíme ruskému státu, který dezinformační strategie provozuje již desítky let. Správné nastavení bude vyžadovat čas. Prvním krokem je pochopení, že na informačním bojišti jsme všichni, doslova každý z nás.

    A diskusní příspěvek pod článkem:
    Lidi uvěří a sdílí cokoli, co z nich třeba jen na chvíli udělá menší blbce. Je to úleva, být místo idiota, co naletěl Putinovi, znalec tajů světa…

    1. Přibyl tam k tomu další koment, který si sem dovolím pastnout:

      Lidé věří i zjevným nesmyslům, pokud jim věřit chtějí. A nevěří zjevným pravdám, pokud jim věřit nechtějí.
      Mezi těmito extrémy je prostor obsazený lidmi, jejichž víra není tak silná. A o tyto duše se bojuje. Metodou, která se kdysi nazývala a u nepřátel dodnes nazývá propaganda.
      Ta ruská je důvěryhodná asi jako dr. Goebbels po půllitru vodky. Ale i s takhle slabým trumfem můžete vyhrát, pokud protivník nemá ani tohle.
      Podle mého názoru je nejlepší kontrapropaganda pořád ta, která se opírá o fakta. Ta fakta musíte znát. A tady je problém. O dění na východní Ukrajině mezi Majdanem a únorem 2022 toho moc nevíme. Víme, že po Majdanu separatisté vyhlásili nezávislost, že se ji ukrajinské jednotky pokusily potlačit, že se to díky ruské pomoci nepodařilo. A že výsledkem bylo příměří doplněné sem tam vzájemnou výměnou munice. To je trochu málo na polemiku s těmi, kteří uvádí třeba konkrétní počty zabitých dětí.
      Tím spíš, že pokud někde Ukrajinci v roce 2014 uspěli, pak to bylo zásluhou paramilitárních jednotek typu Azov. Které přinejmenším tenkrát k tomu fašismu opravdu neměly moc daleko. [Poznámka moje: K fašismu určitě ne. Když už, tak k nacismu. Proč to rozlišuju, to už jsem tu víckrát napsal.]
      Samozřejmě lze takové argumenty vybanovat. Je to ruská propaganda, víc nepotřebujeme vědět. Pak na tom bude bojovník za správnou věc podobně, jako Putin u Kyjeva. [Poznámka moje: Tohle se mi moc líbí jako možný virální mem. Dopadnout jako Kec u Jankova, jako sedláci u Chlumce, jako Putin u Kyjeva.] Bude mít možná pocit, že „dosáhl svých cílů“. Ale válku o duše nerozhodnutých nejspíš prohraje.
      To nejlepší, co mohou bojovníci proti ruské propagandě dělat, je informovat. Bez ohledu na toho, koho urazí. Bez ohledu na to, zda tím dělají „reklamu na zlo“. Informovat nejen o současné situaci, ale i o vývoji a detailech dění, které současné válce předcházely.
      Intelektuálové by pak měli začít trochu víc přemýšlet o svobodě slova. Kterou (po pádu komunismu) měli vždy, tudíž o ni zatím přemýšlet nemuseli. A tak často ani nevědí, co to je.

      https://www.blisty.cz/art/108054-levice-by-se-mela-zasazovat-o-statni-a-komunalni-akce-ktere-by-zpochybnily-lzi-jejich-vlastnich-prokremelsky-orientovanych-frakcionaru.html#comments

      1. „Podle mého názoru je nejlepší kontrapropaganda pořád ta, která se opírá o fakta. Ta fakta musíte znát.“

        Ruskou propagandu fakta nezajímají, to už mnohokrát prokázala.
        A její úspěšný model fungování je na tom založen.
        Ale hledání faktů nemusí být žádný intelektuální problém, to z toho právě ta ruská propaganda dělá.
        Naopak.
        Pravda je prostá.
        Vědkyně Dana zase trefila do černého :
        https://mobile.twitter.com/DrabovaDana/status/1522665582600105985?cxt=HHwWgsC9qfWRzKEqAAAA

        1. Drábová je solitérní exot. (I když v globálním měřítku zcela osamělá není – viz https://www.iaea.org/newscenter/news/women-nuclear-power, což česká internetová Necyklopedie překřtila na INVC neboli Mezinárodní klub nukleárních panen; příslušné necyklopedické heslo je zde: https://necyklopedie.org/wiki/Dana_Dr%C3%A1bov%C3%A1.) Slouží státu, což je pro lidi určitých postojů samo o sobě podezřelé, zvlášť když o její osobě zcela chybějí veřejně známá fakta i drby, a to i v jinak pilném českém bulváru. Nicméně osobně může být jiným exotům docela sympatická – lidi tohoto typu se často neodolatelně přitahují bez ohledu na své světonázorové odlišnosti nebo způsoby obživy.

          Dezinformační propaganda (nejen ta ruská) je zákeřná právě v tom, že míchá pravdy, polopravdy a čisté lži, přičemž těch čistých lží je v ní max. nějakých 5 – 10% a způsob toho míchání znemožňuje jejich snadné rozlišení; navíc roztřídění takové směsky vyžaduje mnohem víc času než její vymyšlení a většinou je konstruována tak, že na její vysvětlení a vyrácení spotřebujete ve vysílání a/nebo textu mnohem víc prostoru než na zveřejnění a vyslechnutí/přečtení jí samotné. Virální hoax obsahuje třeba i jenom jedinou větu, zatímco na jeho vyvrácení často spotřebujete několik odstavců.

          Faktem ovšem je, že od 24. února v ruské propagandě té čisté lži výrazně přibylo; to ale zase poskytuje tu výhodu, že se dá snáze odhalit.

    2. https://archiv.hn.cz/c1-67064510-nekdejsi-mluvci-klause-siril-dezinformace-na-dluh-investovala-mlada-beloruska
      Financování Klausovy ulhané svině už je také venku.
      Koneckonců Klausova Institutu, nebo Zemana a jeho cesty na trůn už je známé dlouho.
      On je vlastně zázrak, že v tom našem ráji KGB, jejich českých agentů naverbovaných ještě za socíku i pozdějším- v podstatě legálním- řáděním ruských rozvědčíků s aktivní pomocí českých kolaborantů, ještě nejsme součást RFSR.
      A jak moc rádi by to ti naši „flustenci“ viděli.
      I když bojovat na rusko-ukrajinskou frontu by se těm zbabělým sračkám asi moc nechtělo.

    1. May 9 Is a Revered Day in Russia. For Many, Putin Has Hijacked It.

      ZNÍ JEDEN TITULEK DNEŠNÍCH NYT

  33. Z Twitteru:
    „Přemýšlím, kam se za 77 let od konce druhé světové války stihlo posunout poražené Japonsko a Německo.
    A co stihli vítězové z Ruska.
    Inu, 76 oslav.“

    A aktivní návrat do začátků té války.
    A zase jim to nevyšlo!

    1. Rozdíl byl v tom, že poválečné Německo mělo Marshallův plán a štěstí na vstřícné francouzské státníky Schumana a Moneta a poválečné Japonsko generála MacArthura, který si dokázal najít cestu k císaři Hirohitovi, zatímco SSSR měl komunistickou věrchušku, policejní stát, tradice mongolsko-tatarských nájezdníků a samoděržaví.

      1. Ten zásadní rozdíl je asi v té prohře.
        Sověti od ní, díky Stalinově vojenským a strategickým „schopnostem“, byli jen na vlásek.
        Bez západní pomoci by tehdy byli holohlaví (podobně jako Ukrajinci dnes)
        Možná proto, nebo i proto, ten Západ Rusové tak nenávidí.

  36. K té obávané mobilizaci se Putin asi nemá.
    A já se mu nedivím.
    Otázka je, jak moc by zvrátilo nahnání dětí a dalšího ruského kanonfurtru do starých tanků průběh “ mírové operace“ na Ukrajině s jejími Javeliny, jak dlouho by jim to trvalo procesně zorganizovat, jak by vysvětlovali své GRUZ 200 manželkám a matkám…
    Ale hlavní otázka pro Rusko je asi ta, jak z toho všeho ven.
    Protože vyhrát už nemůžou, naopak hodně.
    Po tom, co tam předvedli, to už bez ztráty kytičky evidentně nepůjde ani s jejich nacistickou propagandou.
    Doma si roztleskali válečnou hysterii, ale co teď s ní, když se nevítězí?

    1. V zásadě se jedná o dobré zprávy

      1) Putin už sám nevěří sobě a jde do sebedestrukce, teď stále více přesune represe proti „vnitřnímu“ nepžíteli, a to je přesně to, co by Západ měl akcentovat, že když nedokáží zabíjet už ani civilisty na UA když jim vázně logistika, vloží se do toho KGB doma a začnou masové represe, a tudíž i masová emigrace inteligence – která když nebude pracovat pro RUSKO – bude pracovat pro Západ. Teď je to takto jednoduché, buď pro Rusko pracuji a když ne – pracuji pro Západ.

      2) Postupná izolace a HLAVNĚ majetková deprivace Rusů. Ti zažijí ještě větší bídu než za Brežněva, kdy více než na nové závěry X-tého sjezdu KSSS se čekalo kdy přivezou do GUMu dámské blúzky. Frustrace z toho, že nemohu žít jako člověk v dostatku, ale je ze mne propagandou a nenávistným nacionalismem jen ustražené zvíře, co mu už na sobě nezáleží ale jsem naladěný na kolektivní podvědomí národa. Když mě štípne komár, necítím to, ale citím „kolektivní ponižování národa“ tak silně, jako by mě byli lopatou přes záda. Je to psychosomaticky převrácená reakce těla na mozková centra potlačující autonomní pocity mého vlastního těla ale toliko pracující s kolektivním sektářsky „na dálku“ ovládaným podvědomím potlačující vlastní sebeúctu.

      3) Už nemám vlastní sebeúctu i a pocit odpovědnosti sám k sobě, ale cítím jak můj organismus bolí když mí nepřátelé (ti druzí/ONI) ubližují lidu. Lid nikdy neexistoval, ale co na tom, když každý jeden cítí, že když nic vlastního nemá, tak kolektivní identita pomůže pocitu alespoň nějaké hrdosti – když mě opustili vlastní blízcí protože mnou začali opovrhovat, tak začnu opovrhovat i já sebou, ale když MÁM OSTATNÍ SOUDRUHY, tak se pořád mohu cítit člověkem(soudruhem)..

      Ano, ostatní mě mají za sektáře, co si neváží vlastního bytí (tohle je filosofický fenomén, není to jen stav vlastního uvědomění si sebe sama jako JEDINEČNÉ BYTOSTI VIZ HEIDEGGER), ve smyslu reakcí bežného organismu na své vlastní bytí/žití – ale záleží mu jen na ideologické pospolitosti, ale co na tom – na mých bývalých známých mi už nezáleží – stali se z nich naopak nepřátelé!!

      Tedy propadl falešnému vědomí – sektářství. Toto končí silnou deziluzí, kterou obvykle mnoho lidí neunese a volí dobrovolný odchod z individuálního života, protože ten žít neumí, jen ten sektářství.

      Tohle nejlépe ilustruje hláška z polského satirické dystopické vize budoucnosti lidstva – SEXMISE

      „Liga tě brání, Liga radí, Liga tě nikdy nezradí.“ …Ale zradí, dodávám já….

      Takže katarze bude pro Rusy strašná…Možná ještě strašnější bude pro Rusko jako stát. Rus se bez Ruska obejde (někde v exilu mu bude bez něj naopak mnohem lépe) ale RUSKO BEZ RUSŮ NE.

  38. Z diskuse pod článkem:
    Jedinečně přesný psychogram ruské společnosti; o to cennější, že pochází „zevnitř“, jeho autorkou je rodilá Ruska.

    Ukazuje se, že ruská společnost je patologicky deformovaná v celém svém rozsahu, odshora až dolů a zdola nahoru, už na té nejnižší, nejzákladnější úrovni mezilidských vztahů panuje obhroublost a nevraživost. Zatímco „věrchuška“ tímto svým lidem pohrdá, on ji na jedné straně nenávidí, ale na straně druhé obdivuje. A obě strany prožívají společně sdílený pocit národní výjimečnosti, národní nadřazenosti a národní agresivity.

    https://denikreferendum.cz/clanek/33905-rusko-na-pokraji-nervoveho-zhrouceni

    1. Člověk se tomu zdráhá uvěřit, ale mám od lidí, co v Rusku byli, přesně stejný popis jejich „široké duše“.
      Tato příhoda z článku asi vypovídá za vše:
      Strávili jsme s manželem rok a půl tři sta kilometrů od Moskvy ve středním Rusku, v relativně prosperující Kalužské oblasti. Obyvatelé naší vesnice byli hluční, konfliktní lidé, kteří byli v případě potřeby schopní použít nůž nebo vidle. Po večerech bylo na ulici slyšet křik: někomu ukradli slepici, jinému otrávili psa, dalšímu odloudili ženu, kohosi zbili — a ten, vyzbrojen sekerou, běžel potrestat viníky.

      Vodovodní systém ve vesnici tvořilo potrubí načerno vedené ze studní, ale ne každý měl tento „luxus“, takže mnoho lidí postaru tahalo vodu ve vědrech. Uprostřed ponurého, chladného listopadu však voda z vesnických pramenů náhle zmizela.

      Nejbližším zdrojem byla studna v rokli, ke které se nebylo snadné v tomto ročním období po kluzkém a nebezpečném svahu dostat. Drsní a hluční vesničané, schopní při každé příležitosti vyvolat skandál a rvačku, se poslušně táhli s kbelíky dolů do rokle a plnili všechny nádoby, které ve svých domech našli.

      Když jsem se zeptala, jak dlouho nebude voda, bylo mi řečeno, že až do jara. Přesvědčená, že místní obyvatelé tomu rozumějí víc, jsme se s manželem začali balit, ale den před odjezdem jsem ještě zavolala na havarijní službu. Jen pro každý případ, abych se ujistila, že se voda skutečně neobjeví.

      Můj telefonát tam vyvolal překvapení! Ukázalo se, že nehodu nenahlásil ani jeden z obyvatel, ačkoli telefon byl téměř v každém domě. Druhý den přijeli dělníci, aby vodárenskou věž opravili, a do vesnice se vrátila voda. Kdybych nezavolala, vesničané by ale pravděpodobně čekali až do jara.

      Stejné to bylo s elektřinou. Zastaralé elektrické sítě, dědictví sovětských dob, často selhávaly a vesnice se nořila do tmy. I to bylo třeba nahlásit havarijní službě, jejíž číslo bylo možné snadno najít v každém telefonním seznamu, ale místní obyvatelé zřejmě raději doufali v zázrak. Obvykle jsem tím „zázrakem“ byla já.

      Když vypadla elektřina v noci, vesničané, kteří vstávali velmi brzy, seděli doma potmě, dokud jsem se dopoledne neprobudila já. Byl to klasický syndrom naučené bezmocnosti, který opanoval celou vesnici.

  39. K věci:
    http://casopisargument.cz/?p=42488

    Facit:
    Sankce potvrzují, že politika a ekonomika nejsou oddělené mísy, jak se nám snažili tvrdit uplynulých třicet let. V současnosti vidíme, že politická rozhodnutí v neskutečně rychlém tempu zasahují do hospodářství a regulují trh i obchodní toky. Není tedy pravda, že do trhu nelze zasahovat a regulovat ho: Evropská unie i jednotlivé vlády, včetně té české, nyní tyto intervence apelativně podporují a rozhodně zavádějí. Ti samí politici nám však ohledně inflace, vysokých cen energií a dalších problémů stále tvrdí, že s nimi nelze bojovat jinak než tržně. Zdá se, že tu máme dvojí metr. Sankce proti Rusku jako politické zásahy do ekonomiky přijatelné jsou, přijatelné jsou i jejich důsledky dopadající na hlavy občanů i firem, ale regulace ve prospěch obyčejných občanů a firem možné nejsou, protože by narušily „posvátný“ trh a jeho neviditelnou ruku. Čti: vlády nebudou dělat nic, nebo skoro nic. Samozřejmě, že se jedná jenom o poslední výstřelek neoliberálního vládnutí, které na zásazích do ekonomiky vždy stálo (jen je nyní pragmaticky dočasně obrátilo proti kapitálu), podobně jako vždy potřebovalo silný stát z hlediska jeho represivních funkcí.
    Politika znovu triumfuje nad trhem. Děje se to ale tím nejhorším možným způsobem a s těmi nejhoršími možnými důsledky.

    Poznámka moje: Autorka nemá tak úplně pravdu, napsané v plném rozsahu platí pro Čechistán. Jinak se ale snad všechny vlády v Evropě – kromě té zdejší – snaží do běhu svých ekonomik nějak aktivně zasahovat, aby aspoň trochu zmírnily dopady současné situace na podniky a občany svých států.

    A dovolím si k tomu položit takovej hloupej dotaz: Ještě tu někdo chce tvrdit, že (makro)ekonomie jako vědní/studijní obor nemá mít přívlastek „politická“?

    1. Největší sranda je, že značná část lidí zastávajících tyto a podobné postoje se stále považuje za levičáky.

      A skutečně levicové postoje pak projevují jenom ti, kdo jsou za normálních okolností považováni za radikály:
      https://a2larm.cz/2022/05/proti-ruskemu-imperialismu-prohlaseni-ruskych-a-ukrajinskych-levicovych-organizaci/ (Pro tuto chvíli pomíjím potíže s definicí „normálních okolností“…)

      Facit:
      Nesmíme se oddávat iluzím o Putinově režimu. Nejde o žádnou alternativu západního kapitalismu. Je to autoritářský a oligarchický kapitalismus. Míra nerovnosti v Rusku během dvou desetiletí Putinovy vlády podstatně vzrostla. Putin není jen nepřítelem pracujících, ale také nepřítelem všech forem demokracie. Podíl veřejnosti na politickém životě a dobrovolné sdružování – to jsou věci v Rusku podezřelé. Putin je samou svou podstatou antikomunista a nepřítel všeho, zač levice bojovala ve 20. století a bojuje ve století 21. V jeho chápání světa má silný právo zbít slabého, bohatý má právo vykořisťovat chudého a vládce má právo rozhodovat jménem bezprávného lidu. Těmto postojům je třeba nyní na Ukrajině zasadit pořádnou ránu. Má-li v Rusku dojít k politické změně, musí být poražena nejprve ruská armáda na Ukrajině.

      Dovolím si k tomu nicméně doplnit, že i kdyby byli někteří tzv. vlastenci a tzv. konzervativní levičáci donuceni tento text si přečíst, možná bychom se dozvěděli něco o jejich pochybnostech, zda je demokracie nejlepší možnou nebo vůbec myslitelnou formou vlády… Pak ovšem veškeré snahy cokoli jim vysvětlit ztrácejí smysl.

      Jedním ze základních znaků demokracie je, že si demokratická společnost sama zakáže diskusi o možnosti jejího zrušení.

  41. K věci:
    https://www.blisty.cz/art/108102-prestante-propadat-ruskym-bludum-o-vecnem-vitezeni.html

    Facit:
    Po více než dvou měsících invaze je zarážející, jak málo se Ukrajincům obvykle věnují analýzy probíhajících událostí. Realistické (ve skutečnosti kolonialistické) chápání Ukrajiny jako pasivní periferie, o jejímž osudu musí nevyhnutelně rozhodnout Rusko a Západ, vedlo k podcenění role ukrajinských ozbrojených sil, občanské společnosti, národní a místních vlád – a především silné vůle Ukrajiny vzdorovat.
    [Moje poznámka: Srovnejte si to s tím blábolem Milana Daniela v dnešním !argumentu, který už jserm tu dnes citoval.]
    Nepředpokládejte, že Ukrajinci jsou nedůvěryhodní, protože musí být zaujatí nebo produkují a opakují své vlastní formy propagandy, protože jsou jednou ze stran konfliktu. Ve skutečnosti Ukrajinci často vědí, co se děje, nejlépe, právě proto, že jsou uprostřed toho všeho. Ukrajinští reportéři, analytici a komentátoři byli neustále přesnější a bystřejší než téměř všichni západní, a to jak v roce 2014 během ruské invaze na Krym, tak nyní. Počty obětí, které byly široce považovány za ukrajinskou propagandu, se ve skutečnosti do značné míry potvrdily.
    Putinovo Rusko se považuje za přední ekonomickou a vojenskou mocnost, obávanou a respektovanou po celém světě. Je také posedlé svou slavnou historií, zejména Velkou vlasteneckou válkou, jak nazývá 2. světovou válku, a je přesvědčeno, že je na bitevním poli nelze jaksi nikdy porazit. Tyto myšlenky pravidelně opakují západní komentátoři, zejména krajní levice. Mezi další křiklavé příklady patří řecký politik Janis Varufakis, který tvrdí, že „Ukrajina nemůže vyhrát tuto válku“ a že Západ má „morální povinnost poskytnout Putinovi ústupovou cestu“, stejně jako americký politický aktivista Noam Chomsky poukazující na to, že bývalý prezident USA Donald Trump byl „jediným západním státníkem“ s „rozumným“ plánem na omezení rozšiřování NATO a vytvoření bezpečnostního spojení s Ruskem.
    [Moje poznámka: V případě Noama Chomskyho to snad lze pochopit a do určité míry i omluvit s odkazem na jeho vysoký věk 93 let. Janise Varufakise neomlouvá nic a jeho chování právě teď pohřbívá věrohodnost jedné z posledních nadějí na renesanci evropské levice – projektu DiEM25.]
    Ale to všechno je ruská propaganda a jako k takové byste k ní měli přistupovat. Během své historie bylo Rusko poraženo ve více válkách, od krymské a rusko-japonské války po sovětsko-afghánskou válku a první čečenskou válku, a není nic, co by jeho porážku v té současné činilo nemyslitelnou. Ale propaganda funguje rafinovaně a ruská slova často opakují i ​​lidé, kteří jsou proukrajinští a proti válce. Trvalé přeceňování ruských schopností pokračuje i poté, co byla jejich selhání brutálně odhalena na bojišti.
    Konečně je tu otázka role kolektivního Západu: mezinárodní proukrajinské a protiruské koalice západních akcí, které jsou neustále vykreslovány jako riskující mírovou linii s Ruskem nebo jako provokativní. Rozšíření NATO do východní Evropy – téměř před dvěma desetiletími a z velké části z iniciativy samotných východoevropských států – je neustále obviňováno za to, že prý vyprovokovalo ruskou invazi, a rozhodnutí dodat Ukrajině těžké zbraně byla ve většině případů přijata až po mnohém váhání. Ale Západ zde není neutrální stranou – a to z dobrého důvodu. Rusko vede zločinnou útočnou válku a Západ má jasný zájem ji porazit. Dodržuje také článek 51 Charty OSN, který velmi jasně prosazuje „přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dojde-li k ozbrojenému útoku proti členovi Organizace spojených národů, dokud Rada bezpečnosti nepřijme opatření nezbytná k udržení mezinárodní mír a bezpečí.“ Západní státy nejsou neutrální. Místo toho je Západ, alespoň prozatím, náležitě charakterizován jako neválčící. Tento termín se používal během 2. světové války k označení zemí, které se neúčastnily bojů, ale otevřeně podporovaly jednu z válčících stran. Spojené státy před Pearl Harborem byly pravděpodobně nejlepším příkladem; uvalily ropné embargo na Japonsko za jeho agresi v Číně a důrazně podporovaly válečné úsilí Spojeného království a Sovětského svazu. Jak ukazuje případ USA, neagresivní strana se může změnit ve válčící, když si to okolnosti vyžádají.

    1. Vraťme se sami pro ponaučení do půlky ůnora letošního roku.
      Kdo (kromě Boháče z Voxpotu, a tuším Dolejšího z BL) opravdu čekal, že rusáci vtrhnou na Ukrajinu a navíc s takovou zvířecí brutalitou?
      Já o nich neměl už dlouho (přinejmenším od Vrbětic) žádné iluze, ale to co se dělo jsem nečekal ani já.
      Dnes tu máme realitu, Buču a Mariupol, srovnatelný se Stalingradem.
      Jak je to vlastně možné?
      Ne to, že se to stalo, ale jak je možné, že jsme to vůbec nepředpokládali a nečekali?
      Úplně stejně, jako nikdo nečekal rusáckou invazi k nám v 68., protože to by oni prostě slovanským bratrům neudělali.
      Že se nezměnili ani za 50 let ti ruští agresivní primitivové mne neudivuje.
      Ale my (a zrovna my) jsme se už poučit mohli.

      2. Poslední kapkou, která v r. 1968 rozhodla o vstupu vojsk, bylo tzv. Vojenské memorandum z května 1968, které sepsalo několik desítek autorů z Vojenské politické akademie; v něm si dovolili naznačit možnost samostatné formulace státních zájmů ČSSR a vytvoření vojenské doktríny ČSSR nezávislé na SSSR a Varšavské smlouvě. (Viz tady: https://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie-clanku/vojenske-memorandum-1968-proc-soveti-neobsadili-nejdrive-ministerstvo-narodni-obrany-ale-vpa-kg.) Brežněv dlouho váhal a jestřábi mezi sovětskými generály nakonec použili to memorandum jako hlavní argument. A jedním z prvních vojenských objektů, které v Praze sovětší výsadkáři obsadili, byla právě VPA považovaná sovětským velením za hlavní hnízdo stratégů údajné kontrarevoluce. (Autoři memoranda byli následně degradováni a vyhozeni z armády, škola byla rozpuštěna a znovu ustavena až začátkem 70. let v Bratislavě.)

        A aby bylo zcela jasno: O změnu geopolitické situace a poměru sil ve střední Evropě v r. 1968 neměly zájem ani USA a NATO.

  42. Přese všechno, je třeba z té války nějak vybřednout. T. Stevenson tu proměnlivou úroveň aspirací popisuje dnes.

    Myšlenka „dohnat Rusy až pláči“ je nebezpečná, mohli by plakat i jiní. V korejské válce se příměří hledalo 2 a půl roku, ve vietnamské 5, bude to chtít vynalézavou mediaci

    Zde kus článku

    America and Its Allies Want to Bleed Russia. They Really Shouldn’t.
    May 11, 2022

    By Tom Stevenson
    Mr. Stevenson is a journalist specializing in energy, defense and geopolitics who reported from Ukraine during the first weeks of the war.

    The war in Ukraine has entered a new phase.
    It is no secret that the initial invasion went badly for Russia.
    …….
    But the United States has since shifted its strategy to push Russia further. The early U.S. response to the invasion was simple: Supply the defenders and apply America’s unique financial weaponry to the Russian economy. The new strategy — call it bleed Russia — is quite different. The underlying idea is that the United States and its allies should seek to recover more from the rubble of Kharkiv and Kramatorsk than the survival of Ukraine as a polity or even a symbolic frustration of Russian aggression.
    Top officials have made that quite clear. The U.S. secretary of defense, Lloyd Austin, has said the goal is “to see Russia weakened.” The speaker of the House, Nancy Pelosi, said Ukraine is defending “democracy writ large for the world.” Britain’s foreign minister, Liz Truss, was explicit about widening the conflict to take in Ukrainian territory annexed by Russia, such as Crimea, when she spoke of evicting Russia from “the whole of Ukraine.” This is both an expansion of the battlefield and a transformation of the war.
    Whereas once the primary Western objective was to defend against the invasion, it has become the permanent strategic attrition of Russia. The outline of the new policy began to emerge on April 13, when the Pentagon called a convocation of the eight biggest American arms companies to prepare arms transfers on a grand scale. The result was the pledge made by President Biden on April 28 that the United States would provide four times as much military aid to Ukraine as it had already supplied since the beginning of the conflict — a promise made good by a proposed aid package for Ukraine worth $39.8 billion.
    This strategic shift has coincided with the abandonment of diplomatic efforts. Negotiations between Ukraine and Russia were always fraught but contained moments of promise. They have now stalled completely. Russia bears its fair share of responsibility, of course. But European channels to Moscow have been all but severed, and there is no serious effort from the United States to seek diplomatic progress, let alone cease-fires.
    When I was in Ukraine during the first weeks of the war, even staunch Ukrainian nationalists expressed views far more pragmatic than those that are routine in America now. Talk of neutral status for Ukraine and internationally monitored plebiscites in Donetsk and Luhansk has been jettisoned in favor of bombast and grandstanding.
    The war was dangerous and destructive enough in its initial form. The combination of expanded strategic aims and scotched negotiations has made it more dangerous still. At present, the only message to Russia is: There is no way out. Though President Vladimir Putin did not declare general conscription in his Victory Day speech on May 9, a conventional escalation of this kind is still possible.
    Nuclear weapons are discussed in easy tones, not least on Russian television. The risk of cities being reduced to corium remains low without NATO deployment in Ukraine, but accident and miscalculation cannot be discounted. And the conflict takes place at a time when most of the Cold War arms control agreements between the United States and Russia have been allowed to lapse.
    A weakened Russia was a likely outcome of the war even before the shift in U.S. policy. Russia’s economic position has deteriorated. Far from a commodity superpower, its undersized domestic industry is struggling and is dependent on technology imports that are now inaccessible.
    What’s more, the invasion has led directly to greater military spending in second- and third-tier European powers. The number of NATO troops in Eastern Europe has grown tenfold, and a Nordic expansion of the organization is likely. A general rearmament of Europe is taking place, driven not by desire for autonomy from American power but in service to it. For the United States, this should be success enough. It is unclear what more there is to gain by weakening Russia, beyond fantasies of regime change.
    Ukraine’s future depends on the course of the fighting in the Donbas and perhaps the south. The physical destruction of the east is already well underway. Ukrainian casualties are not insignificant; estimates of the number killed and wounded vary widely, but it is certainly in the tens of thousands. Russia has destroyed whatever sense of shared heritage remained before the invasion.
    But the longer the war, the worse the damage to Ukraine and the greater the risk of escalation. A decisive military result in eastern Ukraine may prove elusive. Yet the less dramatic outcome of a festering stalemate is hardly better. Indefinite protraction of the war, as in Syria, is too dangerous with nuclear-armed participants.
    Diplomatic efforts ought to be the centerpiece of a new Ukraine strategy. Instead, the war’s boundaries are being expanded and the war itself recast as a struggle between democracy and autocracy, in which the Donbas is the frontier of freedom. This is not just declamatory extravagance. It is reckless. The risks hardly need to be stated.

    1. Myšlenka oslabit Rusko je tu nahlížena jako nebezpečná doktrína, která brání ukončení války.
      Ale jaké jiné Rusko než oslabené bude ochotné skutečně jednat o podmínkách příměří nebo dokonce míru a nebude místo toho chtít /jako to dělala dosud/ diktovat Ukrajině, aby se vzdala části svého území?
      V jednu chvíli se zdálo, že dohoda by byla možná, ale ukázalo se, že to byla iluze. Rusko zřetelně nebylo ochotné spokojit se s ukrajinským slibem, že nevstoupí do NATO, natož aby přijalo požadavek ukrajinské územní celistvosti, i když Ukrajina naznačila, že navrácení Krymu by šlo odložit.
      Ukrajina zřejmě ztratila chuť pokračovat v těchto neplodných pokusech, když se ukázalo, co Rusové napáchali v okupovaných obcích. To se překonává těžko.

      1. Ano, jt obtížný problém jak sloučit a překonat protikladné tendence

  44. Další skvělý úspěch carské politiky:
    https://www.novinky.cz/valka-na-ukrajine/clanek/den-d-pro-finsko-je-tu-zeme-oznami-zadost-o-vstup-do-nato-pise-guardian-40396723

    Facit:
    Podpora vstupu Finska do NATO v posledních měsících rekordně vzrostla. Podle posledního průzkumu veřejnoprávní televize YLE je 76 procent Finů pro a pouze 12 procent proti.
    Pokud Finsko do NATO skutečně vstoupí, zásluhu ponese primárně ruský prezident Vladimir Putin. V letech před ruskou invazí na Ukrajinu se podpora finského členství pohybovala pouze kolem 25 procent.

    Moje poznámka: Někteří absolventi VŠŽ jistě přijdou s objevným zjištěním, že tři ze čtyř Finů jsou zmanipulovaní protiruskou propagandou. Mohu v té věci z osobní zkušenosti dosvědčit, že snad žádný národ v Evropě není tak odolný vůči působení jakékoli demagogie a propagandy jako Finové. Domnívám se, že je to především zásluhou jejich vzdělávacího systému, který budují a rozvíjejí už desítky let v celonárodním konsensu a bez ohledu na to, která strana nebo koalice tam zrovna vládne. Finskou cestou rozvoje vzdělávání se vydali i Estonci; se zájmem budu sledovat, jak se bude dařit jim.

        1. 😀 Co my víme, jak je Ocel silný 😀

          Upoutalo mne, že ti veteráni kolem P. byli před 14 v karanténě. Ta to už začíná dávat smzsl. Zřejmě na „něco“ bere léky, co oslabují imunitu. A taky vážou vodu.
          Kortikosteroidy jsou v průniku, ona ta Hillová určitě konzultovala doktory..

      1. Tahle pitva ruského dronu by mohla vysvětlit krádeže ukrajinských ledniček a praček.

    2. Proč jsou tu, do psí prdele, blokovaný odkazy na videa na Tubě?

      1. Tak už nic, sorry. Záhadně se to objevovalo a zase mizelo.

        1. Ono je potřeba vždycky chvíli počkat, než si to wordpressoví trpajzlíci přežvejkají… Někdy pomůže odejít a zase se přihlásit. Někdy se to objeví v seznamu posledních publikovaných postů a když na to člověk klikne, tak se to zase ztratí… Trpajzlíci, jak je všeobecně známo, bývají převážně zlomyslní.

  50. Prognóza pro Rusko do oknce dekády:
    https://www.blisty.cz/art/108135-ruska-ekonomika-zpatky-do-minulosti.html

    Někteří (třeba Dmitrij Orlov, který se nepřekvapivě po létech života v USA a zároveň kritiky západní civilizace definitivně zařadil mezi podporovatele ruské agrese) si nicméně myslí, že do tohoto stavu směřuje celá planetární civilizace a že Rusko je tak na její nadcházející kolaps připraveno nejlépe…

Komentáře nejsou povoleny.