O dvou kulišácích, co se hledali se, až se našli


Je sice dobře, že prezident Zeman nenaskočil na populistický rychlík protiruské hysterie, bere se za zrušení sankcí a není takovou uřvanou myší, jako Schwarzenberg (rovněž mu patří velký dík za to, že před ním uhájil Hrad), ale to ještě neznamená, že všechno, co dělá, dobře dělá. Například jeho až za hrob jdoucí pomsta ČSSD, kvůli které podrývá autoritu premiéra Sobotky a která ho žene do náruče podnikatele Babiše (politik je pan ministr financí až v druhé řadě, pokud vůbec) je nejen trapná, ale i nebezpečná. Republika by měla mít jen jednu vládu a jednoho premiéra, a ne aby se ministr financí (sic!) scházel z německou kancléřkou u prezidenta, když prve odmítl schůzku u premiéra. Ať ti klidně zkusí, ale prezident by mu to měl zarazit. Že to neudělal o něčem svědčí, v tomto případě o tom, že se potkali dva pleticháři, co si padli noty. A že by mi tenhle tandem přišel jako nějaké zvláštní terno pro republiku, to nemohu říct.

Největšími lupiči jsou v USA zaměstnavatelé


Největšími okrádači spolurodáků nejsou ve Spojených státech mafiáni, podvodníci, lupiči, nýbrž zaměstnavatelé. Řada z nich se dopouští činu známého jako mzdové zlodějství. Nepleťme si to s nízkými platy. Tady jde o peníze, na které mají lidé nárok, ale nedostanou zaplaceno za práci, kterou provedli. Má to různé formy: od nevyplacení různých povinných příplatků či minimální mzdy přes neplacené přesčasy až po právní čachry s pracovním zařazením, které umožňuje vyhnout se mzdovým regulacím.

(zdroj)

Svoboda projevu v reálném kapitalismu


V kapitalismu není potřeba cenzura, protože místo ní jsou k dispozici žaloby na ochranu pověsti, před kterými si sedne na prdel i leckterý ředitel festivalu dokumentárních filmů, jak mohl na vlastní kůži poznat student, který natočil film o praktikách „šmejdské“firmy OVB (poznal jsem na vlastní kůži, byli čitelní a nechutní a byla to pro mě spíš trapná, než drahá lekce). A dlužno dodat, že firmě její taktika zakázat nebo zastrašit zatím na 90% vychází (těch 10% tvoří internetoví „piráti“, kteří šíři hotový film i bez souhlasu a vědomí autora). Když se chce firma soudit, ať se soudí, v tom problém není, v čem vidím problém je skutečnost, že chudák kluk na to zůstal sám, včetně placení právníků, bez kterých se neobejde (a kterých si firma může koupit víc a lepších). Nestálo by za to se na kluka složit třeba na Startovači nebo na HitHitu, dát dohromady peníze na právníky a pokusit se donutit soud, aby rozhodl, že firma se špatnou pověstní nemůže přijít o dobré jméno a že dobré jméno nelze poškodit kritikou, pochybností a kladením otázek?

Aktualizováno:

Tak to je on, šíří se po Síti jako lavina. Kdyby to toho OVB nešťouralo, tak by asi prošel bez většího povšimnutí, protože začátek je nemastný neslaný. Pak to ale graduje  a mohu říct jediné: dívejte se až do konce (i když polovina z vás neuvidí nic, co by si neuměla představit a druhá – tajně a asi i marně doufám, že ta menší – stejně nikdy nepochopí, co je na tom špatně a budu jásat, jací jsou v OVB kabrňáci.

P.S. Kdyby to snad strýček Google kolegiálně smazal, mám to stažené.

Šabada Nohavica


Slezský bard Nohavica spáchal banální popěvek o Arabovi, co mu šahá na babu, a hned je z toho aféra jak stehno, Konvičkovy okurky hadr. Samozřejmě jsem si ten popěvek pustil hned, jak jsem se o něm dozvěděl a šlo mi to jedním uchem tam a druhým ven, prostě dočasná banalita bez umělecké hodnoty, taková výplň z nouze a nedostatku inspirace. Ani nenávistný xenofobní projev, ani odvážné sdělení pravdy. Vlastně nic, co by stálo za zmínku, nebýt toho, že se o tom začalo psát tu i onde. Proboha, lidi , přestaňte panikařit! Víte, kolik takových krávovin napsal třeba Hašek, aby měl na pivo? A je snad proto Švejk méně zásadní dílo? To chce klid a nohy v teple, obzvláště excitovaní si pak mohou omývat přirození vlažnou vodou.

1968: Spřízněni volbou


Díky Janice jsem shlédl dokument Spřízněni volbou z roku 1968 o období mezi abdikací Novotného a volbou gen. Svobody prezidentem ČSSR. Je to dlouhé, až zdlouhavé (1 h 23 min),  místy vyloženě rozvleklé, ale pro pochopení Pražského jara velmi cenné, protože autoři nic nekomentují, nic nevysvětlují, jen zaznamenávají („chytají“) a ukazují.

Pokračovat ve čtení „1968: Spřízněni volbou“

K obraně vlasti (ne)připraven


Sleduji na Streamu cyklus Přísně utajovaní místa a když vidím všechny ty úkryty civilní obrany, podzemní nemocnice, záložní velitelství, zodolněná stanoviště, palposty protivzdušné obrany, kryty a bunkry, které jsou dnes opuštěné a vyrabované, tak si říkám, jestli byly kdysi tak předimenzované, dnes jsou proti moderním zbraním bezcenné, nebo jen stát rezignoval na svoji povinnost zajišťovat bezpečnost obyvatelstva? Jenže i kdyby už nic z toho dnes nebylo k užitku, ten pocit, že v případě krize je někdo někdo připraven, ví, co má dělat a má k tomu příslušnou materiální základnu, je pro vzájemnou důvěru státu a občanů a občanů mezi sebou navzájem podle mě zcela klíčový. Rozdíl mezi zprávami: „Jsme v tom spolu“ a „Jste v tom každý sám za sebe“ je zásadní.

Demokratický deficit úřadu prezidenta USA


Ať už nastávají prezidentské volby v USA vyhraje kdokoliv, bude trpět stejným demokratickým deficitem, jako jeho předchůdci. A tím teď nemyslím systém volitelů, ale skutečnost, že prezidenta USA volí pouze občané USA, přestože USA se vměšují do záležitostí celého světa, což považují to nejen za svoje právo, ale přímo za svoji povinnost. Budiž, potom by ale měly mít souhlas dotčených, demokratický souhlas, a ten se nejlépe vyjádří volbami. Neměl-li by tedy být úřad amerického prezidenta zatížen silným demokratickým deficitem, měly by USA buď k volbám přizvat i zbytek světa, o němž se v nich rozhoduje, a nebo, protože celosvětové volby jsou ideologický i logistický oříšek, upustit od své snahy být celosvětovým hegemonem. A protože se s pravděpodobností hraničící s jistotou nestane ani jedno, ani druhé, bude i nadále prezident USA de facto diktátor.

Teroristou snadno a rychle


O kauze Fénix jste už asi slyšeli všichni. Nejde v ní o nic menšího, než o obžalobu levicových aktivistů z terorismu. Nechme teď stranou, že se s největší pravděpodobností jedná o pseudokauzu vykonstruovanou (zřejmě na politickou objednávku) policejními agenty-provokatéry a uvažujme, že obžalovaní útok na vojenský vlak (zřejmě myšleno vlak s vojenským materiálem, protože vojenské vlaky u nás jezdili naposledy snad za Pražského povstání) skutečně plánovali a dokonce provedli.

Pokračovat ve čtení „Teroristou snadno a rychle“