Hned na úvod je dobré zdůraznit, že autorem je skutečně ten Che Guevara – ikona levicové revoluce, symbol odporu a soudruh Fidela Castra. To však neznamená, že by Motocyklové deníky byly politickým manifestem či revolucionářskou rukovětí. Popravdě, politiky a revoluce v nich z počátku není ani za mák a začínají si nesměle říkat o pozornost až ke konci, kdy s postupem času a zkušeností již Che Guevera nedokáže mlčet k bídě a utrpení, se kterým se na své cestě Jižní Amerikou setkává. Těžiště Motocyklových deníků však leží – v deníku o jízdě na motocyklu.
Pokračovat ve čtení „[KNIHA] Ernesto Che Guevara: Motocyklové deníky“
Podtitul knihy, přibližující čtenáři události z doby před 2500 lety, kdy se střela mocná Persie s rozdrobenými řeckými městskými státy, zní První světová velmoc a boj o Západ". Protože anotace vydavatele je tentokrát velmi výstižná, s dovolením si ji vypůjčím: Východ a Západ se spolu poprvé utkaly před 2 500 lety. Počátkem 5. století př. n. l. se jistá globální supervelmoc rozhodla přimět dva státy, které vnímala jako teroristické, k poctivosti a pořádku. Onou supervelmocí byla Persie. Její králové založili první impérium světa, které ve své době nemělo konkurenta. Za teroristické státy byly považovány Atény a Sparta, dvě výstřední města v chudé, hornaté a zaostalé zemi jménem Řecko. Příběh o tom, jak se jejich obyvatelé postavili nejmocnějšímu muži planety a porazili jej, patří k nejpoutavějším epizodám lidských dějin."
Dostalo se mi do rukou jedno celkem čerstvé číslo časopisu pro -náctileté (a chudé duchem do sta let) Popcorn. Pokud nechcete, aby prchlivost zacloumala mým majestátem, neptejte se mne raději jak. Následující řádky – říkejme jim třeba variace na recenzi – jsou odsouzeny k neobjektivnosti, protože jsem přes silný čtenářský žaludek, který jinak stráví i zákony, formuláře a po kouskách Bibli, nebyl schopen přečíst víc než pár stránek a musel jsem toho nechat, nechtěl-li jsem pokračovat ve čtení s prázdným žaludkem.
Z tristní nabídky multiplexu na periferii padla volba na 
Jsou díla, jež se tolikrát probírají ve škole, až připadají člověku důvěrně známá. A pak si najednou uvědomí, že z nich vlastně nezná nic víc, než název. To je i případ lyrické pohádkové opery" Antonína Dvořáka 
Zlý osud, který nás navštívil v silné sestavě zánět-horečka-antibiotika, tomu chtěl, že jsme poprvé po deseti či více letech trávili Silvestra doma u televize. Byl děs běs a vůbec kulturní šok. Něco tak ubohého, pokleslého, otupujícího a ubíjejícího, to se jen tak nevidí. (Tedy možná by se vidělo, ale na televizi nekoukaje, nemám přehled o současné populární tvorbě pro průměrného diváka.) A to jsme nesledovali celý silvestrovský program, ale pouze dvě krátké epizodky, které nám ovšem bohatě stačily a od dalšího sledování nás nadobro odradily.
Vyprávění o muži, který se ztratil sám sobě, ale později se zase našel, stejný, a přece jiný. Tak by mohla znít stručná charakteristika knihy Let čarodějnice autora 
Někteří lidé kupují převážně encyklopedie, jiní se zaměřují na kuchařky z pera celebrit, další jsou vděčnými zákazníky nakladatelství specializujících se na sladkobolné romány pro ženy. Já mám – bůh suď, kde jsem k ní přišel – slabost pro tematiku církve římsko-katolické a Vatikánu. Ne snad, že bych jí byl posedlý, nicméně když jsem u Kanzelsberga držel v ruce knihu, jejíž záložka hlásala: O něco později vystoupí hlava římskokatolické církve na balkón nad Svatoperstkým náměstím. Ve stejném okamžiku padne výstřel a mrtvý papež padne k zemi. Ostřelovač je okamžitě zadržen, ale odmítá vypovídat a ustavičně žádá, aby jej vyslechl biskup Corsetti.",
Soubor čtyř detektivních povídek, volně spojených postavou vyšetřovatele poručíka Ryšky. Přestože je Legátová velmi schopná vypravěčka, není děj povídek založen na dramatické akci, ale na napětí, vyvěrajícím z mezilidských vztahů, na dobrodružství logického myšlení a na dialogu, který často připomíná spíše duel, ve kterém se Ryška střetává se svým protivníkem (podezřelým) a snaží se najít takové otázky, které povedou k odhalení pravdy.
Tribun 