To, že jsem na Jiřím Paroubkovi shledal nějaké ty mouchy (vlastně celé hejno much), ještě neznamená, že chci přehlížet likvidační tažení, které proti němu česká media vedou, už jenom proto, jej vedou tak okatě a přitom zákeřně, že tím zároveň ze mě dělají blbce. A to našim uvědomělým modrým agitátorům nemohu nechat jen tak projít, byť je mi jasné, že hlas volajícího na poušti je slyšet víc, a i házení hrachu na stěnu by byla v porovnání s komentování českého mediálního šlendriánu činnost skýtající naději na úspěch.
Pokračovat ve čtení „Na obranu J. Paroubka a vlastního rozumu“