Podivné odsouzení Ludmily Brožové-Polednové


Soud s definitivní platností rozhodl o tom, že Ludmila Brožová-Polednová, odsouzená za svůj podíl na justiční vraždě Milady Horákové na 6 roků, musí ve svých 87 letech nastoupit do vězení. Pochybnost je nabíledni: není to vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu nepřiměřeně tvrdý, až krutý trest? Co si kdo vezme na staré seschlé babě?

Pokračovat ve čtení „Podivné odsouzení Ludmily Brožové-Polednové“

Byli jsme před Lisabonem, budeme i po něm


Konec světa se nezadržitelně blíží a poslední hrází, která stojí mezi ním a námi, je odpovědný Senát český" a poslední rytíř osobní a ekonomické svobody, strážce národní suverenity, profesorissimus Václav Klaus, prezident náš, Slunce naše jasné." Až tato hráz pomine, národ český zahyne a Země koruny české navždy pohltí temno přetemné, a i tomu sv. Václavu zbudou než oči pro pláč.

Pokračovat ve čtení „Byli jsme před Lisabonem, budeme i po něm“

Darwin a sociální darwinismus


Vždy jsem považoval sociální darwinismus za pavědecké zneužití vědecky fundovaného darwinismu (viz zamyšlení nad rozdílem mezi vědou a Vědou), ale text Stanislava Komárka Kníže biologů v  čísle 2/2009 časopisu Dějiny a současnost mě přiměl, abych tento svůj pohled revidoval. Nyní se kloním spíše k tomu, že sociální darwinismus je integrální darwinismus a spíše než o vztah skutečnosti (darwinismus) a její perverzní karikatury (sociální darwinismus), se jedná o dvě spojené nádoby, které jsou provázány na úrovni společenské atmosféry, konstelace společenských sil, momentálního stavu poznání a aktuálně dominujícího diskursu.

Pokračovat ve čtení „Darwin a sociální darwinismus“

[LINK] Pomníky zdravotnické reformy


Za zprávu kanceláře pro uvádění Julínkových pohádek na pravou míru" lze označit článek Pomníky zdravotnické reformy (který byl původně komentářem, ale byl velmi správně povýšen na samostatný článek). Aneb zdravotnická reforma, o níž modří politruci ve svých agitkách blouzní jako o spáse, která zachránila české zdravotnictví a přispěla k jeho dramatickému zlepšení, očima lékaře – praktika z terénu.

[LINK] Jak diskutovat o starém socialismu


Poměrně zajímavý příspěvek k diskusím o minulém režimu přinesl Stanislav Holubec v článku Jak diskutovat o starém socialismu.  (Já osobně bych asi volil označení reálný socialismus", které považuji za přesnější, ale je možné, že Holubec se takto snaží evokovat, že socialismus není pouze to, co bylo, ale že může být i něčím, co teprve bude, a že socialistická koncepce ještě zdaleka není mrtva).

Pokračovat ve čtení „[LINK] Jak diskutovat o starém socialismu“

Už vím, proč jsou politici odpad společnosti


A můžete to vědět i vy, pokud si přečtete rozhovor s psycholožkou Kateřinou Irmanovovou, který vyšel v sobotních Lidových novinách pod názvem Politici mají pocit, že jsou mesiáši. Jenže pravdou je pravý opak a o politice mnohem spíše platí, že sice vyžaduje ty nejlepší lidi, ale není na ní nic, co by ty nejlepší přitahovalo," abych volně parafrázoval známý výrok Raymonda Chandlera.

Pokračovat ve čtení „Už vím, proč jsou politici odpad společnosti“

Barack XLIV


obamaDlouho a napjatě očekávané střídání v Bílém domě je zde. George Walker Bush odchází, Barack Obama přichází. Dobrou zprávou je, že je Obama stále naživu. Přeci jenom, úspěšný atentát na amerického prezidenta během inaugurace by byl to poslední, co svět dnes potřebuje. Špatnou zprávou je, že Obama je jen člověk. Není to Spasitel, ba ani světec, a rozhodně nelze čekat, že bude konat zázraky. Bude velký úspěch, když odevzdá úřad alespoň v takovém stavu, v jakém jej převzal. Ne proto, že by jeho předchůdce G.W. Bush byl tak dobrý prezident, ale právě proto, že byl tak špatný.

Pokračovat ve čtení „Barack XLIV“

Už zase kape. Co teprve, až skape


Bývalý prezident Václav Havel má rýmičku. V jeho věku a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu je to nemoc smrtelná, byl proto hospitalizován a ihned se sešlo desetičlenné lékařské konsilium, které mělo za úkol tuto symbolickou postavičku udržet ještě načas mezi živými, asi v obavě, aby s sebou do hrobu nevzala i pravdu a lásku.

Pokračovat ve čtení „Už zase kape. Co teprve, až skape“