Nechte knihy být


Někdo by mohl očekávat, že jako bývalý praktikující knihomol a stále ještě milovník knih podporuji Výzvu na obranu knih požadující ponechání knih v nižší sazbě DPH. Musím vás zklamat, ale nepodporuji. A není to proto, že se mezi jejími signatáři objevují jména, která cokoliv spolehlivě zdiskreditují, ani proto, že bych nesouhlasil s věcnou stránkou (s tou naopak vřele souhlasím), je to proto, že ji v kontextu zvyšování DPH jako takového považuji za nemravnou.

Pokračovat ve čtení „Nechte knihy být“

Bílé války


Je 1. března a hekatomby neviňátek z inkubátorů se nekonají. Časně i předčasně narození novorozenci mají štěstí, že se vláda nakonec s rebelujícími lékaři dohodla na příměří. Jinak se ale o šťastném konci příliš mluvit nedá. Válečná sekyra nebyla zakopána, jen odložena k ledu, místo míru zavládlo jen příměří a na mediální frontě ani to, tam se stále bojuje o mysli a srdce veřejnosti.

Pokračovat ve čtení „Bílé války“

Sčítání blbů, domů a bytů


Vláda neví roupama co dělat a peněz má na rozdávání – jenom tak lze vysvětlit, že trvá na sčítání lidu, domů a bytů i přesto, že za něj zaplatí cca 2 miliardy korun, což je částka, kterou se jinak zdráhá vydat, i kdyby to mělo znamenat kupříkladu kolaps zdravotnictví. Vláda, respektive Český statistický úřad, sčítání zdůvodňuje celou řadou ušlechtilých pohnutek a péčí o blaho lidu, jako že bude možno lépe plánovat veřejnou dopravu či výstavbu mateřských školek. Skutečně mám tohle věřit vládě, které je jinak vše veřejné trnem v oku, privatizovala by nejraději i vzduch a neuznává žádné společné zájmy a společnost vůbec, ale pouze jedince a jejich individuální zájmy?

Pokračovat ve čtení „Sčítání blbů, domů a bytů“

Za vším hledej hamouna


O eskalaci napětí mezi českou majoritou a romskou minoritou v Novém Bydžově slyšel v poslední době zřejmě každý. A myslím, že nebudu daleko od pravdy, když budu spekulovat, že naprostá většina nejenom Bydžováků, ale i ostatních dobrých Čechů by souhlasila s názorem starosty Nového Bydžova Pavla Loudy, jak jej prezentuje článek LN Kdo je pánem na náměstí: Protože ani upřímně míněné integrační snahy k cíli nevedly, nastal podle jeho [starostova, pozn. red.] přesvědčení čas na represi. O její podobě má přitom jasno: chce mít možnost odebrat dávky každému, kdo nedokáže ani v tíživé sociální situaci odolat hernám a peníze na přežití utrácí v automatech.

Pokračovat ve čtení „Za vším hledej hamouna“

Je třeba přepsat ekonomickou teorii


Chceme přepsat ekonomickou teorii, říká Paul Woolley a vysvětluje:

Akademici nás učili, že kapitálové trhy samy zajistí, že se peníze dostanou tam, kde jsou skutečně potřeba, protože jedině tam mají šanci vydělat. Jinými slovy, že je to jen a jen volný trh, co má šanci udržet se stabilní, a že dík fungujícímu konkurenčnímu prostřední nemůže mít někdo přehnaně vysoké zisky.

Pokračovat ve čtení „Je třeba přepsat ekonomickou teorii“

[FILM] Avatar


Trhák režiséra Jamese Camerona Avatar (2009) je opulentní podívaná. Vizuální stránka filmu je prostě úchvatná, klobouk dolů před výtvarnou fantazií tvůrců, ale bohužel je také to jediné, co film zachraňuje. Příběh je plytký a vyprávění jedno velké klišé, plné filmařských kýčů včetně happyendové katarze. Avatar sice ukazuje slušnou znalost kulturní antropologie a pěkně vykresluje mentální a memetický komplex imperialismu a kolonialismu, ale jinak nic zásadního nesděluje. Na zjištění, že fundamentálním rysem naší (bílé euroatlantické) civilizace je agrese a drancování lidských a přírodních zdrojů až za mez únosnosti, není nic objevného, stejně jako na faktu, že stojí-li velká korporace před volbou peníze, nebo život, zvolí peníze (zejména nejde-li o život její, ale cizí). Do dějin tak zřejmě vstoupí pouze závěrečné replika hlavního padoucha plk. Quatriche, která má šanci stát se mottem všech bojovníků proti multikulturalismu a za čistotu rasy: Jaké to je, zradit vlastní rasu?  Pokud je ta rasa taková, jako jsou lidé v Avatarovi (který má v tomto směry rysy až dokumentární), tak bych řekl, že to může být celkem povznášející.

Zdroje jsou


Když se podívám na Ministerstvo životního prostředí, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám na Ministerstvo dopravy, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám na Ministerstvo obrany, vidím, že zdroje jsou, dokonce hodně zdrojů. Když se podívám na Úřad vlády, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám hospodaření nemocnic, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám na hospodaření Prahy a dalších obcí, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám na výběr daní a daňové úniky, vidím, že by byly. Ať se podívám, kam se podívám, vidím, že zdroje jsou a že jich není málo.

Pokračovat ve čtení „Zdroje jsou“