Z článku Vlkodlaci bránící Německo před invazí upírů z východní Evropy:

Na přelomu 19. a 20. století docházelo v Evropě k něčemu, co Max Weber označil za „odkouzlení světa“. Lidé se pod vlivem osvícenské vědy odvraceli od tradiční víry a společnost se sekularizovala. Už méně se ale hovoří o tom, co Weber dodává následně. Svět se podle něj začal znovu okouzlovat něčím novým a začínají se objevovat moderní alternativy k tradičnímu náboženství a vědě.

Podle Kurlandera dobové propojení eugeniky, rasistických teorií, folklóru, mytologie a vypjatého nacionalismu společně s rostoucí popularitou víry v nadpřirozeno, ezoterismus, spiritualismus a okultismus pomohlo nacistům přesvědčit Němce o správnosti svých zahraničněpolitických cílů a z nepřátel vytvořilo nelidská monstra, které bylo třeba v zájmu zachování „árijské civilizace“ zlikvidovat.

Samozřejmě, že v 19. století hovořila spousta osobností na celém světě o rasách a jejich odlišnostech, ale v Německu a Rakousku tvořily rasové teorie a antisemitismus daleko významnější složku v rámci ezoterických a hraničních vědních doktrín ve veřejném prostoru. Rasové teorie se staly součástí oficiálního jazyka vědy a sociálních reforem v Británii, Francii i USA, ale nebyly přímo v centru hraničních vědních a okultistických směrů. Zároveň v ostatních zemích tyto směry nehrály významnější roli v rámci politické ideologie pravicových stran, zatímco v Německu a Rakousku ano.

Všichni v té době hovořili o Charlesovi Darwinovi, úpadku západní civilizace a vzestupu nebílých ras.

V Británii se konzervativci a labouristé dohadovali o socioekonomických záležitostech a rozhodně se nepřeli o tom, jestli je árijská rasa nadřazená ostatním, nebo o nároku Německa na východní Evropu ani o existenci ztracené civilizace Atlantidy. Středolevé strany v Německu se chtěly utkat na poli politické ekonomie a debatovat o daních, ekonomice a školství, ale nacisté a pravicové nacionalistické strany také často vsázely na emocionální propagandu spojenou s rasovými teoriemi o nadvládě Germánů a hrozbou monster v podobě Židů a bolševiků, s čímž se středolevé strany dost těžko utkávaly na racionální a empirické úrovni.

Pád liberálních stran znamenal, že jediný, kdo se mohl nacistům ještě postavit, byly strany levicové. Ty ale hovořily úplně jiným jazykem a nebyly schopné soupeřit s nacisty na poli emocionálních výzev k nacionalismu a lidovému znovuzrození.

Když opustíte prostředí moderní vědy, jako je biologie a fyzika, a začnete se pohybovat v prostředí „sdílených představ o nadpřirozenu“, kde je cokoli možné nebo ospravedlnitelné, když začnete míchat dohromady biologii s ezoterismem, historii a archeologii s folklórem a mytologií, je možné přetvořit Židy, kteří jsou částečně evropští obyvatelé a mají sdílené východoevropské a středoevropské předky s Němci, v mimozemská biologická monstra, která stojí za vším špatným, co se v historii přihodilo. Tato sdílená představa v nadpřirozeno“, jež míchá dohromady vědu a okultismus, historii a mytologii, zároveň umožnila nacistům, aby mohli své nepřátele označit za upíry, zombíky či démony.

V německém folklóru byli vlkodlaci spojováni s „krví a zemí“ – jako postavy, které bránily lesy a zem před slovanskými vetřelci. Naopak upíři, kteří byli zase tragicko-romantickými figurami ve Francii a Británii, byli v Německu považováni za zdegenerované parazity a často spojováni s Židy nebo slovanským obyvatelstvem, jež se snažili znečistit germánskou krev.

Nelze říct, že miliony vojáků na frontě skutečně věřily, že Židé jsou nelidská monstra. Spousta z nich měla koneckonců před válkou a po válce židovské přátele a ženili se s Židovkami. Je však zcela evidentní, že nacisté využívali „sdílenou představu o nadpřirozenu“ k dehumanizaci Židů, Slovanů a bolševiků a vytvářeli z nich nelidské nepřátele. Otázka je, jak se to mohlo stát? Podle mě v tom nehrály roli pouze tehdejší přírodní vědy, imperialismus, industriální kapitalismus nebo všudypřítomné násilí a trauma z totální války, ale také nacistická představa o nadpřirozenu, kterou sdílely miliony Němců. Do jaké míry těmto nadpřirozeným obrazům, kterými nacisté vykreslovali své nepřátele, jednotliví Němci věřili, to zřejmě bylo dost individuální. V řadě momentů se ale zdá, že mnoho Němců skutečně věřilo v existenci různých ras a druhů, které byly v jejich očích jednoduše nelidskými zrůdami, jež je třeba zlikvidovat v zájmu zachování „árijské civilizace“.