Neříkejte, že něco nejde, protože přijde nějaký blbec, který neví, že to nejde, a udělá to. Nebo ekonom. I ten čert ví, že kde nic není, ani o nic nevezme, to jenom ekonomové se shodují, že na penzi by měli spořit všichni, i chudí. Kde na to ti chudí, kteří nemají kolikrát ani na bydlení, na jídlo, na léky nebo na školní potřeby pro svoje děti, mají brát, ekonom neřeší. Pro chudé má každá ušetřená koruna mnohem vyšší mezní implicitní náklady, než pro průměrného ekonoma, takže logicky dají přednost holubu v ruce, než hejnu vrabců na střeše, které navíc ještě ani nestojí. Škoda, že páni ekonomové už nevysvětlí, proč by chudí měli svojí odloženou spotřebou podporovat spekulace finančních eskamotérů, které budou s úsporami chudých podnikat a vydělávat na nich nyní, ale chudým je vrátí – možná, protože ve skutečnosti nejde o spoření, ale o investice – až někdy v daleké budoucnosti, v dobách neznámých měn, netušení inflace, nepředpokládaných režimů a sice neplánovaných, ovšem zcela nevyhnutelných krizí. Zodpovědný chudý své vzácné peníze před paternalistickými bankéři chrání.
Štítek: ekonomie
Příliš drahá sleva
Nedávno proběhla médií zpráva o tom, jak majitelé a provozovatelé čerpacích stanic naříkají, že je ničí levná konkurence. Netuším, jaké marže čerpadláři mají, takže netuším, jestli je pro ně právě propuknuvší cenová válka opravdu likvidační, nebo jestli jim jen o pár týdnů prodlouží čekání na nového poršáka, ale o to v zásadě nejde. Jde o to, že firma, která tu cenovou válku odstartovala, údajně dosahuje nízkých cen jenom proto, že neplatí daně.
Drže si klobouky, jedeme z kopce
„Češi šetří, rozpočet strádá,“ „Doprava ukazuje, že ekonomika jede z koopce.“ To jsou dva titulky z dnešní E15, ale zdaleka nejsou jediné. V poslední době se podobné zprávy objevují stále častěji a pomalu ale jistě nahrazují paján na vládní reformy, který ještě před rokem plnil mainstreamová média. Něco je špatně. Někde se stala chyba. Ale kde? V trzích chyba není, protože trhy chyby nedělají, parlament s tím nemá nic společného, protože ten pouze plní pokyny vlády a vláda je z obliga, protože ta se prohlásila za vládu „rozpočtové odpovědnosti proti korupci,“ a navíc má ve svých řadách nejlepšího ministra financí… Anebo že by to bylo právě tím, že si vláda plete pojmy s dojmy, šetření se škrcením, odpovědnost s restrikcí, boj s korupcí s jejím tutláním a aroganci s odvahou? Z úmyslu bych vládu nepodezříval, mít úmysl znamená mít koncepci, čili něco, co vláda rozhodně nemá. Víc bych se bál toho, že vláda jedná ve víře, stejně fantastické, jako fanatické, že je nástrojem ekonomické Prozřetelnosti, a proto že pro ni ekonomické zákonitosti, ani ta posvátná Lafferova křivka, neplatí. Jenže ony platí a lidé za to tvrdě zaplatí. Držte si klobouky, závod ke dnu začíná. Povinně, protože vláda už z principu bude situaci spíše zhoršovat, než aby se ji pokusila řešit, jelikož jakýkoliv pokus o řešení by znamenal přiznání chyby. A pravice se přece nemýlí.
O tržním triumfalismu
V BBC o tržním triumfalismu: „Tržní ekonomika je nástroj. Je to cenný a efektivní nástroj na organizaci produktivních činností. Avšak tržní společnost je společnost, kde je téměř všechno na prodej. Je to způsob života, při němž proniknou tržní hodnoty do všech oblastí života a vytlačí z nich důležité netržní hodnoty. (…) Protože je těžké určit tu hranici (co přísluší trhu, a co už ne, pozn. red.), spoléhali jsme automaticky na to, že ji určí trh (sic! pozn. red.). Máme rádi trhy, protože trhy nás nesoudí.
A odkud se vzal ten tržní triumfalismus? Myslím, že to celé začalo hned po druhé světové válce. Americký establishment hledal něco, co by mohl postavit proti komunistickému kolektivismu, který se po druhé světové válce šířil. Reakcí na to byl individualismus. A během studené války se tomu začalo vážně věřit. Přestože původně to bylo koncipováno jen jako nástroj proti komunistickému Rusku. (…) My na Západě jsme chybně interpretovali význam ukončení studené války. Dospěli jsme k závěru, že zvítězil kapitalismus a tržní ekonomika. To byla tržně triumfalistická fáze a součástí jí byla představa, že trhy jsou jediným nástrojem pro dosažení veřejného blaha.“
Dobrá rada nad zlato pro Řeky zdarma
Řecko má stále mnoho státních firem, které může prodat (…) které se těší monopolnímu postavení na trhu. Když budou prodány za adekvátní cenu, mohou představovat zajímavou investiční příležitost. (Andreas Antonopolous, rektor UNYP)
Když tohle člověk čte, tak ho kromě smutného povzdechu nad uhlířskou vírou liberálů napadne, jestli ta Řecká mizérie spíš než důsledek není účel. Prostě nepřátelské převzetí, podvodný konkurz, jak je známe od nás v podání soudce Berky či exekutorů.
Jeden vydělá, druhý prodělá
Šokující ztráta prestižní banky: JPMorgan riskovala a přišla o dvě miliardy dolarů. Takhle a podobně se děsí novinové titulky a bankéři si sypou popel na hlavu, že „portfolio se pro účely ekonomického zajištění ukázalo jako rizikovější, kolísavější a méně efektivní, než si mysleli, a byla tam spousta chyb, přehmatů a špatného úsudku.“
Tribun 