Dělnická demokratická strana

ODS našla nový předvolební hit – starost o pracovní místa a zaměstnanost. Žádná jiná strana neslibuje, že zařídí tolik nových pracovních míst (proč nevznikají již teď, pokud je tolik práce potřeba, samozřejmě nevysvětluje), žádná jiná strana nemá tak jasno v tom, že nezvítězí-li ona, budou pracovní místa hromadně zanikat. ODS, která ještě nedávno měla pro lidi, kteří o práci ani nezavadili, výbornou hraběcí radu: začněte podnikat," najednou projevuje o pracovní místa a tedy zaměstnance a tedy dělníky větší starost, než Dělnická strana s KSČM dohromady. 

Myslí to ODS upřímně? Natolik upřímně, že by se byla ochotna přejmenovat na DDS – Dělnickou demokratickou stranu? Jasně, že nemyslí. Pouze se snaží pro své cíle využít existenční obavy ze ztráty zaměstnání, které – jak ukazují sociologické průzkumy (přesně ty, kterými se ODS podle svých slov v žádném případě neřídí) – jsou pro mnoho lidí tím nejpalčivějším problémem.

Dojemné snažení ODS však několik drobných pih na kráse má. Předně ODS, jak už je to tak mezi politickými stranami zvykem, neříká, jak chce zvýšení počtu pracovních míst dosáhnout. Tedy s výjimkou pravověrného spoléhání na liberalizační magii – snížíme daně, snížíme sociální dávky, uvolníme pravidla pro pracovně právní vztahy, aby šlechetní podnikatelé netrpěli pod knutou zaměstnaneckých lumpů – a zavedení pokrokových" prvků nevolnictví, jako je například trest pro zaměstnance, který podá výpověď.

A neříká ani to, proč by programy jiných – rozuměj levicových – stran měly znamenat masivní ztrátu pracovních míst. Tedy říká, ale říká jen A" a o tom B", které k tomu A" patří, důsledně mlčí. To A" je obehrané klišé o tom, že zvýšení daní znamená zpomalení ekonomiky a odchod investorů ze země (Tady si nemohu odpustit jednu poznámku: když před časem odbory hrozili stávkou, protože se jim nezamlouvalo omezování zaměstnaneckých výhod, řvala ODS jako protržená, že to je vydírání a že se odborům nesmí ustupovat a vlastně by se s nimi nemělo ani jednat. Když pohrozí stávkou podniky, protože se jim nezamlouvá omezování podnikatelských výhod, ODS hned spěchá, aby je podpořila a jejich hrozbám dodala na důrazu. Evidentně někdo má a někdo nemá privilegium vydírat.), to zamlčené B" je, že zisk je tabu. Jako samozřejmé se zde předpokládá, že zisk podniků zůstane netknutý a zvýšené daně zaplatí podniky snižováním nákladů na úkor mezd, či přímo pracovních míst. Možnost, že by se na úhradě nákladů ekonomické krize podílely všechny složky společnosti, a ty, které disponují větším objemem zdrojů dokonce více, je pro ODS na úrovni rouhání, protože oslabuje kategorický imperativ preference úspěšných" a trestání neúspěšných".

I když se ODS v poslední době tváří div ne jako strana dělnická, je to jen přetvářka. Zájem ODS o pracovní místa je falešný, protože z pohledu ODS nejsou zaměstnanci těmi, pro koho je její volební program určen, ale těmi, se kterými tento program pracuje. ODS se takto jen snaží tlačit na neuralgický bod většiny společnosti s jasným cílem – získat hlasy těch, kteří si její volbou uškodí.