Církevní restituce z gruntu jinak

Můj názor na církevní restituce je myslím dostatečně známý. V kostce by se dal shrnout tak, že církevní restituce jsou v principu špatně a v současné ekonomické a rozpočtové situaci dvojnásob. Nicméně připusťme, že jsou „nutné“, a že skoncovat se stavem, kdy kněží a jiné církevní úředníky platí stát, je výhodné pro všechny. Ale musí to být formou restitucí, tedy v podstatě absurdního daru? Nenašlo by se řešení jiné, lepší, čistší a systémovější? Jistě, že našlo! Tady je:

Církve by měly o své příjmy soutěžit s ostatními konkurenty na trhu duchovních, kulturních a obdobných služeb. Vezměme majetek, který má být darován církvím, přidejme k němu klidně ještě něco navíc, a vložme jej do speciálního kulturně-sociálního fondu, ze kterého se budou na principu grantů financovat jednotlivé projekty z oblasti kultury, umění a sociálních služeb. Všechna divadla, kluby, skauti, neziskovky, církve, sportovci, to všechno bude placeno z jednoho fondu na základě úspěchu ve výběrovém řízení.

Fond by měl nezávislou správní radu, do které by se třeba mohlo i kandidovat podobně, jako do senátu, i když lepší by možná bylo její členy dosazovat podle pravidla (například jeden z každé strany, jeden z každé církve, někdo z konference rektorů, zástupce hospodářské komory, starostové náhodně vybraných obcí, atd. atp.). A pravidla rozdělování prostředků by mohli schvalovat občané při volbách. Spolu s hlasem pro volby do sněmovny by odevzdali lístek, kde by určili, co má fond financovat přednostně, zda církve (a jakou), sport či divadlo.

Jen ať si občané mohou vybrat, na co chtějí dát peníze spíše, zda na kostel, nebo na divadlo, jestli je pro ně důležitější procesí, nebo fotbal. Jen ať se církve předvedou v konkurenci na volném trhu, ať přesvědčí veřejnost, že má chtít raději Duku, než Dyka. Když bude o produkty církví zájem, budiž jim přáno. Když ne, tak proč bychom měli dotovat něco, o co nikdo kromě hrstky mocipánů nestojí?

Soutěž, úspěch, konkurence, trh, liberalizace… nic čistšího, efektivnějšího a spravedlivějšího v rámci neoliberálně-demokratického paradigmatu existovat nemůže. Toto není jen tak obyčejné řešení, toto řešení je od boha, toto řešení je Bůh. Co víc by si mohly církve přát?

Reklamy

19 comments

    • JzP

      Aha, tak ne. Rozhodovat bude všechen lid ve volbách; včetně těch, kteří nikdy neodvedli do státní kasy ani korunu.

      • hans

        Demokracie je holt taková. Proto všichni liberálové odjakživa demokracii (a všeobecné volební právo) odmítali.

        • ms

          Mně to připadá vždy jako komický fór od lidí, kteří většinou chválí daňové úniky a „optimalizaci“ na neustálou ztrátu. Mimochodem např. v případě, že by se volilo podle daní, tak většina elektorátu ODS, kterým jsou živnostníci, nemá volební právo

    • Tribun

      Daňové asignace také nejsou špatné řešení, ale právě že tohle daně nejsou. Jde přece o to přestat to financovat z daní a přejít na financování z fondu.

  1. Kamil Mudra

    Já bych církvím daroval sakrální objekty plus pravidelný příspěvek na údržbu a plat správce, protože jde o národní kulturní památky. Ten příspěvek bych podmínil nějakým limitem na výši vstupného do kostelů.
    Jinak ať si vybírají peníze od svých oveček a snaží se aby jich měly co nejvíc, tak jako se snaží třeba pojišťovny. Konec konců, jsou přece svým způsobem také „pojišťovnou“ pro „událost“ která potká zaručeně každého :-)

    • XY

      Nojo, pane Mudro, akorát, že ty pojistitelné děje nejsou tak bezvýchodně nevyhnutelné jako ten, proti němuž by měla pojišťovat církev… :-)

      • Kamil Mudra

        No však, tím pro církev lépe. Nepojišťuje proti ale pro. Co by za takovou jistotu jiný pojišťovák dal! Copak by jí někdo mohl říct: „Víte, já myslím že mě se to nestane.“ a myslet to vážně? Takovou krásnou jistotu nemá ani dealer důchodového připojištění. Jde jen o to umět to správně podat. Jenže (na rozdíl třeba od Jehovistů) od Katolíků vám u dveří nikdo nezaklepe. Už by konečně měli pochopit že staré zlaté časy jsou pryč a začít se snažit. Ale to oni ne. Dveře v podzámčí jim nejsou dost dobrý, raději klepou rovnou na zámeckou bránu. A právě tuhle „zkratku“ bych jim s chutí zatrhnul.
        Chceš bohatnout tak makej. Ostatní pojišťovny ti budiž příkladem :-)

        • XY

          Já s vámi pochopitelně souhlasím, pane Mudro, (akorát že církve a jejich přední představitelka imho neklepou ani tak na hlavní bránu, jako spíše na hlavní kasu); moje námitka spočívá v tom, že se nehodlám zajišťovat před něčím, čemu stejně neuniknu ani v přehumanizovaném 21. století, kdy si všichni klidně žijeme až do smrti…
          Musím se nicméně přiznat, že vyděračské vyhrůžky Jeho Eminence pana kardinála (nedáte-li nám, co jsme si prolobovali, pak vás užalujeme) na mne působí poněkud nekřesťanským dojmem. Už vzhledem k silně nemravnému rozsahu toho příslibu.

          • Kamil Mudra

            Když Vy, XY, to „církevní pojištění“ stále chápete jako zajištění před něčím a tím samozřejmě není, stejně jako důchodové připojištění není ochranou před stářím. Církev nabízí jen to že si ten posmrtný život náležitě „užijete“. No, možná by, za nějaký příplatek, přihodila, jako bonus, nějakého mimořádně kvalitního anděla strážného, ovšem s tím že byste jeho činnost mohl reklamovat až ex post, pouze u nejvyšší instance – tedy nikoli té pozemské.
            Řekl bych že, co se poskytované garance týče, není na tom o nic hůře než Kalouskův soukromý důchodový pilíř.

            • XY

              Upřímně řečeno, pane Mudro, máte pravdu, že neuvažuji o tom církevním pojištění sub speciae aeternitatis, hluboce se kaji a vaše srovnání s Kalouskovým druhým pilířem nemá chybu… :-)
              Jeden pan profesor teologie mi velmi laskavě a trpělivě vysvětloval, že katolický Bůh je láska. A tu bych byl přístupnější k pozemskému smyslu toho církevního pojišťovacího závodu – dotčeného citu mi připadá nějak málo v našem bytí. Sleduji-li ovšem velmi kategoricky nelaskavé polemiky třeba o znovuzřízení mariánského sloupu na Staromáku, zdá se mi, že i s tou láskou je větší potíž, než by se na první pohled zdálo.
              Pěkný večer přeji!

              • Kamil Mudra

                „Bůh je láska.“ Ano, XY, také jsem to často četl a slyšel. Zní to tak romanticky a čistě. Nu, nevím co je bůh a ani si pod tím slovem nedovedu nic konkrétního představit. Ale jsem přesvědčen že víra je především naděje. Naděje že smrtí nic nekončí a vše zlé i dobré co prožíváme má nějaký smysl a účel. Naděje že každý z nás je nějakým způsobem důležitý pro něco co zatím nechápeme protože nás to přesahuje a naděje že to jednou pochopíme.

                Víra má jednu obrovskou výhodu. Nikdy se v ní nedočkáte zklamání. Buďto smrtí vše končí a pak se věřící nikdy nedoví že se mýlil, nebo smrtí něco nového začíná (případně opakuje se) a věřící si dokáže že to v co věřil je skutečné. Žádná třetí možnost není. Cokoli jiného je spekulace.

                S vírou se žije lépe než bez ní. A teď mám na mysli takovou tu obyčejnou prostou víru nezatíženou rituály, povinnostmi (jako třeba její šíření ať už slovem či mečem), zákazy či svazující příslušností k obci věřících. Myslím tím jen samotnou víru v Boha a posmrtnou existenci. Takový věřící je psychicky odolnější proti nesnázím které ho v životě potkávají i proti stresu vyvolávanému neustálým soubojem s časem, je tolerantnější k druhým, ochotnější odpouštět… I život sám je jaksi „okořeněný“ jakýmsi závojem tajemna a v každém okamžiku stojí za to s něčím začínat…

                No, měl-li bych použít cosi jako metaforu, pak bych to vyjádřil takto: Dítě věřící v Ježíška má z Vánoc silnější zážitek než dítě které v něj nevěří. Proto také většina rodičů s tím prozrazením jeho neexistence nijak nespěchá.

                A tak si říkám: Když nechceme dětem kazit Vánoce prozrazením neexistence Ježíška, proč někomu kazit život logickými či vědeckými argumenty o neexistenci Boha a posmrtné existenci? Zvláště když jsou ty argumenty naším jediným „důkazem“.

                A zvláště pak v době, kdy vám každý druhý psychoanalytik „ordinuje“ pozitivní myšlení :-)

              • XY

                Víte, pane Mudro, nechtěl jsem se pouštět do takových subtilit na zdejších stránkách – samozřejmě, že to píšete dobře a souhlasím s vámi, co se funkce víry v životě lidském týče, přičemž druhým uchem slyším cosi o opiu… :-)
                Ten svrchuzmíněný teolog je se vší vážností ctihodný člověk a nejpíše skutečný křesťan v pravém smyslu toho slova, syn vyhraněně ateistických, ale milujících rodičů, kteří své ratolesti posílali do církve právě z důvodů, o nichž se zmiňujete – aby poznali dětskou poezii víry. V průběhu vývoje toho muže to nebylo bez krizí a odmítnutí církve – až se nakonec vrátil sám, dobrovolně až s fanatickou vírou na prahu dospělosti. Vytrval v ní, přes mnohá protivenství doby, až do věku velmi zralého a předal ji svým potomkům a ti zase těm svým. Jsem dalek jim ji brát či vyvracet – jednak by se nenechali, jednak ani oni nenutí mne, abych přijal jejich stanovisko. A přitom všem mi připadá, že má neustále jakýsi životní cíl – být co nejdokonalejším křesťanem. To je nesporně dobré, protože jeho víra mu neustále připomíná spíše jeho nedokonalosti – a tedy jistou pokoru – a zároveň jistý druh nezávislého fatalismu. Přitom je to muž zjevně velmi ctižádostivý; přikázaná pokora ho proto velice dobře udržuje v rovnováze.
                Církev ovšem, jako každá organizace, má řadu pro mne nesnesitelných rysů, z nichž sklon ku pozemskému panování je ten nejzřetelnější.
                Pěkný den, už musím…

              • Kamil Mudra

                Reakce na: https://tribunin.wordpress.com/2012/05/27/cirkevni-restituce-z-gruntu-jinak/#comment-398

                Řekl bych, XY, že přirovnání k opiu je docela přiléhavé protože i ono může být užíváno dvojím způsobem a sice jako lék který člověka zbaví bolesti, čímž mu umožní vrátit se k činnostem ve kterých mu bolest bránila, ale rovněž také jako droga, která nakonec člověka „odstaví“.

                Bráno do důsledku je takovým „opiem“ každá naděje až do okamžiku jejího naplnění nebo vyhasnutí. V případě víry platí doslovně rčení o tom že „naděje umírá poslední“, může tedy být „opiem“ doživotním a o to více je na místě to rozumné užívání.

                Nebýt působení na poli charity a v oblasti kultury (a to spíše v minulosti) vnímal bych církve jako parazity na těle naděje ale proto že jim v těchto směrech nemohu upřít jistou zásluhovost nevidím to tak jednoznačně. Těžko říci zda způsobily více zla (hony na čarodějnice, svaté války…) či dobra (armády spásy, dobročinné řády, církevní školy pro chudé…) protože jsem toho mínění že platí přísloví: „Kdo chce psa bít hůl si najde!“ a pokud by tou holí nebyla církev, snadno by se našla hůl jiná (rasismus, zlé úmysly „toho druhého“ atp.) V současnosti mají církve blíže k tomu parazitování ale do jisté míry to může být způsobeno i sníženou poptávkou po jejich službách v důsledku vzniku „konkurenčních“ humanitárních organizací a tím že kutura už jejich záštitu nepotřebuje.

                Co se týče toho pozemského panování tak tenhle sklon má jakákoli organizace po té co „nabere sílu“ a pokud by toto církve minulo, pak bychom asi mohli mluvit o opravdovém „zázraku“. Nicméně – jsem toho názoru že víra (a potažmo naděje) se bez jakýchkoli církví obejde ale obráceně to rozhodně nefunguje.

                No, vlákno zmizelo, snad se ten příspěvek umístí jakž takž rozumě.

              • XY

                „Co se týče toho pozemského panování tak tenhle sklon má jakákoli organizace po té co “nabere sílu” a pokud by toto církve minulo, pak bychom asi mohli mluvit o opravdovém “zázraku”. Nicméně – jsem toho názoru že víra (a potažmo naděje) se bez jakýchkoli církví obejde ale obráceně to rozhodně nefunguje.“

                Však právě, pane Mudro. Nemám, co bych dodal.

  2. Pingback: Církevní restituce z gruntu jinak (dle blogu Tribun dogmaticus) | Miloš Hlávka – člověk na okraji
  3. Astr

    A zvláště pak v době, kdy vám každý druhý psychoanalytik “ordinuje” pozitivní myšlení :-)

    To je ten zazrak Ceske kotliny:-)
    Na Kalouskovo skrceni ‚ordinovat „.pozitivní myšlení :-)

    Kazda vira a jeji cirkev tedy i ta Dukovska tezi z toho
    ze o co vic je zivot pozemsky pro prosty lid spatny a potupny
    o to vice se jich obraci na viru v nadeji na vecny zivot posmrtny

    • Kamil Mudra

      To je ten zazrak Ceske kotliny:-)
      Myslím že s tím začali psychoanalytici v USA.
      Ale nevím na čí škrcení to tam byla reakce :-)

  4. Bedřich Cyril Liptovský

    Zajímavý nápad. Ale podle mě neřeší hlavní problém restitucí. Tedy navrácení majetku za situace kdy církev tvrdí, že stát spravuje její majetek neoprávněně. Proč by z pohledu církve měli o „svůj“ majetek závodit se Sokoly. Osobně jsem toho názoru, že církve na svůj provoz nepotřebují žádné dotace. Majetek bych podrobil řádným restitucím, tak jak tomu bylo nedávno s majetky nás běžných občanů. Šmitec a padla.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s