Jo Nesbø: Sněhulák

Přestože Sněhulák vyšel v českém překladu v roce 2012 a jeho filmové zpracování se teprve chystá, troufám si tvrdit, že většina z vás ho již četla i viděla, a to dokonce několikrát. Sněhulák je totiž přímo kanonická detektivka s masovým vrahem a drsným policajtem a téměř všechno je v něm povědomé, už jednou čtené, nebo viděné. Ale to nevadí, na operu také člověk nechodí kvůli originálnímu příběhu. A Sněhulák je napsán přímo virtuózně.

Jo Nesbø: SněhulákUž dlouho se mi nestalo, abych kvůli knize hodil všechno ostatní za hlavu a četl až do dvou do rána, ale Sněhulák to dokázal. Nebo lépe řečeno autorský tandem tvořený spisovatelem Jo Nesbø a překladatelkou Kateřinou Krištůfkovou, která zvládla svoji práci stejně jako autor na jedničku s hvězdičkou. Překlad je plynulý, konzistentní a nic v něm nedrhne (už jenom díky tomu, že se překladatelka nesnížila k dnes tolik módnímu nepřechylování, takže jména ženských postav do textu organicky zapadají). Jediná věc, která mě rušila, je přídavné jméno osloský přivlastňující norskému hlavnímu městu, které je gramaticky bezpochyby správně, ale mně dělalo problémy jej i jenom přečíst, natožpak vyslovit (popravdě jsem to raději ani nezkoušel).

Když už jsem u těch kosmetických (!) nedostatků, tak Sněhulák trpní neduhem většiny knih, které jsem kdy četl, a to náhlým prozřením autora, že kniha musí jednou skončit, které se projeví bodem, po kterém se tempo i struktura vyprávění náhle změní a vše začne směrovat k finále a rozuzlení, které je navíc v případě Sněhuláka ve srovnání se předchozím textem až polopatické. Ovšem chápu, že Nesbø jako mistr svého oboru ví, že detektivka není existenciální román a po jejím přečtení by neměly zůstat nezodpovězené otázky, a čtenář že by měl za svoje peníze dostat kompletní produkt včetně katarze.

Druhou věcí, která mě irituje – a opět nikoliv jen u Nesbøa, ale všiml jsem si jí třeba i u Murakamiho – je něco, co osobně nazývám „popkulturní citace“, což je takové to když si postava pustí rádio, tak nestačí napsat, že si pustila rádio, ale musí být uvedeno, jaké značky je to rádio, co v něm hrají a kdo je interpret.

Protože nechci prozrazovat příliš (jen si to pěkně kupte a přečtěte, nebo si počkejte, až to Scorsese natočí), dodám jen tolik, že hlavní postavy jsou až archetypy daného žánru: hlavní padouch, který vraždí lidi obzvláště krutým a bizarním způsobem, je formován iniciačním zážitkem v dětství, hlavní hrdina, čili vyšetřovatel, je vlk samotář, alkoholik a tak trochu sociální autista, který respektem k předpisům a představeným zrovna neoplývá. Žánrové klišé, chtělo by se říct, ale i kdyby, co na tom? Dobře zvládnuté řemeslo je cennější, než neschopnost vydávaná za nepochopené umění.

* * *

Jo Nesbø, Sněhulák, Kniha Zlín 2012

Advertisements

25 comments

  1. Starý pán

    Jen malá poznámka k těm „popkulturním citacím“. Mě to také ruší. A dokonce jsem si toho také poprvé všiml u Murakamiho, konkrétně v Kafkovi na pobřeží. Ale na druhou stranu si říkám, že možná za pár (desítek) let se na to budou dívat jinak. Protože třeba v Hrabalovi nebo v Pavlovi mě tyto citace naopak moc baví (Electrolux a jiné zboží nabízené obchodními cestujícími).

    • Tribun

      Možná máte pravdu, ale teď a tady to prostě ruší. Připadá mi to totiž zbytečné, jenom taková berlička pro lidi bez rozhledu, aby v textu našli nějaký známý pevný bod a nepřipadali si ztraceni. Ono jde asi i o míru, jeden zmiňovaný vysavač je něco jiného, než důsledně popsaný model každého auta včetně ročníku. Zajímavé je, že tyhle přesné popisy aut mi nevadí u americké literatury, asi proto, že k Američanům ta perverzní posedlost samohyby patří a když o ní píší, tak zcela přirozeně a nerušivě.

      Ale je pravda, že co si vzpomínám, tak se citovalo odjakživa. Už nevím, u koho to bylo, snad u Stendhala, když každá kapitola začínala citátem z nějakého jiného románu. Nebo to byl Dostojevskij? Už vážně nevím.

      • Starý pán

        Ale jo, já neříkám, že ne. Ale fakt je, že jsem ještě nečetl konkrétně Sněhuláka, jen dřívější knihy, tak se to třeba v tom Sněhulákovi vygradovalo. Ale pořád mi to vadí méně než u toho Murakamiho. U americké produkce si to příliš neuvědomuji, třeba čtu jiné věci než Vy. Navíc jsem v USA párkrát byl a naučil jsem se na ni dívat jinak, než zdejší amerikanofobové. Jistě, je tam mnoho špatného, ale také mnoho dobrého. A kde ne? Rozhodně ji nelze šmahem odsoudit jako špatnou. Protože tam lze nalézt mnoho zajímavého. Je snadné odsuzovat americkou literární a filmovou produkci. Dokud si ale neuvědomíme, že i když ročně vytvoří tuny sraček, mezi tím vytvoří i pár diamantů, zatímco u nás se už pár let tvoří jen ty sračky. A nejen u nás. Též bych se chtěl vyjádřit k těm zkratkovitým charakteristikám Severu uvedeným níže. Já se Skandinávií jako skandinavofil zabýval řadu let docela do hloubky. Hezky od píky, od Eddy až po moderní literaturu, od geologie až po urbanistický systém. Od mrtvých sinic po soby. A není to tak jednoduché, jak zde někteří prezentují. I když, je fakt, že poslední dobou to i tam jde do kytek.

  2. sax

    Tohle je tema pro nas nick „che“.

    Roman je ryze burzoasni zanr :o), nejlepe jako kronika jednoho rodu, jeho vzestup, ev. pad. Samozrejme ma sve variace a lze se dohadovat, co jeste roman je a co uz ne, nakonec tenhle zanr dojebali levicaci, kteri z nej udelali nihilistickou prochazku odnikud nikam…

    Soucasny seversky roman musi byt poplatny dobe (jedna pani na nadrazi dokonce rikala, ze to tak lide chteji, coz se pry pozna podle toho, ze to kupuji) a to je videt podle toho, ze musi byt detektivni- ci spise musi v nem byt mrtvoly- a pak neni konstruovan pro stabilni stredostavovsky rod 19. stoleti se svym vlastnim vyvojem a historii, ale je nekonecny jako pachteni se za soucasnym stredostavovskym zivobytim- tedy se z nej stala „psana telenovela“.
    A proto take ty zlomy pred rozuzlenim, normalne by autori psali jeste tisice stranek…

    Take neni nahoda, ze ve foru jsou severane, vnasejici do radu antiutopii: casto prsi, pocasi je depresivni, vrazdy jsou neobycejne brutalni, malo slunce, nemocni detektivove se „svymi problemy“ (koho to zajima :o), casto konci spatne (tam „film noir“ predbehl psanou kulturu).

    Hodne jsem cetl Mankella (komisar Wallander) a musim rici, ze ti lide pisi opravdu vyborne, ze to jsou mistri sveho remesla. Smutne je to, ze vlastne nemaji o cem psat a ze je prislis videt, ze vydavatelova nabidka je silnejsi umelecke poptavky autora sameho, celkovy dojem je vzdy dokurveny zakony vlastnika, ktery nakonec rozhoduje co se bude prodavat a co budou lide chtit, to z toho tece jako krev mrtveho norsko- svedske obeti.
    Vydavatelsky zamer je presne to, co autorovo vypraveni rusi. Tech asi 10 petisetstrankovych romanu s Wallanderem je de fakto jedna kniha, obcas nasilne prerusena nejakym vyresenim zapletky, ktere je de fakto zbytecne.

    A komu to uteklo na Blistech
    http://www.blisty.cz/art/66678.html
    Pak tenhle serial je opravdu palba, Culik neprehani :o)

    • Tribun

      Mně nevadí, když někdo dělá řemeslo (píše na míru vydavatelské nabídce), pokud ho dělá dobře a na nic si při tom nehraje, takže se čtenářem nemanipuluje. Možná je to jen takové „tržní psaní“, ale natolik dobré a jazykově vytříbené, že čtenáře nutně kultivuje, podněcuje a obohacuje, což není málo. Dnes ne.

      A že je to všechno na jedno brdo? Proto také plánuji, že skončím u jednoho maximálně dvou Nesbøů, abych si nezkazil a nerozmělnil dojem.

  3. Míša

    no jo, seveřani teď jedou, a ta brutalita je snad jejich poznávacím znamením, dá se skoro říct.. a vlastně to jaksi rozbíjí iluze o báječném severu, kde žijí samí hodní lidi.. a žijí jako v pohádce.. :)) No fakt, já to mám-jsem to měla- v sobě už dlouhý roky po návštěvě severských zemí nějak zabudovaný, že a jak je to tam prima, a že ta krásná a zároveň drsná příroda tak nějak působí, že jsou si lidi blíž.. přinejmenším blíž, než bývá zvykem jinde..
    „celkovy dojem je vzdy dokurveny zakony vlastnika, ktery nakonec rozhoduje co se bude prodavat a co budou lide chtit, to z toho tece jako krev mrtveho norsko- svedske obeti.“- to jo, to souhlasím, je to jako všude, nabídka určuje poptávku, ač se tvrdí opak, jenže co, ona i ta moje severská představa byla trochu z říše fantazie, na nás tam byli všichni lidi tenkrát tak hodní, že mě ani nenapadlo, že by mezi takovými lidmi mohli být vůbec nějací hajzlíci, natož zločinci..no fakt, a to taky není normální přece, myslím ode mě :)) .. taková zidealizovaná představa.. nebo ne?

    tohle je docela zajímavý článek http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=741083
    (teda když vezmu hned ten titulek, tak ano, přesně takhle si „nás“ pamatují stopro všichni dříve narození Norové, ne teda přes Hlinku, ale přes hokej, no jak tam dál se píše, tak přesně tohle nám říkali, a je to zvláštní, aniž jsme to (my tady) tušili, měli nás jaksi rádi, a teda to jsem jim věřila, protže se k nám- jako k Čechům- hned hrnuli s rozzářenýma očima a se slovy „my vás známe!“ :)) teda tehdy v hokeji ještě myslím ani nebyli v A skupině, ač hokejem žili i ho hráli, jako všichni na severu, že.. ale prý jim náš československý osud připomínal je samé a Rusové jejich velkého (dějinného) bratra, takto Švédy- to jsem tehdy předtím taky netušila, že to takhle může být.. jaksi mi všichni seveřani splývali v jednu velkou, spokojenou rodinu.. ;)
    j

    • jonáš

      No však ta příroda i podnebí tam jsou taky dost brutální, žádný zdejší luhy a háje, strdím a mlékem oplývající, hafo depresí a sebevražd a poloviční prohibice, aby se přes zimu neuchlastali. Ale že nějaká pospolitost tam je, to jsem tam cítil — ono v těch podmínkách i mladýmu liberálovi brzo dojde, že když mu dojde dřevo a soused nepučí, nebo nepomůže vytáhnout auto ze závěje, tak je i s celym svym provoznim kapitálem a šarmem v hajzlu.

      • Tribun

        Vidíte, a mně to norské prostředí v Nesbøvě podání přišlo tak důvěrně známé, evropské, české. Na americké či asijské provenienci je znát, že je jiná, divná, nevěrohodná, ale to Nesbøvo Norsko mi přišlo tak strašně realistické a uvěřitelné.

    • sax

      „…rozbíjí iluze o báječném severu, kde žijí samí hodní lidi.. a žijí jako v pohádce…“

      To urcite take, ale ty detektivky jsou proste dobre a na rozdil od americkych maji svoji vlastni rasu.
      Ja o severu nejak velke iluze nikdy nemel, zacinal jsem se ctenim Sig Dagermanna, ktery zemrel ve svych 30 letech a ten mi iluze sebral uz davno (zemrel 1954).

      Co se jeste serii tyce: Culik nevypichl, ze i Zlocin stoji na hlavni postave komisarky Lundtove (bezchybne hraje Sofia Grabol). Dalsi serii byl Inspektor Beck, coz je klasika z dilny Sjowall- Wahloo, to moc temne neni i kdyz samozrejme trosku jo:

      Posledni serii je Millenium, tvrdarna, ktera na me byla uz moc, vysetrovatelem neni policajt, ale redaktor bez policejnich pravomoci, co se v tom tluce jako nudle v bandasce a pronasledovana a ponizovana hackerka:

      Tady je o te serii:
      http://en.wikipedia.org/wiki/Millennium_series

      Co se Sofie Grabol jeste tyce, pak to podmalovava tvoji teorii o severskych iluzich, ta tvrda pani totiz zacinala v romantickych soft-sexy filmech (volam che do zbrane):

      • Míša

        no vidíš, a já jsem tu tvrďárnu Millenium četla, všechny tři díly, nejdřív se mi do toho nějak nechtělo, zvlášť když o tom psali, jakej je to bestseller, ale pak jsem dala na komentáře kdesi na netu a.. dopadla jsem jak ten tribun, četla jsem nejmíň do tří v noci, a ještě jsme litovala, že ty knižky nejsou ještě tlustší :)) No, on ten Larsson není žádná velká literatura, jak se říká, ale čte se moc dobře, a především, dává nahlídnout do zákulisí i běžnýho života, hned v tom prvním díle třeba právě, to se hned dozvíš, jak to chodí v novinářské branži, v politice i v podnikání.. pamatuju, že jsem si po přečtení jedné části pro sebe říkala, že on snad nepíše o Švédsku, ale o České republice 90.let, dneska si říkám, že psal obecně o tom, jak to chodí.. všude. A jo, třeba ten konec hned toho prvního dílu je teda opravdu kruťárna, ovšem jaký zločin může dneska nebo teda dnešního člověka ještě překvapit?
        Ale ten odkaz na wiki je teda něco, to jsem nevěděla -When Larsson was 15 years old, he witnessed the gang rape of a girl, which led to his lifelong abhorrence of violence and abuse against women. The author never forgave himself for failing to help the girl, which inspired the themes of sexual violence against women in his books.- jo, tomu se dá věřit, jasně, a proto je takový citlivější, a vidíš, stalo se to kdysi ve Švédsku, dnes jsou plný zprávy i net případu, který se stal v Indii, ovšem tam je tomu tak proto, že je to jaksi pořád nedostatečně civilizované země, už jsem četla něco o špinavých Indech.. Jinak ale ten příklad s tou hackerkou beru i jako kritiku systému, či jinak, jako ukázku, kam i ta skvělá švédská společnost může zajít, když jde o vyšší zájmy.. co vyšší zájmy, o zakrytí čehosi.. nojo, ve všem je „velká“ politika.. nebo kšeft

        • sax

          Stale verim, ze tyhle svinarny se tam deji jeste v nejakem normalnim meritku. Jinak je vseobene zname, ze treba praci podle sve kvalifikace nesezenes na Zapade skoro nikdy, vzdy hraje roli protekce anebo alespon „chemie“, jak se rika osobnim sympatiim.

          Millenium nijak nezatracuji a nikde jsem take nerekl, ze je to spatny roman- jen ze jeho filmova podoba je pro me neunosna. Jinak tohle cteni do 5 do rana, ze nemuzes prestat, to jsem poznal prave u Wallandera…pokud nemusis vstavat, je to docela dobra vec :o)

          • Míša

            už je to zase zapadaný, tak aspoń ještě dodatek- Mankella, tj.Wallandera jsem si našla, abych se dověděla, že- Henning Mankell představoval špičku v žánru detektivního románu a těšil se mezinárodnímu uznání ještě v dobách, kdy se o módní vlně „severské krimi“ nikomu ani nezdálo – a ta série s Wallanderem tady u nás vyjde postupně letech 2013-14-15-16-17 – nejspíš, abysme se moc nenamlsali, přičemž poslední případ Wallanderův vyšel pro jistotu v roce 2012. No ale ještě že tak. Jak jsem se dívala, něco z toho, co vyšlo je vyprodané (Mrtví ve člunu), ale mají Neklidného muže a Číňana, a když jsem si přečetla, že- Mankell i Larsson prodali po celém světě miliony knih. Kdo z nich je lepší spisovatel? Mankellovy knihy jsou vybranější chuti a jsou chytlavé jako sonáta pro cello. Mankellovo psaní je hlubší a hloubavější, spíš odmění soustředěné čtení – tak jsem dostala chuť už teď :)
            No a tohle možná vysvětluje ten dosavadní nezájem našich vydavatelství http://en.wikipedia.org/wiki/Henning_Mankell
            ostatně, i o Stiegu Larssonovi jsem se dověděla kdysi kdesi na netu, že je to jasnej levičák. No, není nad naše třeskutě inteligentní pravcové konmentátory ;)

            • sax

              Mankell ma dve polohy: detektivne- thrillerovou a socialne- napinavou.
              Obecne umi psat a podle meho je mu skoro jedno, co pise. Zacal jsem detektivkami a na socialni romany (nejcasteji z Afriky) se mi uz nepodarilo preskocit, pro me to byly obycejne thrillery, ktere nectu, protoze mam nejasny dojem, ze mi to neadekvatne zere cas (na rozdil od detektivek :o) Dal jsem jeden…dobry, napinavy atd….ale neni duvod sahat po druhem. Wallander je uz osobou blizkou, patri skoro do rodinu a drzim mu palce, aby mu to dobre dopadlo :o)
              Posledniho Wallandera jsem si samozrejme koupil jen co vysel. Je to zajimave: v nemcine ctu samozrejme ne uplne lehce, neni to ma materstina, tedy musim opravdu cist a ne jen letat po radcich. A prave proto mam ten dojem, ze v nemcine si to vic uziju, protoze mi to trva dele. V Cesku jsem si v lete koupil tohle:
              http://knihy.abz.cz/prodej/mezi-touhou-leta-a-chladem-zimy
              Taky dobry, ale precteno za 3 dny, spise preletano po radcich, uz clovek chce spat, ale kniha ho drzi a tak cte uz uplne zbytecne automaticky a preskakuje cele vety.

              Posledni Wallander (to moje vydani) ma 720 stranek a tak jsem si rikal, jestli to ten clovek pise sam (a jsou samozrejme plodenjsi autori) anebo jestli na to ma tym. K tomu stiha scenare pro filmy a serie…no nevim, uz jsem si rikal, ze jde o podvod.

              Pry nejvetsim psavcem byl zatim Simenon, ktery psaval na 80 stranek denne. Nejak si to nedovedu predstavit, jenom to napsat (dnes nadiktovat) je problem, k tomu jeste udrzet dejovou linku a charakter postav a zajistit jejich zrani a vyvoj…jak to dokazi, tomu nerozumim.

              • Míša

                v nemcine si to vic uziju, protoze mi to trva dele…

                ty ale není to spíš tím Mankellem? taky občas čtu knížky v jiným jazyce, a spíš to vidím tak, že jestli něco přelétáváš a něco jinýho čteš pomaleji, nebo teda víc si to užíváš, tak to není až tak způsobený tím cizím jazykem, ale autorem, a pak taky tebou :)) No čtenářem., samozřejmě. Ale od autora se to odvíjí, jednak teda jazyk, který volí, míním prostý, barvitý, jednoduchý, nebo složité větné konstrukce, a pak taky hlavně myšlenky, či myšlenka, třeba.
                No ne, tam níž zmiňuješ Jiráska, to je něco pro mě, kdybych ho opravdu musela celýho přečíst, víš, jak dlouho bych ho četla? A je v češtině, v mém rodném jazyku! Kdyby mě někam zavřeli a řekli, že mě nepustí ven, dokud ho poctivě nepřečtu, tak snad dřív zčernám. No ano, trvalo by mi to určitě hooodně dlouho, než bych se jím prokousala, což, aspoň v mém případě, opravdu neznamená, že bych si to nějak víc užila. Naopak si troufnu tvrditi, že bych si to neužila vůbec, ba dokonce bych spíš trpěla převelice.. imo to zkrátka v rodnosti či nerodnosti jazyka vůbec není, že si něco víc užiješ :)
                A není to určitě ani ve složitosti, s jakou autor třeba píše. Vem si zas třeba takovýho Hemingwaye, ten psal tak jednoduše, že ho snadno dokáže číst v angličtině každý člověk trochu v ní zběhlý. V němčině zas třeba Remarque mě hned napadl. A znamená to snad, že by si to čtenář neužil? Nebo tedy že by mu kvůli té jednoduchosti nic „nedali“? či že by tedy jednoduše podaný příběh čtenáři nic neřekl a ten pak (tudíž) ani nenašel to něco, co je za ním, za příběhem? No ne, to se snad ani neptám, oni taky různí autoři různě (dobře) mluví ke čtenáři v různých dobách, především asi v těch životních, a pak i ve společenských-dějinných. Nebo naopak? Ani vlastně nevím. Možná působí to všechno dohromady, někdy víc, jindy míň.

                Ale to, proč si něco užiješ, či užiješ víc, a proč něco jinýho přelétáváš, či teda čteš automaticky, a to jakkoli (či právě proto), že tě to baví-drží, a je to zkrátka dobrý.. to je ještě další věc.
                Jinak jasně, taky to znám. Člověk to prostě zhltne..

                • Míša

                  zkusím příklad, možná kapku z jinýho soudku, já třeba zrovna teď mám rozečtenou jednu knížku- Nemiř na mě tou věcí,
                  nejhorší-nejlepší je, že je to vlastně taková banalita, teda z pohledu velké literatury spíš naprostá pitomina, ale zjistila jsem, že navzdory tomu to prostě nemůžu číst rychle. Teda to bylo první zjištění, to druhý, užaslý, hned následovalo: že si to musím! užít po řádcích. Musím! = chci, samozřejmě :))
                  To mi došlo na konci třetí kapitoly, v šesté jsem se málem utopila, protže jsem si to šla užít do horké pěny se studeným vínem, prostě jsem na něj dostala chuť, ta knížka k tomu přímo vybízí, jakoby působí na všechny smysly, jenže když chytáš záchvaty smíchu, tak buď musíš mít malou vanou, nebo zvolit bezpečné a stabilní místo. no a pak jsem si to ještě našla na netu, protže autora jsem neznala a chtěla jsem vědět, co ještě napsal
                  http://www.kosmas.cz/autor/29479/kyril-bonfiglioli/
                  že ty jeho knížky mají být kultovní na mě dojem neudělalo, nakonec sama jsem ji objevila mezi svátky v Levných knihách a pořídila za 49 korun, ale chápu, že se jimi opravdu mohly stát, humor mi ani nijak cynický nepřišel, a nějké excesy.. no je fakt, že už v té třetí kapitole měl hrdina-vypravěč za sebou z předchozích kapitol už elektrické šoky, navíc do citlivého místa intimního, poté byl na něj spáchán atentát -zvláštní nikomu nepodléhající oddíl policie rozhodl, že má být odstraněn, a sám se také zaobíral myšlénkou shodit z okna, a zcela nahulatého, svého kamaráda, takto policajta a současně původce těch elšoků, a zamýšlel shoditi dotyčného tak, by se řádně napích na ostrý kůl železného zábradlí dole.. no taky kdo by se mu divil, že?

                  No ne, ten člověk K.B. si vlastně zcela vážně dělá srandu úplně ze všeho, nebo si vyřizuje účty? kritizuje? či vzdává hold? jak kdo chce, uvádí každou kapitolu citáty z děl různých autorů, ponejvíce Browninga, paroduje drsnou školu a píše jako druhý Wodehouse, samozřejmě má hl.postava sluhu, který se ovšem Jeevsovi vůbec nepodobá, a sám hl.´anti-hrdina´ Bertiemu už vůbec ne – Charlie Mortdecai is the fictional art dealer anti-hero of the series. His character resembles, among other things, an amoral Bertie Wooster with occasional psychopathic tendencies. http://en.wikipedia.org/wiki/Kyril_Bonfiglioli

                  ale proč to píšu, když jsem si na netu přečetla, že Zo začiatku skutočne brilantne vtipný príbeh, nádherné bonmoty, škoda však, že kniha v druhej polovici už tento vtip postráda, skôr sa ku koncu ten príbeh zbytočne vlečie. Napriek tomu však stojí za prečítanie, -tak mi došlo, proč si chci tu knížku užít po řádcích. Teda to mi došlo právě už dřív, je to nejen vtipné,
                  barvité až místy rozkošnické, je to asi vlastně přesně to, co říká vypravěč o schopnostech jedné z postav tam, že jsou to lexikální a emocionální hody (když se dotyčná rozhodne někoho slovně popravit) . No tady hody emocionální jak pro koho, možná spíš smyslové, nebo aspoń zatím, taková lahůdka zkrátka.
                  Co mi právě došlo až pak později je to, že je mi úplně fuk, jestli se příběh ke konci zbytečně vleče- mě totiž ten příběh tam ani tak nezajímá, natož celá nějaká zápletka, tohle pro mě vlastně stojí celou dobu v pozadí. V popředí mám všechny ty nesmysly, které jsou v jiných knihách upozaděny, nebo já je tak-tam mívám. Tahle knížka na mě funguje prostě obráceně. Nebo možná je nějak celá obrácená, já nevím. Zatím jsem u osmé kapitoly. Z devatenácti. No čtu to pomalu, taky je na to potřeba to ono dobré rozpoložení. Nebo jen zkrátka čas, nevím. Není to ale knížka, u které spěchám natož zvědavě ke konci, a není to ani knížka, která mě drží, teď jsem ji dva dny třeba vůbec nečetla. Baví jo, je to po dlouhé době knížka, kterou si užívám a můžu užít. No jak u blbejch :))

            • sax

              Z toho tveho odkazu jsme spocetl bajvoko 36 knih, ktere napsal. Dejme jim v prumeru 300 stranek (zatim nic co jsem cetl neslo pod 500). To je 10 tisic stranek textu na vymysleni plus hry atd., to mi prije dost. Kolik toho napsal Jirasek?

      • Míša

        ještě teda dodatek, píšu o skvělé švédské společnosti, ale to proto, že se to odehrávalo ve Švédsku, jinak to taky platí obecně, všude sedí za stolem někdo „s mocí“ či s momentální mocí, a tu si užívá.. nejlíp -nejradš pochopitelně na tom, kdo je slabší či v nevýhodném postavení.. A ruka ruku myje, že. A jinak tam taky píše i o historii, zmiňuje Olofa Palmeho a tak.. no je to takové seznámení se Švédskem, s krásou i bez příkras, to mají ti severští autoři asi jaksi společný. A vlastně nepokrytě popisují běžný život, navrch přidají teda zločin, viz ten článek, jak jsem na něj dávala odkaz. Ještě jsem totiž četla další knížku od jinýho severskýho autora, nemůžu si teď vzpomenout na jméno, ta byla taky dobrá, krom pátrání a zločinu tam pořešil kdeco a výborně se to četlo..třeba si vzpomenu ještě :))

        Jo ale taky nevím, čím vlastně ta Sofie Grabol podmalovava moji teorii o severskych iluzich? Že začínala v soft-sexy filmech snad na mysli nemáš, krom toho se dá říct, že vztah seveřanů k sexu (možná právě těmi přírodními podmínkami?) nebyl nikdy nějak pokrytecký, anebo je právě tohle zase jen taková další iluze, kterou jsem někde pochytila? Co já vím.. No třeba
        nedávno jsem viděla na youtube film Solstorm, ten zas byl natočený podle krimi románu Åsy Larsson, tentokrát je Larsson jméno ženské spisovatelky http://en.wikipedia.org/wiki/Åsa_Larsson no a ta zas psala o pokrytectví v náboženské komunitě, přes vraždu oblíbeného kazatele se odkryje něco, co všichni věděli a zároveň popírali, někteří z pokrytectví, jiní ze strachu.. tu knížku jsem nečetla, ani nevím, jestli u nás vyšla, ale určitě musela být dobrá. Jo, a taky je to tvrďárna a taky jsou tam oběti, ty nejbezbranější – děti. A taky jedna žena. No jo, ta Asa holt asi bude další tvrdá paní, s ničím se nepáře.. co?

        no a ta Sofie Grabol pak teda ještě, třeba o iluze, že všichni seveřani jsou plavovlasí a modroocí jsem přišla už dřív, v sedmnácti na brigádě v Berlíně, byla tam s námi jedna Švédka taky, hnědovlasá, barvu očí ani nevím, měla silný brejle, obličej samej beďar, taková nehezká, a přitom to byla Švédka jako poleno.. no ne, přiznávám, že jsem byla tehdy trochu v šoku, jako idiot jsem si tenkrát fakt představovala, že všechny Švédky jsou takové plavovlasé a.. prostě pěkný holky.. kdo ví, kterej průmysl tu představu nabízí či nabízel, já jsem to měla od Britt Ekland, jako dítě jsem to četla v jednom magazínu, byl tam s ní rozhovor, kde říkala, že mezi Švédy se nenajdou vyloženě nehezcí lidé, a prásk, hned první skutečný člověk ze Švédska, kterýho jsem potkala, vypadal, jakoby utekl ze škaredince, jak se někdy ftipně říká.. No a stejně, když jsem pak přijela na ten sever, čekala jsem zvlášť v tom Švédsku ty krásné modrooké blonďaté obého pohlaví, a nejen já, i ostatní turisti :)) A jo, byli tam..taky tam byli ;)

        • sax

          Grabolka je tak trosku muj typ, takova prirodni baba (radsi pryc od nich).
          Na severu jsem bohuzel nebyl a z neznamych duvodu me to tam ani nelaka. Mozna si prave radsi udrzuji iluze. Kdysi jsme se tu bavili o Trondheimu, jak krute zivobyti v nem za hansy bylo. On cely tenhle protestantsky sever je poznamenany vzajemnou krutosti, socialni ideal je tam take mozna tak silny proto, ze v dobe, kdy Cechy mely prumerny zivotni standart, tam na sveru zili v ukrutne bide.
          Vem si trebas obycejne vandrovani, tj s batuzkem jit od vesnice k vesnici. To se v Norsku trestalo do konce 18. stoleti smrti (jo, tak jak to pisu).
          Mozna jak se na severu zmohli, tak to s tim socialnem prepiskli, protoze jim chybelo srovnani a nejaky zdravy vyvoj. Vim, ze to tam funguje…ale zaroven vim, ze jim pod poklickou bubla hrozne moc problemu jako kriminalita imigrantu, obrovske zneuzivani rodinnych prispevku atd.

          • sax

            Ony se jako zlocin braly nabozenske poute, coby projev katolickeho silenstvi. Pak to samozrejme brali smahem, uz se nemuselo poutnicit ve skupine, stacil jeden a ani nemuselo jit o nabozensky cil, vzali ho taky.
            To mam z jednoho poradu na Arte o turistice v Norsku, nejsou tam turisticke trasy prave z tohodle duvodu, lide se bali chodit, ze prijdou o kejhak. Ted se to tam obnovuje, ale ceske chozeni od hospudky k hospudce to asi nebude, je to tvrda priroda.

            Na to konto jsem si vzpomenul na jednu z mych prvych prochazek do Alp: lehce obleceneho najivu me zastihla takova bourka, ze jsem mel co delat abych dosel ty 2 kilometry zpet zivy. Fakt jsem se bal, blesky, tma, propasti, teren z niceho nic schudny metr za minutu, behem sekund vznikle vodopady zprava, zleva, jako v Norsku :o)

  4. Míša

    a ten seriál fakt budou teda slavnostně dávat, už jsem se koukla, – Zločin, detektivní seriál Dán. (2007) 55 min, žádná spešl upoutávka v papírovým pragramu, extra jsem si ho kvůli tomu koupila,
    a Wallander.. to byl taky seriál.. GB a Švédsko, a si dovolím šoupnout sem názor jednoho komentátora

    „Wallander je kriminalista z jižního Švédska. Nespí, trpí přepracováním, má vaky pod očima, že by se do nich vešel celý skautský oddíl, na tváři mu raší několikadenní strniště, osobní život stojí za hovno, zná jen svou práci a té se věnuje na 120 %. Oběti, které zachrání ho posílají permanentně do hajzlu, pozůstalí ho rovnou fackují a kopou. Jeho práce ho deptá, každý den vidí jen marast společnosti a zničené lidské životy. Na druhou stranu je si vědom, že nikdo jiný tu práci za něj neudělá. Takže ať už se potýká s pedofily, kyberteroristy nebo sériovými vrahy, máte pocit, že se co nevidět nervově zhroutí. Doplním, že Wallandera hraje Kenneth Branagh a hraje ho natolik famózně, že redefinuje pojem seriálové herectví. Spolu s bravurní severskou atmosférou tak dává zapomenout i na krapet překombinované zápletky. Wallander jakožto celek by se dal popsat jako sociologický detektivní thriller. Nezvyklé, ale velmi silné dílo, kór, když by se dal každý druhý kamerový celek screenovat a zarámovat jako umělecká fotografie. Nemluvě o atypické hudbě, který podmalovává většinu scén. (a ano, třikrát sláva dokonalé seriálové propagaci ČT, která to vysílala někdy ve všední den v noci)“
    Dobrou!

    • sax

      Wallander s Branaghem, ten anglicky, moc dobry, podle meho, neni. Tam to nejak prehnali s intelektualstinou, nema to tempo a pan komisar vypada, ze ho prave vypustily z blazince pro intelektualy.

      Svedsti Wallanderi byli dva, ten starsi s Lasgardem je dobry:

      Ale novejsi s Henrikksonem je nejlepsi:

      Dvojdilny Navrat ucitele tance hraje Tobias Moretti, knizka vysla uprostred wallanderovske serie, ale komisar se jmenuje Lindmann

      To je produkce ARD, ja tam neustale postradal komisare Rexe.

      • Míša

        Wallandera jsem nečetla ani neviděla, tak nemůžu soudit, ale na csfd dali diváci tomu seriálu 85%, a to je už co říct.
        Tou přehnanou intelktuálštinou..nemyslíš třeba tohle? – „Mám rada postavu Wallandera, jeho smutné oči a vervu, s akou ide do prípadov. Čo diel, to nový prípad a viac vrások. Ostatné postavy sú v celom seriálovom kontexte vlastne nepodstatné. Ide o jedného „hrdinu“ a jeho vnútorný svet.“ nebo „..policejní vyšetřovatel je citlivý člověk, který si své případy až příliš pouští k tělu. Kvůli jeho nasazení se mu rozpadlo manželství a jeho citový život připomíná poustevníka v odlehlé jeskyni.“ (?)
        No já nevím, ale když si přečtu třeba tohle „Výborná série kriminálních příběhů, kde v roli policistů neuvidíte po zuby ozbrojené, svalnaté drsoně ani jasoně s kapacitou a výkonem mozku směle konkurujícími zařízením v NASA. Tyto příběhy ale mají jednu velkou výhodu, přibližují se postavě a práci policisty co nejblíže to jde.“ – tak snad jsem radši pro tu intelektuálštinu, jakkoli přehnanou.. :)) Taky Branagha jako herce mám ráda, tak to bude určitě tím ;)
        Jinak se přiznám, že komisaře Rexe jsem asi taky vůbec nesledovala, to je ten s tím psem, že, no tak to asi jeden díl při vaření jsem dala, ale nic si z toho nepamatuju, tak mi to asi nic neřeklo, nebo nějak nechytlo, co já vím. Teda takových seriálů je spousta, prostě to profičí, člověk se má na co koukat, ev. pěkně zabije čas a to je asi tak všechno..
        Ty ale ti pánové z obrázků mi připomněli komisaře Taggerta, nevím proč, ten je teda už pěkně starej, myslím seriouš, ale na to jsem se jaksi nemohla nikdy nějak dívat, vůbec mě to nebavilo nebo teda nechytlo, takový suchý to bylo jaksi.
        Mně zas blbne připojení !

  5. Starý pán

    A ještě jedna poznámka pro Tribuna: Jestli se Vám v ústech pokaždé vzpříčí „osloský“, zkuste to „Oslo“ číst norsky … :o)

  6. che

    Ten dánský seriál Forbrydelsen byl na ARTE, moje němčina ale bohužel na tohle nestačila – tak jsem jen konstatoval že bych tomu musel věnovat víc času – a vidět to ze záznamu, bych se mohl vrátit k obtížnějším částem, navíc by to chtělo znalost místních reálií a že by to stálo za pozornost. Pokud se týká Sněhuláka – totéž – jelikož jsem ho nečetl tak bez komentáře. Severská, potažmo Vikingská povaha je pojem, včetně jejího odrazu v literatuře, vliv dlouhé zimy, polární noc, jejich mytologie, odraz v kultůře, ale i sklon k depresím a tím i sebevraždám a afinita k alkoholu.
    Takže tentokrát Saxi neposloužím – a jestli až někdy, tak to už nebude aktuální – navíc mne poslední dobou jaksi začíná vadit přílišná brutalita, hlavně ve filmu.
    Vůbec – mám poslední dobou několik restů za které začínám mít pocit viny – takže přečíst něco od Jo Nesbø se dostává do plánu – doufejme že dřív než v následujícím galaktickém cyklu.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s