Síla odpuštění

Dcera dnes přinesla domů své první vysvědčení. Samé jedničky. Tak se ptám, jestli měli všichni samé jedničky (vím, že měli, paní učitelka avízovala již předem, že je budou mít všichni, protože pro některé je to zcela jistě naposledy)? Prý ano, i ten chlapeček, co dostával pětky. Co by vás v ten okamžik napadlo jako první? Mě jak k tomu přijdou ty děti, které se snažili a učili, ale dcera na tom nic divného nevidí: „Paní učitelka mu odpustila.“ No není to mnohem zdravější přístup, než to dospělé podezřívání z nekalé konkurence a nedovolené veřejné podpory? Už jsme tou věčnou adorací konkurence a individuálního úspěchu tak zpitomělí, že nedokážeme odpouštět a na každého koukáme prizmatem vítězství (pokud možno našeho) a porážky (pokud možno jeho). Na chvíli jsem jí tu dětskou nevinnost záviděl, i když si nedělám iluze, že jí vydrží dlouho, protože adaptace na život v kapitalismus (pardon, nejlepším ze všech možných světů) z ní tu lidskost brzy vytluče. Přinejmenším se o to pokusí.

Reklamy

27 comments

    • Nerevar

      Kde, prosím? To zaprvé.

      A zadruhé: I kdyby byla pravda všechno to, co se „komunismu“ připisuje, obětí kapitalismu je mnohem více.

  1. sax

    To tedy musi byt vyborna ucitelka, to mela slecna dcera stesti, ze je prave u ni.
    Ve Svajcu uz dosli tak daleko, ze aby zadne dite nemohlo byt stejne jako druhe (aby musel byt nekdo lepsi a nekdo horsi), tak rozdelili znamky na destina cisla. Deti tedy nosi znamky nemcina 1,1 telocvik 2,3 zemepis 1,7 atd.

    K panu Pecinovi lze jen dodat, ze kapitalismus je k lidem beze vztahu (neni lidsky ani nelidsky) a staci si jen vzpomenout, jak to dopadlo.

      • jonáš

        Ukazuje to, že Klaus neni o nic chytřejší, než anglická ošetřovatelka. Ale mašli si kvůli tomu určitě nehodí.

    • Tribun

      Ještě to není dokonalé. Ideálně by nejnižší známka byla udělena nejvyšší nabídce a žáci by potom se svými známkami mohli obchodovat na školní burze. Trh už by zařídil, aby byl prospěch žáků objektivní a spravedlivý.

      Jinak mi připomnělo situaci, která před časem nastala u nás ve firmě. Vedení přišlo s reformou odměňování (v soukromých firmách se reformuje co tři roky, na rozdíl od státu, kde je volební cyklus čtyřletý), jejíž součástí mimo jiné byly takové ty hodnotící pohovory a „známkování“ zaměstnanců podle jejich výkonu, zpětné vazby od zákazníka atp… Ač firma si zakládá na tom, že v ní žádní blbci nepracují, přišlo tehdy vedení s geniálním nápadem, že všichni nemohou být nejlepší, ale že někdo musí být průměrný a někdo podprůměrný. Ale co s tím, když všichni odváděli dobrou práci a zasloužili by si proto nejlepší hodnocení? Co vám budu povídat, vedoucí z toho byli nadšení, protože místo prostého zhodnocení reality museli fabulovat realitu tabulkovou, a jaké to mělo dopady na motivaci zaměstnanců, o tom raději pomlčím. Tato inovace bylo posléze rychle a tiše opuštěna.

      • sax

        Patove situace jiz kapitalisticka skola dokazala vyresit. predmet- rozhodujici zkouska se jmenuje „autoklasifikace“, pri ktere deti na konci roku sami sebe oznamkuji a ucitelka jim pak da znamku podle toho, jak spravne se ohodnotily :-) Delam smajlik, je to k placi…

        A ano, presne jak pisete…nakonec vse konci ve fabulaci…ach jo…ac nerad toto prirovnani, pripomina mi to socik na speedu :o)

    • Tribun

      Kdepak, je to beznadějné. Tohle je státní škola a ta přece nemůže, ba nesmí být dobrá. Copak vy neznáte neoliberální katechismus? ;-)

      • vimneok

        no tak se pak nabizi otazka, proc tam dite davate…ale to je jenom odklad, naraz kapital reality se bude konat tak jako tak… otazka jestli to ma smysl ten odklad. taky to resim…

  2. Leon Kreutzfeld

    U deti v prvni tride je to ok. Ale proc neodpustite svemu zamestnavateli Vasi mesicni mzdu Tribune? Protoze je to kapitalista a ty je treba potirat? Nebo jste proste sobec? Nebo je to pro Vas normalni, dostat za praci zaplaceno?

    • Tribun

      Stejně tak bych se já mohl ptát, proč mi on neodpustí práci a neplatí mě prostě jen tak? Odpustit lze vinu, nebo omyl, tohle by ale byla dotace, ne odpuštění. Mohu mu tedy odpustit, pokud zaplatí pozdě, nebo méně. Vlastně jste krásně ilustroval, jak v nás standardní demokracie schopnost odpouštět, a to tak dokonale, že už ani nevíme, co to znamená.

  3. XY

    Teda především – gratuluji dítku k té radosti a rodičům taktéž. Však jste dceři jistě oba dali najevo, že vás potěšila. Pak bych si dovolil podotknout, že to hodnocení v prvním pololetí první třídy má snad jediný smysl: Motivovat prvňáčky, aby se ve škole cítili dobře. Je možné, že na konci 2. pololetí to už tak jednoduché nebude, a bude-li, pak to přestane ve 2. třídě. Toť pedagogický princip přiměřenosti, starý dobrý Komenský, atd., atd.
    Během doby dítko pochopí, že škola je jakási soutěž, a vstoupí dobře připraveno do světa dospělých.
    V tom směru se později dobře osvědčují také individuální sporty… :-)
    A jinak vše dobré malé slečně, ať jí i vám ta radost i velkorysost vydrží co nejdéle.

  4. tresen

    Moje oblíbená otázka pro pana Pecinu:
    Jaký je podle vás rozdíl mezi humanistou a pseudohumanistou?

    BTW. Tribun mi připomněl známou historku o profesorovi, který se se rozhodl, že všem dá průměrnou známku. Do dvou let celá třída propadala.

    • Astr

      Tresnicko sice ano, motivacni historku o profesorovi nechci zpochybnit, ale…
      Ta prumerna znamka sice muze dojit az k onem koncum, ale stale je tu stare porekadlo ktere plati v v kazdem -ismu:
      „komu není z hůry dáno v apatice nekoupí.“
      alias bez ohledu na motivaci neumi li nekdo pouzivat horni polovinu hlavy a to az tak ne
      ze to budi dojem jakoby misto mozku meli nekteri lidickove v hlave nasrano,
      v takovych pripadech pak ani super motivace a to v jakekoli podobe s tim nic neudela.
      Tim jsem jen vyjadril vyhradu ze motivace sice ano ale…
      ze jsou i jine veci mezi nebem a zemi ktere na clovecenstvo pusobi
      a casto vice skody nez uzitku zpusobi.

    • sax

      Na slove klasifikace je zajimave, ze to znamena neco jako „vytvoreni skolni tridy“- class+ation.
      Prikladu s dotycnym profesoremv souvislostech nerozumim, resp. rozumim mu tak, ze klasifikoval spatne. Prumerna klasifikace zde znamena spatna klasifikace pro dobreho a naopak. Ze pak trida nefunguje je jasne.

      S prumernou znamkou se propada? To slysim poprve…

  5. leho

    Takže úspěch není radno odměňovat neboť když je někdo úspěšný a lepší než ostatní, pak někdo jiný zase úspěšný není a je tudíž horší než ostatní. Uděláme to tedy tak, že každému bude neúspěch odpuštěn, dostane samé jedničky a jestli chce, může se stát třeba fyzikem, matematikem, či špičkovým chirurgem. No, takže, jsem opravdu rád, že žiji v kapitalismu, neboť kdyby takový „špičkový“ chirurg mě operoval tak to bych si musel preventivně hodit mašli, protože bych rozhodně nechtěl riskovat, kdyby mi dotyčný vyjmul místo slepáku třeba žaludek. Těžko by takovému chirurgu moje rodina odpustila, když bych takovému chirurgu chcípl na operačním stole. Tribune, vy by jste odpustil? Bez žaludku by se vám dost těžko žilo, to si pište …

    PS: A třeba takový „špičkový“ yndženýr se samými jedničkami by naprojektoval most a ten by pak spadnul když by na něj vjel vlak plný lidí. Také mu odpustíme a příbuzní těch zabitých, jejich manželé, manželky, bratři, sestry … ? Nebo další yndženýr naprojektuje letadlo pro tisíc pasažérů a to pak s tisícovkou lidí spadne a všichni se zabijou včetně všech vašich příbuzných, manželky a dětí. Taky mu odpustíte? Musíte, neboť kapitalismus je fujtajbl, že jo …

    • Tribun

      Nepochopil jste ani zbla. Nikoliv neodměňovat úspěch, ale netrestat neúspěch, protože to, co může vypadat jako neúspěch, může být jen nesdílený stejných hodnot. Co se těch nedostudovaných chirurgů týče, vy jako pacient jste vždy v moci toho, kdo vás operuje, i kdybyste byl sám prof. Pafko. Je odpovědností primáře a managementu nemocnice, aby si ověřili, koho přijímají, a pokud se plně spolehnou jen na nějaký papír ze školy…

      P.S. Mosty padají častěji kvůli tomu, že je staví kapitalisté proto, aby z jejich stavby měli zisk, a proto chvátají nebo šetří na nepravých místech, aby snížili náklady, než kvůli tomu, že by nedostudovaní projektanti nevěděli co dělají.

  6. michal

    Tak jednak pochybuju, že děti na ZŠ berou zrovna známky jako měřítko úspěchu. Pokud si vzpomenu na svá školní léta, mnohem důležitější bylo to, jak kdo uměl kreslit tanky nebo auta, kolik udělal kliků a jestli uměl lézt na strom, později na druhém stupni bylo nejdůležitější nebát se kouřit na školním WC, vyhrát v páce nad co nejvíce kámoši a nedat se zmlátit před školou od kluka z vyšší třídy. O známky nešlo na „periferní“ sídlištní škole, a v podstatě ani na začátku „elitního“ gymplu; ke konci už ano. Možná u holek je to jinak. :-)

    K úrovni státních vs. soukromých škol – i liberál (proč neo? liberalismus, free market capitalism je pořád jeden) bez problémů přiznají, že v ČR jsou státní školy vesměs lepší, než soukromé (až na nepatrné výjimky). Důvod je nasnadě. Jestliže státní, zavedené školy (a teď budu mluvit o gymnáziích) pobírají velké procento populace, v situaci, kdy vznikly školy soukromé + církevní, musely se snažit děti (a rodiče) něčím nalákat, nadto, když chtěly navíc peníze přímo. Nejsnazší lákadlo je snadné přijetí na školu, čehož ve většině využily a proto vypadají tak, jak vypadají. V každém kraji vzniklo tedy několik vysloveně podprůměrných soukromých gymnázíí a ob dva kraje jedna škola soukromá a opravdu náročná, řekněme elitní, která dosahuje kvality těch nejlepších státních. Konkrétně v Praze je jedno takové gymnázium (soukromé), v mém kraji také jedno. Nekvalitními soukromými školami by se dalo dláždit.

    Navzdory tomu v anglosaských zemích, kde je tradice soukromého školství delší, se vyselektovaly opravdu elitní soukromé školy, lepší, než drtivá většina státních. On je to trošku začarovaný kruh, aby získala elitní škola také nejlepší učitele, musí nabízet vysoké platy a inspirující prostředí, včetně otevřených hlav. Aby získala škola otevřené hlavy, musí nabídnout kvalitní učitele.

    • leho

      „Tak jednak pochybuju, že děti na ZŠ berou zrovna známky jako měřítko úspěchu. “

      Dobře. Prvňáčkům odpustíte špatné známky aby je to chudáčky neranilo na jejich malinkém egu. Odpustíte je taky druhákům? Třeťákům? Čtvrťákům …? Kdy je přestanete odpouštět? Jste si jistý, že třeba ve druhé třídě už nebude moc pozdě a malý parchant se učit nebude neboť si vždycky zaslouží jedničku když si ji zasloužil v první třídě? BTW, pokud si pamatuju, tak za mě známky měřítko úspěchu byly vždy už od první třídy až po vejšku. Samozřejmě ty kliky, přeprat druhého, vylézt na strom také bylo důležité, ale jinak a hlavně, když jsem přines domů ze školy kouli, byl doma pěkný mazec. Pokud kliky a vylézt na strom je to hlavní co člověk ve škole dokáže a doma je to rodičům šumafuk, pak se naučí velké kulové, kulantně řečeno, a později v životě se nezmůže na nic jiného než na nadávání jak je ten kapitalismus shnilý po internetových diskuzích.

      „O známky nešlo na “periferní” sídlištní škole, a v podstatě ani na začátku “elitního” gymplu; ke konci už ano. “

      No a taky z periferní sídlištní školy lezou krimoši a lidi jinak ve společnosti nepoužitelní. No a na střední škole, v drtivé většině kdo prospíval dobře na začátku, školu dokončil rovněž s dobrým prospěchem. Nemohu si vzpomenout na žádného spolužáka, který by udělal maturitu i když v prváku neuměl napsat diktát. Naopak, vzpomínám si na pár takových, kteří školu opustili hned v prváku a nebo nejpozději ve druháku.

      • michal

        My si úplně nerozumíme. Nehodlám dětem špatné známky odpouštět, ale to nic nemění na tom, že ony samy je neberou jako měřítko úspěchu. Rodiče by je tak brát z velké části měli.
        Osobně jsem příznivcem elitního vzdělávání a své děti bych na periferní sídlištní školu nedal; nicméně to nic nemění na tom, že jsem ji s dvojkami a občas trojkami absolvoval (ty známky byly právě díky absolutnímu chybění motivace) a ve společnosti jsem použitelný docela dobře, o čemž vypovídá nejen moje práce, ale i to, že jsem později získal dva tituly „summa cum laude“ (právě proto, že motivace nechyběla). Tím se nechci nijak chlubit.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s