O bídě emigrace

[…] mnozí exulanti se vydávají za nadlidi, ačkoliv exilem neprokázali nic jiného než své bezmezné lpění na životě neboli totéž, co prokázali ti, kdo pod nátlakem vstopili po únoru do KSČ, aby obhájili své životbytí.

(Bohuslav Brouk)

Advertisements

31 comments

  1. Gora

    Jak by se vám líbila tato formulace?

    „mnozí exulanti se vydávají za nadlidi, ačkoliv exilem neprokázali nic jiného než své bezmezné lpění na životě neboli totéž, co prokázali ti, kdo pod nátlakem vstoupili po anšlusu Hitlera do NSDAP, aby obhájili své živobytí.“ (případně vyměňte slova „po anšlusu Hitlera“, po nástupu Stalina nebo předtím Lenina a namísto KSČ nebo NSDAP dejte KSSS)

    Myslíte, že taková Hannah Arendtová nic neprokázala? Co takový lidé jako Albert Einstein, také emigrovali (oba shodně do imperialistických USA) za ziskem a “zradili“ lid a „národně socialistickou“ vládu s vedoucí úlohou NSDPAP?!

    Já jen, jestli vy si toto (resp. autor onoho výroku) moc nepersonalizujete. Emigrovalo se častěji a především za záchranu vlastního života před zvůlí a sektářským násilím vládnoucí totalitní moci. Ne každý emigroval jen proto, že byl bohémem a obecně člověkem, jenž ani ve svobodném světě kapitalismu první republiky, neuznával žádnou autoritu, ale byl jakýmsi umělecko profesním anarchistou a režim po nástupu komunistů v.r 1948 apriori neusiloval o život.
    ¨
    Nebo nedalo by se o naopak říci o těch, co zde zůstali v duchu onoho difamujícího kolektivního odsouzení třeba toto?:

    „Mnozí zůstavší si přičítají zásluhy, za to že zůstali, ale zůstáním v aktivní kolaboraci s režimem, jenž jevil rysi totalitářské, zločinné společnosti, volili pohodlnější cestu než risk vlastního života při střetu s ozbrojenými strážci našeho ostnatým drátem obehnaného vězení a tím, že volil jistotu kolaborace s režimem i režim (stranických) výhod, nemuseli riskovat nouzi člověka hozeného do prostředí cizí země, bez sociálního zázemí, kontaktů a peněz do začátku – museje se potýkat s konkurencí, se vší těžkostí pro toho, kdo není našincem – jak se praví ve Werichově pohádce „Tři veteráni“ – ale cizincem?

    Kdo kdy dokázal něco podobného, jako třeba dnes (když se to už může) odejít bez peněz do zahraničí, s jedním kufrem pár osobních svršků a tam začít žít a pracovat?

    Ti, co jsou dnes jako potomci těch, co svůj třídní boj celosvětově prohráli, a dnes si tady demonstrují proti vládě, žádají úspěšnější spoluobčany prostřednictvím placení daní skrze instituci jménem stát (dnes liberálně demokratický, pro vaše lepší terminologické vymezení – buržoasně globálně kapitalistický) o solidaritu – tak vám na rozdíl od režimu, ze kterého se hromadně emigrovalo, vám poskytuje VŠECHNA TA PRÁVA, co vy jste je vašim (třídním, politickým, ideovým) nepřátelům odepírali a NEJEN ŽE VÁM NEUSILUJE V POLITICKÝCH PROCESECH O ŽIVOT, ale ještě dnes všichni nespokojenci se současným režimem mají možnost emigrace zákonem zaručeno – nejen do KLDR nebo na Kubu – a to hned několika trasami a nejen tedy přes tachovské močály a železnorudské kopce.

    Važme si proto grácie a nonšalantnosti režimu, že vám neoplácí stejným, ale že vám po Tigridovsku a Peroutkovsku říká – „„Pouze ten křičí, kdo není ujištěn o pravdě svých slov. Pravdě pak sluší klidná pevnost a chladná prostota.“ (třeba psaná a mluvená z emigrace a vysílaná sem za praskajícího rušení tzv. „štvavými vysílačkami“).

    Takže kdokoli by si chtěl usurpovat právo, byť jsa sám emigrant, soudit druhé na základě nějaké jeho kolektivně míněné aplikace jeho vlastních motivů vycházející z psychologizace vlastní osobnostní charakteristiky, jako lidi nízké a nectné, tak si buďte jisti, že se jedná o explicitní ukázku vlastní pýchy a neochoty postihnout osudy a motivy všech, jenž měli zcela jistě daleko závažnější důvody pro emigraci a žili před tím ve větší nouzi než sám pan Brouk, díky tomuto výroku, sebevědomý nadčlověk pasující se do role Boha hodného soudit druhé.

    A propos – obvykle se DNES tohoto odsouzení dostává emigrantům z úst kolaborantů s někdejší komunistickou totalitní mocí, jenž nedokázali své schopnosti osvědčit ve svobodné soutěži ve společnosti svobodné a demokratické – kterou první masarykovská republika bezesporu byla, tak jim nezbývá nic jiného než podobným způsobem zostuzovat druhé. Je to pak jejich vlastní kolaborantská deprivace z toho, že doby hojnosti a privilegií (jako všem stranickým hochštaplerům a dělnickým kádrům maje sebe sama za totality po likvidaci skutečných elit společnosti za „intelektuální“ předvoj společnosti) už nadobro pominuly . A že dnes (stejně jako za vašich dob první republiky) – jste jen tím, jak dalece jste schopen ve společnosti vzájemné soutěže (nejen v oblasti ekonomické, ale především profesní, kulturní a sociální) doznat uznání ostatních – tedy uspět jako za svůj osud individuálně plně odpovědná osobnost. Soudit vás tedy budou jiní a ne vy je, vždy to bude naopak, jednotlivec nemá práva soudit druhé, na základě nějaké kolektivní viny anebo naopak kolektivních zásluh. Jen na základě individuálních schopností a úspěchů.

    • Kamil Mudra

      Bohuslav Brouk také napsal:

      „Většina lidí jsou blbečci, duševní kreténi, a v zbývající hrstce lidí zavládají pak ještě značné rozdíly v míře jejich kultivovanosti. Jaký je to pak nesmysl, usilovat o jejich zrovnoprávnění? Proč má mít stejné hlasovací právo imbecil, nestoudný politikář, negramota a politicky kultivovaný člověk? Kdyby mrzáctví ducha bylo neméně zjevné a nepřezíratelné jako neforemnost těla, byli by jistě demokraté pokládáni za nejztřeštěnější sektu na světě, za větší blázny a nemravy než nudisté. Demokracie je politický nudismus a je škoda, že uplyne ještě mnoho vody, než se to pozná a než se uzná, že posaditi v čelo vlády všeliké kancelářské generály, obchodníky galanterním zbožím nebo truhlářské tovaryše je mnohem nechutnější a osudnější než nechat promenovat po plážích nahé stokilové baby.“

      Z eseje O svobodě a demokracii, 1951
      http://kultura.idnes.cz/bohuslav-brouk-jasnozrivy-kritik-i-provokater-frl-/literatura.aspx?c=A080220_132815_literatura_ob

      Takže umístit se důstojně v jeho „zbývající hrstce“ asi mohl jen opravdový kabrňák.
      A nebo také ten kdo vstoupil KSČ bez nátlaku a z přesvědčení, soudě z jeho příklonu k levici. Ale tahle možnost by Vám asi, Goro, nesedla že?
      Takový přesvědčený a zapálený kolaborant, ochotný obětovat vše budování komunismu…. :-)

      • Gora

        Co napsal v této eseji pan Brouk pak ovšem hrubě nekoresponduje s významem svého konstatování, které nevím z jakého kontextu (aby to v tomto prostém souvětí konvenovalo tribunovovu ideologickému katechetismu) bylo vytrženo a které je nám ve své afirmativní podobě bezvýznamnosti těch, co se rozhodli prožít svobodný život a z útočiště svobody Západu nejen prožívat svoji vizi svobodného (a proti komunistickému žaláři za ostnatým drátem i v nezměrně vyšší míře i blahobytného) života, líčeno div ne jako zradu, pak ovšem nevím, jak se smířit s pohrdáním prostými lidmi a s pohrdání, svobodným uživáním jejich volebního práva.

        To dělali svého času vždy jen samozvaní elitáři, ať ti s údajně rodovým mahestátem, co byli svrženi těmi, co si přáli liberální společnost rovných šancí bez ohledu na původ, anebo pak elitáři, co se honosili (po dúkladném vyčištění od skutečných přirozených intelektuálních elit) svým „třídním“ původem, že to oni jsou jakýsi předvoj a zdroj dějinného pokroku a tedy vyšší společenská kasta předurčená k vládě v jediné „spravedlivé“ (jak jinak neř sociálně:-) společnosti.

        Přitom pohrdání svobodnou volbou lidí, maje je za blbce, nejlépe deklamoval pan Parteigenosse Ulbricht, když se rozčiloval, že po zavedení jeho státního vykořisťování stranickými plány, kdy levá ruka nevěděla co dělá pravá, se začali pracující lidé bouřit, tak pak mu musel pan Berthold Brecht připomenout, že když je „blbý“ národ a nevolí tu správnou stranu, pak ne snad že bychom měli vyměnit onu stranu, co tak špatně vládne, ale ten národ (podle pana Brouka – z většiny – kreténů a imbecilů).

        Někdy jsem rád, že postmoderna stírá rozdíl mezi pravicovým a levicovým dogmatismem (byť některé neologismy svých vlastních projevů v tomto případě neodůvodněného elitářství, mají společné, ať samy sebe považují za smrtelné nepřátele) a že některá prizmata svobody a demokracie nebude minimálně hrubián a tyran s liberálním postmoderním demokratem nikdy sdílet. A to takovým demokratem – ať má raději ekonomické a sociální postuláty od Hayeka nebo Misese – anebo na druhé straně – od Adorna nebo Horkheimera – na rozdíl od pana Brouka, ať prodělal jakkoli velkou ideologickou obrátku za života v předúnorovém Českolovensku nebo pak v emigraci ve Velké Británii po něm.

        Ať je to zpochybňování těžkého rozhodnutí pro emigraci anebo amorální kolaborace s totalitní stranou jakoli relativitováno, pak směšovat lidi byť púvodem ze stejné strany jako byl msgr. Jan Šrámek (který se o emigraci pokusil, ale byl zadržen a uvězněn) a Josef Plojhar, který zhýrale napčíč své údajné víře kolaboroval se stalinskými katany z gottwaldovské KSČ – je prostě mentální dysfunkcí a mravním nihilismem – je prostě odporné.

        Myslím, že na těchto dvou lidech, žijících ve stejné době a mající tak rozličné mravní a intelektuální ukotvení ve svém nastávajícím jednání je zřejmé – a jaký je rozdíl mezi emigrací před totalitní brutalitou a v kolaboraci s ní v obecné rovině – je tedy také zcela jasné a zřejmé.

  2. Vodník

    Mno, analogisovat emigraci se vstupem do KSČ opravdu postrádá jakoukoli hlavu či patu a ten pán by to mohl dost těžko obhájit.

    • Kamil Mudra

      Třeba to myslel tak že v obou případech jde o snahu polepšit si? Jenže pak mi tam nesedí to „pod nátlakem“.
      A nebo že obojí bylo učiněno pod nátlakem? To se ale zas netýká mnoha emigrantů ani těch vstoupivších do KSČ.
      Tak nevím. Asi je na mě ten výrok příliš moudrý :-)

  3. brtnikvbrlohu

    Tady by stálo za podotknutí toho jestli skutečně jde o Brouka – psychoanalytika z rodiny majitelů obchodního domu Brouka a Babka – pokut totiž jde o citát sám o sobě, tak to nemá ty správné grády (pro informované).
    Gora tím že tuhle nuanci nepostřehl svému výblitku dodal punc totální ignorance. Jako domácí úkol mu ukládám slohovou práci na 20 normostran – téma – Ekonomická emigrace.

      • Gora

        Přečtěte si můj první, nikoli jen předešlý vstup pozorněji, a možná se doberete i něčeho vyšší mentální úrovně než urážek ad hominem, abyste shledal, že já (ačkoli to může být na základě shody jmen i mýlka) od počátku pokládám za autora onoho citátu pana Bohuslava Brouka, únorového emigranta a potomka svého o poznání slavnějšího otce.

          • Gora

            No to se to se plete, já jsem sem vložil tuto část svého prvního vstupu….

            „Takže kdokoli by si chtěl usurpovat právo, byť jsa sám emigrant, soudit druhé na základě nějaké jeho kolektivně míněné aplikace jeho vlastních motivů vycházející z psychologizace vlastní osobnostní charakteristiky, jako lidi nízké a nectné, tak si buďte jisti, že se jedná o explicitní ukázku vlastní pýchy a neochoty postihnout osudy a motivy všech, jenž měli zcela jistě daleko závažnější důvody pro emigraci a žili před tím ve větší nouzi než sám pan Brouk, díky tomuto výroku, sebevědomý nadčlověk pasující se do role Boha hodného soudit druhé.“

            …o nějaké 2.5 hodiny dříve než vaše osobní urážky, jenž přesně odpovídají mínění páně Brouka o většině plebsu v jeho kognitivních dispozicích a o jejichž „kultivovaném“ projevu se dá stejně dobře pochyovat jako o tom vašem.

  4. michal

    Fakta jsou taková, že v průměru (!) představují emigranti určitou „smetánku“ národa; ono k rozhodnutí emigrovat a uplatnit se ve světě to chce trochu odvahy a jiných schopností, jež v populaci nejsou rozloženy rovnoměrně (jako ostatně máloco).
    Jací byli komunisti („lidé zvláštního ražení“) se netroufám odhadovat.
    Výběr výroků a textů spíš leccos ukazuje o autorovi blogu; zkrátka nemá rád elitu. Nerovnost. Proč?

    • Tribun

      Ono se na to také dá dívat tak, že emigranti jsou zbabělci, kteří utekli před nepříjemnostmi a odpovědností, či sobci, kteří dali přednost vlastní kariéře před zájmy národa. Já bych s tím elitářským kádrováním byl přeci jenom trochu opatrnější.

      • Gora

        To by mě zajímalo…

        Jaké že jste to vlastně národnosti a jaké si myslíte, že ten národ, co jste vy jeho členem – jaké má mít ty, ehm, „zájmy“???

        A jestli víte přesně jaký by měl mít „národ“ zájmy, myslíte, že jej musí sdílet i všichni ostatní členové toho národa a proč? Protože si to myslíte vy, anebo proto, že „národ“ je vic než jen jednotlivý jeho člen a je to vlastně jedno, co si každý jeden jeho člen vlastně myslí? A co ti, co jsou (z titulu jakési povinné definice národnosti) jejho členy ale tento antropolocko etnickzý fundament jejich osobnost a vědomí pro svoje životní, či filosofické směřování nehraje nijakou roli, pak mohou se s národními zájmy vůbec neidentifikovat prostě proto, že fakt, jejich příslušnosti, k nějakému národu, nehraje pro jeho život a jeho žití – nijakou roli? A vůbec nemělo by být stanovenou „linii“ zájmů národa povinné sdílet všem jeho členů povinně a kdo by tak nečinil, neměl by být /někteří třeba i exemplárně/ potrestán?

        Jestli ano….

        …pak už nezbývá nic jiného než zvolat – Nic než národ!..:-)

      • michal

        Žil jste někdy nějakou dobu v zahraničí? Je velmi nelehké se prosadit v prostředí cizího jazyka, kultury, nemaje v blízkostí známé a příbuzné… Rozhodně bych emigranty neobviňoval z nezodpovědnosti.
        Pokud jde o zájmy národa, dobře odpověděl už Gora. Národ není žádná homogenní entita a nevidím důvod, proč bych měl mít více společných zájmů s Vámi, než např. s libertariánem z Amsterdamu.

        Není žádný Ein Volk, a veškeré pokusy ho hledat končí u Ein Reich, Ein Fuehrer, totality a války.

        • Kateřina

          Na druhou stranu – určitě je v zájmu národa nenechat bandu mafiánů rozkrást stát, co říkáte?

  5. XY

    Mno, (ne)přítomným dámám přeji příjemný sváteční večer, cítí-li se jím dnes být osloveny, k citátu pana Bohuslava Brouka jen malý komentář:
    Slova „…mnozí exulanti se vydávají za nadlidi…“ neříkají nic jiného, než že o některých exulantech Broukova následná tvrzení platí – a nelze pochybovat, že takoví skutečně existují, případně existovali, zejména mezi význačnějšími osobnostmi z řad politiků. Ostatně Peroutkovy vzpomínky (případně vzpomínky paní Slávky Peroutkové) na exilové časy 50.let to potvrzují více než názorně. Rád bych při té příležitost podotkl, že autor rozhodně nenapsal „VŠICHNI exulanti se vydávají za nadlidi…“
    Přeji vám krásný první máj… :-)

  6. Leon Kreutzfeld

    Mate to zase spatne Tribune. Jak uz vysvetlil Vaclav Klaus, kommunism rozlozili prave ti, co nelpeli bezmezne na zivote, dzinach, nebo videu jako emigranti, ale zalezelo jim na te vasi male krasne zemicce, tak vstoupili do KSC a rozkladali ji zevnitr. Ano, ten reznik co vyvesil do vylohy plakatek Se Sovetskym svazem na vecne casy, nebo ta domovnice, co dohlidla na 1. maje na vylepeni sovetskych vlajecek. Bezejmenni hrdinove te doby.

    • XY

      Tož, řekl bych, pane Kreuzfeld, že to pan Tribun špatně nemá, akorát voni si nevšimli, že že to nenapsal pan Tribune, ale pan Brouk. A když se nad tím zamyslej, tak jim vyjde, že pan Brouk říká nemlich to samé, co pan Klaus. A na ty řezníky nesahají, ti se tady učili vytvářet všelijaké busty z vepřovýho sádla, co ho žerou gójimové. Jedno to byl pan Hitler, podruhé pan Stalin nebo třeba pan Gottwald. Vono se to nakonec stejně namazalo na chleba a sežralo se zdravou cibulí… :-)

  7. Leon Kreutzfeld

    Tak to zas ne, vp. XY, to zas nepochopili Voni. Ten citat jasne rika, ze emigranti i clenove KSC si byli moralne rovni. Klaus a ja zas rikame, ze ti emigranti, co se venku valeli v dolarech, pripadne promrhali svuj cas v baru Bile linky byli moralni trpaslici, proti tem bezejmennym hrdinum co zustali, aby system rozlozili temi plakatky a vlajeckami zevnitr. Na druhou stranu je otazka, zdali to k necemu bylo. Bolsevik zustane bolsevikem, i kdyz kabat modrou podsivkou navrch stokrat obrati.

    Jinak o veprovym sadle mi radsi nemluvej, to je hnus fialovej, ja radsi mazu tankistickou vazelinou.

    • XY

      Poslouchaj, pane Kreuzfeld, přece lidi, co se válej v dolarech, nemohou být přece morální trpaslíci, to dá rozum. Jako by nevěděli, že morálka přichází s penězi, tady platí – a pan Klaus to tak tvrdí, že kdo má peníze, ten je morální (dokonce může být i morální autoritou, vždyť pamatujou tu památnou větu, jak pan Klaus nedovedl rozlišit ty špinavé a čisté peníze – tím nám to přece řekl naplno. A já panu Klausovi věřím, von přece vždycky co na srdci, to na jazyku. Co se jen nanapomínal všelijakejch nebichů emigrantskejch, co měli nějaké řeči, aby si nestěžovali, že zakopali své hřivny, když nejsou dost bohatí, aby si jich pan Klaus vůbec všiml. Vědí, to byli takoví ti šnoreři, co investovali peníze do jakejchsi hloupejch tiskovin nebo třeba do sbírání popsanejch papírků do archivu, místo aby je třeba někam rozumně investovali).
      S tou vazelínou, já vám nevím – vona vám je taková divně žlutá nebo červená se škaredým šmakem – to bych rači mazal trejfe…
      A ještě jednou – teda že jich s tím furt votravuju – von ten pan Brouk opravdu napsal MNOZÍ exulanti, a ne VŠICHNI… ;-)
      Tak se maj dobře.

      • Leon Kreutzfeld

        Vedi vp. XYZ, jak to Klaus myslel, to vi jenom Klaus a Buh, ale ja tomu verim tak jako Voni. A pridejte mi prosim do jmena Z a ja vam ho zase uberu. Farstein? :-/

        Tankisticka vazelina je nejlepsi cervena. Kosher samozrejme neni, ale to je irrelevantni. Ja ji nejim, ja s ni mazu.

        Jinak s vami souhlasim, ze ne vsichni exulanti jsou stejni, ani ne vsichni reznici a domovnice. To je dobra pripominka. Ted jsem si teprve uvedomil, ze pan Brouk mluvil vlastne o exulantech, zatimco ja o emigrantech. To meni situaci. Po r. 48 bylo totiz podstatne slozitejsi z republiky uteci ci se vystehovat, nez vstoupit do KSC a zustat nominalne jejim clenem.

        Treba nase sousedka. Ta si ve 47. koupila barak v Sudetech za levny peniz. Ve 49. vstoupila do KSC, protoze to tak delal kazdy. Ale protoze byla lakoma, tak neplatila prispevky. Jenze ji ze strany nevyloucili, ani neposlali do gulagu. Prestali ji posilat upominky. Zatimco kdyz nekdo naopak z toho spolecenskeho kontraktu chtel vystoupit smerem na Zapad, tak ho kolikrat zastrelili na hranicich. Takze ja si myslim, ze ten vyrok Brouka ma jiste mouchy.

  8. Gora

    Leone, to je poněkud zevšeobecňující náhled. Emigrant neměl povinnost podnikat proti svému totalitnímu režimu automaticky odboj, nechtěl-li. Bylo samozřejmě potvrzením jistých liberálně demokratických ctností, zasadit se bez ohledu na své osobní náklady s tím spojené, o pád totality, ze které vzešel, ale obvykle převážila potřeba budovat svůj osobní blahobyt ve svobodné společnosti a tím i uspokojovat pocit své společenské úspěšnosti ve srovnání s druhými.

    Ovšem daleko účinnější z hlediska sociální divergence především středních intelektuálních tříd od zbytku proletarizované politické, byrokratické a dělnické nomenklatury, je především přispívat k větší frustraci většiny těch „pozůstalých v socialismu“, co se dříve někdy dostali buď přímo na západ anebo se setkali prostřednictvím TUZEXU s tím, co bylo běžným standardem lidí na západě v oblasti konzumu a spotřeby.

    Závist a frustrace jsou jedním z těch psychosociálních receptorů, které především se základním psychologickým fenoménem těch, kteří jsou násilně domestikováni v rovnostářské společnosti, budou hýbat jejich emocemi a tím i „ekonomickým a politickým přesvědčením“ a sounáležitostí s rovnostářským kolektivistickým režimem.

    A to vlastním přesvědčením a touhou, vyrovnat se – ergo – předehnat své (sou)druhy. Pocit závistivých pohledů sousedů a neverbálních vyjádření zášti druhých, posilujích významně ego a sebejistotu, že má dotyčný vyšší sociální statut daný (podle něj) větší mírou schopností a zásluhovosti – je pak tím zásadní sociálně-kulturním determinantem jak rozbořit jakkoli silně společenský sounáležitou společnost. Přesvědčit lidi, jenž snad si chtěli kdysi pomoci jako na základě kolektivního vědomí soudržná entita tak, že chtěli dohromady více kolektivních práv (na základě omezení svých individuálních práv, využívajících stejně jen elitami společnosti), takže nyní budou chtít zase pravý opak. Tedy, že nyní budou chtít si polepšit naopak tím, že budou navzájem se sebou soutěžit ve vyšší vlastní schopnosti vlastní akumulace, dle ryze tržních ekvivalentů vzájemného – celospolečensky i když nevyřčeného, tak obecně příjímaného úzu, že neexistuje důvod myslet si, že si nezasloužím větší míru komfortu a konzumu než můj bližní, protože si na základě lidské přirozenosti o sobě myslím, že jsem schopnější a nesu více zásluh než můj bližní tvořící onu amorfně strukturovanou společnost všech tříd, vzdělání, národností, městských vers. vesnických způsobů života – tedy všech lidiček z onoho panoptika toho, čemu se s v socialistické apologetice „svornosti“ říká – společnost a kde je vidět, že většina se stejně fláká, anebo dělá melouchy a buduje „známosti“.

    Myslím, že „zrádná“ emigrace už jen svým bytím na západě, skrze povědomí o jejich osudu skrze své pokrevné příbuzné a přátele, ve staré ČSSR vykonávala tu NEOPAKOVATELNOU úlohu „etalonu srovnání“ a vyvolání následné frustrace a závisti – „on se má“ a my taky živoříme. Jen tento element dokáže spolehlivě rozložit společnost, která vznikla na základě vnucení kolektivistického přídělovnictví „rovnosti“ té progresivní menšině, ze kterých se ve svobodné společnosti rodí střední třída a z ní pak elity – vnucené ideji stejných nároků podle teorie stejného žaludku. V momentě, kdy většina měla nouzi o to sehnat jídlo, měla boty jen na zimu a mít „výbavu“ (cejchy, nádobí, prostírání, záslony) bylo bráno za lepší partii – pak v době cestování, aut, komodifikované zábavy a možnosti se odlišovat „značkou“ tedy vlastnit něco a dávat na odiv něco, co bylo svým okolím podvědomě vnímano našimi vjemy a co vzbuzovalo emoc e – tak budovat toto jako vzájemnou „psychologickou komparaci“ sebe sama a těch druhých, kterými bych taky mohl být, jen nemít režim, co je založen na tom mít stejně (i když stejně nedostatkově, málo a nekvalitně ) je účinnější než všichni agenti chodci, letáky a štvavé vysílačky dohromady

  9. Gora

    pardon, výpadek podstatné části jednoho souvětí dávajícího daný smysl celého sdělení….

    „Ovšem daleko účinnější z hlediska sociální divergence především středních intelektuálních tříd od zbytku proletarizované politické, byrokratické a dělnické nomenklatury, je především přispívat k větší míře frustrace většiny těch „pozůstalých v socialismu“, co se dříve někdy dostali buď přímo na západ anebo se setkali prostřednictvím TUZEXU s tím, co bylo běžným standardem lidí na západě v oblasti konzumu a spotřeby a tím v nich budovat lítost a zlost nad tím, jak se mám špatně a jak bych se mohl mít kdyby….

    Závist a frustrace jsou jedním z těch psychosociálních receptorů, které pracují především se základním psychologickým fenoménem těch, kteří jsou násilně domestikováni v rovnostářské společnosti, a budou hýbat jejich emocemi a tím i nahlodávat jejich „ekonomické a politické přesvědčení“ o sounáležitostí s rovnostářským kolektivistickým režimem a na všech společenských úrovních jej narušovat samotnými lidmi – každý o sobě přesvědčeným – že si zalouží víc než ostatní a že by toho byl i dosáhl, kdyby zde byla povolena soutěž a právo soukromého vlastnictví, tedy právo nemít stejně.

    A to je věc, podobně jako láska či démon sexu a potřeby ukojit tuto nám od přírody danou potřebu, spolehlivěji fungující než uměle vytvořená loajalita k společné ideji, identitě nebo původu….“….

    Heh, tak mělo být…

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s